Ni No Kuni 2: Revenant Kingdom Recenze

PC PS4

Japonské hry se u nás sice netěší takové oblibě jako v zahraničí, přesto by ale mnohé kousky opravdu stály za zmínku. První díl Ni No Kuni: Wrath of the White Witch od Level 5 se stal pro konzolové hráče po celém světě takřka modlou – měl na kontě milion a půl prodaných kopií a šlo o jednu z nejprodávanějších her na PlayStationu 3.

Pokud jste se k němu tehdy nedostali, nemusíte zoufat. Pokračování v podobě Ni No Kuni 2: Revenant Kingdom je totiž přímo stavěný tak, abyste si ho plně užili i bez jakýchkoliv zkušeností s předchozí hrou.


Od poražení Bílé čarodějnice se toho totiž hodně změnilo. Lordovi Drippymu a naivnímu mladičkému Oliverovi dávno odzvonilo a na scénu vstupuje generace, která přišla až dlouho poté, co se na původní dvojici protagonistů dávno zapomnělo.

Příběh začíná v našem světě (Ichi no Kuni), kde nic netušícího prezidenta Rolanda Cranea zasáhne obří výbuch. Ten ho přenese do magického světa Ni no Kuni, konkrétně do staronového města Ding Dong Dell, které jsme navštívili v předchozím díle. Záhadně se přitom ocitne v mnohem mladším těle přímo uprostřed královského pokoje androgynně vzhlížejícího hrdiny Evana Pettiwhiskera Tildruma.

Zástupce kočičích lidí a čerstvého nástupce trůnu ale nečekají nejveselejší časy. Zrovna vypukla vzpoura a zlotřilý Mausinger, zástupce myších lidí, se nepříliš překvapivě rozhodl převzít vládu. A tak vám nezbývá nic jiného, než s Evanem uprchnout a založit nové království jinde. Shodou okolností se na tomto světě ještě pěkný pár neobydlených míst nachází.


Bořek stavitel na scénu!

Jako vyhnanec začíná Evan úplně od nuly. Žádná zkratka, žádné přeskakování času, hezky si budování nového království oddřete od začátku do konce. Napřed musíte najít kingmakera, vznešenou bytost, která bude vaše království Evermore symbolizovat. Pak vás čeká výběr vhodného místa a můžete začít stavět – ne vše ovšem půjde tak hladce, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Prvně musíte sehnat dřevo, bez pořádných surovin se království holt postavit nedá. Tak tedy následuje cesta za pánem lesa. Ten se ovšem topí v dluzích, takže vyrážíte do města hazardu vyřešit jeho problémy. Tam zase zjistíte, že se děje něco nekalého, a začnete strkat nos do dalších aktivit.

A takhle vás bude hra neustále tahat kupředu. Odevšad se na vás sesypou všední i nevšední problémy tamějšího světa, které je třeba vyřešit, abyste se pohnuli dál. V tomto ohledu se nudit nebudete, protože vám na to nezbyde čas.

Čeká vás klasické zabíjení nepřátel v realtimových soubojích, které nejsou u japonských RPG zrovna zvykem, ač se jim poslední dobou dostává větší oblibě (viz NieR: Automata nebo nejnovější Final Fantasy XV). A opravdu funguje na jedničku. Kromě několika různých zbraní a kouzel máte v boji k dispozici ještě úžasné malé společníky zvané „higgledies“. Ti jsou mnohdy nepostradatelnými pomocníky ve zbrani.

Tým si sestavujete z libovolných postav, které se k vám po cestě přidají, dokonce v něm ani nemusí být hlavní hrdina. Pokud potkáte nepřátele o vyšší úrovni, než je ta vaše, není třeba brát do zaječích, protože i ti se dají hravě zvládnout. To je zároveň dost problematické, Ni No Kuni 2 tím pádem není žádným oříškem ani pro amatérské hráče. Ve hře nastavení obtížnosti prostě chybí a jediné, co se hraní snaží trochu ztížit, je omezené množství léčivých a jiných předmětů, které můžete za jeden souboj pozřít. Ve výsledku se ale o takový rozdíl nejedná.


Úžasný balíček 3v1

Kromě soubojů vás čekají ještě dvě další povinnosti, jež obohatí hraní o další dva subžánry. Třeba v rámci rozšiřování svého království využijete schopnosti získané v budovatelských strategiích. Budete stavět různé budovy, přiřazovat obyvatele podle jejich schopností a zadávat různé výzkumy, které vám nesmírně ulehčí vaše každodenní starosti – od výroby vybavení přes rychlejší cestování až po větší výdělky a zkušenosti.

Nelamte si však hlavu, pokud vás tyto aktivity většinou míjejí, nejedná se totiž o nic složitého. V zásadě vás hra akorát donutí, abyste se vždy po úkolech vraceli zpátky do vlastního království vybrat nasbírané peníze a materiály a v rámci takové návštěvy rovnou něco postavit či vylepšit. Vlastně se tam budete vracet nejspíš i rádi, protože si s sebou vždy odnesete nějaká vylepšení, nová kouzla nebo silnější armádu.

Ni No Kuni 2 v sobě překvapivě skrývá i realtimovou strategii. Ze souborů různých jednotek si vyberete až čtyři a půjdete vstříc předem připraveným scénářům, kde budete mít za úkol eliminovat všechny nepřátelské jednotky. Jakmile se však trochu sžijete s ovládáním, nebudou vám tyto menší potyčky činit žádný problém.

Náročnější fanoušci si mohou všechny bitvy projít i na těžší obtížnost poté, co je jednou zdolají. Velkou nevýhodou těchto šarvátek je však fakt, že se u nich na mapě nezobrazuje jejich doporučený level, a tak si k ním musíte vždy dokráčet pěšky a zjistit, jestli jste už dostatečně připraveni. Časem vás tohle „kontrolování“ bude otravovat natolik, že se na bitvy občas radši vykašlete.


Děti jsou prostě děti

To vše vás čeká v honbě za pokračováním napínavého, leč často velmi naivního příběhu plného všemožných klišé. Ale vesměs to tak nějak působí, jako by to k Ni No Kuni 2 prostě patřilo. Evan je koneckonců ještě malé dítě, a to se velmi často odráží i v jeho pohledu na okolní svět. Obecně se bude hra více líbit fanouškovi animovaných filmů, zejména pak těch japonských.

To jistě souvisí i s tím, že na prvním dílu přímo spolupracovalo i studio Ghibli (známé např. filmy Princezna Mononoke, Můj soused Totoro), ale i tím, že hra opravdu místy působí jako pohádka pro malé děti. To umocňuje samotný fakt, že je většina děje silně předvídatelná. Trochu to vynahradí povedený konec hry, který v sobě skrývá malé překvapení. Škoda jen, že valná část není nadabovaná, scény by tak působily o dost věrněji.

Ni no Kuni 2 se také trochu zapomnělo chytit moderního trendu smysluplných sidequestů, a tak se drtivá většina z nich drží schématu „dones tohle a zabij támhleto“. Na(ne)štěstí bývá odměna sladká, většinou se dočkáte pracovní síly do vašeho skromného království. Sem tam prostě nějaký ten vedlejšák musíte stejně udělat, aby Evermore nezelo přílišnou prázdnotou.

V průběhu toho všeho také nasbíráte nesmírné množství různých předmětů, se kterými si nebudete vědět rady. Většina z nich slouží k vylepšování a tvorbě kouzel, vybavení, jídel a higgledies, ale aby se v tom čert vyznal, co slouží k čemu. Na jednu stranu se vyplatí sbírat všechno po celou dobu hry, což je celkem příjemná změna od klasických RPG, kde se lootování „odpadu“ stane po chvíli naprosto zbytečnou kratochvílí. Na druhou stranu člověka to nekonečné sbírání předmětů přestane po desítkách hodin zřejmě bavit, ba ho začne i otravovat.


Všeho moc škodí

Titul od Level 5 snaží být zábavný všemi směry, občas to ale s megalomanstvím přehání a jinde zase nevyužívá svůj potenciál. Například v Leafbooku, což je jakási herní variace Facebooku, můžete smajlíkem ohodnotit fotky svých přátel i neznámých lidí a přečíst si jejich komentáře. Jeho podstata mi do nynějška není jasná a z hlediska hratelnosti má nulovou hodnotu.

Stejně tak se skoro v každé kapitole nacházelo speciální kouzlo k překonání nějaké překážky (aktivace generátorů nebo rybích vodopádů). Vždy se však použilo pouze na krátkém úseku v daném městě a poté se na něj úplně zapomnělo. Na druhou stranu bylo pro mě velkým plusem zjištění, že je kouzelná země Ni no Kuni 2 kulatá. Neexistují zde žádné „neviditelné hranice“, za které nemůžete, k dispozici prostě máte celý svět. Když na moři pojedete dlouho jedním směrem, objevíte se přímo na opačné straně mapy.

Jistě, Ni No Kuni 2 má své mouchy, které by se v aktuální AAA produkci už objevovat neměly, zároveň je ale hra tak krásně pozitivní a veselá, že se v ní na spoustu hodin ztratíte. Nečekejte žádné zástupy děsivých nepřátel a všudepřítomnou krev. Revenant Kingdom je nesmírně pohádková a zábavná záležitost, která si vás zaháčkuje, dokud najednou po 60 hodinách neskončí.

Je nadmíru jasné, že Ni No Kuni 2: Revenant Kingdom nedosáhne slávy prvního dílu. To však určitě neznamená, že nemá co nabídnout. Jedná se spíš o hru pro specifické publikum, které je na aspekty japonských her víceméně zvyklé. I přes různé chybky je hra však natolik zábavná a poutavá, že u ní s chutí strávíte desítky hodin.

Klady

  • Krásná animovaná grafika
  • Pohádková hudba
  • Spousta možností a aktivit
  • Přístupné a triviální souboje
  • Dobře zakončený děj

Zápory

  • Příběh je místy naivní a plný klišé
  • Některé možnosti jsou jen do počtu
  • Konzolové ovládání (na PC)
  • Pro zkušenější hráče jednoduché souboje
  • Občas chybějící dabing
7

Fajnovka

Zuzana Bumbová
Ajťačka, studentka, programátorka, hráčka deskových, počítačových i konzolových her, vývojářka, milovnice dobrého jídla a domnělá majitelka obraceče času.

Komentovat příspěvek

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.Požadovaná pole jsou označena *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*