Animal Gods Recenze

Michal Schmidt
PC

Skvělá audiovizuální prezentace není vše

Kdybych měl někdy něco nazvat jako poetické, možná lehce melancholické, tak je to rozhodně Animal Gods. Tato adventura s lehkým náznakem akce je totiž opravdu nádherná a svým způsobem i umělecká. Zpracováním tedy rozhodně zaujme, ale nedá se říct, že hra funguje jako celek.

Příběh je značně minimalistický, není to žádný hrdinský epos. Jedná se spíše o lehkou filozoficko-náboženskou výpravu. Hrajete za Thistle, holku, která má před sebou nelehký úkol, a to zachránit trojici zvířecích bohů – pavouka, lva a hada – v opuštěném a dávno zapomenutém světě. U každého ze zmíněných bohů se musí dostat do speciální věže, kde je daný velikán střežen.

Hratelnost má ke stereotypu daleko. V každé věži máte totiž vždy jinou schopnost. Buďto můžete útočit na dálku, nebo na blízko, případně se teleportovat vždy o kus dál a tím překonávat překážky, které si na nás vývojáři přichystali. Zároveň si v různých úrovních můžete pročítat deníky lidí, kteří danou oblastí prošli – jejich myšlenky a situace, kterým čelili. U vzhledu hry bych mohl vypíchnout, že se nepohybujete ve stále stejném prostředí, naopak se krajiny svižně střídají.


Ona totiž každá věž jako by vypadla z jiného podnebí. Někde na vás dýchne atmosféra hlubokých lesů. jindy se dostanete do divoké a nebezpečné džungle. Autoři se snažili drobný výpravný příběh zpestřit zajímavě prezentovaným světem, který umírá pod tíhou industrialismu. Ovšem než se v ději rozkoukáte, už před vámi běží závěrečné titulky. Dílko totiž nezabere více než tři hodinky.

S čím má tato prvotina od Still Games ještě problémy, je nevyváženost obtížnosti. Když už se tedy autoři snaží navázat melancholickou, ale konějšívou atmosféru, tak by si měli právě onu náročnost naprosto odpustit. Sebevětší poetika jde stranou, když máte potřebu rozmlátit svoji klávesnici. Na druhou stranu se každá schopnost spouští pouze jednou klávesou, takže nemusíte mačkat všechna tlačítka, abyste nakonec zjistili, která co dělá.


Grafika je výborně namalovaná a doprovází ji krásný hudební doprovod, který z Animal Gods dělá pěkný audiovizuální zážitek s okouzlující atmosférou. Ani počasí nezastává jen vedlejší roli – jednou je krásně slunečno, jindy se strhnou mračna a začne pršet. Do toho se jen na pár místech ve hře, zato výstižně, spustí soundtrack, který dotváří tu krásu okolo.

Animal Gods tak nakonec vyniknou jako umělecké dílo. Označil bych to i možná za pokus o videoherní poezii, z jejíž stylizace nespustíte oči. Nejvíce jsem tedy při hraní vzpomínal na brilantní konzolovou exkluzivitu Journey, která vesměs nehoukne ani ň, přitom mlčením řekne víc než tisíc slov. Hledáte, co chtěl básník říci, a snažíte se do toho všeho nezamotat. Škoda, že i přes to všechno hraje příběh druhé housle.

Animal Gods jsou pozoruhodná umělecká záležitost, která nadchne svým minimalistickým zpracováním a docela intuitivním ovládáním. Na druhou stranu zamrzí svou krátkou herní dobou a zároveň si sama sobě hází klacky pod nohy místy až přehnaně náročnou obtížností, která ničí její poetičnost.

Klady

  • Líbivé minimalistické zpracování
  • Intuitivní ovládání
  • Umělecká účelnost

Zápory

  • Krátká herní doba
  • Nevyvážená obtížnost
6

Dá se

Michal Schmidt
Student střední filmové školy. Krom hraní však taky rád čte, kouká na filmy nebo poslouchá hudbu, ale hlavně se věnuje svému největšímu koníčku – prokrastinaci.