GC17: Cuphead může být nečekaným hitem. Sedl grafikou i hudbou

Náš šálek čaje

Cuphead útočil na mé vzpomínky. Na starých animovaných filmech jsem prakticky vyrůstal, jedinečná ručně kreslená grafika mě proto oslnila hned v prvním traileru. O to více mě ranila o posunutí jeho data vydání až na podzim 2017. Naštěstí díky ukázce na Gamescomu můžu s radostí říct, že se čekání vyplatilo.

Arkádová akce Cuphead se na první pohled tváří jako plošinovka, má ovšem blíže k frenetickým 2D sidescrollovým střílečkám jako Metal Slug nebo Contra. A je neméně drsná – pod líbivým grafickým kabátkem, inspirovaným prvními animáky, se totiž skrývá nelítostná řež.

Přímo v Xbox stánku jsem mohl vyzkoušet hru jak osamotě, tak s parťákem po boku. Už od začátku byla ale jedna věc jasná – Cuphead není žádnou procházkou růžovou zahradou. Ovládání i bossové se nesli v hardcore retro stylu, hratelnost byla proto celkem brutální i na nejnižší obtížnost, ač férová.

Hraní ve dvou sice znamenalo jisté zvýšení šancí na úspěch, rozhodně však nešlo o automatickou výhru. Hrdinové neměli zrovna moc životů, nepřátel naopak fůru, a ani bossové se nebáli rozdávat pořádné rány. Oživování skokem nad duchem parťáka je super mechanikou, z vlastní zkušenosti ale často vyšla jen málokdy.

Cuphead díky tomu všemu slibuje euforii, kterou můžete znát třeba z Dark Souls – tedy osvobozující a odměňující pocit po pokoření obtížné překážky. Nedělám si iluze – dohrání si určitě vyžádá několik večerů (a nejspíše i nervů a ovladačů). Retro animace vypadají rozkošně, design nepřátel je nápaditý a celé balení krásně završilo povedená hudba. Už se nemůžu dočkat, až se na konci září zase dostanu do hry.

Čtěte také: GC17: Vampyr slibuje propojený a žijící Londýn. Hotovo ale vývojáři zdaleka nemají

Zdroj:

Vlastní

Patrik Dvořáček
Profesionální prokrastinátor, amatérský hráč Solitaire a poloamatérský pisálek. To vše v jedinečně nešikovném balíčku.
Facebook komentáře