Mafia 3 Recenze

PC

Nabídka, která se dá odmítnout.

Mafia 3 měla před sebou nelehký úkol – uspokojit jednu z nejskeptičtějších herních komunit. Jasně, myslím tím české pařany, pro které je Mafia národní hrdostí a etalon gangsterských akcí. Do jisté míry taky patřím do stejné skupiny hráčů, kteří vyrůstali s Tommem Angelem i Vitem Scalettou, tudíž zčásti chápu smíšené ohlasy, které doprovázely třetí pokračování od jeho oznámení až do vydání.

Skepse českých fanoušků se ostatně táhly už od dob zrušení brněnské pobočky 2K Czech, které navíc umocnilo předání vývojářského žezla kalifornskému studiu Hangar 13. Předzvěst průseru, říkali. Vše vyeskalovalo právě oficiálním odhalením příběhového traileru, jemuž sekundovaly hysterické a v mnoha ohledech i dost ostré výroky zklamané komunity.

A teď zcela upřímně, ani po dohrání Mafie 3 jim nemůžu přijít moc na chuť. Brutální mulat v hlavní roli a absence českého dabingu jsou totiž ty nejmarginálnější problémy, které hra má. Zklamání z očekávané akce přišlo z úplně jiného konce.


O mafiánech trochu jinak

Začnu ovšem největším tahákem. Zapomeňte na elegantní pizzaře v kvádrech a fedorách, příběh se točí okolo černocha Lincolna Claye, který se vrátil z neukončené války ve Vietnamu. Ten většinu života strávil pod opatrovnictvím černošského kriminálního syndikátu Sammyho Robinsona a jeho syna. Ti navíc pracovali pod mafiánským bossem, ovládajícím takřka celé New Bordeaux – Salem Marcanem.

Po sérii (ne)veselých událostí ale přijde první příběhový twist a vy půjdete, jak jinak, Marcanovi po krku. Můžete prskat a nadávat, ale příběh o cestě za pomstou je největším kladem Mafie 3. Ze začátku sice chvilku trvá, než se v něm zorientujete, jelikož je vyprávěný retrospektivně ve formě dokumentu, ale po několika odehraných misích vás s sebou strhne ve víru skvělé vyprávěné mafiánské akce.

Obzvlášť první příběhový zvrat, v němž se Lincolnovi za doprovodu The Rolling Stones zhroutí život jako domeček z karet, patří k těm nejintenzivnějším scénám, které jsem ve hrách viděl. A to i přesto, že jsem o něm věděl už od loňského roku. Známka dobře odvedené práce? Zde zcela určitě.

Lincoln Clay se může mnohým zdát jako bezcharakterní hrubián, ale má k tomu pádný důvod i motivy. Sami po chvilce hraní zjistíte, že jste vlastně v kůži antagonisty, z něhož se postupem času stane stejný grázl, jakým je i Sal Marcano, po jehož krvi Lincoln lační. Rozhodně je jeho přerod z dobráka na záporáka mnohem jasnější než u Vita v Mafii 2. A abych odpověděl na častou otázku – ano, do hry perfektně sedí, černoch nečernoch.


Povedenému revenge story sekundují i perfektně zrežírované cutscény. Ani tady není ostuda mluvit v superlativech – mimika tváří, lipsyncing a vůbec celá vizuální stránka příběhových filmečků patří k tomu nejlepšímu, co herní scéna v současnosti nabízí. Herci a dabéři odvádějí na monitoru skvělou práci a příběhu dodávají potřebné grády.

I další hlavní postavy jsou dobře napsané. Vito se dočkal velkolepého návratu a stal se z něj zhořklý mafián, který pro salvu nadávek nemusí chodit moc daleko. Téměř věčně ožralý irský gangster Thomas Burke má i přes svůj kukuč zajímavé a překvapivě emotivní příběhové pozadí. Z trojice parťáků, jež vám pomůže zlikvidovat kriminální impérium Sala Marcana, zaujala nejméně Haiťanka Cassandra, jakkoliv se snažila dohnat zbylé dva gangstery svou úsečností a drzostí.

Medaile za nejlepší herecké výkony ale jdou jiným charakterům. John Donovan má s Lincolnem dlouhou historii a v mnoha ohledech zastiňuje ostatní postavy svými fóry, poznámkami i tunou vykouřených cigaret. Po celou dobu kampaně se tu a tam s Lincolnem vracejí myšlenkami do Vietnamu a pozastavují se nad svými někdejšími činy, což je pro mě jako potomka rodičů, kteří onu válku zažili, milým bonusem.

Neméně bouřlivý potlesk si zaslouží i otec James, velmi lidská a procítěná postava, která s bolestí v srdci musela sledovat Lincolnovu cestu za pomstou i jeho přeměnu na kriminálníka a masového vraha. A hlavní záporák? Charismatu má na rozdávání, nejsilnější moment ale přišel až ke konci, kdy ukázal tvář unaveného mafiána, jehož impérium se rozpadá pod rukama. Klaním se scénáristům a režisérům za dobře odvedenou práci. Příběh je totiž jediný důvod, co vás bude motivovat k dohrání Mafie 3. Bohužel.


Ajéje, velký špatný

Aby Lincoln mohl konečně vrazit Salovi kudlu do břicha a ukončit tak svou křižáckou výpravu za pomstou, musí nejdříve ovládnout New Bordeaux. Zprvu tak v jeho kůži půjdete po menších čtvrtích a jejich šéfech, které vylákáte tak, že jim uděláte z byznysu menší peklo – chvilku ničíte jejich zásoby drog a chlastu, jindy zabíjíte předáky menších gangů, tu a tam zase zachraňujete rukojmí nebo kradete auta.

A to je, dámy a pánové, největší průser Mafie 3. Tyto vycpávkové mise jsou totiž repetitivní, nezáživné, bez jakýchkoliv inovací a vlastně všechny do jedné úplně stejné, jen se odehrávají v různých kulisách. Fajn, každá čtvrť New Bordeaux řeší trošku jiný problém, na severu města se třeba roztahuje Ku Klux Klan a jeho členové v bílých postelových povlečeních, zatímco French Ward je prošpikovaný prostitutkami a drogami. Neupírám snahu designérů o pestrost kulis.

Jenže je to málo. Ani tyto zajímavé dobové kamufláže, ilustrující divokost 60. let v USA, nezachraňují očividně mdlou a úmornou hratelnost. A krucinál, přitom se právě historické kulisy daly krásně využít stejně jako v Assassin’s Creed. Nezmiňuju jej náhodou – koncept misí v Mafii 3 je mu totiž v mnoha směrech velice podobný, na rozdíl od asasínů ale nenabízí dostatečnou variabilitu ani motivaci.

Ve výsledku mi tak v hlavě zůstaly jen hlavní příběhové mise, kde jsem se měl vypořádat s Marcanovými kapitány. Vražda gangstera na potápějícím se parníku měla grády, stejně tak „hitmanovská“ infiltrace vily Olivie Marcano, kde jsem navíc omámil ochranku i návštěvníky smutečního večírku silnými halucinogeny. I pasáž, v níž jsem vyrušil čajový dýchánek členům KKK, mi napevno utkvěla v hlavě. Právě u těchto misí jsem si nesčetněkrát říkal – sakra, proč to takhle nevypadá po celou dobu příběhové kampaně?

Co mě ovšem vytáčí nejvíce, je fakt, že ty nemastné a neslané pasáže, kde neustále dokola ničíte gangsterům majetek, jsou jediným mostem k vypiplaným příběhovým misím. Až u nich jsem se totiž dočkal toho pravého mafiánského feelingu, kterého se mi dostalo jen na relativně lineárním začátku. Zcela chápu hráče, kteří se nebudou chtít prokousávat nudnou šedí dokola recyklované vyplně a vzdají Mafii 3 už v půlce.


Zvenku krása, zevnitř prázdnota

Z obsazování městských částí New Bordeaux se tak stalo nutné zlo, které jsem v druhé polovině páchal už mechanicky a snažil se nevnímat neustále se opakující mise v různých variantách, stokrát viděné zoufalé animace a ploché dialogy mezi Lincolnem a zadavateli úkolů. Přijdete, vyfasujete cílovou výši škod, zničíte pár barů, zmlátíte plukovníky dané oblasti a teprve pak se dostanete k zajímavému bossovi. A takhle asi třicetkrát, dokud neuvidíte závěrečné titulky. Bez legrace.

Podobným schízem prochází i samotné New Bordeaux. Na jednu stranu skvěle podtrhává atmosféru 60. let se vší radostí i špínou, jimiž si Američané museli projít. Společenské napětí plynoucí ze studené války a především konfliktu ve Vietnamu, rozmach rasisticky motivovaných útoků a přítomnost Ku Klux Klanu, hippies a jejich demonstrace,… Imitace historických kulis se autorům povedla na jedničku.

Na druhou stranu ale to je asi jediné, co vám virtuální verze New Orleáns nabídne. Pokud vám Empire Bay přišel prázdný a s minimem vedlejších aktivit, pro Mafii 3 platí stejná výtka hned dvojnásob. New Bordeaux je totiž mrtvé a ohlodané o všechny vedlejší aktivity, které dvojce zbyly. Jasně, můžete po městě sbírat různá hudební alba, Playboye, plakáty s ruskou propagandou a další srandičky, kromě dobrého pocitu a uspokojeného sběratelského pudu ale nečekejte nic na oplátku.

Ať to zní jakkoliv bolestivě, New Bordeaux a jeho čtvrti slouží jen jako úplatek pro vaše parťáky. Bude záležet zcela na vašem stylu hraní, jestli vyjdete víc vstříc Vitovi, Burkovi či Cassandře. Troufám si říct, že se mi ve výsledku hodili všichni tři, proto se mi osvědčilo je střídavě odměňovat jednotlivými městskými částmi a otevřít si tak cestu k většině zásadních vylepšení, od neprůstřelných pneumatik po vylepšené zdraví či možnost si přivolat gangstery na pomoc, když mi zrovna tekla krev do bot.


Umělá demence

To se mi stávalo jen v případě, že jsem narazil na chytřejší nepřátele, kteří aspoň předstírali, že se budou krýt před mou střelbou. Většinou ale pud sebezáchovy Marcanových gangsterů zakrněl společně s kostrčí a mnohdy jsem ani nemusel vylézat z krytu, abych zlikvidoval celou skupinu v dané oblasti. Párkrát jsem skrze „eagle vision“ (fakt ho musí vývojáři narvat do každé hry?) zahlédl NPC, jak zmateně pobíhá na místě, případně střílí na druhou stranu, než se nacházel můj (neméně zmatený) Lincoln.

Implementace stealthu je jen malým plusem v kontextu nepovedených misí. Není dotažený do konce a nepomáhá mu ani výše demonstrovaná umělá (ne)inteligence. Marcano nejspíše verboval poskoky z řad slepců, občas si mě nepřátelé nevšimli i přesto, že mi zpoza stolu čouhala valná většina těla. Jindy ovšem volali na poplach, přestože jsem byl o dvě zdi dál. Zbraně s tlumičem průchod úrovněmi značně zjednodušil, jejich repetitivnost to ovšem zachraňuje jen pomálu.

Výtku si zaslouží neméně podivně se chovající policisté, kteří heslo „Pomáhat a chránit“ brali vážně jen v liché dny. Jinak si neumím vysvětlit, proč ani nezvedli obočí, když jsem kolem nich prosvištěl s terénním autem na červenou a cestou nabrat dva nevinné chodce. Jindy jsem se stal nepřítelem státu č. 1 poté, co jsem jim nedopatřením lehce odřel služební auto. Na férovku řeknu, že policisté fungovali v předešlých dílech mnohem lépe než zde.


Audiem kráska, vizuálem zvíře

Ve výčtu přešlapů samozřejmě nemůžu opomenout ani technickou stránku hry. Od samotného vydání trpí špatnou optimalizací, bugy a grafickými glitchemi bez rozdílu sestav. Hra mi spadla během těch 18 hodin zhruba třikrát, kolegovi pro jistotu nenaskočila vůbec. Zamknutí 30 FPS je pak smutnou tečkou za tím, jak moc byl 2K nepřipravený na vydání Mafie 3. A fakt, že během jediného dne a půl dokázali dát dohromady opravný patch, který framerate hned odemkl, značí, že titul měl radši vyjít o měsíc později. Zbytečně se tak vystavil prvním steamovým recenzím.

Grafika na tom není ani o chlup lépe. Mimo cutscény je Mafia 3 ošklivá, neostrá a nevýrazná, efekty s dynamickým počasím pak tragické. Nesčetněkrát jsem byl svědkem toho, jak se hra každých pár minut přepíná mezi slunečným ránem s červánky a prudkým deštěm, v jednom případě i nelogicky mezi dnem a nocí, přestože v herním čase uběhlo jen pár okamžiků. Podivně ztvárněná obloha mě pak vrátila deset let nazpět, kdy na mraky neměla tehdejší studia dostatečně velký budget.

Jestli si z technického hlediska něco zaslouží medaili, tak ozvučení hry. Střelba a auta zní tak, jak bych si je představoval. Dabing postav jsem vychvaloval už v předchozích odstavcích, slova chvály jim ale neupřu ani napodruhé. Ovšem soundtrack, to je naprostá bomba. Autoři jednoduše sebrali nejlepší interprety „šedesátek“ a naservírovali je hráčům v povedeném balíčku. Hodnotit zvukovou stránku separátně, napral bych jí 10/10 už za ten zlatý výběr – The Rolling Stones, Johny Cash i Elvisův Little Less Conversation uměli výrazně zpříjemnit průběh misí.


Nabídka, která se dá odmítnout

Na Mafii 3 je bohužel vidět rozpolcenost obsahu. Jako kdybych hrál dvě zcela odlišné hry v jednom nekonzistentním balíku, v němž jsou klady okamžitě anulovány zápory. Nejvíce to jde vidět na skvěle vyprávěném příběhu, který strhávají mdlé, nezáživné a neustále se opakující úrovně.

A podobných protipólů je ve hře celá řada. Atmosférické New Bordeaux, v němž prakticky není co dělat vyjma plnění příběhových úkolů. Povedené přestřelky a stealth, které nabourávají hloupí nepřátelé. Nevydařená grafická stránka hry, kterou naopak zachraňuje božský soundtrack a dabing postav. Pokračování české gangsterky je jako schizofrenní orchestr, v němž byste první půlku muzikantů nejradši pohladili po hlavě, zatímco druhou pořádně vyfackovali.

Ve výsledku je to Lincolnův příběh, co vytahuje Mafii 3 z průměrné známky. Kdyby se hra jmenovala jinak, možná bych přimhouřil oko. Takhle ale v sobě nedokážu skrýt určité zklamání z jedné z nejočekávanějších her letoška. Má rada tedy zní – počkejte na slevu a zahrajte si novou Mafii kvůli příběhu, mějte u toho aktivované grafické mody a chvilkami zatněte zuby. Hratelnost totiž žádný patch neopraví.

Mafia 3 měla slušně našlápnuto na skvělou gangsterku, kdyby její potenciál neutopily technické problémy, designové přešlapy a nezáživné mise. Z průměru ji zachraňuje jen skvěle vyprávěný příběh a herecké výkony hlavních postav.

Čtěte také: Komentář: „Mafia 3 je sračka kvůli černochovi.“ Češi, to vážně?

Klady

  • Fantasticky vyprávěný příběh
  • Dobře napsané hlavní postavy
  • Povedené cutscény, střih a mimika
  • Design hlavních příběhových misí
  • Famózní soundtrack
  • Atmosféra 60. let

Zápory

  • Repetitivní a úmorná hratelnost
  • Hrozivé technické zpracování a bugy
  • Umělá (ne)inteligence
  • Mdlá interakce s otevřeným světem
  • Podprůměrná grafika mimo cutscény
6

Dá se

Viet Tran
Editor in chief portálu SkillZone.cz, weeaboo, Moravák a Asiat v jednom exkluzivním balení, oběť záchvatů kreativity a grafomanství. A prokrastinace. E-mail: tran@skillzone.cz, Twitter: @MarekTV. Blog (zatím neaktivní): Tranuju.cz