Aragami Recenze

PC PS4

Když jsem poprvé uviděl tajuplného asasína zahaleného červenou kápí, napadlo mě, že půjde o další nízkorozpočtovou variaci na Assassin’s Creed – na(ne)štěstí tomu tak nebylo.

S asasínem od Ubisoftu nemá Aragami nic společného, ale v jednom jsem měl pravdu – rozpočet nebyl téměř žádný. Původně šlo o školní projekt, na kterém v roce 2013 začala pracovat pětice studentů (budoucí Lince Works). Aragami, v tu dobu Path of Shadows, tehdy obsahovalo jen pár zkušebních sekvencí bez jakéhokoli příběhu, a přesto dokázalo oslovit nemalý počet hráčů, kteří vývojářům posílali převážně pozitivní zpětnou vazbu.

Půlka tvůrčího týmu se proto rozhodla pokračovat ve vývoji. V průběhu dalších dvou let se studio rozrostlo o sedm nových členů a společně se přiblížili k vydání plnohodnotné stealth akce. Den D nastal a je čas zhodnotit, zda se poslední roky práce studiu Lince Works vyplatily.

Původní prototyp Path of Shadows z roku 2013.


Mstitel beze jména

Jako hráč se ujmete role Aragamiho, nemrtvého asasína, vyvolaného záhadnou dívkou jménem Yamiko. Tato osoba vám vzápětí sdělí, že důvod, proč jste byli přivoláni zpět mezi živé, není nic jiného než pomsta, která se stane jediným smyslem vašeho bytí.

Aby mohl být takový Aragami vyvolán, musela Yamiko vykonat náročný rituál, který svázal její duši s tou vaší. Díky této vazbě s Yamiko můžete komunikovat na dálku. Nic jiného vám ani nezbývá, Yamiko vězní v daleké pevnosti Kyuryu. Už asi chápete váš úkol – dostat Yamiko z přísně střeženého žaláře a pomstít se všem zodpovědným nepřátelům.

Název Aragami byl vytvořen spojením dvou kandži znaků Ara 荒 (násilí, vztek) a Kami 神 (duše, bůh). Vývojáři chtěli co nejpřesnější označení pro nemrtvou duši. Hra se ještě předtím jmenovala Twin Souls: The Path of Shadows.

Cesta za vaší vendetou nebude žádná procházka růžovým sadem. Cestou potkáte spousty nástrah, překážek a silných nepřátel. Těch potkáte skutečně více než dost. Ve vaší cestě vám brání celý klan. Klan Kaiho a jeho armáda světla před lety zaútočily na Yamičin lid, obyvatele zmasakrovaly a následně obsadily jejich území. Jediným přeživším je právě Yamiko a uvržená do ne ledajakého žaláře, kde čeká na záchranu, aby mohla pomstít svůj lid.

Pevnost v Kyuryu, kde drží Yamiko, chrání mocná magie. Tu zlomíte jen za pomoci sedmi Yamičiných artefaktů, jenž jsou různě rozmístěny a střeženiy. Bystřejší si už mohli všimnout, že Yamiko není obyčejná bytost, kterou stačí uvěznit za železné mříže. Během získávaní artefaktů objevujete krátké vzpomínky zjevující příběh na pozadí. Nejčastěji tyto vzpomínky patří Yamiko, výjimkou ovšem nejsou ani vzpomínky neznámých lidí.

aragami-2016-09-29-21-46-19-82

Yamiko a Aragami.


Právě tyto vzpomínky hrají hlavní roli v závěrečném rozuzlení. Jednotlivé záblesky vyvolávají řadu pochybnosti, o tom, co nám Yamiko řekla. Nakonec bude právě na vás čemu uvěříte a na konci vás čeká odhalení (ne)čekané pravdy.

V některých částech je hra po příběhové části až příliš jasná, a to může připravit hráče o vyvrcholení děje. Už v půlce hraní jsem tušil, jak to asi skončí. Sem tam se sice objeví Yamiko a zkusí si získat zpět mojí důvěru, mě ale nepřesvědčila. V samotném závěru jsem nepochyboval o tom, jak to celé skončí a nakonec jsem měl pravdu.

20161002121636_1


Země vycházejícího slunce

Prostřednictvím lineárního příběhu zavítáte do různorodých koutů alternativního feudálního Japonska – prozkoumáte svatyně, infiltrujete válečné pevnosti, poplujete do přístavu… S každou novou misí se dočkáte nového prostředí, u kterého nehrozí pocit déjà vu.

Vývojáři si s tvorbou prostředí vyhráli. V herním enginu Unity 5 vytvořili obří detailně zpracované oblasti, ve který se pohybujete bez načítací obrazovky. Engine kromě jiného zajistil i vizuální kabátek hry. Cell shading grafika (stínovaní jako třeba v Borderlands) a krátké animované cutscény dodávají Aragami pravý „anime“ nádech a kolikrát si říkáte, jestli hru opravdu dělali Španělé a ne Japonci.

20161002124320_1
Během putování vás také doprovází autentické středověké hudební pozadí, které neomrzí ani po hodinách hraní. Další kuriozitou je vlastní jazyk, charaktery se mezi sebou dorozumívají skrze neexistující jazyk. Nikomu sice nerozumíte, během dialogu ale ani tak nenarazíte na hluchá místa. Tématické ozvučení a půvabné prostředí ve vás vyvolá nefalšovaný východoasijský zážitek.

O soundtrack se postarala dvojice skladatelů Elvira Björkman a Nicklas Hjertberg z Two Feathers. Jejich hudbu můžete znát například z mobilní hry Angry Birds a nebo z již zrušené onlinovky Battlefield Heroes.

Protipólem je malý počet modelů postav. Nepřátelské jednotky (vyjma bossů) jsou vytvořené z pouhých tří modelů, takže si mnohdy pletete, kdo je kdo. Častokrát se mi stalo, že jsem trpělivě vyčkával na příchod Kaiho válečníka, a když přišel, provedl se dlouho plánovaný útok a já zemřel. Nakonec tam byli totiž dva, a akorát se na daném místě míjeli. Vývojáři mohli tento problém vyřešit například změnou barvy oblečení.

Další zklamaní byl pro mě dialog. Jak jsem již psal, volba vlastního jazyka byla správným krokem, nicméně u dialogu mi chyběla jakákoli neverbální komunikace. Během rozhovoru postavy neprojevovaly žádný pohyb těla či obličeje, a přitom by stačilo nastavit pouhé otevírání úst. Pak to vypadá, jako když se koukáte na obrázek a u toho posloucháte podcast.20161002122426_1

Běs nebo tichošlápek?

A konečně k herním mechanikám. Jakožto temný asasín disponujete silou manipulace se stíny. Tma je vaším nejbližším spojencem. Nejenže z ní Aragami čerpá energii, ale ještě v ní umí používat speciální „stínové techniky“. Naopak když se objeví na osvětlených místech, světlo z něj začne vysávat energii, a nedostatek energie znamená penalizace v podobě nemožnosti využití stínových technik. Mimo to rázem mizí vaše kamufláž a pravděpodobnost, že si vás všimnou strážní se rapidně zvýší.

Techniky jsou rozdělené do tří častí: základní schopnosti, obrana a útok. Každá technika potřebuje k odemknutí určitý počet svitků. Ty jsou rozličně rozmístěny po dané mapě a vy je můžete i nemusíte sbírat. Kdo by si však chtěl hledání svitků a vylepšování stínových technik rapidně usnadnit, vylepší si na začátku hry techniku Hidden knowledge. Tato technika vám ukazuje rozmístění všech svitků na mapě. Od nás to ale nevíte…

This slideshow requires JavaScript.

Techniky si volíte podle stylu hraní, pokud chcete mít dobré závěrečné hodnocení, vyberte si mezi mezi styly „duch“ a „démon“. Jako duch se neustále plížíte ve stínech a dbáte na perfektní načasování, aby si vás nikdo nevšiml. Čistý stealth je zde opravdu těžký. I sebemenší detail (například spadnutí zbraně na zem) přiláká pozornost strážných a vy musíte okamžitě jednat.

Styl démona, tedy průchod hrou se zabíjením nepřátel, přináší výzvu taktéž, ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát. Pokud budete hrát na dobré hodnocení, musíte zabít všechny nepřátele,  aniž by si toho kdokoli všiml. Každý poplach vám strhává body a zhatí šanci na dobré ohodnocení.

Aragami je rozděleno 13 kapitol. Za dokončení každé kapitoly dostáváte výsledné ohodnocení a také pečetě: Pečeť Bílého lotosu (beze smrtí), pečeť Smrti (všichni mrtví) a pečeť Přízraku (ani jeden poplach). Právě kvůli pečetím a hodnocení nabízí hra pravou výzvu, přestože se pozdržíte, chcete mít co nejlepší skóre a danou kapitolu si tak více užijete. Jedna kapitola vám tak zabere zhruba kolem hodiny herního času. Samotný průchod herní misí nehledě na herní skóre nicméně zabere několik minut. Valná většiny hry a její atmosféry tím ale ztrácí smysl.


Znovu a znovu

Aragami kombinuje stealth prvky z klasik typu Tenchu s moderními tituly jako Mark of the Ninja a Dishonored. Bojový systém má nejblíže k Mark of the Ninja – schováváte se ve stínech, využíváte okolí k odvedení pozornosti a nemáte možnost přímého boje. Prostředí je znatelně inspirováno sérií Tenchu a nebýt novodobé grafiky, hry si možná spletete. Principy manipulace s okolím a prostředím Aragami čerpá z  Dishonored.

Hra nabízí řadu originálních a zajímavých aspektů. Vyjme výše zmiňované můžeme vypíchnout ještě jednu perličku: Aragami nemá uživatelské rozhraní. Zvolené schopnosti a jejich limit lze vidět na kápi Aragamiho, zatímco výběr schopnosti si volíte mimo gameplay. Aragami nabízí zábavnou kooperaci s přáteli, jakoukoli kapitolu si můžete znova zahrát se svým online společníkem a zvýšit tak dosavadní laťku obtížnosti. A, i když s předvídatelným rozuzlením, propracovaný příběh, který nám hru naservíruje z vícero úhlů pohledů.

Bohužel, jak se říká: „Není všechno zlato, co se třpytí“, i Aragami v jistých částech pokulhává. Ve hře máte vesměs pouhé dva typy nepřátel (na blízko a na dálku) a v podstatě nic nového. Vesměs je to pořád dokola: znič světelnou bariéru, vypořádej se s těmito nepřáteli a najdi artefakt. Jednou, možná dvakrát, se sice objeví i část, kde se dostáváte přes zapeklité překážky, ale z nich se rychle vrátíte zpět do stereotypu. Nezachrání to ani tři bossové, kteří se objeví ke konci hry. Kdyby jich bylo více a nebyly až u samého konce, mohlo to dopadnout lépe.

Aragami je jasnou volbou pro všechny fanoušky východoasijské kultury. Grafický kabátek společně s autentickou hudbou příjemně pohladí po duši. Pokud si ale více potrpíte na té technické stránce, tak Aragami vás po čase omrzí. Většinu hry to bude pořád to samé dokola a hlavním tahákem budou až závěreční bossové a příběh, nikoli hratelnost.

 

Klady

  • Žádné uživatelské rozhraní
  • Animované cutscény
  • Grafické zpracování
  • Soundtrack
  • Kooperace

Zápory

  • Modely postav
  • Stereotypní úkoly
  • Nerozpoznatelní nepřátelé
  • Občas chybné checkpointy
  • Nevyvážené schopnosti
7

Fajnovka

Tom Mlejnek
お前はもう死んでいる