Layers of Fear Recenze

Patrik Dvořáček
PC

Díky úspěchu Amnesie vzrostla poptávka po pořádných hororových hrách. I když je většina z nich zaplněna často až otravnými lekačkami a postrádají hutnou atmosféru, najde se i několik světlých výjimek. Jednou z nich je Layers of Fear, jenž se snaží ve hráči vyvolat strach skrze děsivého příběhu a prostředí namísto laciných triků.

Příběh sleduje snahu nepojmenovaného, duševně narušeného a kdysi úspěšného malíře dokončit jeho magnum opus. Svou cestu za jeho mistrovským dílem sice začne v dílně svého domu, bohužel se v ní kvůli jeho psychickému stavu dlouho neohřeje. Krátce po začátku práce mu totiž dojdou potřebné materiály a vy se tak v jeho kůži vydáte tyto nezbytnosti nalézt.

Při průchodu dveřmi dílny se ale místo v přízemí vašeho domu ocitnete v labyrintu chodeb, který nejednou připomene již zrušené Kodžimovo P. T. V něm je hned od začátku jasně cítit hutná atmosféra, tvořená výtečným hudebním doprovodem a ukrytými poznámkami doplňující příběh hlavní postavy a její rodiny.


Cesta chodbami rozhodně není procházkou růžovým sadem, nejednou narazíte na kaluž krve nebo kus nábytku, který není tím, čím se zdá být. Už od začátku se navíc nejde zbavit pocitu, že vás někdo neustále pronásleduje. Vývojáři v tomto případě odvedli bravurní práci a během první poloviny příběhu panuje pořádné hororové napětí. To naneštěstí do finále nevydrží úplně bez problému.

V průběhu třetí kapitoly to vypadá, že tvůrcům došly nápady a občas se kvůli tomu objeví staré známé jumpscary. Právě proto ztrácí do té doby pečlivě budovaná atmosféra na své hrůzostrašné kráse. Naštěstí se v pozdější fázi hry vrátí paranoia a hrátky s vaší myslí, díky čemuž hra končí se stejně kvalitně vygradovaným napětím.

Stejně nápaditě jako příběh je pojat i design úrovní. Příběh se odehrává někdy na začátku minulého století, což dalo vývojářům spoustu prostoru vytvořit krásných místností viktoriánsky laděné vily. I přesto, že většina z nich je ponořena v šeru, věnovali jim dostatek pozornosti. Orientace v nich ale není úplně intuitivní a nejednou se v opakujících se chodbách ztratíte ve vedlejší uličce, se kterými hra nešetří.


Hlavní náplní hry je prozkoumávání prostředí a hledání předmětů spojených s minulostí malířovi rodiny, bez kterých vás hra nepustí za následující dveře. Jejich nalezení je většinou celkem jednoduché, najde se ale i několik nepříjemných výjimek. Nikdy není vysvětleno, co je potřeba nalézt nebo vykonat. Je snadné vodítka přehlédnout a strávit tak v jedné místnosti o deset minut déle, než je potřeba.

Zdržování ale není vždy úplně na škodu. Hra má hodně silné momenty i tehdy, kdy se vás přímo nesnaží vystrašit. Díky tomu, že je poháněna enginem Unity, si tvůrci častokrát šikovně pohráli s osvětlením nebo fyzikou předmětů. V těchto případech vypadá Layers of Fear naprosto fantasticky a na výkonu to není překvapivě vůbec poznat.

Díky Unity je hra parádně optimalizovaná a bez zádrhelů ji rozběhnete i na slabších strojích. Dokonce se za celou dobu hraní dočkáte načítání jen při zapnutí hry. V průběhu prozkoumávání se další místnosti načítají v pozadí bez povšimnutí. Problém s výkonem však nastává v prostorech s jedním nebo dvěma zdroji světla. Kvůli kalkulaci jejich efektů se poté objevují nepříjemné záseky.


To sice dokáže na chvíli vytrhnout z pečlivě budované atmosféry, ale během chvíle se do ní za díky skvělého ozvučení zase dostanete. Mamutí podíl na tom má originální soundtrack, jenž bezchybně dokáže znepokojit sám o sobě. Stejně kvalitně zpracované jsou i ostatní zvuky, které se neomezují jen na kroky hlavní postavy nebo vrzající dveře.

Poslední vada na kráse Layers of Fear je samotná délka. Na konec příběhu se i se zdržováním můžete dostat během jednoho delšího večera. Zážitku nebo atmosféře to nijak neškodí, možná jim dokonce kratší délka prospívá. Bohužel za aktuální cenu je taková herní doba moc krátká.

Layers of Fear ukazuje, že i pořádný hororový zážitek se dá vytvořit i bez laciných lekaček, kterým se naneštěstí vyhnout nedokáže. Perfektní atmosféra a strašidelný soundtrack jsou ale vyváženy krátkou herní dobou a občasným nepřehledným prostředím.

Klady

  • Skvělá atmosféra
  • Zajímavý přístup k hororu
  • Perfektní soundtrack

Zápory

  • Občasné lekačky
  • Krátká herní doba
  • Nepřehlednost prostředí
7

Fajnovka

Patrik Dvořáček
Profesionální prokrastinátor, amatérský hráč Solitaire a poloamatérský pisálek. To vše v jedinečně nešikovném balíčku.