Assassin’s Creed (film) Recenze

Tomáš Mlejnek

We are not Assassins

Do kinematografickém průmyslu postupně proniká čím dál více filmů podle her. Čerstvý Warcraft nebo Princ z Persie: Písky času z dílny Ubisoftu nijak neurazili, ba naopak si mezi svými fanoušky zasloužili uznání. Když Ubisoft oznámil Assassin’s Creed, svůj druhý film na herní motivy, vysvitla naděje, že půjde o další povedený kousek, jako byl perský princ. Bohužel nebyl.


Ticho před bouří

Řád templářů hledá prastarý artefakt zvaný Jablko ráje, které dokáže převzít kontrolu nad svobodným myšlením. V cestě jim ovšem stojí bratrstvo asasínů i samotný sultán. Právě v jeho úschově se nachází Jablko ráje a brání spolku templářů v ovládnutí Španělska a vlastně i celého světa.

Hlavní protagonista Callum Lynch (Michael Fassbender) je usvědčený vrah a nedobrovolně čeká na křeslo smrti. Ve chvíli, kdy mu do žil mu protéká smrtící látka, neumírá, ale probouzí se uvězněný v tajném zařízení Abstergo, které spadá pod novodobé templáře.

V Abstergu vyvinuli moderní zařízení zvané Animus, které umí zpracovávat vzpomínky předků. Jeho uživatel v podstatě prožívá minulé životy svých předchůdců. Tímto způsobem chtějí templáři získat právě Jablko ráje. Předek hlavní postavy byl totiž asasín a zároveň poslední zaznamenanou osobou, která měla tento artefakt v rukou. Callum se tedy očima Aguilara (rovněž Fassbener) nejednou podívá do inkvizicí zasaženého Španělska v 15. století.


Oprávněné obavy

Do režisérského křesla usedl nepříliš známý Australan Justin Kurzel, kterého si speciálně vyžádal Michael Fassbender. Jejich poslední společný film upevnil jejich vztahy tak silně, že se bez něj u asasinského snímku zkrátka nemohl obejít. Kurzel přitom tolik zkušeností s režijní filmografií nemá. Na kontě má pouhých pět filmů: čtyři dramata a jeden krátkometrážní snímek, za který dostal řadu ocenění. Jeho ostatní filmy se řadí spíše do kategorie průměrných.

Před premiérou se proto začaly objevovat oprávněné obavy kvůli malým zkušenostem režiséra. Veřejně přiznaný fakt, že nikdy nehrál žádnou hru ze série Assassin’s Creed, mu plusové body také nepřinesl. Skeptické domněnky se nakonec vyplnily a film se stal po právu přešlapem.

Režisér Justin Kurzel.


Pohřbená herní předloha

Tvůrci filmu otevřeně přiznali, že se vydají vlastní cestou, a že se hrou jen lehce inspirují. Popravdě ji ale zcela zazdili a zprvu odvážný koncept vlastní interpretace se nakonec neosvědčil.

To, že z Animu udělali místo křesla obří mechanické chapadlo, můžeme akceptovat. Nicméně opuštění od základních asasinských prvků jako stealth plížení, schovávání se v davu, získávání informací od kolemjdoucích a dalších dělá z filmu prostoduchý zážitek známý z béčkových akčních filmů.

Od předlohy se tvůrci odchýlili i v případě hudebního podkresu. Futuristické elektropopové tóny doprovázené symfonickým orchestrem sice nijak neurazí, ale zároveň nemají žádnou přidanou hodnotu. Za soundtrackem stojí u nás nepříliš výrazný skladatel Jed Kurzel, který si udělal jméno na průměrných filmech, podobně jako hlavní režisér. Pevně věřím, že volba Jespera Kyda známého z OST k videoherním adaptacím, by dopadla lépe.

Alespoň kostýmy vypadají „asasínsky“.


Neodpojujte Animus

Ve filmu se střídají dvě éry a už od samého začátku doprovází film zběsile skákaní mezi záběry. Nejdříve bleskové představení postav ze všech časových údobí a poté časté přerušování při „cestování“ v Animu.

Když našeho hrdinu připojí k Animu, konečně se podíváme do vizuálně pestré éry španělské inkvizice plné středověkých zbrojí a post-renesanční architektury. Historické postavy předvádějí spoustu akčních scén včetně svižných soubojů a hbitého parkouru a neustále nám servírují akční děj. Má to ale jeden háček.

Španělské inkvizice si divák ale moc neužije. Vždy, když se v minulosti začne rozvíjet jen náznak příběhu, jako facka přilétne věta „Odpojte ho!“. Většina filmu se tedy odehrává v prostorách nudného Absterga.

Konečně středověká akce!


Není čas ztrácet čas

Čas. Fyzikální veličina, kterou autoři filmu očividně potřebovali více než dost. Máme dvě dějové linie – potřebujeme dvakrát více obsahu a především postav. Nacpat několik důležitých charakterů do necelých dvou hodin není zrovna lehký oříšek. Ubisoft to ale vyřešil jednoduše.

Ve španělské inkvizici se mihla spousta postav, které nabízejí potenciál slušného příběhu, ať jde o hlavního záporáka a jeho černého koně nebo o asasínské kolegy. Tak či tak, bylo to nakonec jedno. Nemáme čas je představovat? Tak je prostě všechny postupně pozabíjíme. Jednoduché, rychlé, zbytečné. Kdyby si Ubisoft odpustil nudné a zdlouhavé dialogy v Abstergu, mohl nabytou stopáž využít právě u těchto postav.

Hlavní protagonista a nedůležité postavy.


Spousta nezodpovězených otázek

Během sledování filmu si nelze nepoložit několik otázek pro scenáristy. Ve filmu jsem si všiml několika nelogických momentů, které jsem si nedokázal vysvětlit. Například proč má Fassbender přístup do ubikací dalších potomků asasínů, kteří mu mohou vyzradit pravdu? Nebo jak se může ve středověké stoce vznítit louč?

Tyto a další otázky jen podtrhují nepříliš velký význam filmu. Ať za to může nedostatek financí, času nebo peněz, jedno je jasné. Filmovým zpracování Assassin´s Creed přidal Ubisoft do svého portfolia jen další podprůměrný příběh, který pár málo okamžiků po dokončení vyšumí do prázdna.

Pistol? Ne, díky. Vemu si raději kuši.


Jasný průměr

Na druhou stranu, když už se ve filmu objeví akce, stojí to za to. Po vizuální stránce obstál snímek na jedničku. Kostýmy, rekvizity, akční scény byly pastvou pro oči, a také jediným záchranným bodem před totální sebedestrukcí.

Film Assassin’s Creed se sice vydal vlastní cestou, ta se ale nakonec ukázala jako slepá.  Nepovedený mashup špatných rozhodnutí ani v nejmenším nepřipomíná videoherní předlohu a fanoušek série se namísto středověkého prostředí dočká jen umělého prostředí Absterga. To vše doplňují nelogické sekvence a unylé dialogy ničím zajímavých postav.

Good

  • Akční pasáže
  • Vizuální stránka
  • Občasné odkazy na Assassin’s Creed hry

Bad

  • Úplné upuštění od předlohy
  • Zdlouhavé a nudné scény
  • Spousta „dafuq“ momentů
  • Zběsilé přepínání mezi záběry
  • Hudba
  • Bezcharakterní postavy
5

Průměr