DOOM Recenze

Martin Chlup
PC PS4 Xbox One

Návrat pekelné legendy!

Je tomu neuvěřitelných 23 let od vydání prvního Dooma, neúprosné akční řežby od studia id Software v čele s Johnem Carmackem. Řada z vás v době vydání ještě nebyla na světě, já sám byl malý prcek a prvotní poznání tohoto akčního počinu mě čekalo o pár let později. Psal se rok 1996 a u kamaráda jsem poprvé měl možnost vidět stolní počítač a na něm spuštěného Dooma, úplně první hru, kterou jsem si zahrál. .

Po dlouhých letech čekání od vydání třetího dílu, kdy se zdálo, že Doom byl pohřbený do útrob pekelných kobek, přichází návrat legendy mezi akčními střílečkami. Bez jakékoliv číslovky v názvu pokračování přichází Doom.

Třetí pokračování se neslo v hávu survival hororu a řadě hráčů její tempo a způsob hraní příliš nevyhovovalo. Jedni ho milovali, druzí nenáviděli, a proto se chytré hlavy v id Software rozhodli navrátit ke klasice žánru, vyjít vstříc ošlehaným veteránům a zavděčit se mladšímu publiku hráčů. Nový Doom navazuje na klasiku a propůjčuje si obdobnou notně vylepšenou hratelnost z prvních dvou dílů.


Doomguy je zpět!

Příběh nás zanese na marťanskou základnu UAC, kterou sužuje okupace pekelných démonů. Probudíte se nazí a spoutaní řetězy v kamenném sarkofágu, ke kterému se plíží směsice nemrtvých, toť celý úvod hry, víc od příběhu nečekejte. Hned poté následuje první zabití nepřátel, nasoukání se do obleku Praetor a už zvesela kosíte zástupy arciďáblů a podobných zplozenců pekla.

Tvář ani jméno hrdiny neznáme, po vzoru starých dílů je to prostě Doomguy. Pokud byste se přece jen chtěli dozvědět více o pozadí příběhu, můžete poslouchat nalezené audiology a hologramy, jež vysvětlují celou zápletku. Doom je akční střílečka, u které příběh řešit nebudete, v první řadě jde o akční požitek, kterého dostanete do sytosti.

Herní náplní je jednoduché dojití z bodu A do B, zapnutí spínače vyřazujícího z provozu různé bariérové překážky, hledání modrých a žlutých vstupních karet od neprodyšných dveří. Váš popis práce zůstává stejný jako v prvních dílech.

Nejzábavnější náplní hry je navíc kosení démonů a s tím spojené uzavírání pekelných portálů. Jako zpestření hra nabízí sbírání Collectibles v podobě Doomguy figurek, audiologů, čipů pro modifikaci obleku, vylepšení zbraní a v neposlední řadě skryté části levelů z prvního Dooma. Ve hře samotné si můžete zahrát pouze vybranou část levelu a hlavní nabídce hry si pak načíst celý level. Tyto úrovně jsou stylizovány do původní grafiky s nepřáteli z nové hry, přesně po vzoru nightmare levelů z Wolfensteina.

Celková délka kampaně zabere 15 hodin včetně pečlivého procházení lokací a hledání všech bonusů. Pokud vás honba za collectibles nebaví, dočkáte se kampaně se solidní délkou 10 hodin, což je v dnešní době rychlých šestihodinových akčních her nadstandard.


Vertikální peklo

Příjemně mě překvapila rozlehlost jednotlivých úrovní. Hra je sice lineární, ale rozlehlost úrovně dává pocit svobody. Budete si zkrátka připadat jako v otevřeném světě. Pochvalu si tvůrci zaslouží za vertikální navržení herního prostředí, které využijete v boji, či při hledání collectibles.

Jednotlivé úrovně jsou navíc prošpikovány tajnými skrýšemi. Úrovně se skládají z koridorů, vyvýšených míst k prozkoumání a otevřených arén. Nicméně z toho vyplývá i nepřehlednost úrovní. Občas si budete připadat jako v bludišti. , kudy to vlastně máte jít, abyste se dostali z jedné strany mapy na druhou.

Prostředí úrovní se optimálně mění. Při hrání si nepřipadáte, že hrajete pořád to samé dokola. Jednou vraždíte démony v industriálních fabrikách UAC, podruhé šplháte po úpatí skalnatého pekla. Každá úroveň je jedinečná.

Nepřátelé se generují nejvíce v arénách, ale není to pravidlem. Protivníci jsou rozeseti po celé lokaci, jen v arénách je jejich koncentrace nejvyšší a pro postup úrovní se musíte prostřílet k poslednímu. Boje jsou pak zpestřeny občasným bossfightem, těch není sice tolik, ale o to více dají člověku zabrat, čímž se dostávám k jednotlivým démonům.


Mrtvý démon, dobrý démon.

Tvůrci si dali záležet, aby démoni vypadali co nejvěrněji své původní stylizaci z prvního dílu. V začátcích hry zprvu potkáte klasické nemrtvé, posedlé vojáky UAC, Impy a Hell knights. Impové už nejsou jen obyčejní panáci, co metají jeden fireball za druhý, ale mrštní a akrobatičtí protivníci, kteří občas dají hráči zabrat.

Postupem úrovní narazíte na staré známé v podobě Revenantů – geneticky upravených a posedlých ostatků mariňáků, Cacodémonů – obrovských létajících koulí, Hell baronů – rudých rohatých ďáblů, Mancubů – vypasených démonů s raketomety a snad úplně nejoblíbenějšího démona napříč díly Pinkyho, tedy růžové prasovité stvoření. Démoni vás nevystraší, neboť jejich stylizace je občas absurdní až úsměvná, ale o to víc garantuji, že jsou to nebezpeční bojovníci.

Nebyl by to Doom bez občasného bossfightu. První, na kterého narazíte je Cyberdémon. Oproti prvnímu dílu nabyl na velikosti a palebné síle. První střet s bossem vám nejspíše přinese několik nahrávacích obrazovek a to i přesto, že hrajete na nižší úroveň obtížnosti. Na první pohled se může celá hra zdát velice jednoduchá, ale to je bohudík jenom klam, průchodem úrovněmi se obtížnost navyšuje s počtem nových, těžších protivníků.

A čím všechny démony budete ničit? Bohatým arzenálem deseti druhů zbraní. V úvodu dostanete základní pistolku, později se dostanete na brokovnici, těžký samopal, plazmovou pušku a pro milovníky destrukce těžký gausscanon, raketomet, dvouhlavňovou brokovnici, rotační kulomet a legendární BFG-9000. Fanoušci Texaského masakru si mohou připočítat motorovou pilu.

Mimo to má každá zbraň dva palebné módy a během hraní narazíte na různé modifikace. K brokovnici tak přibydou výbušné patrony, těžký samopal dostane mikro rakety a podobně. Co vás jistě zaujme je systém Glory kill – dorážecí kombo protivníka, v podstatě obdoba fatalit z Mortal Kombat. Směle mohu říct, že se na to krásně kouká a přidává to punc zábavnosti.


Mjornir, tedy Praetor

Nedílnou součástí výbavy správného Doomguye se stal high-tech oblek Praetor. Ostřílení matadoři v něm dost možná spatří inspiraci oblekem Mjornir známým především hráčům série Halo. Ve světě sci-fi obleků ovšem zůstává málo vychytávek, které ještě nebyly vynalezeny a vývojáři Dooma se tak jen dost možná drželi osvědčené módní klasiky.

Oblek samotný během singleplayerové kampaně budete vylepšovat obdobně jako zbraně. Prohledáváním lokací nalézáte vylepšující čipy a energetické články. Vylepšujícími atributy jsou pak životy, brnění a munice. Dalším rozšířením vylepšíte skenery lokace, odolnost proti výbuchu a podobné.

Pozoruhodným vylepšením hratelnosti jsou powerupy padající z démonů, jež na předem daný čas propůjčují větší poškození nebo nesmrtelnost,  Pro mě nejoblíbenější poweup je berserker mód, který propůjčuje zuřivost a démony ničíte pouhými pěstmi.


Grafické marťanské orgie

Nový Doom běží na vylepšeném idTech 6 enginu, který je mnohem lépe odladěný než jeho předchozí generace. Hru jsem testoval na konzolích Xbox One a Playstation 4 a jak na tom jsou obě verze, co se týče grafiky a chodu hry? Výborně! Skvělá práce týmu z id Software.

Hra na obou konzolích běží neskutečně svižně v 60 FPS s mírnými propady. Samotného mě až udivovalo, jak je hra neskutečně plynulá a rychlá. Po návyku na střílečky s 30 FPS působí Doom fantasticky. Rozlišení je pak v případě PS4 až 1080p a u Xboxu 900p, což samozřejmě na metrové televizi není poznat, obě verze jsou téměř identické.

Po grafické stránce není hře co vytknout. Scenérie Marsu, UAC továren a pekla jsou nádherné. Celkově hra patří k těm nejhezčím, co si můžete aktuálně zahrát. Pokud patříte spíše k PC hráčům, tak doporučím nadupanou sestavu, protože hra patří k těm náročnějším na hardware.

Tím bych uzavřel singleplayerovou část, kterou jsem si užil na výbornou! Přesně jedna z her, ke kterým se chcete po dohrání znovu vrátit. Doom však není pouze singleplayer, ale jeho nezbytnou součástí je multiplayer. A jak si hromadné zápolení v arénách vedlo?


Multiplayer – nevyvážené zápolení

Po brilantním singleplayeru došlo na vystřízlivění v multiplayerových arénách. Pokud jste hráli betu, budete zklamaní, že nedošlo k žádnému zlepšení. Stále přetrvává těžkopádný pohyb a skákání v arénách. Kdo očekával stejnou svižnost jako v Quake 3, Doom ho nepotěší.

Mapy jsou určeny maximálně bojům 6v6, což je v konečném důsledku nedostatečné. Mapy jsou jednoduše příliš velké a občas jsem hledal své protivníky. V tomto ohledu bych uvítal ústup v grafice za účelem přidání více oponentů v boji.

Po vzoru série Halo si můžete plně modifikovat vzhled svého Praetor obleku. Úprav se dočká tedy každá část obleku od helmy až po boty obleku. Nepochopil jsem důvod barevné úpravy obleku, protože ve hře se dočkáte rozdělení na modré a červené, čímž vaše zlato-černá kombinace barvy obleku nemá jediný význam.

Multiplayerová klání jsou rozdělena na módy Warpath, tedy obdoba King of the Hill, Freeze Tag – zmrazení protivníků, po zmrazení posledního končí zápas, Team Deathmatch, Domination, Soul Harvest, Clan Arena – opakování zápasů a to je vše.


Nejvíce jsem se těšil na démony, ve které se můžete převtělit po získání runy. Tím bohužel vzniká paradoxně největší problém multiplayeru – nevyváženost. V momentě, kdy se objeví v aréně runa, jakoby všichni hráči zešíleli a řítí se za runou hlava nehlava. Samotní démoni jsou pak nevyváženě obtížní a jejich eliminace je občas peklo.

Po zničení démona získá runu protivník a tak se vše opakuje stále dokola. Krom sbírání munice a powerupů víc v boji neočekávejte. Multiplayer v případě Dooma byla vždy silná stránka, ale poslední Doom mě o jeho kvalitách příliš nepřesvědčil v širokém zástupu konkurence.

Rozšiřujícím prvkem hry je Snapmap editor, tedy vlastní editor úrovní, obdoba Forge z Halo. Můžete si vytvářet vlastní úrovně, libovolně vkládat množství zbraní, nepřátel, objektů a podobně. Vytváření levelů je velice jednoduché a i méně zdatní hráči vše zvládnou.

Výsledné levely můžete nasdílet ostatním hráčům, nebo si naopak stáhnout některý z cizích výtvorů. Vytvořené úrovně lze hrát v podobě singleplayeru, ale také multiplayeru v klání deathmatch 4v4. Samotný editor nabízí svébytný herní prvek, v němž si dostatečně kreativní hráči mohou vytvořit i vlastní kampaň.

Pekelné hodnocení

Doom před vydáním působil velice rozporuplně. Sám jsem se bál, aby hra neskončila velkým fiaskem, ale ve výsledku jsem byl velice příjemně překvapen. Doom se vrátil v plné parádě, fanoušci prvních dvou dílů budou jásat a vy, kteří jste nepoznali kouzlo prvních dílu, budete překvapeni, jakou neskonale výbornou střílečku pánové z id Software připravili.

Navíc hra není bez chybičky, multiplayer se příliš nepovedl, ale singleplayer nemá daleko k dokonalosti. Od absolutního hodnocení chybí kousek a všem můžu nového Dooma bez okolků doporučit.

Peklo je zpět a je stejně zábavný jako před lety. Plynulá a frenetická hratelnost rozjásá každého veterána a mile překvapí novopečené fanoušky akčních stříleček. Návrat FPS legendy se id Software povedl.

Klady

  • Výborná singleplayerová kampaň
  • Glory Kill systém
  • Délka singlepayeru
  • BFG-9000 :)
  • Snapmap editor

Zápory

  • Slabý multiplayer
  • Desetileté čekání na návrat legendy
9

Nářez

Martin Chlup
Redaktor, vášnivý komentátor na herních fórech a ještě vášnivější konzolista. PS i Xbox fanboy.

Napsat komentář