Beat the Game Recenze

Jakub Němec
PC

Jsme teprve na začátku poslední čtvrtiny letošního roku a už nyní vyšlo na Steamu několikanásobně více her než za dvanáct měsíců roku 2016. Největší počet tvoří nezávislé tituly různé kvality, z nichž je valná část špatná nebo ještě horší.

Občas se ovšem podaří nalézt klenot, který má šanci zaujmout svým netradičním pojetím alespoň některé hráče. Adventura Beat the Game se pokouší upoutat pozornost pomocí halucinogenních obrazů a mixování vlastní hudby. Dáte ji šanci, nebo je na vás už moc šílená?


Dalí na tripu

Obrazy Salvatora Dalího ohromují svou kreativitou dodnes, a proto se nemůžeme divit, že se v jeho stopách vydalo nezávislé studio Worm Animation. V kůži motorkáře Mistika oděného ve vězeňsky pruhovaném úboru zažijete havárii uprostřed širé pouště. Váš stroj totiž pošlete přímo do osamělého automatu na místní verzi koly. Hrdinu vůbec nerozhodí okřídlená oční bulva, která jej pronásleduje k trnitému trůnu na vrcholku duny. Požitek v křesle se změní v past, která vás vtáhne do podzemí. Na úvodní sekvenci můžeme názorně demonstrovat, že surreálně pojatá hra vás bude neustále překvapovat snovými výjevy jako vytaženými z mysli zkušeného uživatele halucinogenů.

Hlavní činnost našeho hrdiny se váže k „lovení“ zvuků všeho kolem sebe. Do svého přenosného DJ pultu je schopen polapit sebemenší kakofonii zvuků, které poté namixuje do líbivé elektronické hudby. I mlácení do prázdné plechovky nebo rozbití krystalu najde své opodstatnění. Svou výpravu za melodiemi absolvujete v podzemní chodbě a na písčitém povrchu. Ne každý zvuk můžete ulovit hned, některé naleznete jen v noci, třeba u vysušené mrtvoly opalující se při úplňku se zastavíte během temné části dne.

Neočekávejte žádné emotivní střídání dne a noci. Místo toho se připravte na to, že důvěřivý Mistik pozře, cokoliv najde, třeba podivně vyhlížející hmotu připomínající gumového medvídka, po němž se mu začne vlnit obraz a probere se v opačném denním cyklu. Když dojdou gumídci, přepnete den a noc pomocí otvírání a zavírání ledničky.

Příběh si musíte vytvořit sami, z krátkých videí sotva odvodíte, co se v pouštní vesničce děje. Žije zde dívčina Kedi, jež vás tajně pozoruje a při náznaku sebemenšího kontaktu okamžitě prchá. Do konce vyprávění se o ní více nedozvíte. Stejně planě vyzní i podzemní tvor Moss, který umí vyloudit dunivé basy z kořenů rostlin. Kolem vás bude pobíhat řada liliputů, kteří jsou tvořeni pouze hranoly a jehlany. V Beat the Game prostě nefunguje nic podle pravidle našeho světa.


Hej pane diskžokej

Celý herní prožitek se tak smrskne na pouhý sběr zvuků roztodivných kreatur pomýleného univerza. Na hráče se nekladou velké nároky. Ploužíte se po poušti (buď pomocí myši, nebo klávesnice, můžete si vybrat) a hledáte zajímavé a prapodivné objekty, jež by šly hudebně využít. Časem objevíte robota, s nímž můžete celou mapu prošmejdit mnohem rychleji a věci hodné vašeho zájmu si označit.

Když už narazíte na nějakou podivuhodnost, nemusíte nastartovat mozkové obvody ani na nejnižší obrátky. Protože pokud máte v inventáři předmět, který lze v dané situaci použít, umělá inteligence to udělá za vás v krátkém videu. Slabá adventurní část je vyvážena úsměvnými situacemi, do nichž se Mistik dostane a také prací s melodií.

Rozhodně si nemůžete stěžovat na soundtrack, protože si jej tvoříte sami. Z nasbíraných zvuků si pomocí jednoduché minihry na mixážním pultu vytvoříte dynamické melodie, při nichž si budete podupkávat nohou do rytmu. A to je vlastně vaším jediným úkolem, sesbírat všechny zvukové smyčky a poté udělat místnímu obyvatelstvu pořádnou párty, což na hru za tři stovky opravdu není mnoho.

Nezapadnout v konkurenci?

Proč jsme se tedy namáhali psát o hře, kterou pokoříte za slabou hodinku u počítače? Kvůli jejímu vizuálnímu provedení a práci s hudbou (za mícháním zvuků stojí producent house a techno žánru Marc Houle). Pokud si libujete v graficky zajímavých titulech nebo máte třináctou komnatu vylepenou sebraným dílem španělského vizionáře Salvátora Dalího, nesmí vás Beat the Game minout.

Engine Unity nabídl tvůrcům všechny prostředky k vytvoření fanouškovsky vděčného dalíovského zábavního parku, v němž si pořídíte nejeden screenshot. Zamrzí ovšem zasekávání hrdiny o objekty, které na nevelké ploše hry působí odbytým dojmem.

Beat the Game pravděpodobně plně docení tvořiví jedinci, kteří mají otevřenou mysl k unikátním vizuálním a hudebním zážitkům. Příběhově je prvotina týmu Worm Animation plytká a jako adventura také neobstojí. Za 10 euro dostane přibližně hodinový pohodový výlet do snové krajiny, v níž nemůžete zemřít, nikdo na vás netlačí a pouze si užíváte kreativní nápady tvůrců. Víc od hry nečekejte.

Klady

  • Vizuální zpracování
  • Práce se zvukovými fragmenty

Zápory

  • Krátká herní doba
  • Absence příběhu
  • Nulová znovuhratelnost (maximálně hrátky s mixážním pultem)
  • Neuspokojivé zakončení (působí jako konec první části)
5

Průměr

Jakub Němec
Hraju rád věci, které mají příběh, myšlenku nebo nevšední nápad, nejlépe vše dohromady. Přesto nepohrdnu jakoukoliv dobrou oddychovkou v rámci odpočinku od každodenního stresu, ale onlinovkám se vyhýbám.