Bravely Second: End Layer Recenze

Viet Tran

"Bravely Second: End Layer ušel od svého předchůdce jen pár krůčků a bál se odsprintovat k razantnějším novinkám, v jádru se ale stále může hrdě považovat za jedno z nejlepších JRPG současnosti."

Square Enix se před několika lety podařil takový malý zázrak – zmodernizovat JRPG žánr tak, aby potěšil jak veterány z dob Chrono Triggerů a Golden Sunů, tak naprosté zelenáče, které komplexnost japonských her na hrdiny spíše odrazovala.

Bravely Default byl jednoduše překvapivým a příjemným zjevením a zabodoval jak u kritiků, tak samotných hráčů. Není se čemu divit, že se dočkali pokračování, u něhož doufali, že překoná již tak fantastický první díl. A už zde možná narazíme na problém.

Klid, schovejte ty vidle, Bravely Second: End Layer je skvělá hra a rozhodně ji doporučuji ke koupi, máte-li za sebou předchozí epizodu s Tizem a Agnes. Jen nečekejte takovou revoluci jako poprvé – hra za těch pár let vývoje ušla pouhých několik malých kroků kupředu a přinesla nemnoho novinek. Dobrou zprávou ale budiž skutečnost, že baví přinejmenším stejně královsky.


Opět na cestách

Návrat do malebného světa Luxendarc pohladí fanoušky původní hry a uchvátí ty novopečené. Za ty dva roky od událostí v Bravely Default se stalo mnohé – Agnes je nyní významnou duchovní, Edea Lee povýšila na kapitánku elitních rytířů, Tiz naopak stále leží v kómatu, byť už ne nadlouho.

Idylka? Ne nadlouho. Útok tajemného Kaisera Obliviona a jeho okřídlené společnice zaskočí hlavní protagonisty zcela nepřipravené. A co víc, podaří se mu unést Agnes do své vzdušné pevnosti, odkud kuje další pikle. Bondovský záporák jako vyšitý.

Vy se týden po útoku probouzíte v kůži Yewa, člena osobní stráže kněžky, a s pocitem viny se vydáváte na záchrannou misi. Tím odstartuje staronové dobrodružství se známými charaktery.


Proč staronové? Příběh je v mnoha pasážích až šablonovitě podobný scénáři z Bravely Default, a kde ne, tam zaplňuje díru předvídatelnými cliffhangery a klišé. Děj tentokrát nepřekvapí, neoslní, ale vyloženě ani neurazí.

Přestože vám Bravely Second v několika minutách stručně vysvětlí, co všechno se odehrálo před těmito událostmi, silně doporučuji si zahrát první díl. Pokračování totiž obsahuje tolik návratů, znovushledání a nenápadných referencí, že by byla škoda o ně přijít. Tyhle drobné pokyny směrem k fanouškům samy o sobě dotváří silnou atmosféru plnou nostalgie a je příjemné se v ní rochnit.

Mluvě o návratech, ty paradoxně patří i k záporům tohoto titulu. Spousta lokací se nedočkala větších změn, a to včetně měst i několika dungeonů. K mému překvapení jsem našel na stejných místech i pasti a páčky, což mi na tváři vykouzlilo místo úsměvu spíše nelichotivou grimasu.

Jasně, nových oblastí a kobek je o chloupek víc a neměl bych k nim žádné výtky. Stále však platí, že v těch starších strávíte možná víc času, než byste chtěli. Hra tak kvůli tomu působí spíš jako větší rozšíření než několik let vyvíjené pokračování.


Živ bojem a grinděním

Jestliže něco spousta západních hráčů nesnáší na japonských RPG, tak zcela určitě grinding, grinding a zase grinding. Bravely Second vás nikam nepožene kupředu, naopak ale nabádá k opakovanému mlácení potvor a sbírání zkušeností po hrstech.

Častokrát totiž se svou partou narazíte na mantinel v podobě silného bosse či zástupu těžších potvor, které bez uspokojivého levelu jednoduše nepokoříte. Pakliže jste vytrénovaní z Pokémonů, u nichž je grinding na denním pořádku, přimhouříte oko i zde. Nováčci v JRPG žánru ale budou možná nadávat, klít a naříkat.

Hra naštěstí nabízí řadu berliček, jak repetititvní likvidování monster po tuctech osvěžit či zjednodušit, o nastavení automatických útoků ani nemluvě. Nejvíce tomu napomáhá samotný soubojový systém. Ten se sice nedočkal tolika změn, v konečném důsledku to ale nevadí – je těžké překonat důmyslně navrženou symbiózu tahů a postojů, s níž přišel už Bravely Default.

Souboje jsou opět postavené na BP bodech, které buď můžete vyplýtvat hned v prvních kolech fackovačky, nebo je shromažďovat na pozdější fázi souboje a následně vypustit synchronizované peklo s ostatními členy skupiny. Právě plánování útoků a hledání správných kombinací je ona záchranná páka, s níž jsem lehce překonal narůstající stereotyp při grindění.


Bravely Second přináší celkem 12 nových povolání, a to je, dámy a pánové, radost nad radost. Jsou krásně nadesignované, pestré a žádné z nich nezaostává výrazně za ostatními, naopak se dobře navzájem doplňují. Připočítejte k nim staré herní třídy, které se v lehce zredukované formě vrátily, a máte před sebou hodiny a hodiny testování správných párů a komb.

Největší síla vaší party tkví v té nejefektivnější kombinaci povolání, je ale těžké určit, kolik takových existuje – vy jste ostatně tím detektivem, který je musí vykoumat. Oproti zbylému obsahu je skládání party vybroušené téměř k dokonalosti a je nesmírně vzrušující a odměňující, když sami přijdete na ničivé kombo, při němž nepřátelům vlhnou spodničky.

Designéři se u povolání pořádně vyřádili a rozhodně nenechali fantazii v klícce. Astrolog disponuje zajímavými podpůrnými kouzly, zatímco tradičnější šermíř využívá svou rychlost a hbitost. Z výčtu bizarních tříd by byl hřích nejmenovat cukráře s dortíky hromadného ničení (ne, vážně, opravdu hází po oponentech otrávené zákusky) či kočkomancera, který umí z roztomilých mňoukátek vykouzlit dravé šelmy do první linie.

Jednotlivé třídy si tradičně odemykáte skrze questy či poražením nepřítele z dané kategorie (jak je tomu třeba u astrologa v první kapitole). V samotném součtu máte na talíři 30 unikátních pokrmů a je zcela na vás, které ochutnáte a s čím je smícháte.


O minihrách, zvuku i obrazech

Stejně jako u Fire Emblem Fates, který jsem hrál souběžně, i zde jsem se dočkal několika miniher. Starostování panství se vrací v plné kráse, nyní ovšem budete renovovat poničenou měsíční vesničku, odkud pochází jedna z vašich společnic – Magnolie Arch.

O něco podivnějším vedlejším obsahem je jakási továrna na hračky, v němž necháte bojem ošlehlé matadory vyrábět plyšáky a prodávat je na trhu. S veselou muzikou na pozadí jde nejen o zajímavé zpestření, když se vám zrovna nechce hrát, ale zároveň si tím přijdete na nějakou tu kačku. A ta se hodí v jakémkoliv JRPG.

Zvuková stránka potěšila přítomností jak anglického, tak japonského dabingu, kde ztrácí naopak Fire Emblem. Jasně, mluví ze mě ješitný otaku, pokud ale autoři myslí i na tuhle subkulturu, je to jen a jen plus pro ně.

Po grafické stránce není co vytknout. Kreslené scenérie berou dech i napodruhé, až by člověk nevěřil, jak dobře dokáže shluk statických obrázků vykouzlit pohádkovou atmosféru. Některé scenérie by se mohly s klidem vyvěsit na zeď a vydávat za renesanční dílo.

3D části hry tahají z konzole poslední kapky výkonu. Přestože jsem neměl chibi formu svých hrdinů moc rád už v Bravely Default, tentokrát mi nikterak nevadily, naopak jsem konečně uznal, že do konceptu hry koneckonců hezky sedí.


Bravely Second: End Layer nepřinesl mnoho novinek a místy spíše připomíná hutnější datadisk než několik let vyvíjený titul. Nutno ale autorům připsat k dobru, že překonat hratelnost Bravely Default by byla sama o sobě výzva.

Trošku mě zamrzel důraz na grinding zkušeností, na druhou stranu uznávám, že lepší píseček na testování kombinací nových tříd bych ve hře nenašel. Ty ostatně ve výčtu nového obsahu září nejjasněji.

Ve výsledku nevidím důvod, proč bych neměl doporučit pokračování jedné z nejlepších JRPG této dekády. Napříště by to ale chtělo razantnější změny. Když už ne mechanik, tak alespoň prostředí. Tóny nostalgie nemusí napotřetí znít tak sladce jako nyní.

Bravely Second: End Layer ušel od svého předchůdce jen pár krůčků a bál se odsprintovat k razantnějším novinkám, v jádru se ale stále může hrdě považovat za jedno z nejlepších JRPG současnosti. Zábava, kterou stojí za to prožít i podruhé v lehce přebarvených kulisách.

Klady

  • Vybroušené RPG prvky a soubojový systém
  • Skvěle navržená povolání a jejich komba
  • Mikromanagement městečka
  • Nádherná kreslená grafika
  • Přítomnost japonského audia

Zápory

  • Zrecyklované lokace
  • Předvídatelný příběh plný klišé
  • Místy otravný grinding
8

Super

Viet Tran
Editor in chief portálu SkillZone.cz, weeaboo, Moravák a Asiat v jednom exkluzivním balení, oběť záchvatů kreativity a grafomanství. A prokrastinace. E-mail: tran@skillzone.cz, Twitter: @MarekTV. Blog (zatím neaktivní): Tranuju.cz