GC17: V postapo mlátičce Biomutant hrajete za zmutovanou ninja veverku

Christian Bale z Equilibrium by mohl závidět

V posledních letech je nouze o nové herní značky. Každý rok vychází nové Call of Duty, Nintendo až na pár výjimek jede své osvědčené série (a stále si netyká s internetem) a Bethesda nepřetržitě nachází nové platformy, kde ještě není Skyrim. O to více nás potěšil letošní Gamescom – dostali jsme možnost vyzkoušet si novinku Biomutant.

Díky leakům jsme o hře věděli ještě před výstavou, během horlivých příprav na německou výpravu jsme si ale zapamatovali jen název hry. O to příjemnější překvapení nás čekalo, když jsme došli do takřka prázdného stánku THQ Nordic a vyzkoušeli si demo postapokalyptické mlátičky.

Rozhodně ale nejde o klasickou temnou budoucnost, i když někteří vývojáři z mladého studia Experiment 101 dříve pracovali na Mad Maxovi. Žádný boj o přežití mezi lidmi nás v této barevné hře zdaleka nečeká. V hlavní roli se totiž ujal zmutovaný druh veverky, co se neštítí mečů a ani pořádných bouchaček.

Biomutant je vlastně takový Devil May Cry s hlodavci. Veverka byla v soubojích hodně hbitá, jak se na její druh sluší, a po bojišti létala ze strany na stranu. A nešlo jen o skoky – během dvacetiminutového dema jsme objevili šest druhů kotoulů. Při každém pohybu bylo navíc možné střílet z kvérů. Ty se daly navíc měnit i vylepšovat.


Nechyběly ale ani bitky hezky zblízka. Než jsme si pistole vylepšili (urychleně, abychom stihli během dema vše vyzkoušet), byly spíše doplňkem k obřímu a mnohem silnějšímu meči. Rozhodně se nejednalo o žádné tupé párátko, hlodavec byl s ním schopný sundat čtyřikrát větší protivníky.

Ovládání během soubojů padlo dobře do ruky. Stačilo si zapamatovat rozložení tlačítek a už jsme po bojišti létali, jako bychom se předávkovali kofeinem. Hlavně u bossfightu to byl pocit k nezaplacení, když máchal obřím kyjem s překvapivou přesností.

Souboje měly i své stinné stránky. Kromě hlavního nepřítele nebo větší skupinky silných protivníků jsme se museli potýkat i početnou skupinkou protivníků, která je obklopovala. Nepřátelští poskoci byli maximálně otravní, protože veverce sotva ublížili a ve výsledku tak kromě zdržování nepředstavovali pořádnou výzvu.

Zbraně taktéž nebyly vším. K dispozici jsme měli i mutace, mezi nimiž se dalo pomocí d-padu jednoduše přepínat. Kromě změny vzhledu postavy přidávaly i různé schopnosti. V paměti nám utkvěla možnost vyvolat před sebou houbu, vyskočit na ní a ve vzduchu pokropit co nejvíce nepřátel kulkami.

This slideshow requires JavaScript.


Daly se ale použít i mimo souboje. Biomutant v sobě skrýval i kratší plošinovkové pasáže, během kterých šlo prozkoumávat a objevovat nová vylepšení. S danými mutacemi, konkrétně třeba vyvolanou houbou, bylo totiž možné dosáhnout vyšších plošinek, což s normálním skokem nešlo. Jednalo se ovšem o horší část hry.

Prostředí bylo totiž hodně zmatečné a často jsme se i v krátké ukázce ztráceli. Jednak byl na vině design úrovní, svůj podíl nesla také nedodělaná grafika. Biomutant byl prostě v rané fázi vývoje a technicky měl k dokonalosti stále daleko – především na Xbox One, na kterém demo běželo.

Švédští vývojáři před sebou mají ještě pořádný kus práce. Základ v podobě skvělého nápadu a zábavné hratelnosti už zvládli, teď stačí vypilovat vše kolem. Naštěstí mají času více než dost, datum vydání je prozatím stanoveno až na 31. prosinec 2018.

Čtěte také: REPORT: Jak vypadal Game On ve znamení Total War: Warhammer 2?

Zdroj:

Vlastní

Patrik Dvořáček
Profesionální prokrastinátor, amatérský hráč Solitaire a poloamatérský pisálek. To vše v jedinečně nešikovném balíčku.
Facebook komentáře