Divinity: Original Sin 2 Divinity: Original Sin 2 – Definitive Edition (PS4)

PS4

Podruhé a ještě lépe

Dříve, než se ponoříte do mého pochvalného shluku slov a písmen, si dovolím jeden rychlý tip. Ať už je vaším herním domovem jakákoliv platforma, vězte, že Divinity: Original Sin 2 je synonymem téměř perfektního RPG titulu, který byste neměli rozhodně minout. Vše, co následuje po tomto odstavci, vás bude o výjimečnosti tohoto klenotu od Larian Studios jen a jen přesvědčovat. A taky si připravte asi 100 hodin volného času, budete to potřebovat.

Od prvních absolutních verdiktů k Divinity: Original Sin 2 uběhl už více než rok a belgičtí vývojáři z Larianu za ten čas rozhodně neměli úplné leháro. Důkazem je vydání Definitive Edition (který dostali majitelé PC verze zcela zdarma) a premiéra hry na konzole PS4 a XONE. Aktualizovaná verze obsahuje nejen veškerá vydaná DLC, ale také spoustu nového i předělaného obsahu, což je dobrý důvod, proč strávit další desítky hodin Rivellonu.

Klíčové herní mechanismy či značná část příběhu a náplně ovšem zůstávají beze změny, a než abych znovu přezpíval opěvné ódy, odkážu vás na recenzi od Jakuba Němce, který vloni recenzoval původní PC verzi. Tam vám velmi dobře vysvětlí, proč hra dostala perfektní hodnocení nejen u nás, ale všude po světě. Já si zde vzal na paškál PS4 verzi hry a mrkl se na zoubek představeným změnám i kvalitě portu na konzole.

Zpět ve staronovém Rivellonu

Jak jsem naznačil v předchozích řádcích, gró Divinity: Original Sin 2 stále tkví v propracovaném příběhu, přenádherném živém světě a enormních možnostech při plnění questů i porcování nepřátel. Opět se probouzíte na lodi s odpadlíky ze všech koutů světa a opět se probíjíte zajímavou hlavní dějovou linií i osobními příběhy vašich parťáků, kteří se tu a tam dočkali několika drobných změn v dialozích i postupu jejich komorními questy. Prvotřídní zábava zůstává, díky bohu za to.

Pakliže máte za sebou původní verzi na PC, nejspíše vás v Definitive Edition okamžitě praští do očí překopané uživatelské rozhraní. Úplného faceliftu se třeba dočkal deník, který je hned o celý řád přehlednější a práce s ním intuitivnější. Nově také ukazuje základní milníky při postupu questy a možnosti jejich řešení, což vzhledem k obrovskému množství úkolů v Original Sin 2 jde o zásadní krok kupředu.

„Divinity: Original Sin 2 je novým králem izometrických RPG. Autoři pod taktovkou Swena Vinckeho vzali fungující model prvního dílu a přidali hromadu nových věcí, činících z pobytu v Rivellonu úžasný zážitek, který vás na dlouhou dobu nepustí od monitorů. Někdy se prostě stane, že Vánoce začnou už v září.“ – výňatek z loňské recenze od Jakuba Němce, kterou si můžete přečíst zde.

Nemalou změnou prošel i inventář, který nyní ušetří hráče o zdlouhavé a otravné překlikávání mezi batohy jednotlivých postav. Nyní totiž mají k dispozici i jeden společný inventář, ve kterém si můžete manažírovat cennou kořist dle svého, aniž byste museli přepínat k jiným parťákům. 

To jsou všechno věci, které bych s příchodem konzolových verzí jakž takž očekával. Největším překvapením je ovšem masivní přepracování třetího aktu, který se vloni stal snad jediným terčem ostřejší kritiky ze strany hráčské komunity. Bez spoilerů – rozhodnutí z předchozích kapitol nyní rezonují mnohem více a důrazněji, motivy do dalších částí příběhu jsou o poznání jasnější a nové dialogy lépe osvětlují, co se hráčům vlastně odehrává na obrazovce. Tohle byl zřejmě poslední chybějící kus puzzlu, díky němuž příběh působí celistvě a bez zbytečných brzd a zádrhelů.

Samotné město Arx, kde se odehrává finální akt, obdrželo několik nových NPC a potvor, obzvlášť v oblasti nově rozšířených stok. Obdobnou proměnou prošly i další lokace, přestože zdaleka ne všechny. Pro hráče, kteří už mají hlavní synopsi z původní hry za sebou, je to nicméně dobrý důvod, proč po roce opět obětovat desítky hodin prozkoumáváním Rivellonu. Jak jsem již zmínil, Definitive Edition obsahuje i všechna vydaná DLC – třeba zhoubného veverčího companiona sira Lora, prohánějíc se na miniaturním kostěném oři.

Radosti a strasti konzolové verze

První věc, na kterou se konzoloví hráči (nebo přehnaně starostliví vlastníci PC) většinou ptají, je ovládání. Už první Divinity: Original Sin pro XONE a PS4 ukázal, že není třeba klávesnice ani myši, abyste mohli pohodlně ovládat izometrické RPG, a pokračování hratelného eposu od Larianu tuto skutečnost jen podtrhává.

Jinými slovy je ovládání překvapivě intuitivní. Inventář funguje rychle a bez problému, na čemž má nemalý podíl také výše zmíněné a překopané uživatelské rozhraní. Pohyb po světě na gamepadu je krásně plynulý a jen zřídkakdy se stane, že byste se v úzkých prostorech třeba někde zasekli. Zde se ovšem přiznám, že analogové páčky Dualshocku mají k preciznosti kurzoru myši poměrně daleko.

Některé aktivovatelné objekty, které si můžete nechat zvýraznit, jsou totiž mnohdy tak miniaturní, že nakliknout na ně bývá občas boj. Nejednou se mi stalo, že jsem nechtěně někoho okradl, případně jsem v davu omylem houkl na jiné NPC, než se kterou jsem chtěl prohodil pár slov. Slušné martyrium jsem absolvoval i během několika šarvátek, kdy má postava – dvorní healer – nechtěně buffla nebo vyléčila nepřítele, který stál příliš blízko mému parťákovi. Taktický pohled sice trošku zpřehlední situaci na bojišti, ale uvnitř úzkých kobek tahle pomůcka tolik nepomůže.

Po grafické stránce se hra dočkala několika zlepšení, co se týče práce se světly a HDR. V případě konzolových verzí si Original Sin 2 popravdě užijete o krapet více na silnějších verzích XONE a PS4. Rozdíly sice nejsou tak markantní, nicméně v náročných scénách – třeba soubojích s několika mágy najednou, kde se nešetří na pestrobarevných efektech – rozhodně oceníte lepší framerate a celkovou plynulost obrazu. To však neznamená, že byste si hru neužili na klasických verzích konzolí, jen počítejte s občasnými záškuby ve chvíli, kdy na obrazovce spustíte kouzelnický ohňostroj.

Divinity: Original Sin 2 si ovšem jakž takž poradil se syndromem konzolových portů. Hra obsahuje nechutně velké množství textu, kterým se musíte prokousat. Při paření z pohodlí gauče se ale sáhodlouhé dialogy a záznamy v deníku čtou poměrně obtížně, stejně jako popisky k předmětům. Možnost si upscalovat rozhraní včetně textů tak rozhodně přichází vhod, stejně jako otevírání oken inventáře a deníku ve fullscreenu.

S radostí můžu říct, že jsem narazil na minimum bugů, a když už, většinou se vyřešily opuštěním a opětovným návratem do dané lokace. O něco častěji se objevovaly grafické glitche nebo levitující předměty, ale to se dá vzhledem ke komplexnosti hry očekávat. Rozhodně nejde o chyby, které by vás zásadně vytrhly z tempa.

Podruhé jedním z nejlepších RPG současnosti

Všechny zmíněné výtky se velmi rychle ztrácejí ve stínu nesporných kvalit Divinity: Original Sin 2, které belgičtí autoři dokázali přenést na konzolové platformy. Hra nabízí tolik prvotřídní zábavy a radosti, že se přes všechny chyby portované verze přenesete s absolutní lehkostí. Škoda, že jsem pořádně nestihl prozkoumat gaučovou kooperaci – na rozdíl ode mě se můj plánovaný parťák nedokázal odtrhnout od sociálního života.

Pokud jste tenhle RPG klenot ještě nehráli, nemáte sebemenší důvod Divinity: Original Sin 2 – Definitive Edition minout, obzvláště po takové povedené premiéře na konzolích. Pidibodík ubírám jen za trošku kostrbatější ovládání a občasné zakolísání framerate, v případě PC verze si můžete bez obav představit absolutní známku. Jak jinak, když zde mluvíme o jedné z nejlepších her současnosti.

Divinity: Original Sin 2 je klenot, který vývojáři formou definitivní edice vybrousili k absolutní dokonalosti a s maximální pečlivostí přenesli na konzolové platformy, kde těch chybiček najdete jen pomálu. Jestliže ale přemýšlíte o PC verzi, přidejte si bez jakýchkoliv výčitek svědomí bodík navíc k finálnímu hodnocení.

Klady

  • Přepracovaný třetí akt
  • Špičková hratelnost přeleštěná k dokonalosti
  • Skvěle fungující přepracovaný deník a inventář
  • Povedený port na XONE a PS4
  • Lepší práce se světly a dalšími grafickými efekty
  • Nové postavy, potvory, questy i lokace

Zápory

  • Občas nepřesné ovládání
  • Tu a tam propad FPS (zvlášť na slabších verzích konzolí)
  • Nutnost si vzít delší dovolenou
9

Nářez

Ondrej Resl
Student médií, povaleč, ruská krev a vůbec taková smutná existence, kterou baví hry, pivo a holky. V náhodném pořadí.