Middle-earth: Shadow of War Recenze

PC PS4 Xbox One

Shadow of Mordor byl bezpochyby jedním z největších překvapení roku 2014. Žádná hra, která navazuje na oblíbené univerzum (v tomto případě pro hráče téměř to nejsvatější), nebojuje od začátku férový boj. J. R. R. Tolkien s velkou pomocí Petera Jacksona zasáhl do života milionů lidí a pořádně tak ztížili práci všem svým následovníkům.

Vývojáři ze studia Monolith na tuto skutečnost během své práce nezapomněli a my se díky tomu dočkali povedené řežby. Talion s Celebrimborem skvěle vyplnili díru v našich srdcích, kterou tam zanechala filmová trilogie Hobit. Úspěch tvůrce pořádně povzbudil a my se tak do Mordoru opět vrátili k vykuchávání uruků a vytáčení samotného Saurona.


Prsten moci II: Tentokrát v modrém

Premisa je stále stejná: Sauron je záporák, má ošklivou armádu a záleží jen na nás (tedy na Talionovi a Celebrimborovi), jestli ho ji zbavíme. A protože to je pořádná fuška, ukovají naši dva nemrtví kumpáni nový Prsten moci, se kterým se pokusí převzít kontrolu nad neposednými uruky a porazit Temného pána.

Nápad to je sice skvělý, o svou novou zbraň ale přijdou. Do hry se totiž vloží prastarý pavouk Shelob ve své nové ženské podobě. Naše hrdiny nejenže připraví o prsten, navíc má své vlastní úmysly a dvojici pošle na samotný okraj Mordoru, kde zrovna urukové dobývají poslední lidské město v těchto končinách.

Hned v prvních minutách je jasné, že Shadow of War doznal oproti svému předchůdci nejedno vylepšení. Mordor už není jen změtí bahna a šedivých kamenů a příběh nás zavede do pěti různých lokací, každá se svým jedinečným vzhledem a povahou. Kromě města Minas Ithil v obležení se podíváme třeba do zasněženého Seregostu nebo k ohnivému Gorgorothu.

Vzhled naštěstí není jedinou změnou. Nově není svět tak placatý, vedle budov a skal přináší Shadow of War i rozsáhlé jeskyně. Samozřejmě s tím jdou ruku v ruce také Talionovy nové schopnosti, se kterými si povedený level design více užijeme. Hned na úvod dostane náš oblíbený nemrtvý hraničář double jump úplně zdarma.


Starého hraničáře novým kouskům naučíš

Neznamená to, že by naše nemrtvé duo zapomnělo všechny své triky. Většinu schopností z jejich prvního dobrodružství je možné používat už od začátku. Při tvorbě nových ale tvůrci uvolnili uzdu fantazii a jejich součet se zastavil na čísle 33, s rozšířením (skoro každý skill má tři) je konečné číslo kolem 120.

Každý tak má na výběr, jakým stylem nekonečné hordy nepřátel naseká. Je jedno, zda máte radši masové vraždění na zádech grauga, tiché podřezávání z bezpečí nízkého křoví nebo klasický boj muže proti urukovi. V nabídce je dokonce zmražení nepřítele pro dokonalé ztrapnění na bojišti. Vzhledem k rozsáhlým charakterům jednotlivých nepřátel se vám ale téměř každá vlastnost může vymstít.

Právě silné a slabé stránky kapitánů nutí ke zkoušení více stylů, což naštěstí podporují i samotné schopnosti. Pokud si odemknete více než jedno rozšíření, hra vám dovolí přepínání mezi nimi podle potřeby. Pokud má vaše nemesis odolnost proti ohni, je lepší si během boje přepnout schopnosti na jedovaté útoky.


Se skilly jde ruku v ruce vybavení. Sbírání run se stalo minulostí a Talion začal rovnou sbírat nové zbraně, brnění a hezké nápisy na jeho nový prsten. S lepšími statistikami se mění i vzhled, bohužel rozmanitost se omezila na pár základních modelů a legendárních kousků. Zato jejich vylepšení nabízí mnohem více možností.

Každý vzácnější kousek výzbroje nabídne výzvu, například „zabij šest uruků šípem do hlavy“. Po úspěšném splnění a menším obnosu herní měny se odemkne speciální schopnost zbraně. Meče třeba zvýší šanci na zapálení protivníka při povedeném úderu, kudly zase vylekají více uruků při brutálním zabití. Výčet je opět obrovský, vybavení je totiž náhodně generované.

Svou roli v tom bohužel hrají i mnohými nenáviděné lootboxy. Rovnou říkáme, že kromě konce hry nemají na singleplayer vůbec žádný vliv a k dohrání nepotřebujete ani jednu krabici. Přesto z nich plyne jeden obrovský problém, kvůli kterému se naprostá většina hráčů nejspíše nedostane k opravdovému konci příběhu.


Přetahovaná se Sauronem

Kampaň je rozdělena na čtyři akty. První dva jsou naprosto standardní, děj v nich odsýpá, dobývání pevností je zábava a mlácení uruků jakbysmet. Pro skalní fanoušky Tolkienovy tvorby začnou věci dřít až na konci třetího aktu, kdy přijde pořádný (i když trochu očekávaný) zvrat. A právě v této chvíli pouť většiny hráčů končí.

Čtvrtý akt je bohužel tou nejhorší součástí celého Shadow of War. Nežene jej totiž příběh. Jako hlavní postava bráníte v deseti kolech pevnosti, které postupně během hry dobýváte. Boje o mordorské pevnosti jsou samy o sobě zábavné, avšak pokud je nutné je dvacetkrát zopakovat pro odemčení opravdového konce, rychle se vám zají.

Právě poslední část celé hry se jako jediná snaží prodat zazlívané lootboxy. Lze z nich získat nové vybavení, XP boosty, silné kapitány a jejich vylepšení. A dvě poslední zmiňované položky jsou v bránění pevností nezbytné. Pokud vás tedy nebaví únavný grind a neustálé udržování digitální armády, placené bedny jsou jednoduchou zkratkou.


Naštěstí nejlepší součást Shadow of War zůstala bez jediné chybičky. Nemesis systém opět září jako korunní klenot celého herního zážitku, díky kterému se od monitoru odtrhává jen velmi těžko. Kapitáni srší charismatem (nebo alespoň vtipnými hláškami) a spousta z nich vám přiroste během hraní k srdci. Samozřejmě se ale najdou i tací, které proklejete více než misi s minihelikoptérou v GTA Vice City.

Urukové jsou správně rozmanití, ať se jedná o jejich charaktery či o jejich silné a slabé stránky. Osobně jsem v kampani narazil na kapitána s až přehnanou láskou pro ghouly, již se pokusil demonstrovat vykucháním vnitřností hlavního hrdiny. Možná nejvtipnější byl ale uruk, který místo dlouhého proslovu předvolal poskoka, aby ho představil.

Nemesis systém se dočkal tolika novinek, že i po dohrání hlavní kampaně nacházíte nová překvapení. Kapitány je možné posílat bojovat mezi sebou, přiřadit si je jako bodyguardy, nebo bojují v aréně jen tak pro potěšení. Zajímavou vychytávkou je i šance, že váš meč zlomí nepřátelský kapitán, pokud zemřete. Zbraň získáte zpět až po zabití daného kapitána a stejně vás čeká jeho oprava za herní měnu.


Ani technický stav Shadow of War na tom není vůbec špatně. Mordor hraje barvami, soundtrack ladí s Tolkienovým světem a vše běží hezky plynule. To samé platí i pro ovládání, s nímž po celou dobu nebyl skoro jediný problém. Talion občas poskočí jinak, než byste si představovali, i tak má ale daleko k nemotornosti herních hrdinů některých konkurenčních franšíz.

Shadow of War oproti svému staršímu bratříčkovi poskočil pořádně dopředu. Herní mechaniky během tří let dozrály, design Mordoru se posunul mílovými kroky k lepšímu a pletichaření s uruky je ještě větší zábava. Jen škoda čtvrtého aktu, který nejspíše nebyl ani nápadem vývojářů.

Shadow of War je zábavná a až smrtelně návyková hra. Z prvního dílu si vzala jen to nejlepší, vymáchala to v pořádné dávce steroidů a hráčům se do rukou dostal kandidát na hru roku.

Klady

  • Nemesis systém
  • Design Mordoru
  • Prales schopností
  • Ovládání

Zápory

  • Poslední akt kampaně
  • Nadbytečné lootboxy
9

Nářez

Patrik Dvořáček
Profesionální prokrastinátor, amatérský hráč Solitaire a poloamatérský pisálek. To vše v jedinečně nešikovném balíčku.