Dishonored: Death of the Outsider Recenze

Patrik Dvořáček
PC PS4 Xbox One

Série Dishonored patří k tomu nejlepšímu, co stealth žánr nabízí. Kombinace magie, plížení a naprosté svobody byl mohla klidně vystačit na nejednu učebnici herního designu. Přesto tvůrci ze studia Arkane pokaždé zaškobrtli při tvorbě příběhu. Buď byl zbytečně uspěchaný, nebo v případě druhého dílu prostě doháněl kvality zbylého obsahu.

Neznamená to ale, že by ve světě intrik a krysího moru chyběli zajímavé postavy. Vždyť jedním z největších taháků Dishonored je tajemný Outsider, jenž několika vyvoleným daroval své magické schopnosti a nadobro tak změnil historii celého tamějšího světa. Bylo však jasné, že se nejedná o úplně kladnou postavu, čehož jsou si vědomi i běžní smrtelníci, plnými douška využívající jeho moc pro své šlechetné i zvrácené účely.

Od druhého dílu v herním světě uběhlo pár měsíců, císařovna Emily spokojeně vládne z Dunwallu a zdá se, že vše se opět obrací k lepšímu. Billie Lurk, jedna z někdejších Daudových hrdlořezů, má ale k pokoji daleko. Vydá se totiž najít svého mentora, se kterým se rozešla před 15 lety, konkrétně v DLC pro první Dishonored. A rovnou během toho dostane jeden z nejobtížnějších kontraktů – zabít Outsidera.


Nabídka, která se neodmítá

Už od začátku je jasné, že tohle bude trochu jiná jízda. Billie na rozdíl od Corva i Dauda nenosí značku Outsidera, musí se proto spíše spoléhat na své vybavení než na superschopnosti. Samozřejmě svou vlastní dávku magie od černookého boha dostane, o rozmanitém výběru se ani zdaleka bohužel mluvit nedá.

Billie do vínku totiž obdržela jen tři. První se nazývá Displace a funguje skoro stejně jako starý známý „blinkovací“ teleport. Jen místo okamžitého přemístění vytvoří bod, do kterého se dá přemístit klidně i o několik minut později. Tím otevírá obrovské množství možností jak během boje, tak při plížení kolem nepříjemných strážných.

Druhá je Semblance, s níž se hlavní hrdinka může přestrojit za omráčeného nepřítele, což je nedocenitelní pomocník při infiltracích. Poslední schopnost Foresight, po jejíž použití se Billie promění na neviditelného ducha, zastaví čas a může prozkoumat své okolí a označit předměty nebo postavy. Tím bohužel výčet končí – schopnost mluvit s krysami se jen těžko dá počítat jako plnohodnotná a hratelnost ovlivňující, jelikož se od hlodavců málokdy dá dozvědět něco zajímavého.

Těžkým hříchem je odstranění jakýchkoliv vylepšení. Vývojáři naprosto odebrali všechny velrybí runy a schopnosti je možné vylepšit či upravit jen pomocí bonecharmů. O žádný košatější RPG systém se ani zdaleka nejedná, i když kromě schopností upravují také množství životů nebo many. Bohužel je najednou možné používat jen omezený počet. Agresivnější pařani kvůli tomu budou trochu v nevýhodě.


Ze zabijáka zlodějíčkem

Ani výtečný design misí se do samostatného DLC nepřenesl bez chyb. Zatímco v předchozích dílech kromě tutoriálů vždy existovalo několik cest, jak zadaný úkol splnit, Death of the Outsider se od této filozofie dost vzdálil. Na vině je změna cíle – místo likvidace jisté postavy je povětšinou hlavním úkolem ukrást nějaký předmět.

Death of the Outsider tím ztrácí nejsilnější příběhovou prvek – napětí a strach ze smrti. S výjimkou poslední mise ani jeden úkol netlačí do obzvláště prekérní situace. Přímočarost se odrazila i na různorodosti protivníků. V levelech lze sice narazit na odpudivé postavy, které by se do role „povinné oběti“ perfektně hodily, vývojáři jich přesto nevyužili.

Zeštíhlily i možnosti v misích, co se teda týče likvidace cílu. Neznamená to, že by pohlaváři byli před smrtí chráněni. Stále je možné je klasicky podříznout, na jejich mírumilovné odstranění ale vývojáři zapomněli.

Naštěstí se udržel chytrý design úrovní. K cíli vždy vede více než jedna cestička, ať už se jedná o prohnilou stoku nebo balkony daleko nad dlažbou ulic. Na propracovanost plnohodnotných bratříčků ještě pár detailů chybí, i tak ale vývojáři vybudovali překrásné hřiště, kde si vyhraje nejeden tichošlápek nebo steampunkový Rambo.


Odchod jednoho nechtěného boha

Podle slov Bethesdy měl být Death of the Outsider z nějakého důvodu vstupním bodem do série pro hráče, kteří světu Dishonored ještě nepropadli. Díky tomu je celé DLC naprosto samostatné a cenovka také tolik nezruinuje peněženku. Zato se nemůžu zbavit pocitu, že je celý dodatek mířený spíše na skalní fanoušky série.

Příběh se totiž soustředí na postavy, které nám představily první dvě hry. Hlavně Outsider může nové hráče zmást – oproti předchozím dílům se angažuje minimálně, s Billie si například z očí do očí pokecá jen jednou. Vývojáři tak opět podcenili sílu svého vyprávění, dokonce i knížky a deníky spíše rozšiřují již známý svět, než aby něco ukázaly nováčkům.

Matadoři série si ale budou chrochtat blahem. Pokud vás zajímalo, kde se ten „černooký bastard“ vzal nebo jak funguje Void, máte velké štěstí. Death of the Outsider zodpoví přesně na takové otázky. Samozřejmě jen do takové míry, aby jich ještě několik zůstalo a kouzlo světa, plného všudepřítomného krysího moru a velrybího tuku, se úplně nevytratilo. Vůbec zakončení příběhu patří k vrcholu celé série, které svou velkolepostí dokáže zastínit i poněkud chudší designová rozhodnutí.


Celkově je Death of the Outsider povedeným rozšířením. Technické chyby z Dishonored 2 jsou ty tam a pět nových misí vydrží na dobrých 12 hodin hraní. Billie Lurk konečně uzavře příběhový arch, který započal Corvo v roce 2012, a přitom zodpoví jedny z nejpalčivějších otázek.

Vývojáři z Arkane Studios se přesto nevyhnuli několika nešvarům. Odebrání vylepšování schopností a systému chaosu hratelnosti jen uškodilo. Design misí také zeštíhlil, naštěstí ne do takové míry, aby hráči tlačili do jediného koridoru. Znovuhratelnost bohužel silně utrpěla, protože konec hry neovlivňují rozhodnutí během hraní – vše záleží na jediném rozhovoru těsně před finišem.

Dishonored: Death of the Outsider je povedeným, byť poněkud osekaným rozšířením výborné série. Pro milovníky Dishonored se jedná o jasnou koupi, která jim osvětlí spoustu záhad. Úplní nováčci by ale měli raději sáhnout po kompletní edici prvního dílu, než se vydají zamordovat Outsidera.

Klady

  • Zakončení příběhu
  • Otevřený svět
  • Krásné zpracování
  • Vyvážená obtížnost

Zápory

  • Nulové vylepšování schopností
  • Chybějící systém chaosu
  • Osekaný design
8

Super

Patrik Dvořáček
Profesionální prokrastinátor, amatérský hráč Solitaire a poloamatérský pisálek. To vše v jedinečně nešikovném balíčku.