Homefront: The Revolution Recenze

PC PS4 Xbox One

Spojené státy Americké padly na kolena pod okupací vojsk Severní Korey. Svoboda je pryč a zavládla tvrdá ruka socialistické diktatury. Ne, kdepak, tohle nejsou aktuální zprávy z USA, tohle je pokračování hry Homefront. Podíváme se do alternativní budoucnosti, kde zjistíme, co by se stalo, kdyby Severní Korea se svými nejmodernějšími technologiemi zaútočila a vyhrála světovou válku.

První Homefront vyšel před 5 lety pod vydavatelem THQ a vývojářů z Kaos Studios. Bohužel se hře nedostalo velkého uznání, v recenzích dosahovala průměrných hodnocení a o hru nebyl velký zájem. Následoval krach THQ, po značných finančních problémech a práva na značku Homefront získal německý Crytek. Ten oznámil pokračování na E3 2014 a vydal první gameplay trailer.

Sám Crytek se začal potýkat s finančními problémy a práva odkoupil Deep Silver. Po všech útrapách vychází Homefront: The Revolution od studia Dambuster, jenž se skládá z odpadlíků ze zkrachovalého Crytek UK. Jak se nakonec zdařila tato revoluce?


Promarněná revoluce

V úvodu hry se ocitnete v kůži Ethana Bradyho, nového rekruta odboje. Hned v začátcích jste zajati a mučeni jednotkou KPA – korejské armády a následně vysvobozeni hrdinným bojovníkem odboje – Walkerem. Béčkový příběh po všech stránkách, který vídáte u každého akčního balastu se Stephenem Segalem v hlavní roli.

Ethan Brady je typický hrdinný revolucionář, který se vrhá do víru střel vojáků KPA, nechává vybuchnout obrněné transportéry a s prstem v nose si poradí s přesilou desítek protivníků. Z nově rekrutovaného odbojáře se tak stává nejhledanější rebelant.

Po rychlém úvodu jste vrženi do velkého otevřeného města a můžete začít plnit mise. Celá herní mapa je rozdělena do 8 oblastí. Všechny je navštívíte skrze příběhové a vedlejší mise. Každá se skládá z hlavních příběhových misí, vedlejších misí a Strike misí, jejichž podstata spočívá v obsazování základen odboje, ničení policejních stanic a kradení zásob korejské armádě.

Herní náplň se až příliš nápadně posledním dvěma dílům Far Cry. Jenže otevřený svět je sice rozlehlý, svojí pestrostí vás ale příliš nezaujme. Městská zástavba se svojí barevností nedokáže vyrovnat Himálajím a za chvíli upadnete v šedivou depresi.


Vaším úkolem v dané lokaci je obsadit několik klíčových bodů odboje a následně vyvolat povstání obyvatelstva. Jakmile zneškodníte všechny základny, ozbrojené jednotky a monitorovací zařízení, osvobodíte celou oblast a pokračujete do další. Můžete se libovolně věnovat hlavnímu ději, poté si vydechnout a zkusit splnit několik vedlejších úkolů s vidinou lepšího vybavení, hra vás nijak neomezuje.

Cestování mezi lokacemi můžete absolvovat pěšky, skrytými tunely nebo na motorce. Poslední zmíněný způsob nedoporučuji, neboť jízda na motorce je příliš zběsilá a narazíte na množství environmentálních překážek, které způsobují frustrující zážitek. Nejlepším způsobem je tak cestování pěšky, které je bohužel příliš zdlouhavé a při cestě si musíte dávat pozor na všudypřítomné vojáky KPA. Přechod lokacemi k příběhovým misím je tak velice otravný a hra se stává po pár hodinách naprosto stereotypní.

Hlavní dějová linka mi zabrala něco přes deset hodin, s tím že jsem neplnil všechny vedlejší mise a neprocházel všechny bonusové skrýše. Pokud patříte k důkladným hráčům, očekávejte kolem třiceti hodin herní náplně.


Severokorejská armáda po lobotomii

Velkým problémem a pádem celé hry je abnormálně tupá umělá inteligence. Občas bylo až k vzteku chování protivníků, např. není problém stát v úzkém koridoru a nechat na sebe sebevražedně nabíhat protivníky. Protivníci dokáží hystericky pobíhat po mapě, aniž by vás zahlédli. Perličkou byl skenovací dron, který přiletí, rozmýšlí se, jestli jste hledaný terorista a než dojde k rozhodnutí, proč na vás zaútočit, už odchází do křemíkového nebe prošpikován střelami.

Na druhé straně barikády to bohužel není jinak, vaši spolubojovníci se nebojí upálit zaživa po vzoru sebevražedných teroristů, nabíhají proti kulometům obrněných vozidel a nedělá jim problém vběhnout do vašich střel. Umělá inteligence zkrátka ničí dojem z jinak živoucího světa překypujícího abnormálně imbecilní populací.

Zbraňový arzenál desetkrát jinak

Za kladný aspekt považuji bojovou výbavu našeho hrdiny. Do rukou dostanete pistoli, brokovnici, samopal, automatické pušky, bojové kuše i raketomet. Asi si říkáte, že to je nic moc, ale co vás překvapí je plná modifikovatelnost zbraňového arzenálu.

Základní pistolku můžete plně rozebrat a pomocí vylepšení ji přepracovat na malé SMG, ze samopalu zase těžký kulomet apod. Meze se ve vylepšení nekladou a zbraně můžete vylepšit mnoha způsoby. Po modifikaci zbraní můžete přidávat vylepšení v podání tlumičů, gripů a nebo zaměřovadel.

Hrdina u sebe může mít naráz dvě zbraně v podání modifikovatelné pistole a jedné velké zbraně. Další vybavení můžete kupovat ve speciální obchodě za vydělanou měnu z misí. Munici či lékárny kupujete buď v obchodě, nebo sbíráte ve skrýších, bednách a z padlých vojáků. Celkově vybavení je po mapě dost a tak se neocitnete v boji s prázdným zásobníkem.


Technické problémy kam se podíváš

Grafická stránka hry mě nijak neoslnila, prostředí města kolem vás je příliš obyčejné a nijaké. Celé město se nese v šedých betonových barvách a lokace si jsou identicky podobné. Pochvalu si vyslouží tak jedině modely NPC, které vypadají alespoň obstojně.

Hru jsem hrál na Xboxu One, na kterém hra běží v rozlišení 900p, PS4 verze pak v 1080p. Obě verze vypadají obdobně a je jedno, kterou si vyberete. Co je však nejhorším problémem konzolových a pc verze hry je šílená optimalizace.

Homefront: The Revolution má běžet v plynulých 30 FPS, ale bohužel hra často padá k úrovni 20 FPS. Stačí, aby se před vámi objevilo více protivníků, a už se díváte na trhanou podívanou. Během celého hraní dochází k zamrzání obrazovky, které se pravidelně objevovalo během výběru nové zbraně nebo startu příběhové mise.


Všechny technické problémy pak doplňují časté grafické bugy v podobě propadávajících NPC do textur prostředí, dlouhé načítací časy při startu hry. Vše zmíněné působí dojmem, že vývojáři neměli dostatek času na řádné vyladění hry a byli donuceni vydat hru za každou cenu. Bohužel z pohledu hráče je tento způsob k vzteku a celkový dojem hry je značné znechucení.

Hodnocení multiplayeru pak záměrně vynechávám, neboť od multiplayerové bety se vůbec nic nezměnilo a platí vše již napsané v prvním hraní. Bohužel se mi nepodařilo připojit do hry kvůli technickým potížím. V Dambuster by se měli zamyslet a urychleně vydat opravný patch, neboť hra je až drze odfláknutá.

Homefront: The Revolution je katastrofa. Revoluce se nekoná, místo ní počítejte s trhanou podívanou při častých 20 FPS, imbecilní umělou inteligencí a řadě technických bugů. Pokud jste se na hru těšili, doporučím vyčkat na opravu celé hry. Dokázala rozhněvat spousty hráčů včetně mě. Jestliže jste váhali s koupí, čekejte raději na nějakou výraznější slevu, neboť v této nedodělané fázi nemá smysl se trápit nad něčím nehratelným.

Klady

  • Otevřený svět
  • Modifikovatelné zbraně

Zápory

  • Tupá umělá inteligence
  • Stereotyp
  • Technické problémy
  • Bugy, bugy a zase bugy
4

Podprůměr

Martin Chlup
Redaktor, vášnivý komentátor na herních fórech a ještě vášnivější konzolista. PS i Xbox fanboy.

Komentovat příspěvek

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.Požadovaná pole jsou označena *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*