Dishonored 2 Recenze

PC PS4 Xbox One

Císařovna je mrtvá. Ať žije císařovna!

Původní Dishonored nám před čtyřmi lety dalo nahlédnout do pochmurného světa plného zrady, magie a neúprosného krysího moru. Společně se dvěma příběhovými dodatky tak vývojáři ze studia Arkane dokázali celému světu, že herním tichošlápkům již dávno nekraluje Thief.

Cesta za pomstou skrze steampunkový Dunwall ale nebyla úplně bezchybná, což si francouzští vývojáři naštěstí uvědomili. Na další čtyři roky se proto zavřeli ve svém studiu a za podpory Bethesdy kutili na plnohodnotném nástupci, který chyby prvního dílu napraví a navíc přihodí pár vlastních triků.

Jejich vysněným klenotem je Dishonored 2. Místo depresivních zdí Dunwallu nás přivítala prosluněný přístav v Karnace, jež místo krysího moru sužují válka gangů a hnízda krvelačného hmyzu. Jistý šarm se tropickému městu upřít nedá, vyrovná se ale hlavnímu městu ostrovní říše? Dokáže vůbec Dishonored 2 překonat první díl? Rovnou vám můžu prozradit, že odpověď je v obou případech ano.


Zpátky na začátek

Příběh začíná 15 let po nechvalném atentátu na bývalou císařovnu a silně připomíná tehdejší bezmocnou snahu ji zachránit. V kůži Emily Kaldwinové marně sledujeme, jak čarodějnice Delilah a její spojenci přemůžou Lorda Protektora a svižně vás zbaví trůnu. Náhlá revoluce sice skvěle zapadá do zdejšího univerza, avšak působí poněkud uspěchaně. Než se totiž nadějete, už před vámi leží nejdůležitější rozhodnutí celého Dishonored 2.

Volba mezi legendárním Corvem Attanem a čerstvě sesazenou císařovnou Emily Kaldwinovou ovlivní nejen dostupné nadpřirozené schopnosti, odlišně se chová i svět kolem každého hrdiny. Corvo se na ostrov Serkonos vrací do svého rodiště, díky svému titulu se dostal do nejedné prekérní situace a zkušeností má tak na rozdávání. Zato Emily nikdy drsnou stránku života zblízka nepoznala, během své cesty za pomstou proto doslova dospívá před očima.

Podobným procesem procházejí i ostatní postavy, ať už se jedná o konspirátory či běžné občany. Jejich motivy vám odkrývají krátké rozhovory nebo štědře rozeseté dokumenty. U klíčových charakterů přidá svůj komentář i samotný Outsider, jenž vše bedlivě sleduje a již tradičně našim hrdinům nabídne jeho magickou značku.


Abrakadabra

Corvo si pochopitelně svou sadu schopností ponechal, naštěstí k ní přidal několik nových triků. Každou ze schopností může za pomocí run několikrát vylepšit. Vyloženě smrtící kouzla mírumilovně pozměnit nejde, nesmrtících upgradů je i přesto dostatek. Skvělým příkladem je dočasné posednutí jiné bytosti. Po zaplacení většího obnosu run nemusí Corvo cizí tělo opustit, aby mohli přejít do dalšího, a nepřivolá při tom nechtěnou pozornost.

Avšak ze sady pro Emily je jasně cítit, že pro vývojáře byla hlavní prioritou. Místo teleportu má císařovna chobotnici, která dokáže přitáhnout buď její majitelku na nedostupná místa, nebo netušící nepřátele a předměty přímo k ní. Její pýchou je ale Domino, které spojí  až 4 nepřátele magickým poutem. Cokoliv se poté stane jednomu z nich, má efekt i na všechny ostatní. Skvěle se tím dají šetřit nervy a uspávací šipky. Nebo kulky.

Novinkou je možnost poslat Outsidera ke všem čertům nebo jakékoliv jiné bytosti, která ve Voidu přežívá, a jeho značku odmítnout. Po zbytek hry jsou tak hlavní hrdinové odsouzeni jen na své smrtelné schopnosti a technické vymoženosti z dílen Antona Sokolova a karnackého génia Kirina Jindoshe. Nabízí se tím pořádná výzva pro zkušenější hráče, kteří si už prošli celou kampaní a momentálně čekají na slíbenou New Game+.


Hřiště plné možností

Avšak pro nezkušené hráče samotná Karnaca skýtá úctyhodnou výzvu. Tvůrci se chvástají, že každý problém má více řešení a vždy existuje více jak jeden vchod. Kromě úvodní mise, jež je omezena kvůli nastartování příběhu, svému slovu v Arkane dostáli. Hlavní město tropického ostrova svým designem v mnoha ohledech překonává i samotný Dunwall. Úroveň Clockwork Mansion je aktuálním vrcholem level designu v celém stealth žánru.

Rozhodně to ale neznamená, že zbytek misí stojí za krysí ocásek. Vedle úžasných návrhů všechny mise nabízejí nový prvek nebo pravidlo, díky čemuž Dishonored 2 nesklouzne do stereotypu. Již zmíněné Clockwork Mansion představí transformující se rozložení a robotické strážce, v části příběhu jsou dočasně zablokovány nadpřirozené schopnosti a ke svému cíli se tak musíte dostat za pomoci magického zařízení, jež vás dle vůle přemístí do minulosti a nazpátek.

Ke skvělému dojmu přispívají i hlídkující nepřátelé. Do vínku tentokrát dostali pár IQ bodíků navíc, jejich fyzička také prošla pořádným vylepšením. Pokud si všimnou, že jejich strážící kamarád zmizel nebo že dříve zavřené dveře nyní zejí dokořán, zpozorní a začnou pročesávat okolí. V boji se už nezaseknou o nejbližší překážku a svižně ji překonají, ani lezení už pro ně není nadlidským úkonem.

Potěší i fakt, že stále nebojujete (plížíte se okolo) kolem stejně generických strážníků. Sekundují jim čarodějnice z přídavku pro původní Dishonored a dříve zmínění mechaničtí vojáci, kteří mají oproti svým živým spolupracovníkům plejádu výhod. Oči mají doslova i vzadu, plížení kolem několika párů jejich vražedných břitev není úplně snadné. Sice jsou mnohem odolnější než lidé, ale zničení jednoho z Clockwork Soldiers se nepřipočítává ke úrovni chaosu, dají se tedy ničit s čistým svědomím.

Celkový chaos v Dishonored 2 hraje podstatně důležitější roli, než tomu bylo u prvního dílu. Už v druhé misi můžete pocítit vliv svých rozhodnutí ze začátku příběhu. S každou další vraždou se negativní efekty stupňují, překrásné letovisko tak můžete proměnit v bojovou zónu zkrášlenou občasnými hnízdy smrtících much.


Nedoladěná krása

Právě v případě Karnacy by tato proměna mrzela více než u zasmušilého Dunwallu. Ze všech směrů srší prosluněná atmosféra, jež je v silném kontrastu s utrpením nebohých lidí mimo hlavní ulice. Mezitímco na rohu náměstí duo muzikantů hraje veselou píseň, pár metrů od nich umírají obyvatelé nově zamořeného bytu. Avšak atmosféra není jedinou předností zdejších prostředí.

Vývojáři při tvorbě přímořského města vytvořili vlastní Void Engine. Při jeho vývoji vycházeli z technologie id Tech 5, jež poháněla Wolfenstein: The New Order a Rage. Díky tomu se na obrazovce střídá jedna dechberoucí scéna za druhou. Především nasvícení dokáže vykouzlit ve hrách dříve nevídané zázraky. Void má ale bohužel i své nepřehlédnutelné nevýhody.

Ke svému rozběhnutí potřebuje pořádný hardware a ani poté není zaručeno, že se v jeho aktuální podobě dočkáte plynulého hraní. Osobně jsem na své zbrusu nové grafice, která splňuje doporučené požadavky, narazil na několik problémů s optimalizací. V uzavřených prostorech Dishonored 2 běželo naprosto bez problémů, v ulicích a na střechách se můj počítač nepříjemně zapotil.

Většinou to znamenalo propad o nějakých 20 FPS a chvilkové problémy s myší. Změna to byla vždy nepříjemná, nikdy se však nestalo, že by hra spadla nebo se stala naprosto nehratelnou. Avšak to neznamená, že se podobné nepříjemnosti dějí na každém počítači. Hodně hráčů hlásí mnohem horší problémy, někteří nemohli Dishonored 2 ani spustit. Na druhou stranu je i spousta případů, kdy se žádný problém neobjevil.

Naštěstí vývojáři z Arkane na své chyby nezapomněli a už pracují na nápravě. Už teď na Steamu testují druhý opravný patch, jenž kromě vychytání technických chyb přináší i nové možnosti nastavení. Na mé sestavě sice problémy s občasným zaseknutím přetrvávají skoro beze změny, podivné chování myši je ale už minulostí. Takto rychlé opravy jsou samozřejmě chvályhodné, špatnému vydání se víceméně dalo předejít, kdyby bylo datum vydání o pár týdnů posunuto.


Císařovna je mrtvá. Ať žije císařovna!

Moje poslední výtka směřuje k příběhu. Žádných stupidních momentů jsem se nedočkal, avšak podání mi v některých případech přišlo uspěchané a levné. První Dishonored dávkovalo záplatku skrze cutscény přímo ve hře. Nyní je příběh prezentován skrze dva nebo tři rozhovory s postavami, zbytek v krátkých animovaných videích před začátkem úrovně. V tomto případě by inspirace předchozí hrou ničemu neuškodila, velkým šrámem na jinak skvělé hře to naštěstí není.

Zato častější přítomnost mýtického Outsidera příjemně potěší. O tajemstvích Karnacy a jejích obyvatel je velice sdílný a je zdaleka nejsilnější součástí příběhu, i když kvůli změně dabéra promlouvá jiným hlasem. I Corvo a Emily se nezřídka podělí o své poznámky a hlavně v případě chrapláku Lorda Protectora jsme byli rádi, že se konečně naučil mluvit.

Delilah si sice moc neužijeme, stále je ale tou nepříjemnou čarodějnicí, kterou jsme v kůži zabijáka Dauda před třemi roky porazili. Ostatní vyloženě záporné postavy v paměti na dlouho neutkví, úplný opak jsou postavy, u nichž otázka morality už není natolik černobílá. Je lepší dobrou doktorku, která pod vlivem drog brutálně terorizovala nevinné zabít, nebo ji vyléčit a nechat ji žít se vzpomínkami na hrůzné činy?

I přes hůře podaný příběh a pár technických nedostatků Dishonored 2 navazuje na svého staršího sourozence a v mnoha ohledech ho dokonce překonává. Pro fanoušky plížení a steampunku jej můžu jedině doporučit a nebojím se říct, že francouzští vývojáři z Arkane vytvořili další hru roku.

Dishonored 2 si bere to nejlepší z prvního dílu, staré nápady vylepšuje a nebojí se přidat i několik vlastních. Díky ohromující svobodě při řešení problémů a překrásné atmosféře je vrcholem stealth žánru na hodně dlouhou dobu.

 

Klady

  • Geniální design úrovní
  • Skvělá grafika
  • Inteligence nepřátel
  • Magické schopnosti
  • Ovládání

Zápory

  • Technické problémy
  • Podání příběhu
9

Nářez

Patrik Dvořáček
Profesionální prokrastinátor, amatérský hráč Solitaire a poloamatérský pisálek. To vše v jedinečně nešikovném balíčku.

Komentovat příspěvek

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.Požadovaná pole jsou označena *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*