Mass Effect: Andromeda Recenze

PC PS4 Xbox One

„Nekonečný vesmír. To jsou cesty Andromeda Initiative na její 600 let dlouhé misi, vydávat se za poznáním tajemných nových světů, hledat nové formy života a neobjevené civilizace, odvážně se pouštět tam, kam se dosud člověk, modrá žena s chapadly na hlavě, reptilián a umělá inteligence nevydali.“

Zhruba takto by se dal shrnout nejnovější díl série Mass Effect. Bohužel jen teoreticky. Skutečného objevování zase tolik není a vzrušení z neznámého z vás opadne hned, až zjistíte, že na mimozemšťanech z Andromedy není pranic zvláštního.

Nebudeme ale předbíhat. Mass Effect: Andromeda se od svých předchůdců příliš nezměnila. Opět se ujmete role elitního vojáka, na jehož bedrech leží záchrana galaxie a příležitostné mezidruhové flirtování. Tentokrát ale zachraňujete pouze část galaxie a ke všem dalším rasám dostanete na krk životy bandy zoufalých kolonistů.


Hezky od začátku

Hlavní kampaň je mnohem uvolněnější a komornější než z Shepardova repertoáru. Místo nezastavitelné smrtící síly řešíte zakládání kolonií a pletichy vesmírné rady nahradil post Pathfindera s pořádnou dávkou volnosti k rozhodování. Změna to je rozhodně příjemná, moc ale strká do popředí vedlejší postavy, což není úplně dobré.

S novým dílem přichází i nová loď s posádkou. Na rozdíl od předchozích dílů a posádky lodi Normandy si s posádkou lodi Tempest příliš nepotykáte. Zatímco v minulých dílech vám posádka přirostla k srdci a vám jako kapitánovi skutečně záleželo na jejich osudech, v Mass Effect: Andromeda příběhy posádky vypráví loyalty mise a na sžívání se s vašimi kolegy není příliš prostoru. Management a starost o vaše podřízené vás nechá chladným a to i přesto, že příběhy většiny členů vaší party mají co nabídnout. Scenáristická rozhodnutí a celkový způsob vyprávění vás od nich ale vždy v nepravou chvíli odvede.

Většina rozhovorů s členy posádky se nese v duchu dvou extrémů. Absolutní souhlas nebo naopak totální podpásovka a odmítnutí neposkytují příliš prostoru pro milovníky příběhů vedlejších rolí. Jediným příkladem za všechno je rozhovor mezi vámi a hlavní vědkyní Suvi. Ta se vám v jistém momentě svěří, že jako jediná členka posádky věří v Boha. Vy ale na výběr dostanete pouze ze dvou odpovědí – buď s ní souhlasíte, nebo jí vysvětlíte, že nic takového neexistuje a ona je úplně mimo.


I tak se ale dialogy s ostatními postavami dostali do popředí gameplaye. Dialogové okno  ovládáte tradiční kruhovou nabídku, jež si rozumí spíše s ovladači. Na klávesnici jde po patchi odpověď vybrat pomocí zkratek. Jejich krkolomnost vás ale stejně dříve či později vrátí k využívání již osvědčené myši.

Výborným rozhodnutím byl odchod od systému Paragon/Renegade. Rozlučte se s počítadlem dobrých a zlých bodů, odpovědi se nyní dělí podle stylů. Ryder se vyjadřuje emotivně, logicky, profesionálně a neformálně. V konverzacích je tak třeba se více zamýšlet, kam to či ono rozhodnutí povede. Bystřejší hráči ale i tak po chvíli odhalí zákonistosti v možnostech výběru odpovědí.

Změnou prošla i romance a hromadné konverzace s celou posádkou ve vaší kajutě zůstaly v minulém díle. Flirtování má v kruhu odpovědí svou unikátní značku, žádné nehody se v nové galaxii jen tak stát nemohou. Což se hodí, potencionálních partnerů je poměrně dost a poprvé máte šanci do toho praštit i s civilisty mimo posádku. Vývojáři z Bioware měli očividně stanovené jasné priority.


Blízká setkání smrtícího druhu

Největší evolucí si ale prošly souboje. Ryder na záda dostal pořádný jetpack, už se proto neskrývá hlavně za překážkami a po bojišti létá jako hyperaktivní včela. Vývojáři tento styl hraní dokonce podporují, úrovně jsou mnohem otevřenější a nepřátelé se snaží dostat vás z úkrytu, ať už vrženým granátem nebo přímým útokem a roztaženými čelistmi.

Příjemnou novinkou je zahození tříd. S koncem tříd máte nově možnost vybrat si jakoukoliv schopnost a do ní investovat libovolný počet vylepšení. Libovolně si tak nakombinujete váš ideální set schopností na míru vytvořený preferovanému hernímu stylu. Jediné zůstavší omezení je počet aktivních slotů, který vývojáři natvrdo skrouhli na tři.

Možná právě proto jsou souboje nejzábavnější součástí hry. Akční skákání s jetpackem po bojišti, obří arsenál a promakané schopnosti do sebe zapadají téměř bez obtíží. Akci bravurně přispívá ladné ovládání, se kterým se hráči po minulých dílech skoro rozloučili. Jedinými vadami na kráse je malý počet druhů nepřátel, který poznáte někde kolem poloviny příběhu a osekané ovládání spolubojovníků.

Přídavkem je i skener, nejlépe srovnatelný se zaklínačskými smysly ze třetího Zaklínače. Využijete ho k hledání stop, prozkoumávání objektů a řešení hádanek. Je ale podstatně zjednodušený, žádné vyvádění závěrů jako u Geralta se ve vesmíru nekoná. Ryder vše buď vymyslí sám, nebo ho na to dostatečně brzy upozorní umělá inteligence. Na první pohled inovativní vylepšení tak vyznívá jako berlička pro pomalejší hráče.

Velkým skokem dopředu je také nově použitý Frostbite engine. Ty tam jsou doby odstínů šedi a hranatých místností. Andromeda v sobě skrývá hodně krásy, ať už se jedná o vesmírnou stanici nebo písečnou planetu. V Bioware se tentokrát nebáli použít širší barevnou paletu, díky čemuž se vytratila depresivní atmosféra původní trilogie.

Možná díky změně technologického základu zažilo pořádný upgrade i ovládání. Ze sprintování už nemáte pocit, jako byste ovládali lidský tank v tunovém brnění. Příjemně se ovládá i vozítko Nomad, které si v Mass Effect: Andromeda odbylo svůj comeback na herní obrazovky. Tentokrát má dokonce vlastní kopu vylepšení včetně několika skinů, které seženete u několika obchodníků.


Nedělej obličeje, nebo ti to zůstane

Mass Effect: Andromeda se bohužel neobešel bez chyb. Bavíme se o těch, co poznáte na první pohled, jako ošklivě zpracované obličeje ženských postav, ale najdeme i větší problémy. Hře by určitě prospělo pár týdnů beta testování navíc. Trpí kvůli tomu animace obličejů, z nichž vzniklo nespočet kompilací, gameplay a samotný příběh.

Modely tváří nejsou špatné a hra nabízí solidní základ pro animace. O to více překvapivá je lenost, se kterou vývojáři odvedli jejich práci. Nejednou se stane, že se hýbe jen minimální část úst, což hře značně ubírá na atmosféře. Od malého studia se dá podobné faux pas čekat, nikoliv však od giganta s miliony dolarů na vývoj.

Ještě více mě ale vytočí snaha vývojářů zdržovat hráče na každém kroku. K interakci s prostředím, započetí rozhovoru nebo jen k otevření dveří musíte několik sekund držet příslušné tlačítko a toto čekání nelze nijak přeskočit ani obejít. Z neznámého důvodu tak mají dveře na jedné planetě v Mass Effect univerzu dvakrát delší odpočet než kdekoliv jinde.


Na stejné zdržení narazíte i na galaktické mapě. V každém systému najdete alespoň šest planet k prozkoumání, nakonec vás ale vždy zaujmou planety, které nabízejí vlastní mise. Při přesunu mezi systémy a planetami se totiž spustí nepřeskočitelná animace, která trvá solidních třicet sekund. Vzhledem k tomu, že hlavní gró příběhu tkví v kolonizaci, vývojáři potlačili veškerou chuť cokoliv objevovat a hráči se tak budou držet striktních linií příběhu a úkolů.

Nejhorším prohřeškem ale je nepřehledné menu. Hra třídí mise do složek podle postav, místa zadaní, nebo jako vedlejší. Jednoduché členění na hlavní kampaň a vše ostatní ve hře budete hledat marně. Platí to i pro zbytek stejně mizerně navrženého uživatelského prostředí s jasným zřetelem na hráče s gamepady. Načítání, ukládání, nastavení a vypnutí hry skrytá v dalším menu rozdýcháte, že to vše je ale umístěné vedle tlačítka často užívaného skeneru už ale překousnete velmi těžko.

Navzdory všem chybám vás Mass Effect: Andromeda zabaví. Zábavné souboje a prozkoumávání planet napravuje dojem z nedodělaných animací a nelogického UI. Pachuti z beta verze se ale při hraní zcela nezbavíte. Po pěti letech čekání a hromadě peněz uvolněné do vývoje toto zjištění zkrátka zamrzí.

Mass Effect: Andromeda je nedokončeným krůčkem správným směrem. Souboje jsou konečně mnohem svižnější a příběh je o poznání veselejší. Výsledný zážitek ale vývojáři pokazili sérií nešikovných přešlapů.

Klady

  • Vylepšené souboje
  • Objevování nové galaxie
  • Skvělá grafika
  • Loyalty mise

Zápory

  • Hrozné animace obličejů
  • Prvky, které úmyslně zdržují
  • Nepřehledné menu
  • Technické bugy
7

Fajnovka

Patrik Dvořáček
Profesionální prokrastinátor, amatérský hráč Solitaire a poloamatérský pisálek. To vše v jedinečně nešikovném balíčku.

Komentovat příspěvek

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.Požadovaná pole jsou označena *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*