Assassin’s Creed Origins Recenze

Jakub Němec
PC PS4 Xbox One

Stačila pauza ke zlepšení?

Po dvouleté pauze, která měla přispět ke zlepšení upadající kvality zabijácké série, se na obrazovky našich počítačů vrací Assassin’s Creed s podtitulem Origins. Do čela vývojářských týmů Ubisoftu se postavila pobočka z kanadského Montrealu, jež má na triku úspěšný pirátský díl Black Flag, který přinesl osvěžující netradiční pohled na „správňácké“ asasíny.

V aktuálním pokračování se Ubisoft zaměřil na samotné zrození bratrstva skrytých vrahů, o kterém jsme doposud zavadili pouze v náznacích objevujících se sporadicky v každém dílu. Zda desátá část zdánlivě nekonečného seriálu přinesla radikální změnu stagnující hratelnosti, se dozvíte v naší recenzi.


Pyramidy na obzoru

Motivy ústředních postav všech asasínských eposů se setkávají v jednom styčném bodě a tím je pomsta. Z daného rámce se nevymanil ani nejnovější díl, takže opět sledujeme mstícího hrdinu, který se v rámci osobní vendety zaplete do mnohem větší politické hry, než na začátku čekal. Tentokráte zavítáme do hráči vysněného starověkého Egypta, kde na nás čeká medžaj (něco jako šerif pomáhající slabým a bezbranným ve jménu faraona) Bayek.

Výše jmenovaný žil pokojně se svou rodinou ve městě Siwa jako loajální služebník božského vládce, dokud nepřišel o svého syna lapeného maskovaným Řádem prastarých. Celé dění se tak odvíjí od zjišťování identity jednotlivých záporáků a jejich následné likvidace. Shodou okolností patří většina příslušníků podzemního bratrstva k blízkému okolí panovníka Ptolemaia XIII. Všechny Bayekovy činy tak logicky směřují proti vládci a kryjí se s touhami Ptolemaiovy starší sestry (a manželky) Kleopatry VII. Bayek a jeho žena Aya jsou tedy pohlceni velmocenskou politikou, v níž mají svou nezastupitelnou roli jako tvůrci lidských dějin (jak jsme si již u série Assassin’s Creed zvykli).

Mimo hlavní mise se můžete zabavit vedlejšími úkoly, v jejichž obrovském počtu se můžete docela snadno ztratit. V rámci jejich plnění budete realizovat malé službičky místním obyvatelům, mstít podlé vraždy jejich příbuzných či jim jinak vynahrazovat jejich utrpení pod jhem despotických zástupců faraona. Až na výjimky se budete lopotit s questy ve stylu „najdi, zabij, oznam“. Rozhodně neočekávejte větvení příběhu nebo samostatné rozhodování, čímž nás rozmlsal polský Zaklínač. Vrcholem scenáristických kliček je navazování dílčích úkolů na sebe.


Přesto můžete narazit i na zajímavé úkoly, z nichž musím vyzdvihnout průzkum pyramid a chrámů zasvěcených egyptským bohům. Velkým plusem se zdá být postupné plnění úkolů, které jsou přirozeně regulované úrovní vaší postavy (silnější protivníci si vás dají k svačině), v libovolném pořadí. Už tak nyní nehrozí desynchronizace při opuštění pevně dané příběhové linky. Střídat questy budete docela často, protože se vyplatí odbýt si v rámci jedné lokace všechny části dostupných misí, než se přesunete dále. Díky tomu se autoři vyhnuli repetitivní herní náplni, která nás trápila v předchozích dílech.

Osobně vidím největší problém v hlavním hrdinovi Bayekovi. Po přibližně třiceti hodinách (dvacet hodin hlavní kampaně plus deset hodin postranních úkolů a průzkumu mapy), během nichž jsem v jeho společnosti křižoval nekonečnými pouštními dunami a ztrácel se v uličkách Alexandrie, jsem se s ním nedokázal ztotožnit (nechci však tvrdit, že charakter je špatně napsaný, určitě se řadí k nejzáživnějším protagonistům série vedle Ezia a Edwarda Kenwaye).

Chápu, že stezka pomsty rozhodně není radostnou podívanou a během vedlejších misí poznáme také veselejší povahové rysy ústřední postavy, ale nedokázal jsem se smířit s krvežíznivou zaslepeností, kvůli které Bayeka jeho okolí (především osobnosti známé z knížek dějepisu) bez skrupulí zneužívá pro své zájmy. Nejsilnější chvíle jsem zažíval během jeho rozhovorů se zavražděnými cíli, jež jsou protkány halucinogenními sekvencemi nesoucími hlavní poselství příběhu – Prastaří se nenechají snadno zastavit jedním asasínem.


Ani o krok blíže

Před vydáním Assassin’s Creed Origins se vývojáři holedbali revolučními změnami v soubojovém a RPG systému, které přinutí hráče instalovat jejich nejnovější titul na své pevné disky. Já bych byl v tomto ohledu opatrnější a prohlásil současný asasínský díl spíše za evoluční krok na cestě k dokonalému akčnímu zážitku. První na paškál si vezmu očividně nejvýraznější změnu – nové možnosti v porcování nepřátel.

Soubojový systém se v mnohém podobá hardcore titulům japonských vývojářů, protože musíte počítat s akčním radiem své zbraně. Seknutí mečem zraní všechno živé v dosahu (např. u meče pod zorným úhlem přibližně 60 stupňů) a nehledí na to, jestli mezi protivníky stojí váš spojenec. Stejně tak funguje úder vojáků lačnících po vašem životě.

Dynamické souboje tak nyní vyžadují více plánování, k čemuž přispěl i odlišný způsob vykrývání seků protivníkovy čepele. Zapomeňte na postupně a slušně útočící nepřátele, na něž jsme si zvykli v ubisoftím eposu a které jste automaticky masakrovali protiúdery. V poušti i uprostřed města se po vás dravě sápají všichni soci najednou, a pokud jim kousek neutečete a nezaujmete obranné postavení, rozhodně vás rozsekají na maděru.


Ještě že máte po ruce pevný štít, s nímž můžete přímé útoky vykrýt. Přesto budete mít odhalené boky a týl, takže se budete točit jak na kolovrátku, abyste nastavili svůj kryt proti ráně ze zálohy. Silný soupeř si ovšem vaši záštitu pohodlně odrazí, takže vám nezbývá jiná možnost, než uskočit z dosahu jeho zbraně.

Zábavný princip bojových střetů, na nějž si budou fandové série chvilku zvykat, podporuje široká škála chladných zbraní, luků a štítů. Do rukou se vám dostanou klasické meče, jejich zahnuté varianty či dvě kratší verze podporující duální útok, těžké palice, lehká kopí s dlouhým dosahem či starověké verze halaparten.

Z nabídky luků si také budete vybírat dlouho – od klasického pojetí, přes lehký lovecký luk s „naváděným“ šípem, až po možnost vystřelit více dřevěných projektilů ala brokovnice. Každou zbraň a štít lze vylepšovat do výše aktuální úrovně vaší postavy, takže svou oblíbenou hračku vyměníte jen za její vzácnou nebo legendární úpravu, jež vám poskytne zajímavé bonusy.


Tupouni útočí

Nový soubojový systém se povedl, ale k čemu to vývojářům je, když vám protivník neposkytne dostatečnou výzvu. Řekněme si to na rovinu, řadoví vojáci jsou tupější než ostří často používaného katova meče. Mohl bych uvést kvantum příkladů, které mě spíše pobavily, než rozčílily.

Na druhou stranu si můžete připadat jako génius taktické akce, když před očima stráží sundáte vojáka ze křoví a oni nehnou ani brvou, několikrát po sobě. Ještě větší nářez jsem zažil během střetu s místním bossem: Utekl jsem se krýt za náklad se zbožím a k mému překvapení se postava rozhodla hledat mě po celé mapě. No tak jsem užil plížení a vyřešil vše pěkně zápěstní čepelí.

Na druhou stranu se protivníci drží svých rituálů, což při delším sledování vytvoří skvělou příležitost pro přepadení soupeřova táborového ležení při čase oběda, nebo když všichni spí. K vrcholu nevyváženosti patří souboje, kdy jste na koni a máte proti sobě slabší nepřátele. V podstatě vás ani neškrábnou, a bez šance nejste ani proti stejně silným či mocnějším posluhovačům faraona.


Do střetů z očí do očí vás tvůrci nutí jen při plnění některých úkolů a tam si naplno vychutnáte povedené rozmachování zbraněmi rozsévajícími smrt. Pokud se budete chtít přímé konfrontaci vyhnout, můžete se plížit a likvidovat nepřátele pěkně z dálky pomocí svého luku a orlice Senu, která vám náležitě prozkoumá terén a označí nepřátele (úspěšná aplikace principu z Far Cry Primal). Z počátku vás bude těšit létat nad bojištěm se svým opeřencem, ale nakonec se vám užití spřáteleného ptactva omrzí.

Zábavnost celého titulu mocně posiluje RPG systém, díky němuž si může svůj prožitek přizpůsobit každý hráč podle svého stylu. Do třech větví (střelba lukem, kontaktní boj, podpůrné nástroje – dýmovnice, uspávací šipky atd.) investujete zkušenostní body, které získáte po překročení stávající úrovně postavy. Jejich přidělení si musíte dobře rozmyslet, protože jsou s novými pohyby, útoky a vlastnostmi trvale spojeny.

Bayeka můžete naučit takové klenoty, že vám bude radostí plesat srdce – zpomalená střelba z výskoku, otrávení mrtvoly padlého nepřítele, aby nakazil své druhy, nebo sražení protivníka ze srázu pomocí mocného úderu štítem. Díky rozličné evoluci postavy můžete Assassin’s Creed Origins rozjet po měsíci znova a pokusit se vytvořit jinak bojující postavu (škoda jen, že příběh musíte absolvovat celý znovu ve stejném podání).

Obrovské pískoviště

Autoři si také dali za úkol vytvořit obrovský živoucí svět, což se jim povedlo na jedničku. Ve světě o rozloze blížící se 100  se opravdu nudit nebudete. Na rozdíl od minulých dílů se vám na mapě při synchronizaci z vyhlídkových věží (tohle prostě tvůrci dát pryč nemohli) objeví řada otazníků. Absolutně nemůžete tušit, co se v dané lokaci skrývá, dokud k ní sami nepřijdete. Čekat můžete nepřátelský tábor se zajatci, rozpadlý chrám protkaný tajnými chodbami, vesnici v nesnázích či doupě dravých šelem.

Zajímavě působí objevování hvězdné oblohy u Amonových svatyní, kde Bayek vzpomíná na chvíle se svým synem. Svou slávu můžete šířit mezi lidem jako udatný bojovník v gladiátorských arénách nebo slovutný vozataj panující v alexandrijském hipodromu. Občas na zemi najdete tlející mrtvolu jiného hráče a můžete pomstít jeho smrt, nebo na vás znenadání vyskočí nečekaný úkol, protože zaslechnete blízký rozhovor ve městě.

Montrealské pobočce Ubisoftu se podařilo vnutit nám představu obrovského světa, v němž mimo vlastních činností můžete pozorovat své okolí (koho by zajímala těžba soli ve starověkých podmínkách, je pro něj Assassin’s Creed Origins splněným snem). Pokud máte dostatečně výkonný stroj, můžete se kochat pohádkově vypadajícím vizuálem, v němž před vámi ožívají egyptské reálie, o nichž se učitelům dějepisu může jenom zdát. Zaplněná města, jimž vládne matka antické vzdělanosti Alexandrie, střídají rozlehlé pouště s dominujícími pyramidami. Ještě dlouho nezapomenu na svou první fata morgánu na poušti nebo bitvu v písečné bouři.

Grafickou stránku však shazuje docela velký počet technických bugů, kdy vám bude kůň běhat po palmách, hroch tančit na vodě či vojenské vozy létat vzduchem. Malému počtu chyb se u tak rozměrné hry vyhnout nelze, ale tady jich najdeme dle mého názoru až moc. Kapitolou samu pro sebe tvoří v Assassin’s Creed Origins mírně redukovaný, ale stále přítomný „chmatací“ instinkt během akrobatického pohybu postavy, na nějž jsme si u asasínské série už asi zvykli.


Správný směr

Assassin’s Creed Origins není asi tak velkým revolučním krokem, jaký hráči očekávali. Přináší sice kompletně přebudovaný systém boje a RPG systém, ale zároveň si ponechává řadu nešvarů, které se táhnou všemi díly vražedné epopeje. Autoři neměli odvahu vyjmout populární prvky (ano, budou i námořní souboje), ale tvrdošíjně ponechávají hráči neoblíbené kapitoly ze současnosti (i když já je mám rád, dokreslují atmosféru sporu templářů a asasínů).

Lákadlem je pro fanoušky samozřejmě příběh, v němž se osvětlí řada tajemství Bratrstva (proč se objednávky smrtí potvrzují orlím perem a co znamená useknutý prsteníček levé ruky?). Dvouleté čekání se vyplatilo, ale stále musíme vyhlížet další díl, který se vyhne tradičním chybám a bugům.

Hodnocení Assassin’s Creed Origins není jednoduchá věc. Pokud jste nehráli žádný z předchozích dílů nebo jste oddaným příznivcem asasínských eskapád, budete pravděpodobně nadšeni. Pokud se podíváte na Bayekova dobrodružství střízlivější optikou, uvidíte klasický příběh msty v pěkném grafickém provedení a s inovativními prvky, který je však zatížen řadou chyb a tragickou umělou inteligencí. Přesto se v konkurenci určitě neztratí.

Klady

  • Inovativní soubojový systém
  • RPG strom dovedností
  • Audiovizuální stránka
  • „Slepá“ mapa
  • Orlice Senu (alespoň zpočátku)
  • Obrovské množství činností a úkolů
  • Svoboda v plnění úkolů
  • Mnoho příběhových odkazů pro fanoušky série

Zápory

  • Hrdina, který sebou nechá rýt kvůli pomstě
  • Neschopná umělá inteligence soupeře
  • Větší počet technických chyb
8

Super

Jakub Němec
Hraju rád věci, které mají příběh, myšlenku nebo nevšední nápad, nejlépe vše dohromady. Přesto nepohrdnu jakoukoliv dobrou oddychovkou v rámci odpočinku od každodenního stresu, ale onlinovkám se vyhýbám.