Hry roku 2016: Nejlepší strategie

Letošní žebříček ovládly tahovky

Přišel čas bilancovat nad uplynulým rokem! V sérii článků Hry roku 2016 chceme rekapitulovat to nejlepší, co nám herní branže během posledních 12 měsíců přinesla. Dojde i na speciální ocenění i největší loňské přešlapy. 

„Ještě jeden tah a jdu spát.“ Nic nepopisuje loňský rok lépe než tahle větička. Tahových strategií se vyrojilo tolik, že bez větších problémů zaplnily všechna místa v našem seznamu. Oproti žebříčku nejlepších RPG roku 2016 jsme měli mnohem větší problém vybrat vítěznou pětici.

Nejradši bychom ocenili více než pět her. Mrzí nás to především u Shadow Tactics: Blades of the Shogun, který všechny velice mile překvapil v závěru roku. Hned pod čarou skončil i druhoválečný tahový klenot Hearts of Iron 4, za ním návykové tycoony Planet Rollercoaster a Transport Fever. Za zmínku stojí i Master of Orion od Wargamingu, hybridní Duelyst, remasterovaný Cossacks 3 či červíky prolezlý Worms W.M.D.

Těžko říct, jestli za to mohla správná konstelace hvězd, ale dočkali jsme se i spousty vesmírných strategií. Ne všechny ale vyšly v plné verzi, což je také důvod, proč jsme je nezařadili do žebříčku. Rozhodně byste je ale měli mít ve svém hledáčku – Starpoint Gemini Warlords i Endless Space vypadají totiž famózně. Letos vývojáři z Creative Assembly odhalí i nový Total War, tak uvidíme, jestli se do dalšího žebříčku probije i on…


Fire Emblem Fates

Stejně jako u vyhlášení nejlepších RPG loňského roku, i zde jsme se rozhodli věnovat jeden flek titulu z Nintenda 3DS. Japonský handheld je rodištěm hardcore kousků a Fire Emblem mezi ně bez debat patří. Tahová strategie, v níž jsme dostali na povel desítky pěšáků, každý s vlastním příběhovým pozadím a osobitým charakterem, nás uměla potrápit na celé večery a mnohdy jsme u ní vytvrdli až do rána. Nejnovější díl s podtitulem Fates byl unikátním přírůstkem do série ještě z jednoho důvodu.

Vyšel totiž ve dvou různých verzích, Birthright a Conquest. Rozdíly mezi nimi byly ale obrovské – každá z nich sledovala od šesté kapitoly jinou dějovou linii (podle toho, ke kterému rodu se hráč nakonec přidal), představila hráčům jiné postavy i odlišné výzvy. Celý příběh navíc završila speciální epizoda Revelation, která se vydala prostřední cestou a odhalila „pravé“ rozuzlení příběhu. Jakmile se hráč dostal na konec všech dějových linek, byl o 100 hodin života chudší.


XCOM 2

Vzkřísení kultovní značky, v níž jsme odráželi invazi pochybných individuí z kosmu, jsme vítali s velkým nadšením. Ze hry XCOM: Enemy Unknown se vyklubala skvělá tahová strategie plná svěžích novinek a možností na bojišti. A teď nemyslíme přejmenovávání vojáků v růžových exoskeletech na členy redakce, ačkoliv i to mělo na hratelnost slušný dopad. Na Dejvovu oběť nezapomeneme, i když byla ve výsledku k ničemu.

V pokračování XCOMu jsme se ujali role anti-emzáckých teroristů, kteří se snažili rozbít krutovládu mimozemské havěti sabotážemi a nečekanými útoky ze zálohy. Byla to příjemná změna v konceptu a hratelnost z ní mohla jen a jen těžit. Velkým plusem bylo i zavedení modifikací přes Steam Workshop, který doteď zásobuje XCOM 2 tunou skvělého obsahu, od nástrojů pro zrychlení bojových animací po postavy z jiných her a světů. A kdo by nechtěl Shreka ve svém týmu hrdlořezů.


Total War: Warhammer

Se sérií Total War jsme prolili hektolitry krve na bojištích starověkého Říma, feudálního Japonska i novověké Evropy. Tisíce let lidských konfliktů byly a (stále jsou) bezvadnou studnou pro další a další hry napříč žánry. Loňská hra od Creative Assembly se ovšem rozhodla vydat i do světa houževnatých trpaslíků a smradlavých orků z Warhammeru. A rozhodně se nedá říct, že by svým netradičním zasazením nezklamala.

Fantasy odbočka představila více než 16 let staré sérii prvek, který pořádně zamíchal kartami na bitevním poli. Tisíce Total War veteránů se náhle musela přizpůsobit novým podmínkám a počítat nejen s kouzly, ale i mýtickými potvorami. Lučištníci a kouzelníci se náhle stali prioritním terčem dračí letky, těsné formace štítonošů nově rozehnal dobře mířený fireball. Učení se novým herním principům a seznamování se s dosud neviděnými jednotkami tvořilo hlavní zdroj zábavy v jinak zaběhnuté strategické sérii a jsme rádi, že se Total War nebál vydat i touto cestou. Příště bychom klidně ochutnali i bitvu o Minas Tirith.


Stellaris

Paradox Interactive už několik let vyvíjí i vydává komplexní a složité tahové strategie. Na svém kontě mají třeba Crusader Kings 2, Europa Universalis IV či výše zmíněný Hearts of Iron IV. Některé kousky jsou tak složité, že se neobejdou bez papírového manuálu. Není tedy divu, že je švédská firma skloňována mezi hráči jako jedna z posledních bašt hardcore strategií.

Loňský Stellaris nebyl v rámci jejich portfolia žádnou výjimkou a představil nám obrovský vesmír s nespočtem překvapení. Místo měst jsme spravovali celé planety, místo vojáčků šachovali početnými flotilami galaktických plavidel. Mohli jsme si namíchat i vlastní vesmírnou rasu. Hra nabízela po vzoru jiných titulů od Paradoxu tunu možností, jak se vypořádat s nástrahami procedurálně generované galaxie, od důmyslných diplomatických kliček po agresivní vojenské kampaně. A co Stellaris chybělo, to přidali hráči v podobě uživatelských modifikací ve Steam Workshopu.


Civilization VI

Jedna z nejstarších tahových strategií vůbec se vloni vrátila s novým elánem. Civilization VI je přehlídkou pečlivě promyšlených inovací i osvědčených herních mechanik. Hra se dočkala řady větších i menších změn, hratelnost ale zůstala na zemi a veteráni série neměli sebemenší problém se během několika chvil zorientovat v nových položkách. Výsledkem byla téměř bezchybná tahovka, kterou nás bavilo hrát stále dokola. Národů a různých cest k vítězství nabízela více než dost.

Hra navíc vyšla bez technických chyb a spravila nám náladu po neoptimalizované a zabugované Mafii 3, za kterou stál stejný vydavatel. Neexistuje jiná strategie, v níž by vám dělalo škodolibou radost bombardování indických měst. To měl Gándhí za to, že nám vyhrožoval atomovkou. A Sean Bean? Pouhá třešnička na chutném dortu.


V sérii článků Hry roku 2016 vyšlo také:

Nejlepší RPG
Nejlepší strategie
Nejlepší střílečky
Nejlepší adventury
Nejlepší akce
Nejlepší remastery
Nejlepší české hry


Zdroj:

Vlastní

Redakce
Jsme pisálci, studenti, snílci a především hráči, kteří se z nějakého důvodu rozhodli udržovat toto herní údolíčko při životě. A občas jej zaprasit svými divnými a ujetými nápady. Powered by SkillZone.cz
Facebook komentáře