Komentář: Proč jsem zařízl Battleforce? Důvodů bylo víc

Je na místě odpovědět na řadu otázek

Už od loňského podzimu si pár fanoušků všimlo, že se s redakcí něco děje. Naznačoval to nejen můj příspěvek ve fandovsko-čtenářské skupině, ale i záhadný nápis „Powered by SkillZone“ pod naším logem. Michalovo včerejší oznámení o zániku Battleforce.cz a vzniku SkillZone.cz přesto zaskočilo i rozhořčilo některé lidi z naší komunity. Asi je na místě, abych celou věc vysvětlil trošku obšírněji.

Ze všeho nejdřív bych chtěl poděkovat všem čtenářům a fanouškům, že celou věc vzali pozitivně. Upřímně jsem byl připravený reagovat na mnohem ostřejší poznámky, počínaje předběžnými analýzami, že obsah webu budou od této chvíle tvořit komerční sdělení, a konče fantasmagorickými konspiracemi, že zabíjím projekt, který jsem nezakládal.

Díky, fakt mi vaše komentáře zvedly náladu. I tak mám ale pocit, že vám všem dlužím vysvětlení, co nás ke konci Battleforce.cz vedlo. Mám na tom totiž nemalý podíl.

Měli jsme více důvodů, proč se rozhodnout ve prospěch fúze se SkillZone.


Začalo to vloni

Po ukončení herních serverů v létě roku 2015 se Battleforce.cz skládala ryze z redakční části. Tehdejší vedení, kam patřili i zakladatelé projektu, se čím dál méně zapojovalo do dění na webu a spíše drželo opatrovnické očko nad našimi aktivitami. Přeci jen od začátku inklinovali spíše k serverové sekci, která už ovšem nefungovala.

Dlouhou dobu vše šlapalo relativně dobře. Zlom přišel pak v první polovině loňského roku, kdy už mí šéfové nějakou chvilku pracovali na svých věcech. Nezapojovali se do chodu redakce – většinou ani nebyl důvod, prostě v mých rukou všechno jakž takž šlapalo. A vlastně na to neměli ani moc času, naplno se věnovali novému jobu. V tu dobu už bylo jasné, že Battleforce.cz připadne celý mně, cucákovi z gymplu, který před pěti lety začal jako řadový redaktor díky nenápadnému inzerátu v časopise Score.

Do jisté míry to ale byl danajský dar. Po srpnovém GamesComu mi bylo jasné, že přede mnou stojí hromada administrace a jiných starostí. Musel jsem se naučit pracovat s hostingem, víc se hrabat ve statistikách, překopat web, reformovat redakci, zrychlit vydávání článků a řešit inzerci.

No, a to byl velký průšvih. Ne, že by bychom někdy v redakci řešili peníze, ale s nově nabytými náklady jsem byl vděčný za jakýkoliv groš. Problém byl v tom, že jsem neměl živnost – jednoduše jsem nemohl nabízet reklamní plochu na webu ani přijímat peníze za PR články. Nemohl jsem vůbec nic.

Založit si živnost by asi nebyl takový problém, ale neměl jsem moc času si přečíst, co to všechno obnáší. Časově jsem na tom byl bídně. Měl jsem před sebou třetí ročník bakalářského studia, psal články na Echo24 a už samotné vedení redakce mi sebralo většinu času – mnohdy na úkor spánku. Nenapadalo mě žádné východisko, tudíž jsem se rozhodl zatnout zuby a říct si, že to prostě nějak dám – a napsal do skupiny hutný příspěvek o tom, že víc než kdy dřív budu potřebovat podporu komunity.

Po zániku herních serverů byl fungovala v rámci Battleforce.cz jen redakční část


A pak přišel SkillZone

Dovolím si drobnou vsuvku. Tomáš Švec je majitel pražské profesionální herny SkillZone, který tu a tam jezdí na herní akce se svými kompy, streamuje z progamingových akcí a vůbec dělá tunu jiných věcí. Když jsem se s ním poprvé seznámil v roce 2014 na Geek Roadshow a koukal na šíleně výkonný stroj, který tam byl vystavený společně s nechutně velkým monitorem, přišel mi trošku jako blázen. V dobrým slova smyslu – když jsem se mu přiznal, že nemám pořádný stroj na recenzování třetího Zaklínače, nabídl se, že mi ten stroj klidně půjčí. Jak říkám, blázen.

A ten samý blázen mi pak na základě onoho příspěvku ve fandovsko-čtenářské napsal, zda bych neměl zájem založení „SkillForce“. „Haha, docela dobrý, šprýmař jeden,“ říkal jsem si v hlavě a odvětil jsem mu, že by to byla dobrá prd*l. No, zareagoval tím, že si prd*el rozhodně nedělá. Po rychlém telefonátu jsme si domluvili rychlou schůzku a nad několika knedlíky se svíčkovou si řekli, za jakých podmínek by ta fúze mohla proběhnout.

Můj první bod proběhl hladce – názorová nezávislost redakce. Už jsem viděl hromadu akvizic, které skončily tím, že byli redaktoři nuceni ohýbat obsah článků na přání nových šéfů, a z představy, že bych všem blockbusterům dával devítky a desítky jen proto, že to vyžadují noví partneři, se mi dělalo blivno. Naštěstí s tím Tomáš neměl žádný problém, spíše naopak tuhle vizi podpořil (sám na facebooku mnohdy rýpe do všeho, co se mu nelíbí). Stejně tak uvítal, že bych měl administraci redakce stále kompletně pod palcem – včetně toho, kdo do ní vstoupí během náboru.

A pak přišla podmínka, která mi dlouho nedala spát – značka Battleforce.cz musí zaniknout. Tomášova vlajková loď byla značka SkillZone a měl zájem o mě, mou partu a obsah webu, nikoliv cizí trademark jako takový. Potřeboval hotový tým, který by lusknutím prstu dokázal hned fungovat.  V jeho očích jsme byli lidi, kteří by se bez problémů mohli stát součástí SkillZone. Museli jsme pro to ale obětovat Battleforce.cz jako takový.

Věřte mi, že to bylo nejtěžší rozhodnutí v mém životě. V té době jsem si uvědomil, že vlastně obchoduju se značkou, kterou jsem nezakládal. Co na to řekne bývalé vedení, které stálo u zrodu projektu před více než sedmi lety? Jak budou reagovat admini, kteří se starali o servery? A co hráči a čtenáři, vstřebají to v pohodě? Pak jsem si taky vzpomněl na nebohého Auriho, který ten rok navždy odešel – co by řekl na to, že možná zaříznu projekt, který pomáhal rozjíždět?

Nakonec jsem informace ze schůzky hodil do redakční skupiny a s obavami očekával první reakce. K mé úlevě se mi dočkalo obrovské podpory nejen ze strany redakce, ale i bývalého vedení, mých blízkých přátel i rodiny. Bylo tedy rozhodnuto – mým kývnutím na nabídku zanikne Battleforce.cz. A možná odstartuje něco většího.

Zánik Battleforce.cz nás stále mrzí, ale věříme v lepší zítřky pod křídly SkillZone.cz


A teď teda ty důvody

Začneme těmi nejpozitivnějšími body. Sdíleli jsme společné vize – nechtěli jsme se bezhlavě honit za čísly, naopak jsme se chtěli zaměřit na komunitu jako takovou. Uznejte sami – kolik herních webů reaguje na drtivou většinu komentářů, vtipkuje s fanoušky a zapojuje je aktivně do článků? Ulevilo se mi, že Tomášovi nevadily naše mnohdy hodně ujeté nápady, rýpavé statusy na sociálních sítích a další aktivity, které bychom si pod velkým vydavatelem rozhodně nemohli dovolit.

Velkým plusem bylo nové zázemí pro redakci – najednou bychom dostali přístup k solidním herním strojům a konzolím – včetně pekelně drahé virtuální reality. Neměli bychom problém se propašovat na herní akce. Příslib většího zásahu v komunitě se nám taky líbil – SkillZone je přeci jen silnější značka, která má v naších luzích a hájích silné slovo. Finanční ohodnocení vedle toho všeho znělo spíše jako milý bonus.

A pak jsem tu byl já, nešťastník, který zoufale potřeboval pomoct s administrativou. Coby podnikatel by Tomáš převzal veškerou zodpovědnost nad účetnictvím, hostingem a dalšími neveselými úkony, které by mi přistály na klín, pakliže bych se rozhodl jet na vlastní triko. Pro mě to znamenalo víc času se věnovat obsahu webu a především klid na dokončení studia. Víte, jak je to u asijských rodin. „Bez titulu se ani nevracej domů.“ Haha.

Nejpalčivější bylo ale samotné uvědomění si, jak moc jsme v kontextu herní scény stále bezvýznamní. Díky tomu, že se věnuju té „opravdové“ novinařině, kde se chyby neodpouštějí, si dávám záležet na gramatické stránce, správném zdrojování a ověřování informací. Troufám si tvrdit, že pravopis zvládáme. Tvrzení jiných herních webů, že „píšou články jako hráči a nepotřebují k tomu pravopis“, mi prostě zní jako alibismus, nikoliv jako omluva. A když ty chyby tu a tam uděláme, přijde mi naprosto v pořádku je přiznat a opravit – a ne pálit jednu výmluvu za druhou, proč daný redaktor nezvládá základní pravidla češtiny. To je taky důvod, proč neustále trpíme nedostatkem lidí v redakci – nechci se spokojit s negramoty.

To vše je ale herním vydavatelům šumák – oni chtějí vidět čísla, důkaz, že má to a ono médium dostatečný záběr k propagaci jejich produktů. Nemám jim to tak za zlé – být na jejich místě, taky nejdříve rozdám hry těm největším médiím. Nejbolestivější to bylo při získávání her na recenze. Stalo se téměř pravidlem, že jsme se ocitali až na konci pořadníku. Když jsme chtěli PC verzi ke zrecenzování, často jsme dostali konzolovou (a konzolisty máme jen dva – všechna čest, že se na podzim nesesypali). A často jsme nedostali ani ty konzolové verze. Nebo odpověď.

Bylo to neuvěřitelně frustrující. Vznikly tím situace, kdy jsme si museli pořídit hru na vlastní náklady (opět velké díky Martinovi a Ondrovi, kteří se častokrát obětovali). Ne vždy jsme ale měli dostatek prostředků na nákup tříáčkového titulu. Jen se podívejte, kolik nám těch recenzí chybí a kolik jsme jich vydali se zpožděním. Velké díky proto mají především Kristýna ze Cenegy Czech a Radek Friedrich z ABC Data, kteří i přes to všechno vždy dodali recenzní kopie, když jsme o ně požádali.

Asi je vám tedy jasné, co jsme si slibovali od fúze se SkillZone – větší záběr, větší možnosti a větší konkurenceschopnost. Můžeme víc tlačit na partnery a nabízet lákavější coverage. Pokud nedostaneme recenzní kopie, jednoduše si je už můžeme pořídit z redakčního budgetu. Ve výsledku to jsou věci, ze kterých budete profitovat vy, čtenáři a fanoušci. A něco takového jsem neměl důvod odmítnout.

Ti bystřejší větřili velké změny už na podzim


Šli jsme do finále. A párkrát zakopli

Věci nabraly rychlý spád a s Tomášem jsme začali řešit, jak tu fúzi provést už na podzim. Vše vypadalo docela dobře – dali jsme si pár dalších schůzek, nastavili několik deadlinů a postupně plánovali jednotlivé kroky k úspěšnému splynutí se SkillZone.

Jak jste si jistě dali dohromady, podzim jsme nestihli. Zjistili jsme, jak moc je aktuální web porouchaný. Dalším problémem byla facebooková stránka. Původní plán počítal s tím, že tu aktuální přejmenujeme na SkillZone.cz – Herní magazín, abychom se vyhnuli nahánění fanoušků na novou fanpage. Facebook ale naši žádost zamítl, aniž bychom měli šanci přejmenování obhájit. To byl jeden z důvodů, proč jsme celý proces museli zbrzdit. Nyní, když už je web přesměrovaný na SkillZone.cz, to zkusíme znovu – snad to vyjde.

Tomáš se tehdy navíc dostal do nezáviděníhodné situace, kdy musel řešit problémy pracovního i osobního rázu. Včetně krádeže pěkně drahých notebooků. Pak jsme posunuli termín na listopad, potom na prosinec (kdy jsme se alespoň zmohli na docela divoký redakční sraz), následně na první lednový den. V lednu se mě zase měsíc držela nemoc, která v kombinaci se zkouškami udělala své. Jednoduše jsme měli oba hodně perné období a můžeme být rádi, že jsme ho přečkali tak, jak jsme přečkali.

Pak přišlo definitivní rozhodnutí – 18. února musíme přejít pod SkillZone.cz, ať se děje cokoliv. V ten den se totiž slavilo 12. výročí od založení první herny v Táboře, lepší termín prostě nemohl ani existovat. Plány na nový design webu, rubriky a funkce musely jít pro tuto chvíli stranou, jinak bychom nový deadline nestihli. Bylo to pořádné drama. Já dokončoval zkoušky (fránina dala pořádně zabrat) a musel odchodit služby v redakci, ale nakonec jsme to nějak stihli. Tím naše práce ale nekončí, naopak – máme ještě co ladit. Hlavní je, že jsme to nakonec fakt dali.

Bude to boj, ale zvládneme to. Téhle partě nemám důvod nevěřit


Vítejte v éře SkillZone.cz

Když jsem v 10 letech začal číst Score, říkal jsem si, jaká by byla paráda se stát součástí herní scény. Neustále jsem otravoval chudáka Tukana svými nekonečnými dotazy a otřesnými recenzemi a doufal, že mé (ne)kvality ocení. Se zájmem jsem četl články i poslouchal podcasty redaktorů Games.cz a Hrej.cz a říkal si, že bych rád jednoho dne hodil řeč s Petrem Poláčkem, Zdenkem Princem, Jirkou Bigasem nebo Jardou Möwaldem.

A Battleforce.cz, či konkrétně Vojta, Vašek a vůbec všichni, co na projektu pracovali, mi dali tu možnost vplout do herní scény tím nejlepším možným způsobem – v čele vlastní redakce. A nejen do ní. Díky Battleforce.cz jsem vyhrál celostátní SOČ a dostal možnost zkusit štěstí v mainstreamové novinařině. Jasně, oproti výše zmíněným herním veteránům se mám ještě co učit. Mnohdy vydáváme neaktuální články, často během korektur nevychytám překlepy (nebo během editace přidám pár dalších), občas řeším problémy v redakci příliš impulsivně a nešťastně. V redakci Echo24 jsem zase zjistil, jak jsem pomalý při psaní článků a horko těžko doháním tempo ostatních kolegů-studentů, přestože píšu už od gymplu. Jsem ostuda, já vím.

Zkrátka mě čeká ještě dlouhá cesta, kterou ale nechci ještě vzdát. Na to jsem moc velký snílek. Včerejší restart mě pořádně nakopl. Bylo zajímavé sledovat reakce čtenářů, fanoušků i šéfů jiných herních projektů, kteří vyčkávají, co z naší party tedy vyleze. Obzvlášť rýpnutí od jednoho notoricky známého mrzouta byl pro mě signál, že máme ještě šanci překvapit. Teď jsme totiž v situaci, kdy každý náš přešlap bude záminkou k ostré kritice ze strany konkurentů. A kdy každý unikátní výstup důkazem, že se s námi má počítat. Na partu kluků z Balíkova ale dobré, ne?

V tuto chvíli je tedy v zájmu Tomáše jako mého nadřízeného, a také mou zodpovědností vůči bývalým členům Battleforce, aby náš skromný herní web i redakce šlapaly nadále. Hlavně se z toho všeho nesmím zbláznit já. Lidově řečeno by to všechno pak šlo do hajzlu.

Díky, že jste nadále s námi.

PS: Komentáře jsou vypnuté na celém webu. Než je vrátíme zpět ve zcela nové podobě, klidně pište na naši facebookovou stránku SkillZone.cz – Herní magazín či na tran@skillzone.cz. 

Zdroj:

Vlastní

Viet Tran
Editor in chief portálu SkillZone.cz, weeaboo, Moravák a Asiat v jednom exkluzivním balení, oběť záchvatů kreativity a grafomanství. A prokrastinace. E-mail: tran@skillzone.cz, Twitter: @MarekTV. Blog (zatím neaktivní): Tranuju.cz
Facebook komentáře