Call of Duty: WW2 Recenze

PC PS4 Xbox One

Dočkali jsme se návratu do druhé světové války. Zabaví stejně jako před lety?

Počínaje rokem 2003 se v herním průmyslu objevila taková milá tradice. Každý podzim se hráči dočkali nového dílu ze série Call of Duty. Někdy lepšího, někdy horšího. Letos ale vývojáři slíbili hráčům jeden speciální kousek. Po skákání v exosuitech, bitvách ve vesmíru a naváděných granátech se díky Call fo Duty: WW2 vracíme zpět do druhé světové války. Nasaďte bajonety, usaďte se a přečtěte si, jak to dopadlo.


Steven Spielberg a Michael Bay mají dítě

Spousta lidí tvrdí, že Call of Duty je hlavně o multiplayeru. A ačkoliv se s tím dá souhlasit, singleplayer zde rozhodně nehraje druhé housle. Tento rok vývojáři slíbili zážitek podobný tomu z válečných filmů Stevena Spielberga. Vylodíte se na pláži Omaha a společně se svojí jednotkou se probojujete až do samotného centra Říše. Vše s nohama pěkně na zemi, tvrdili nám.

Celou válku nevyhrál pouze jeden člověk (i když se tak občas cítíte) a celý příběh tak má víc hratelných postav. Tou hlavní je ale devatenáctiletý bažant Ronald „Red“ Daniels. V krátkých filmečcích, za které by se nemusel stydět žádný hollywoodský biják, vám následně představí blízké přátele i ty nejprotivnější nadřízené.

Příběh má jednoduchou zápletku a překvapení je zde poskrovnu. Vyprávění je značně naivní a kvůli tomu, že se snaží obsáhnout dlouhý časový úsek od vylodění v Normandii až po březen 1945, také poměrně plytké. Přesto se během více než šestihodinového nářezu se rozhodně nudit nebudete. Vylodíte se v Normandii, osvobodíte Paříž a projedete se i v různých vozidlech nebo si zalétáte ve stíhačce. Noční stealth je už taková krásná třešnička na dortu.


Hratelnost přináší spoustu zajímavých mechanik, které ze hry nedělají jenom tuctovou střílečku typu „dojdi z bodu A do bodu B a přitom zastřel všechno, co se pohne“. Největším překvapením je absence automatického obnovování životů. Ty doplňujete z lékárniček, které nalézáte v průběhu hry. Tahle mechanika dodává hře potřebnou výzvu a hrozba smrti je všudypřítomná.

Váš tým už také není jenom na okrasu. Kolegové na bitevním poli mají schopnosti, kterých můžete po jejich nabití využívat. Jeden vám dovoluje seslat dělostřeleckou podporu, druhý odhalí pozici nepřítele a další vás zásobuje lékárničkami. Celkem je takovýchto schopností pět a vy s vděčností využijete každou z nich.

Další přidanou hodnotou jsou sběratelské předměty. Nejedná se jenom o „artefakty“ poschovávané všude po mapě, ale také o takzvané „hrdinské činy“. Odtáhněte postřeleného vojáka do bezpečí nebo zachraňte člena vaší jednotky před nacistickým bajonetem a budete odměněni. Číslem ve statistice.


Některé úkoly mají také více možných cest. Kupříkladu v jedné z misí musíte eskortovat ženisty s výbušninami až k nepřátelskému bunkru. Když se vám to nepodaří a chudák ženista přijde cestou o život, mise nekončí. Úkolu se zhostíte vy sami a výbušniny doručíte po vlastní ose.

Stejně tak když vás přestane bavit střílení nácků na pláži, přichází vítaná změna. Ať už je to pilotování stíhačky, řízení tanku nebo krátká mise v utajení za členy francouzského odboje, drobné odbočky od hlavního příběhu pobaví a jedná se o zpestření, které nemůže nikoho urazit.

Z hlediska hratelnosti Call of Duty: World War 2 nabízí kvalitní kampaň. Příběh se nebojí ukázat zvěrstva války a rozhodně nikoho neurazí. Krátké filmy, které vás příběhem provází, jsou na velmi vysoké úrovni a zaslouží si obrovský palec nahoru. Jen skutečnost, že je celá tahle story plná epických výbuchů a akcí jak z posledních Transformerů, trochu ubírá na vážnosti tvrzení vývojářů, že vás hra posadí na zadek.


Cože? Toho za nás nechají bojovat?

Už dlouho dopředu jsme věděli, že ve hře uvidíme ženy a černochy. Spousta lidí se toho bála a další spousta lidí kvůli tomu hru začala předem odsuzovat. „V druhé světové válce ženy a černoši přece nebyli!“ Přečtěte si pár článků na Wikipedii a uvidíte, že tohle tvrzení je zcela mylné. Otázkou ale je, jak se vývojářům podařila tahle problematika zpracovat a se skutečně jedná o tak nepřekonatelný problém.

A musím říct, že se to vývojářům ze Sledgehammer Games podařilo na jedničku. Ženy i černoši jsou zpracovaní tak, aby do celého příběhu bez problému zapadli a internetoví bojovníci můžou zase v pořádku spát – za něžného pohlaví si zahrajete při osvobozování Paříže. Zástupce rasy tmavší pleti si zase hra našla v technikovi, kterého k vaší jednotce přiřadí v Ardenách. Nic, co by na nás působilo jako naprostá hloupost.


Vyhranou válkou to nekončí

Hlavní doménou Call of Duty je multiplayer, který se ovšem ale v rámci herních pokračování příliš nemění. Tento rok ale přišel s něčím novým. Je to headquarters, multiplayerové lobby, které bychom nejlépe připodobnili k Tower z Destiny 2. Obdržíte zde denní a týdenní úkoly, nakoupíte výbavu, potrénujete své schopnosti na střelnici, vyzvete nějakého z dalších hráčů na souboj jeden proti jednomu či společně otevřete bedny. Je zde hodně co dělat a hra dostává nový, sociální nádech. Vaší odměnou za tyto akce jsou sociální body, které vám otevírají další odměny.

Jednotlivé zápasy jsou potom již klasika. Přibyl jeden nový herní mód pojmenovaný „War“. Ten nabízí progresivní až skoro příběhovou akci. Každá strana plní předem dané úkoly a postupují k dalším. Dostanete se zde například i k operaci „Neptun“, kdy německé jednotky brání pláž Omaha, zatímco se ji Spojenci snaží dobýt.

Denní a týdenní mise vás nabádají ke zkoušení různých herních tříd a módů. Nemějte tedy strach, že byste se nudili. Za jejich plnění dostanete různé odměny, které přijdou vhod – supply dropy (čti „lootboxy“), XP boostery, zkušenosti nebo zdroje, za které si kupujete jednotlivé kosmetické úpravy.

Původní systém loadoutů byl předělán na systém divizí. Každá divize bojuje jiným způsobem a specializuje se na jiné taktiky a vybavení. Pěchota používá bajonety a nese s sebou více munice, výsadkáři zase využívají samopaly a tlumiče. Každá třída má něco do sebe a nikdo nemůže mít vše. Kromě pěchoty a výsadkářů si můžete vybírat také z horalů, obrněné divize a expedičních sil. Každou třídu můžete levelovat dle libosti a odemykat její plný potenciál.


Hráči, otřes se!

Mikrotransakce jsou takový věčný strašák herního průmyslu. V Call of Duty: WWII si za své těžce vydělané peníze z reálného života pořídíte takzvané “supply drops”. Jedná se o klasické bedny, z kterých po otevření dostanete nějaký ten loot. K radosti nás všech se jedná pouze o kosmetické vylepšení, případný XP boost. Bedny ale není nijak těžké získat i bez investovaných peněz a všechny výhody jsou tedy dostupné všem.

Call of Duty: World War 2 nabízí i systém kolekcí. Pokud něco vážně chcete, můžete si to koupit za ušetřenou měnu získanou z denních úkolů, plnění výzev nebo otevírání beden. Nemusíte tak čekat na štěstí. Když z dané kolekce pořídíte všechny její položky, dostanete jednu speciální, která celé sbírce dominuje. Herní měnu získáváte poměrně rychle a i na nejdražší položku budete šetřit maximálně týden.

Prémiová měna COD points se do hry chystá teprve 21. listopadu, ovšem po přibližně čtyřech desítkách hodin hraní nemám žádnou potřebu do hry další peníze v mikrotransakcích investovat. A to říkám jako majitel všech prémiových mountů ve World of Warcraft.


Mrtví nacisti neodchází do nebe, ale do zombie módu

Posledním herním módem, který si v Call of Duty: WWII můžete užít, je Nazi Zombies mód. Ten se poprvé ukázal v Call of Duty: World at War z roku 2008 a od té doby na své zábavnosti neztratil. Navíc je tak jako singleplayerová kampaň doprovázen pěknými příběhovými filmečky a zachoval si i svou napjatou atmosféru.

Parta čtyřech hráčů se snaží v nočním nacistickém Německu zachovat svůj status přeživších a u toho plnit životně důležité úkoly. Za zabíjení zombíků dostáváte peníze, pomocí kterých odemykáte nové části mapy nebo nakupujete zbraně a vylepšení, což z režimu dělá výbornou záležitost na každou LAN party a skvělý prvek jak na odreagování, tak na pravidelné hraní.

Na PS4 Pro vypadá prostředí na první pohled hezky. Při bližším bádání však zjistíte, že není vše zlato, co se třpytí, a textury jsou spíše průměrné. Efektům občas zazlobí jejich rozlišení a servery zastihly při launchi krátkodobé výpadky, ale na jiné technologické problémy jsem nenarazil. I načítací časy jsou přijatelné.

Letošní Call of Duty se nadprůměrně povedlo. Nabídlo parádní kampaň, bezmála dokonalý multiplayer a hrozivé zombie. U efektů na PS4 Pro občas zazlobí jejich rozlišení a konektivita nebyla v prvních dnech nejlepší, ale na jiné technologické nedostatky jsem nenarazil. Mikrotransakce nikterak neomezují neplatící hráče a vše šlape, jak má. Zasazení zpět do druhé světové války hře velice svědčí a dal bych si klidně víc.

Klady

  • Zábavná kampaň pro jednoho hráče
  • Krásné a různorodé prostředí
  • Multiplayer zabaví na dlouhé hodiny
  • Tradičně povedená kooperace

Zápory

  • Příběh ničím neohromí
  • Spíš průměrná grafika
  • Zpočátku špatná konektivita
8

Super

Jan Vavřiník
Mám rád visual novely a špagety s kečupem. A tohle tu mám jen proto, že jsem ještě nevymyslel pořádné bio, takže moje břímě převzal Tran.