Metal Gear Solid V: The Phantom Pain Recenze

O letošní titul hry roku se popere Zaklínač se stealth veteránem.

Čím je pro mě Metal Gear Solid?

Příběhem, ve kterém mě dojme k slzám nejen smrt parťáka, ale i nepřítele. Kombinací vážného děje s vtipnou hratelností, v níž hlavní hrdina řeší existenční dilema a s oblibou se schovává do papírové krabice.

Filmem, do něhož je nakomponována mimochodem i hra. A naopak. Dílem, které mě přimělo přemýšlet i nad dalšími věcmi než jen ideální taktikou na bosse.

Tím vším a mnohem víc je pro své fanoušky stealth-action série MGS. Pokud si pod stealth akcí představíte tajného agenta plížícího se ve stínech nebo holohlavého zabijáka, Metal Gear přináší ještě trochu odlišný zážitek. Nadpřirozené síly se v sérii prolínají paradoxně s historickými podklady, většími či menšími, a nabízejí tak opravdu unikátní požitek.


Nový díl je pak bezesporu nejvíc fantaskní v celé sérii a už při první misi v léčebně hned pochopíte, že Hideo kojima není pouze japonskou obdobou Toma Clancyho. Poutavé atmosféře je k ruce i líbivý grafický kabátek, jenž vypadá dobře na PC i nových konzolích, ale ještě lépe na PS3 a Xboxu 360, když vezmeme v potaz, kolik let už mají tyhle krabičky za sebou.

Pamětníkům, kteří kdysi na pradědečkovi svých nynějších PC hráli MGS 1 a MGS 2, hrozí pravděpodobně lehká dezorientace, jelikož se nesetkají ani se známým hrdinou, ani s dějovou návazností na předešlé díly.

Skutečná dějová chronologie totiž začíná dílem třetím, navazuje pátým, (zde pak ranými Metal Geary z osmdesátých let) poté prvním, druhým a je zakončena dílem čtvrtým.


Mozaika příběhu se totiž neskládá jen z dobrodružství věhlasného Solida Snakea, ale z první půlky série jde o příběh Big Bosse aka Naked Snakea, předchůdce všech dalších Snakeů. Toť pro pořádek.

Rozkrývání vzájemných souvislostí a provázanosti osudů hlavních hrdinů hraje ve vyprávění příběhu významnější roli, než jeho posloupnost a proto je epické vyvrcholení pátého dílu vsazeno doprostřed série, kdy jeden příběh končí, přičemž druhý začíná.

Pátý díl série vás ale svými událostmi může strhnout stejně dobře, i pokud jste zatím zůstali nepolíbeni scénáristickým géniem Hideo Kojimy. S každým dílem posouvá své vypravěčské umění dál a je zároveň dost možné, že pamětníkům chovajícím v srdíčku pouze díl prvý, nebude jeho nynější způsob po chuti.

Upřímně, jestli je pro vás cut-scéna synonymem pro přestávku k ukojení základních lidských potřeb, nebude vyprávění Hideo Kojimy váš šálek kávy. Táhlé, několikaminutové animace s protagonisty, jež hledí do dáli a mžouráním očí nechávají hráče odtušit běsy svých vnitřních démonů, křižují herní plátno častěji než je zvykem.

metal gear solid v the phantom pain recenze 1


Na druhou stranu, fanoušci série procházející několikrát každý díl série pro vyčerpání všech dialogů a získání každičkého střípku příběhu, budou chrochtat blahem, jelikož Phantom Pain pro ně za snahu nabízí zaslouženou odměnu a nezapomíná propojit všechny části tohoto asi nejdelšího herního eposu.

Pokud ale patříte mezi třetí stranu, neboli hráče preferující skvělé provedení dobrého příběhu více než dobré provedení skvělého příběhu, bude pro vás Phantom Pain neméně honosným zážitkem.

Tvůrčí prozřetelnost (je mi trapné neustále zmiňovat jen Hideo Kojimu) dokázala neuvěřitelně zručně promíchat filmové prvky s těmi herními, až by si snad zasloužila Oscarovou nominaci za nejlepší kameru.

Filmovost je u dnešních her míněna často jen linearitou a omezením herních prvků na několik quick time eventů či morálních dilemat zpracovaných ve stylu soutěže Chcete být milionářem. U pátého Metal Gearu ale můžete snadno zapomenout, že místo mísy s popcornem máte třímat gamepad nebo myš s klávesnicí.

metal gear solid v the phantom pain recenze 5


Filmové, či spíše seriálové stylizaci také vydatně přispívá fakt, že na začátku a konci každé mise vyskočí při jejím prologu jména hlavních designérů a scénáristů (většinou jde zase jen o Hideo Kojimu), ale k tomu i jména postav a protivníků, kteří se v misi vyskytují.

Je krajně nepříjemné vědět, že za nějakou chvíli vás čeká dostaveníčko s partou elitních zmutovaných zabijáků nebo kráčejícím tankem. Kojima má ovšem tento episodický formát zdárně pod kontrolou a používá je k navození té správné atmosféry pro danou věc.

Čtvrtá skupina hráčů, jimž jsou všechny výše zmíněné věci úplně ukradené a žádají prostou herní zábavu bez zbytečné omáčky navrch, také nepřijdou zkrátka. Přechodem na otevřený svět se do MGS dostaly předtím netušené možnosti.

Způsobů a cest vedoucím ke splnění úkolů je celá řada a hráčské vynalézavosti se meze takřka nekladou. Za to od vás ale hra bude vyžadovat zvýšenou pozornost. Phantom Pain nepatří mezi tituly, které si plně vychutnáte při jedné či dvou hodinách hraní týdně.

metal gear solid v the phantom pain recenze 10


Snake od posledních dílů prošel novým výcvikem, je schopen válet sudy i doslova padnout na zem, aby se skryl před zraky či světly nepřátel. Pokud je ale přeci jen spatřen, zvládne díky bystřejším reflexům vnímat čas zpomaleně a v několika sekundách se rychle dotěrných čumilů zbavit.

Vylepšením prošel i arzenál. Desítky zbraní sice překvapí málokoho, ale do popředí se vedle ikonické papírové krabice, jakožto základní špionážní pomůcky, dostává Fulton Devise, neboli balóny schopny zvednout ze země objekt a dopravit ho v rychlosti na vaši základnu. A objektem může být vše od uspaných vojáků, medvědů až po přepravní kontejnery nebo tanky.

Heroických kousků, kdy hráči přidělali na džíp výbušniny, vyslaly ho balónem do vzduchu a odpálením ve správný čas zničili vrtulník, který je mezitím sprchoval olovem z kulometů, je ostatně plný internet a jsou to právě takové momenty, co popoženou k opětovnému rozehrání.

Mise se navíc téměř nikdy nedají dokončit na sto procent s prvním pokořením. Pominu-li fakt, že už samotné objevení existence postranních cílů mise (hra vám vždy jen napoví, kolik úkolů je dohromady) už dokáže netrpělivé hráče snadno odradit, tak některé úkoly jsou těžko splnitelné bez pokročilého vybavení z další fáze hry.

metal gear solid v the phantom pain recenze 4


Zde se objevuje nový rozměr série, převzatý z handheldového Peace Walkera. Organizace Diamond Dogs s Big Bossem v čele má pro své potřeby základnu, o jejímž chodu z velké části rozhodujete vy. Rozšiřování, vývoj nového vybavení, ale i nábor nových členů (uskutečněný zejména prostřednictvím balónů a vysláním vojáků do oblak) spadá pod hráčovu kompetenci.

Diamond Dogs mohou být užiteční i přímo v akci, kdy skenují terén okolo vás kvůli nepřátelské aktivitě či zajímavým objektům, zvládají vás zásobovat municí přímo do bitvy či vyslat helikoptéru pro rychlý únik z maléru.

K pokročilejším frajeřinkám pak patří bombardování nebo použití uspávacího plynu na celou základnu. Součástí managementu jsou i přepadové oddíly, jež můžete vyslat na mise a kromě bonusového výdělku i třeba okrást nepřátelské vojáky o část výzbroje. Je dost rozdíl, zda v misi nastoupíte proti těžce vyzbrojené jednotce, nebo chudákům, kteří nemají ani přilby.

Hrou lze nicméně projít i pokud budete většinu strategického obsahu ignorovat, nicméně okradete sami sebe o značnou porci zábavy. Starý lišák Kojima zvládne veškerý potenciál vytěžit na maximum a tak má vaše báze roli i v hlavním příběhu a nutno dodat, že vcelku srdceryvnou.

metal gear solid v the phantom pain recenze 3


Neocenitelnou pomocí jsou ovšem vaši parťáci, jmenovitě D-horse, D-Walker, D-dog a Quiet. Zatímco pomoc prvních dvou může využít každý hráč, druzí dva už vám společnost zákonitě dělat nemusí. Není ovšem nijak těžké je do party získat.

D-horse je nejlepším dopravním prostředkem ve hře, snadno překonává terénní nerovnosti a z jeho sedla lze při klusu i střílet, čímž se tak stává daleko praktičtějším než vozový park od džípů až po tanky. Problém tkví v tom, že na bojišti můžete mít v danou chvíli pouze jednoho pomocníka a kůň přeci jenom v přestřelce na své důležitosti ztrácí.

D-Walker je takovým kapesním Metal Gearem, jehož můžete ověsit tunou zbraní a vylepšení. Zvládá běh i plížení, nicméně jeho pomoci jsem za dobu hraní využíval nejméně.

D-dog naproti tomu dokáže vyčmuchat pozice všech nepřátel nebo ukrytých vězňů, včetně lokální fauny, protivníci si ho navíc nevšímají, ledaže někomu skočí po krku. Ve větší přestřelce už pes nenalézá přímé uplatnění a nezřídka se stává, že je kvůli zraněním odvolán z boje balónem.

metal gear solid v the phantom pain recenze 2


Což se ostatně může stát i mlčenlivé sniperce Quiet, jen při její schopnosti zneviditelnit se a měnit polohu (strategickou samozřejmě) s nadlidskou rychlostí, musí být přítomen minimálně tankový prapor, aby to vnadnou slečnu dostalo do potíží. Quiet dokáže odvést velké množství práce.

Některé mise zvládne splnit sama bez Snakeova většího přičinění.  Navíc, pokud s ní zvládnete udržovat dobré vztahy, neváhá se před vámi protahovat ve vrtulníku jako gymnastka nebo dokonce pozvat na společnou sprchu.

Celá hra je kromě úvodu na Kypru rozdělena do dvou lokací mezi nimiž můžete volně přelétat. Afghánistán svou skalnatou architekturou a opuštěnými vesničkami působí o něco propracovaněji než rozlehlé pláně Zaire (dnešní Demokratická republika Kongo).

Svůj podíl na tom má určitě i písečná bouře, poskytující s železnou pravidelností nejlepší možný úkryt před zraky nepřátel alespoň dvakrát denně. Afrika nabídla pouze déšť a zebry. Zásadní roli také hraje, zda-li se na misi vypravíte v noci či ve dne.

metal gear solid v the phantom pain recenze 9


Noc je přítelem tichého plížení a všech, co chtějí misi dokončit na nejúspěšnější ohodnocení rankem S, tedy bez upoutání pozornosti nepřátel. Noc samozřejmě omezuje viditelnost i vám a kromě faktu, že nemusíte vidět na krok, se navíc může na určitých místech změnit systém hlídek stráží oproti jeho denní verzi.

Protivníci jsou při pátrání po Snakeovi celkem zruční, komunikují vysílačkou, vyhlašují poplachy i do dalších táborů a žádný zvuk či pohyb nenechají bez povšimnutí, ovšem když dojde na prozrazení a samotnou akci, jejich efektivita značně poklesne.

Sice si velmi důkladně osvojili práci s minometem a další technikou, nicméně samotná taktika většinou spočívá v masovém nabíhání k poslednímu spatřenému místu vaší existence bez ladu a krytu.

Některé části Phantom nemají v herní branži obdoby. Ať už jsou to scénáristické kousky nebo souboj s obřím robotem v afghánských horách.

metal gear solid v the phantom pain recenze 6


Nebudu lhát, když řeknu, že Hideo Kojima a jeho tým posunuje herní žánr o něco dál. Pátý Metal Gear Solid je velkou hrou ve všech ohledech a i přesto, že se pyšní římskou číslicí pět, potěší i hráče bez předchozích zkušeností s touto značkou.

Jako skalní fanoušek série bych si ale dokázal představit ještě o něco epičtější zakončení této srdcové ságy a rozloučením se všemi postavami. Přeci jenom to kvůli sporům Kojimy s vydavatelem Konami vypadá, že pátý díl bude opravdu posledním, alespoň tedy s podpisem duchovního otce série.

Metal Geary patřily ve své dlouholeté historii k herní špičce a Phantom Pain není výjimkou. Rozšíření na otevřený svět série ustála výborně a po stránce hratelnosti jde o nejlepší díl série. Příběh může sice budit rozporuplné reakce, ale pokud necháte smysly dostatečně otevřené a přistoupíte na to, že i videohry mohou nést určité poselství, nezbude nic jiného než před panem Kojimou smeknout. Takovouhle hru nikdo jiný nesvede.

Klady

  • Skvěle odvyprávěný příběh
  • Dobře fungující stealth mechanismy
  • Otevřený svět plný možností
  • Velký výběr z arzenálu i techniky
  • Ovce a balóny

Zápory

  • Občas inteligence nepřátel
10

Dokonalost

Komentovat příspěvek

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.Požadovaná pole jsou označena *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.