Metal Gear Survive Recenze

Jak hodnotit titul, který hráči odsoudili k zatracení už v prvním traileru? Nebo hru, jejíž vydavatel je ve slovníku některých pařanů vedený jako synonymum pro hamižného podvodníka? Obtížně, jak jinak.

Metal Gear Survive zkrátka musel absolvovat pochod hanby, než se vůbec dostal na pulty obchodů. Po odchodu Hidea Kodžimy z Konami vypadala hra zkrátka jen jako drzá snaha vydojit poslední cent z peněženek fanoušků série Metal Gear Solid. A ti optimisti, kteří doufali, že survivalový spin-off nemusí být tak špatný, změnili názor po nezáživném betatestu a obrovské vlně kritiky kvůli mikrotransakcím.

Dá se říct, že mezi ně patřil i já, proto jsem se k recenzování Metal Gear Survive musel hodně nutit. Je ta hra fakt tak špatná, jak říká internetové herní obecenstvo? Po více než 30 hodinách hraní mohu konstatovat, že překvapivě není. Aspoň ne tolik, jak jsem si původně myslel.


Červí dírou do neznáma

Příběh překvapivě začíná „kodžimovsky“. Po zdlouhavých úvodních videích se konečně dostanete do kůže řadového vojáka a stanete se svědky divoké přestřelky o Mother Base (ano, s i přítomným Big Bossem). Zničehonic se ovšem na nebi otevře červí díra, která vcucne naši nešťastnou maličkost i nějaké to smetí navíc.

Následně se tímto nevybíravým způsobem ocitnete ve staronovém prostředí, nehostinném alternativním světě Dite. Evidentně ne náhodou – vaše postava se nakazila podivnou chorobou, která sužuje tamější obyvatele. Ačkoliv jste vůči ní do jisté míry imunní, musíte najít způsob, jak se jí zbavit, jinak se na Zem jen tak nevrátíte.

Pokud jste byli zvyklí na košatý scénář plný příběhových zvratů a zapamatovatelných momentů, zde se nedočkáte ani jednoho. Děj ve většině případů posouvají jen odbytě napsané hlášky vašich AI poradců a jiných společníků. Dojemné scénky ani v dešti tancující Quiet radši ani nečekejte, nepřijdou, mají dovolenou.

Příběh tak ani náhodou nedosahuje kvalit série Metal Gear Solid. Skoro to vypadá, že vývojáři přiznaně rezignovali na vymýšlení chytřejší zápletky a se ani nesnaží svým dějem zaujmout, místo toho se plně soustředí na survival mechanismy. A ze všech částí tohoto spin-offu popravdě fungují nejlépe.


Domov v alternativním světě

Celková náplň hry se skládá ze tří hlavních částí – prozkoumávání nehostinného světa, sbírání surovin a následná stavba a obrana základny. Asi nic, co by hráče survival her překvapilo, nicméně se musí autorům nechat, že zde svou práci rozhodně neodflákli.

Hlad a žízeň budou vašimi úvodními nepřáteli, se kterými se musíte naučit bojovat, jinak se neposunete dál. První momenty tak strávíte mlácením kolem pobíhajících ovcí a blitím kontaminované vody z nedaleké tůňky. Postupem času se ale s pravidelným přísunem surovin a rozšiřováním základny o další budovy dostanete do zajímavější části hry s novými možnostmi.

Je poměrně uspokojující koukat, jak vám báze roste před očima po každé úspěšné výpravě. Systém vyrábění předmětů je překvapivě příjemně komplexní a plně funkční. Tu a tam při svých toulkách divočinou narazíte i na přeživší, které můžete naverbovat do své party. Ti se vám pak starají o záhonky či pomáhají v obraně před hordou zombie.

Ačkoliv se novinek v rámci survival žánru nedočkáte, vše výše zmíněné funguje krásně bezproblémově a organizovaně. Problém přichází ve chvíli, kdy si uvědomíte, že se náplň hry neustále opakuje. Vydáváte se do divočiny pro suroviny, postavíte novou budovu, vyrazíte znovu a dál pro další materiály a znovu se vracíte s tím, že si odemknete nové části základny. A takhle dokola, co vám zásoby vody, jídla a vzduchu vystačí.

Nejkrizovější je pak okamžik, kdy máte surovin plné sklady a chybí vám důvod i motivace se vydávat mimo bezpečí vašich zdí. Bohužel ani příběhové mise nejsou v tomhle ohledu kdovíjak pestré, přestože se tu a tam snaží o trochu odlišnější postup při plnění úkolů. To na odehnání stereotypní hratelnosti ovšem nestačí.


Přežij!

Pravý survival ale začíná za hradbami vaší báze. Svět Dite je vskutku nehostinný a prostředí bude hrát proti vám. Omezovat vás bude toxický prach i občasné písečné bouře, které dokážou velmi jednoduše rozhodit orientaci na mapě. V kombinaci s docházejícími zásobami jídla i vzduchu se tak můžete jednoduše dostat do prekérní situace.

Je dobré taky zmínit, že se hra ukládá pouze ve vaší základně. Pokud by se stalo, že v divočině zařvete pod hekáním hordy zombie, jednoduše přijdete o veškerý dosud nasbíraný loot. Otrava? Možná, pro mě je to ovšem docela povedený survival prvek, který mě nutil hrát o něco opatrněji a taktičtěji.

Co se týče protivníků, nejčastěji budete narážet na zombie s krystalem místo hlavy, což jsou vaši bývalí kolegové i nepřátelé, kteří neměli to štěstí a po vcucnutí černou dírou se nakazili onou záhadnou chorobou. Sami o sobě nejsou takovou hrozbou, v houfu a při trošce neopatrnosti vás ovšem roztrhají dříve, než byste stihli říct „Death Stranding“.


Soubojům s nimi se nicméně nevyhnete, vlastně ani nechcete. Právě ony krystaly zvané Kuban, které nosí na svých tělech, slouží jako ultimátní zdroj pro nemalou část vašich aktivit, od samotného levelování postavy po crafting či doplňování kyslíků. Dá se říci, že je v některých momentech budete i vyhledávat, abyste si doplnili zásoby zázračné substance.

V první půlce hry se budete spoléhat především na souboj zblízka, až na pár odemykatelných komb ale nečekejte zázraky. Nejefektivnější forma likvidace zombie – kromě střelby, samozřejmě – je kupodivu stealth. Nejenže se nemusíte bát, že byste zalarmovali půlku mapy, ale hlavně vám do kapsy hned spadnou krystaly, aniž byste je museli zdlouhavě odřezávat z mrtvých těl.

Asi by bylo hloupé mrtvému masu zazlívat, že nepobralo moc inteligence, ale občas je chování nepřátel dost zoufalé i nepředvídatelné. Typickým příkladem je situace, kdy před sebe postavíte pletivo (ano, to ve hře jde) a zombie ani nenapadne onen kus plotu obejít. Místo toho se k vám sápají skrze něj a vy je tak můžete v klidu eliminovat jednoho po druhém.

Je to škoda vzhledem k tomu, že ostatní survival prvky fungují relativně dobře. Mrzí mě i nízká variabilita nepřátel – až na pár výjimek budete narážet na stejné zombie, jen málokdy přijde nová a zajímavá hrozba, která by otestovala vaši schopnost přežít.


Kooperujeme s mikrotransakcemi

Původně jsem si myslel, že se o kooperativním režimu rozepíšu více – hra na něj ostatně v propagačních materiálech hodně vsázela. Překvapivě se z něj ale vyklubala poměrně chudá část obsahu Metal Gear Survive. Vesměs se akorát jedná o horde mód, v němž se společně s dalšími třemi parťáky snažíte ubránit několika vlnám nepřátel. Nic víc, nic míň.

Na jednu stranu se vám dostane poměrně tučné odměny do singleplayerové části, na druhou stranu vás hra nutí neustále být online, kdybyste náhodou chytili slinu na kooperaci a chtěli se přesunout hned do lobby. Dostat možnost rozšiřovat základnu se svými kamarády a sbírat s nimi suroviny, to by bylo jiné kafe. Horde mód rozhodně nenaláká davy fandů survival žánru.

Pak tu máme ty všemi proklínané mikrotransakce. Popravdě nejde o tam velký problém, jak prezentovali někteří internetoví diskutéři, a dlouho jsem si jich ani nevšímal, ale už samotná jejich přítomnost v především singleplayerové hře za 60 euro je přinejmenším troufalá.

A kdyby alespoň šlo o kosmetické předměty. Účtovat si slot pro novou postavu 10 dolarů je jednoduše drzost. Urychlovače různých aktivit (třeba v rámci craftingu) bych spíše čekal ve free to play titulech. Především jde o zcela zbytečné položky, bez kterých by si Konami ušetřilo negativní kampaň a pár nervových uzlin.


Nic pro Big Bosse a Solid Snaky

Nutno pochválit technickou stránku hry. Mimo hloupou AI jsem nenarazil na žádné bugy či grafické glitche, alespoň ne na PC. Hra také běžela skvěle na slabší sestavě, což je třeba taky ocenit, byť na tom má zřejmě největší zásluhu Fox engine, který používal už Kodžima.

Fanoušky série Metal Gear Solid zřejmě zklame – příběh rozhodně neoslní a prostředí i nepřátelé se vám časem přejí. Hra tak staví především na dobře zmáknutých survival mechanismech. Pokud vám to stačí k radosti, tak vás nejnovější titul od Konami neurazí, ale ani neoslní.

Metal Gear Survive umí místy zabavit i překvapit, především co se týče survival mechanismů. Škoda, že celkovou hratelnost stahuje dolů sterilní prostředí a repetitivní náplň hry. Pokud s láskou vzpomínáte na Metal Gear Solid, nečekejte nic, co by dosahovalo Kodžimových kvalit. Jen lehký nadprůměr na pár večerů. Slabší šestka.

Klady

  • Povedené survival mechanismy
  • Ucházející grafika a technická stránka
  • Správa základny
  • Komplexní crafting

Zápory

  • Stereotypní náplň hry i prostředí
  • Umělá neinteligence
  • Zbytečné mikrotransakce
  • Slabý příběh
6

Dá se

Ondrej Resl
Student médií, povaleč, ruská krev a vůbec taková smutná existence, kterou baví hry, pivo a holky. V náhodném pořadí.