Ze zombie akce je narativní sandbox. Dying Light 2 vsází na těžká rozhodnutí a vylepšený parkour

Zombíci ale zůstávají

I když první Dying Light vyšel v době, kdy byl herní trh přesycený zombie hrami, nakonec si dokázal vybojovat své místo na výsluní a posunout survival žánr o další kus dál. Mix kooperativní zombie akce ve otevřeném světě s důrazem na efektní boj zblízka a plynule fungující parkour si chválili hráči i kritici. Dying Light 2 se ale na celé postapo dívá zcela odlišně než jeho předchůdce a označuje se slovním spojením „narativní sandbox“.

Většinou nám přesně tato dvě slova nejdou moc dohromady, proto měli vývojáři z Techlandu schované eso v rukávu. Tím je legendární spisovatel a designér Chris Avellone, který pracoval na titulech jako Planescape: Torment, Fallout: New Vegas, Prey (2017) nebo Star Wars Knights of the Old Republic 2.

Základní hratelnost a herní mechaniky se samozřejmě významně vylepšily, společně s nimi se výrazně proměnila i pravidla hry. Dying Light 2 se více zaměřuje na osudy přeživších a jejich život ve zničeném světe, což pěkně vyvažuje váš čas mezi lidmi a zombíky. Proto se dočkáme dialogového kolečka jako v Mass Effectu, pomoci něhož každé vaše rozhodnutí dramaticky ovlivní celý svět a vaše postavení v něm. V dnešní době, která se těší velkým příběhovým RPG, to sice může znít tuctově, ale demo, skrze které byly odprezentovány dva různé postupy hrou, nás rozhodně přesvědčilo.

Město Harran z prvního Dying Light je už minulostí a přestěhovali jsme se do kdysi bohatého středoevropského města. To okupuje vícero frakcí s různými pohledy na svět. Od jedné z nich – peacekeepers – jsme dostali za úkol pomoct obnovit dodávku vody z nedaleké věže. Místní skupinka scavengerů ovšem blokovala přístup k věži – a tím pádem i vodě.

Protože byl náš hrdina hbitý jako zajíc, stačilo mu několik dobře mířených skoků a vzápětí jsme byli ve věži. Tam už nás čekalo duo scavengerů, s kterými to po dobrém vyřešit prostě nešlo. Během pár sekund byli scavengeři na zemi a nám se dostalo potlesku z domácího tábora, který si nově užívalo blahodárnou tekutinu.

Celá čtvrť tak za pouhé dva herní týdny prošla obrovskou proměnou – na střechách paneláků se náhle objevily větrné mlýny, v ulicích tekla pitná voda a obecně situace vypadala mnohem pozitivněji. Takové klidné stavy ale podle autorů budou trvat jen dočasně. Peacekeepeři mají rádi absolutní kontrolu nad vším a všemi, tudíž pokud jejich pravidla nebudete poslušně dodržovat, sami skončíte na pranýři. Vraťme se ale o dva týdny zpět.

Znova se nacházíme ve věži. Hlavy scavengerů teď necháme na jejich původních místech a uzavřeme s nimi dohodu. Díky tomu máme mnohem lehčí přístup ke vozidlům a různým pochybným prácičkám. Má to ale dva velké háčky – ulice jsou plné banditů, zlodějů a jiné spodiny a z vody se stala teď vzácná komodita, za kterou je nutné platit. My máme zatím slevu, ale jak dlouho nám vydrží? Autoři z Techlandu tím chtěli demonstrovat důležitost rozhodnutí, které následně formují svět kolem vás.

Člověk sem, člověk tam, všude samí lidé, ale kam se nám ztratili zombíci? Nepanikařte, ti tu stále jsou a bez nich by to prostě nebyl Dying Light. S novým prostředím se ale mění i zombíci – tentokrát budou střety s nimi mnohem nebezpečnější. Ulice jsou až na pár zatoulanců relativně čisté, protože jejich hlavní doménou je nyní noc, případně interiéry, kde jsou chráněni před sluncem.

Pamatujete si ještě na atmosférickou až hororovou první noc v Dying Light, kdy jste na tu nejposlednější moment vtrhli do úkrytu před krvežíznivou hordou zombíků? To jsme tady zažili i přes den, protože naše cesta vedla skrz vypleněný obchod. Na první pohled zbyly jen prázdné regály, kterým dělaly společnost figuríny.

Na druhý pohled jsme ale s hrůzou zjistili, že to ale hibernující zombíci. Proto jsme se snažili moc nesvítit baterkou a pohybovat se co nejtišeji, ale co čert nechtěl, lustr, ze kterého jsme se odrazi,li se za námi urval a nadělal pořádný rámus. Boj proti takové početní převaze nemělo vůbec smysl, tudíž jsme hned brali nohy na ramena.

Aby z nás v podobných situacích nezůstala jen hromádka kostí, náš hrdina se za ten čas naučil pěknou sadu nových kousků, nově třeba umí lézt po provazech. Parkour je v Dying Light 2 podstatně plynulejší, ale i náročnější. V první hře výdrž mimo boje nehrála moc velkou úlohu, ale tady s ní budeme muset naučit hospodařit a zacházet mnohem opatrněji.

Nejdůležitější bude při útěcích nebo lezení na vysoké struktury. Pěkným příkladem byl samotný výstup na věž, propletený řadou trubek, říms, došek a podobných překážek. Z výstupu se tak stala menší hádanka a bylo potřeba plánovat každý skok. Míst na oddych tu bylo jen málo a jen jeden chybný skok nás mohl stát život. Jednotlivé střety, naháněčky a parkourové puzzly budou díky tomu mnohem intenzivnější i taktičtější.

Pro tuto chvíli se vlajková loď Techlandu rýsuje velice slibně, alespoň co se příběhové a hratelnostní stránky týče. Dying Light 2 zatím datum vydáni nemá, dočkáme se ho ale na platformy PC, PS4 a Xbox One.

Čtěte také: Battle royale trochu jinak. Parkourový Dying Light: Bad Blood servíruje komorní, ale krvavou zábavu

Zdroj:

Vlastní

Zdenko Pikula
Veterán z Battleforce.cz, externista Skillzone.cz a tak trochu i vývojář.