Pillars of Eternity 2: Deadfire Recenze

PC

Vzhůru na moře, chásko líná! Toto dobrodružství nechcete minout

Fanoušci old-schoolových RPG si museli v posledních letech chrochtat blahem. Žánr zažívá takovou menší renesanci, jejíž díla se těší skvělým ohlasům ze strany kritiky i hráčů. Berme to jako důkaz, že je o izometrická dobrodružství stále velký zájem.

První díl Pillars of Eternity od osvědčených Obsidian Entertainment ostatně dokázal na Kickstarteru posbírat čtyři miliony dolarů, čímž svůj požadovaný finanční milník překonal hned čtyřikrát. Fantastická moderní reinkarnace klasických RPG nabrala tolik sebevědomí, že se s plnohodnotným pokračováním vrhla na investiční platformu Fig, kde posbírala… no, další čtyři melouny.

K překvapení nejednoho hladového RPG veterána ale Obsidiani nenaservírovali stejnou porci zábavy a rozhodli se hratelnost zpestřit exotickým kořením i několika deci rumu. Výsledkem je Pillars of Eternity 2: Deadfire, který v mnoha ohledech vybočuje z klišé své škatulky a nemá nouzi o spoustu drzých novinek i nečekaných úkroků.


Kde domov můj?

Náš hrdinský epos se odehrává pět let po událostech z původních Pillars of Eternity a nezačíná dvakrát vesele. Pod vaší pečlivě vypiplané pevnosti Caed Nua se probudí oživený bůh Eothas, který vykročí špatnou nohou ze své podzemní postele. A jako na potvoru ona obří noha šlápne na vaše nádherné sídlo.

Přerostlé ranní ptáče se následně vydá neznámo kam a zanechá za sebou mrtvoly, trosky hradu i vašeho hlavního geroje. Ani on není zcela bez újmy – Eothas totiž cestou ukousne kus protagonistovy duše k snídani, což rozchodí jen tak tak. Úkol zní tedy jasně: získat zpět to, co vám patří, a zastavit božského obra dříve, než rozšlape víc pevností a lidí.

Společně se starým dobrým parťákem Edérem se vydáváte na nebezpečnou odyseu za Eothasem a postupně nabalujete další a další parťáky, jak bývá v RPG tohoto střihu zvykem. Veterány jistě potěší možnost si naimportovat hrdinu z předešlého Pillars of Eternity, ostatní si mohou vytvořit nového spasitele hezky od nuly.

Poměrně překvapivě je hlavní dějová linka nejslabším článkem hry, přestože zní řádně epicky. Párkrát sice na svou úhlavní nemesis narazíte a občas se dočkáte zajímavé momentky v narativu, čím hlouběji se ale ponoříte do ústředního děje, tím rychleji vám dojde, že se plavíte po stojatých vodách. Nedočkáte se totiž žádných zásadních zvratů, příběh nijak zvlášť negraduje a skončí dřív, než stačíte říct Chris Avellone.

U takového RPG je to velká škoda. Kdyby disponovalo lepším příběhem, rozhodně bych se nebál jít se známkou výše, protože hra samotná si vás dokáže bez obtíží podmanit. Místo povedeného děje tak zde nejvíce září okolní svět a vedlejší questové linie. A u obou jsem se dočkal velmi příjemných twistů.


Šavle v jedné ruce, rum v té druhé

Zapomeňte na husté jehličnaté lesy a francouzskou architekturou inspirované letohrádky. Pillars of Eternity 2: Deadfire nás totiž zavedou do fantasy verze exotické Polynésie. K Dyrwoodu už vás ostatně nic moc neváže, proč si tedy neužít nedobrovolnou pracovní dovolenou na prosluněném souostroví Deadfire?

Autoři se přiznaně inspirovali tichomořskými reáliemi, nebudou tedy chybět husté džungle, tajemné chrámy ani zapomenuté zátoky, které tu a tam zpestří třeba poušť ve vnitrozemí. Pokud jste se báli, že odklonem od tradičních fantasy kulis hra ztratí na šarmu, chmury stranou. Pillars of Eternity 2 tahle razantní změna prostředí naopak prospívá. Svět vypadá nádherně, rozmanitě a neokoukaně.

V rámci žánru klasických RPG nebývá úplně zvykem, aby vás hra pustila od začátku kamkoliv, kam vás zavane vítr. Souostroví Deadfire je onou výjimkou a není problém se po úvodní pasáži vydat se svou kocábkou na jakýkoliv ostrov, který vám zrovna padne do oka. Jedinými mantinely jsou příběhové lokace a tuzí protivníci, k nimiž se můžete vrátit později, až si vycepujete partu na vyšší úrovně.

Pevnina je posetá většími či menšími přístavy, živoucími městy a osadami i kobkami a zříceninami. Souostrovím Deadfire nepřekvapivě rezonuje téma kolonizátorství a boje domorodců s vnějšími mocnostmi. Každá z figurujících frakcí sleduje vlastní cíle a ideje, na černobílé škatulkování se tu však nehraje. U všech brzy zjistíte, že to jsou pěkné sviňuchy.

Ostrovní Huanové pod královnou Onekazou II. se ze začátku tváří jako nevinné oběti kolonizátorů a konkurenční říše, sami ale nemají problém s drsným kastovním systémem a brutálním vykořisťováním těch nejnižších vrstev. Jejich příbuzní z říše Rauatai rovněž nejsou žádní svatoušci a snaží se agresivně podmanit vše, kam se dá zapíchnout jejich vlajka.

Vailianská obchodní společnost je jakousi fantasy odnoží renesančních Benátek, kterou nezajímá nic jiného než nerostné bohatství v regionu. Poslední frakcí jsou pak piráti ze spolku Principi sen Patrena, ti jsou ovšem tak nejednotní, že prakticky válčí mezi sebou navzájem. Při svých toulkách na vlnách Deadfire tak potkáte organizované tlupy, dezertéry i osamělé mořské vlky.


Arrrrrrrrrrrrr!

Jak už jste mohli vyčíst výše, veškerá zábava se ani zdaleka neodehrává jen na souši, ale také na širém moři. Na své lodičce budete potkávat přátele i nepřátele, obchodníky i piráty, potvory i nějaký ten loot. Samotné ovládání kocábky je příjemně svižné a postupné odkrývání výtvarně povedené mapy zábavné. Přítomnost lodi prokazuje hratelnosti nemalou službu a hra tak působí mnohem pestřeji, než kdybyste klikali na fasttravelové body na mapě.

Ze začátku máte jen skromný škuner s jedna a půl posádky, postupně se ale rozrostete na slušnou námořní bandu. Manažírování vaší lodi je náramná zábava, možnosti vylepšení překvapivě široké. Vaše mobilní základna se může rozšířit o nové členy, zbraně i celé místnosti (třeba „sklad“ na mazlíčky). Ve chvíli, kdy vám začne být na palubě těsno, si můžete pořídit dokonce zcela novou loď. Jen si připravte pořádný balík zlaťáků, pakliže koukáte po galeoně.

Přístavy se stanou vaším druhým domovem, kde můžete opravit svou kocábku, doplnit munici a zásoby na dlouhou výpravu či obchodovat s nashromážděným lootem. Stejně tak tam naberete novou krev do posádky, o níž se rovněž musíte náležitě starat. Za pravidelnou mzdu a dávky alkoholu se za vás poperou do krve, což se vám bude hodit během námořních bitev. Celkově vzato je tahle část hry skvělým zpestřením, které v klasických RPG nemá moc obdoby, ale zároveň neurazí staré pardály ani nováčky v žánru.

Rozhodně se vyplatí prozkoumat každý ostrůvek, na který narazíte, často totiž skrývají nějaký loot či rovnou novou questovou linii. Nemusíte se bát ryze aportovacích nebo mordovacích úkolů, často vyřešíte problém i vtipnou nebo bizarní volbou dialogů, pakliže vládnete angličtinou (pokud ne, přejeme vám pevné nervy, textů je zde tuna). Tu a tam se objeví i gamebooková vsuvka, zpravidla ve chvíli, kdy položky v konverzacích nestačí.

Zatímco hlavní děj ztrácí na originalitě a nápaditosti, vedlejší úkoly jimi vyloženě srší. Mikropříběhy obyvatel souostroví Deadfire je radost číst, a to platí jak pro individuální questy, tak i větší zakázky pro jednotlivé frakce. Každá strana bude na vaše počínání reagovat dle svého, hra vám ale dovolí relativně dlouho komíhat a balancovat mezi všemi stranami konfliktu, což se hodí pro nafarmění zkušeností, peněz a lupu.

Dříve nebo později vám ale autoři dají stopku a vy tak stanete před Sofiinou volbou, jestli dát přednost tučné vailianské odměně, nebo huanonskému parťákovi. Během hlavního děje se nevyhnutelně musíte rozhodnout, které frakci definitivně dáte pomocnou ruku – neočekávejte žádnou zlatou střední cestu, kdy budou všichni spokojení.


Kamarádi do tropického deště

Samozřejmě se nebudete toulat po ostrůvcích sami. Mimo generickou posádku stojí po vašem boku staří i noví parťáci, kteří se mohou chlubit vlastními příběhy, záliby a motivacemi. Putovat s nimi po světě Pillars of Eternity 2 je jedna radost – reagují na dění kolem sebe, komentují vaše rozhodnutí a dokonce se baví i mezi sebou. Když sympatie zavelí, může na vaší palubě vzniknout i milostný páreček, stejně jako zapřísáhlí nepřátelé.

O to víc si musíte dávat pozor, co říkáte a konáte, abyste si své poskoky nepoštvali proti sobě, což ne vždy jde úplně nejlépe odhadnout. Místy mi přišlo, že hlavní postava odpovídá jiným tónem, než jak vyzněl výběr v dialogu, což třeba omylem vyústilo v uraženého tanka Edéra nebo zakaboněného mága Alotha. Do podobných situací jsem se dostával sice jen zřídka, vždy mě ale takový nechtěný výsledek dokázal lehce rozladit.

Dočkáte se i společníků z řad přítomných frakcí, kteří se ovšem v jedné partě moc nesnesou. Navrátivší paladinka Pallegina mes Rèi kope za kolonizátory, zatímco nová tvář v podobě rangerky Maia Rua zastává expanzivní politiku své říše Rauatai a nemálo tím štve domorodého druida Tekehu. Nejlepším novým parťákem do nepohody je ovšem barbar a pirát Serafen, který k nadávkám většinou nechodí moc daleko.

Mimo humanoidní společníky si s sebou můžete vzít i mazlíčka. Ti se sbírají jako pokémoni, místo pokéballů ale čerstvě chycené potvůrky posíláte do své kajuty. Vášniví lovci roztodivné ostrovní fauny tak mohou mít během chvilky slušně rozmanité palubní zoo.


Do zbraně, chásko líná!

Vaši bratři a sestry ve zbrani si nově mohou brát schopnosti ze dvou povolání, což otevírá dveře flexibilitě v soubojích. Stejně tak můžete začít experimentovat s různými buildy dle vašeho gusta, na vyšší obtížnosti se tedy vyplatí nimrat v různých kombinacích a hledat nejlepší mix schopností. Na normální průchod totiž byla hra poněkud jednoduchá a bez větších překážek, na rozdíl od prvního dílu. Společníci se dočkali slušné porce fištrónu a na střední obtížnost si ve většině šarvátek vystačili bez mé asistence.

Pokud hledáte výzvu, rozhodně se nebojte náročnějšího nastavení, jinak budete koukat, jak vám nepřátelé padají k nohám v kanonádě efektů, které nijak nekoordinujete. Bossové sice vyžadují něco málo přípravy, pokud jste ale nelajdali levelování ani shánění lepší výbavy, rozhodně nepředstavují takovou překážku jako řízci z Baldur’s Gate nebo novějšího Divinity: Original Sin 2. Na vyšší obtížnosti už si musíte dávat pozor na pozicování a slabiny a odolnosti protivníka.

Taktická pauza je rozhodně vítanou pomůckou, s níž můžete bez obav plánovat další kroky, rozdat úkoly a pak jen koukat, jak po protivnících zbývá jen nenápadná krvavá šmouha na zemi. Není od věci také využít možností prostředí – občas vám souboj ulehčí výbušný barel opodál. Nouzovou záchrannou pákou je pak schopnost Empower, která jednou za boj může buďto pořádně zvednout úroveň kouzel, nebo obnovit dovednostní body, pakliže jej aktivujete na bijci na blízko. Na normální obtížnosti se ale bez tohoto „cheatu“ bez obav obejdete.

Bojuje se samozřejmě i na lodi, zde ovšem nečekejte žádnou hitparádu. Společně s hlavním příběhem jde o další slabou stránku hry. Přestřelky mezi loděmi se praktikují skrze gamebookové sekvence, ve kterých rozdáváte rozkazy a sledujete, jak se bitva dál odvíjí. Můžete otáčet loď a hledat vhodnější polohu ke střelbě, vybírat si cíle vašich kanónů či se nalodit na nepřátelskou palubu, kde už souboje probíhají standardně jako na souši.

Ze začátku vám námořní střety budou připadat docela příjemné a originální, časem však zjistíte, že jde o pravý opak. I sebemenší bitva trvá totiž neúměrně dlouho (a ještě déle, pokud se nepřítel snaží uplavat) a po prvotním nadšení ze začnete nudit rutinním opakováním rozkazů. Sám jsem se později vyhýbal námořním bitvám, abych měl více času na mnohem zábavnější questy na souši.


Z přiložených videí už je asi zřejmé, že Pillars of Eternity 2 vypadají jednoduše úchvatně. Cestování po souostroví Deadfire je jedna velká radost – exotický ráj nešetří na detailech, animace jsou krásně plynulé a efekty líbivé, byť v boji občas vytvoří zbytečně velký a nepřehledný ohňostroj.

I technický stav hry je poměrně uspokojivý, pokud opominu občas pomatenou AI nepřátel, kteří se rádi zaseknou nebo zatoulají mimo bojiště. Občas mě iritovaly delší nahrávací časy – mám doma poměrně slušné dělo a čekat minutu na přechod do nového prostředí je už docela slušná doba.

Titul Pillars of Eternity 2: Deadfire se vydal na cestou plnou nebezpečných pastí a riskantních rozhodnutí, nakonec se ale sázka na jinakost vyplatila. Hra působí svěže i exoticky a v záplavě tradičních fantasy RPG výrazně vyčnívá. Největší smutek držíme za slabou hlavní zápletku a úmorné námořní bitvy. Pokud se přes tyto mínusy dokážete přenést, zřejmě vás čeká jeden z nejlepších RPG zážitků letošního roku.

Nádherné nové prostředí, zábavné questy a povedené souboje. Pillars of Eternity 2: Deadfire je zkrátka hra napěchovaná skvělým obsahem na desítky probdělých hodin. Nebýt nikterak oslnivého příběhu a nedotažených námořních soubojů, neváhal bych jít se známkou výše. Pro fandy RPG ze staré školy, kteří hledají drobné twisty v rámci žánru, je nové dílo od mistrů z Obsidianu jasnou volbou.

Klady

  • Exotický a podmanivý svět
  • Tuna zábavných vedlejších questů
  • Správa vlastní kocábky i posádky
  • Skvělí parťáci (a jejich průpovídky)
  • Obrovské možnosti v soubojích
  • Nádherné grafické ztvárnění

Zápory

  • Slabá hlavní dějová linka
  • Nezáživné námořní bitvy
  • Delší loadingy a občasné technické problémy
8

Super

Matěj Hausser
PC hráč, který se vyžívá hlavně ve starých RPG a strategiích. Kavárenský povaleč, začínající novinář a medicínský tryhard. Buďte na mě hodní.

Komentovat příspěvek

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.Požadovaná pole jsou označena *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*