Druhé redakční a čtenářské hraní: For Honor (beta)

Opět jsme sekali hlava nehlava

Pot, krev a zuřivé mačkání myši. Takhle by se dalo popsat naše další koketování s vikingy, rytíři a samuraji ve For Honor, který se minulý týden dočkal uzavřeného betatestování. Zalepil Ubisoft technické nedostatky z prvního kola?

Naše dojmy z prvního hraní For Honor byly vesměs pozitivní i přes technické nedostatky, na které jsme při porcování nepřátelského týmu narazili. Tehdy jsme nad nimi mávli rukou s tím, že jde ještě o ranou verzi. Špatná konektivita se ovšem projevila i v této betě a s blížícím se datem vydání máme obavy, jestli tenhle neduh stihne Ubisoft odstranit. Uvidíme, For Honor fandíme.

Druhé kolo betatestu kromě tří tradičních herních módů zpřístupnila i trojici nových bijců pro každou frakci, ne všechny jsme si ale stihli pořádně prohmatat. Snad to doženeme v otevřené multiplayerové betě, která bude předcházet samotnému vydání hry 14. února.

Pokud byste chtěli přispět svými dojmy ze hry, dejte nám vědět do zpráv na facebookové stránce či e-mail redakce@battleforce.cz – rádi vás sem přihodíme, pokud bude mít text hlavu a patu!


Viet Tran

For Honor jsem nakonec nevěnoval tolik času, kolik bych chtěl (skloubit práci, zkoušky a oslavy nového lunárního roku jde fakt blbě), nakonec jsem si ale dokázal urvat tři hodinky vydatného sekání, kousání a škrábání. Až na pár výtek to byla slušná řežba, kterou si rád někdy zopakuju.

Stále mě fascinuje, jakou hloubku mají souboje. Naučit se základní fígle je hračka, pořádně ovládnout jednoho z nabízených hrdlořezů je ale pořádná fuška. Není to jen hra o reflexech, ale i čtení nepřátelského těla, pečlivého plánování a něco toho štěstíčka. Doufám, že se na téhle povedené symbióze nic měnit nebude, protože mě baví. Jednou jsme potkali ve třech lidech (týmová hra, že ano) osamělého samuraje, který se ale hýbal tak šíleně, že nás všechny nasekal na nudličky. Máme se co učit.

Největším vykřičníkem je za mě technická stránka hry, či konkrétně její konektivita. Do lobby jsem se dostával klidně až po pěti minutách, párkrát jsem se v horizontu oněch tří hodin nepropojil s kolegy, přestože jsme vše nastavili správně.

Dvakrát jsem vypadl ze hry (párkrát pak někdo z týmu), čímž celá dynamika matche šla do pekel. Někteří hráči si stěžovali, že museli celou hru restartovat, než začala správně fungovat. Že už jste něco podobného slyšeli? Je to možné – stejnými chybami trpěla i první beta. A pokud se na tyto nepříjemnosti co nejdříve nezaměří, věštím jim hodně divoký launch. Už teď je mi jasné, že hráči budou chtít pařit For Honor především kvůli mulťáku.


Tomáš Cuc

Docela mě zajímalo, kam se For Honor od předchozí hratelné fáze dostal. Přestože jsem toho od hry tolik neočekával, i tak mě dokázala v jistých ohledech zklamat již v prvních minutách. Když už má For Honor za necelé tři týdny jít do prodeje, očekával bych, že servery nebudou mít problém se stabilitou.

Opak byl pravdou a ihned ve čtvrtek, kdy uzavřená betaverze otevřela své brány pro omezený počet lidí, šla odehrát pouze část herních režimů (1v1 a 2v2). Když jsme se chtěli poprat na mnohem větším bojišti (4v4), naše účast končila dvěma způsoby. Buď jsme se s přáteli do lobby vůbec nedostali a hra nám vypsala chybovou hlášku, nebo jsme se dostali až do načítací obrazovky. Dál ovšem ne a museli jsme ji natvrdo vypnout. Potíže však Ubisoft během několika hodin odhalil a v pátek už jsme mohli pohodlně hrát.

Co se týče nového herního obsahu, příjemně mě překvapilo zakomponování denních i vedlejších misí, díky kterým se dá dobře vydělat na herní předměty a vylepšení.

Ani For Honor se nevyhnul hráči oblíbeného „boosteru“, který za určitý obnos herní měny navýší šanci na zisk zkušeností a zlaťáků, častější drop herních předmětů a pár kosmetických udělátek do hráčského profilu i virtuální postavy. Oproti jiným hrám není třeba kupovat booster za reálné peníze. Pokud Ubisoft vyřeší stabilitu svých serverů a bude se starat o přibývající obsah, možná se z For Honor vyklube titul se slušnou životností.


Čtenářské dojmy z For Honor


Robert Pecka

Když jsem zapínal For Honor, hrozně jsem se na něj těšil. Všechno šlapalo v pohodě a na tvorbě emblému jsem jako vždy, když mám něco tvořit, strávil pomalu půl hodiny. Do začátku jsem si koupil pár postav a až v neděli jsem si všiml, že je nemusím mít koupené, abych je mohl hrát. Tudíž jsem tři čtvrtě bety tryhardil jednu postavu.

Co se hratelnosti týče, celá hra je příjemně plynulá, souboje akční a většinou plné zvratů, což nejčastěji znamená přibíhající zbytek soupeřova týmu (zápas 4v4). Po technické stránce hra jela stabilně na většině map – výjimkou třeba byla samurajská mapě ve 2v2 módu, kde se mi nedostávalo více jak 50 FPS. Většinou se snímky pohybovaly kolem 35 až 40. (Ty vole, tvoje výtky bych chtěl mít! Pozn. Tran)

Koncept hry je rozhodně zajímavý – jak zasazením, tak zpracováním. Ke koupi za plnou cenu mě ale beta rozhodně nepřesvědčila. Souboje rychle omrzí a hra bude potřebovat mnohem více obsahu než jen nové mapy a postavy. Snad singleplayerová kampaň bude stát za to.

Willroy

Ubisoft moc rád nemám, ale For Honor mě mile překvapil. Nečekal jsem, že to bude tak adrenalinová akce. S kamarády jsem si bitvy 4 na 4 hodně užil a jsem rád, že se tady hraje na skill a týmovou spolupráci. Naštěstí jsme hráli ve třech lidech, takže když někdo vypadl, dal se průběh bitvy ještě jakž takž zvrátit.

Občas se mi stalo, že se někdo z kamarádů neobjevil ve hře, nebo ho For Honor přepojil do jiné lobby, ale nedělo se to tak často. Škoda, že když vypadne hráč, nenahradí ho nějaká slušná umělá inteligence, aby se tím síly trošku vyrovnaly.

Josef Urban

For Honor mi přijde jako převlečená MOBA, ale nemyslím to ve zlém. Naopak mě díky tomu baví, jak zdůrazňuje týmovou spolupráci. Nejvíce jsem hrál s kamarádem potyčky 2v2, ve větších bitvách mi přišlo, že náhodní hráči akorát mlátí NPCčka a moc se nezapojují do obsazování bodů, ani nechodí takticky po dvojicích a spíš jen sekají, kde je zrovna napadne. Pro samotáře tahle hra asi nebude a občas mě štvalo, že i přes neustálé výzvy hráli podle sebe.

Betelgeuze

Je to takové akčnější a stokrát ovladatelnější Chivalry, kde ale chybí masivní bitvy více než osmi hráčů, které jsem měl docela rád. I tak jsem si užil komorní souboje s protivníky, jen mám rozhodně co dohánět – většinou mě rozsekali na kaši. Tutoriál mě toho tolik nenaučil a na bojišti jsem proti ostříleným hráčům neměl moc šanci. Nejvíce nepřátel jsem zabil tím, že jsme je hodil do příkopu – je to velké plus, že můžu využít prostředí ke svému prospěchu.

Své dojmy posílejte do zpráv na naší facebookové stránce či na e-mail redakce@battleforce.cz!

Zdroj:

Vlastní

Redakce
Jsme pisálci, studenti, snílci a především hráči, kteří se z nějakého důvodu rozhodli udržovat toto herní údolíčko při životě. A občas jej zaprasit svými divnými a ujetými nápady. Powered by SkillZone.cz
Facebook komentáře