První hraní: Assassin’s Creed Origins mixuje tradiční hratelnost s řadou novinek

Radosti a starosti starověkého Egypta

Assassin’s Creed Origins patří k nejočekávanějším titulům tohoto podzimu. Zatímco jedna skupina hráčů doufá, že roční pauza osvěžila poněkud unavenou hratelnost posledních dílů, jiná partička s napětím čeká, až si bude moct kopnout do ubisoftí hry. Po deseti hodinách můžu říct, že první skupina bude zřejmě o něco spokojenější, přestože se zde najde několik zádrhelů, které nejde přehlédnout.

O základní synopsi Assassin’s Creed Origins se už napsala spousta článků, pokud jste ale úspěšně prokličkovali tradiční ubisoftí kanonádou příběhových trailerů, naší rekapitulaci se už nevyhnete. Ve hře se dostanete do kůže Bayeka, jednoho z bojovníků řádu medjayů. Tihle starověcí šerifové se starali o klid v říši a částečně pracovali i jako bodyguardi vysoce postavených úředníků té doby. Už z úvodu hry ale bylo jasné, že se jim moc nedaří.

Egypt se topí v krizi a o moc se uchází hned několik frakcí. Zatímco si Kleopatra vyměňuje se svým bratrem Ptolemaiem vyčítavé pohledy, své drápy začnou vystrkovat i Římané a tajemná egyptská sekta. A to by nebyl Assassin’s Creed Origins, kdyby se chod událostí nezvrtl v chaotickou řež, která v tomto díle navíc vyústí ve vznik asasínského řádu.


Po relativně krátkém entrée mě hra vyplivla do světa. Nádherného, exotického a živoucího světa. Zlatavé paprsky slunce se střídají s tropickou zelení a kalnými vodami Nilu, osady postupně přecházejí do úrodných sadů, zákeřných bažin i vyprahlých pouští. Starověký Egypt na pestrosti nešetří a umí vytvořit nádherné scenérie, lahodící hráčskému oku.

Memfis, hlavní město starověké říše, hýří životem jako žádný jiný díl v sérii a davy lidí už nevypadají tak plasticky jako třeba v Unity. Architektura prastarých chrámů bere místy dech a přítomné památky dávají najevo, že se opět můžu těšit na svou porci „virtuální turistiky“. Popravdě jsem ještě nevyužil výukový mód, který je ve hře k dispozici, v tomhle ohledu ale věřím, že jej Ubisoft napěchoval tunou zajímavostí.

Vývojáři se dušovali, že horké egyptské písky s sebou přinesou svěží hratelnost i celou řadu novinek. Není žádným tajemstvím, že po každoroční porci dobrodružství, v níž kapucáři vraždí významné historické postavy čepelí v rukávu, se u hráčů pomalu dostavila únava – skoro až otrava – z nezáživného a nedotaženého soubojového systému. Spokojeně mohu konstatovat, že se boj dočkal výrazných změn k lepšímu.


Je mnohem dynamičtější, chytřejší a v konečném důsledku i zábavnější. Nejenže Bayek může využívat celou škálu různorodých zbraní (nově i o různých raritách), samotní nepřátelé nyní ovládají rychlá komba, uhýbají a bojují s větší vervou. Oproti protivníkům z předešlých dílů, kteří častokrát jen čekali, až je napíchnete na čepel, jde o velmi pozitivní redesign. Nekonečné parýrování je pryč a nastupuje místo něj hektické uhýbání před nepřátelskými údery, kombinování rychlých i pomalých útoků a memorizování pohybů oponentů.

Obecně vzato má Assassin’s Creed Origins z mého pohledu mnohem blíže k RPG než klasické akční adventuře. Bayek má vlastní strom dovedností, sbírá zkušenosti i loot, loví zvířata a ze shromážděných materiálů si vylepšuje výbavu. I soubojový systém by leckdo mohl označit za zjednodušeného Zaklínače, což můžete do jisté míry brát jako pochvalu.

I nový soubojový systém se ale neobešel bez problémů. Zatímco šarvátky s osamocenými cíli fungují perfektně, bitvy s více protivníky jsou nepřehledné a chaotické kvůli zmatené kameře. Podobné problémy mi dělají i stealth pasáže. Přestože ovládání na controlleru pasuje skvěle do ruky, nemám pocit, že bych měl během plížení absolutní kontrolu nad svou postavou a často jsem nechtěně skočil před překvapené nepřátele, kteří měli původně skončit tuzí v keři.


Ještě dlouho před vydáním jsem se připravoval na příchod „orlího drona“, a ačkoliv jde o užitečnou pomůcku, pocitově mi nepasuje do hry. Asi je to jen můj mentální blok, přes který se časem přenesu, ale působí na mě divně. Nechci mít pocit, že hraju Ghost Recon ve starověkých kulisách, a upřímně bych dal radši přednost staršímu „orlímu vidění“. Uvidíme, jestli se s nápomocným opeřencem sžiju v dalších hodinách.

A pak tu jsou mikrotransakce. Zlo současného herního designu, kterému se nevyhnuly ani ryze singleplayerové hry. Přestože si zvýhodňující balíčky můžete pořídit i za herní měnu, dokážu si představit, že si méně trpěliví asasíni bez výčitek zaplatí čtyři dolary za to, aby jim na mapě vyskočily všechny lokace hrobek či pokladů. Ubisoft argumentuje tím, že šetří hráčům čas, z mého pohledu ale jde o chabou obhajobu. Zatím menu s mikrotransakcemi vesele ignoruju a doufám, že tenhle stav vydrží co nejdéle.

Po grafické stránce vypadá konzolová Assassin’s Creed Origins fantasticky, ačkoliv se tu a tam trošku hryzne, což mě jako majitele PS4 Pro netěší. Údajně je na cestě day-one patch, tak uvidíme, nakolik pomůže s plynulostí hry.

Čeká mě ještě hodně práce. Chci ještě projít tajemné kobky, víc postoupit v příběhu a vyzkoušet luk, jehož účinnost se pomalu rovná kulometu, než si troufnu na skálopevnější soudy. Prozatím je Assassin’s Creed Origins dobrou sebereflexí Ubisoftu a velkou nadějí pro znovunakopnutí jedné z nejvlivnějších franšíz současnosti.

Zdroj:

Vlastní

Jaroslav Petr
Student ČVUT, trošku i vývojář, hrdý konzolista a mobilní pařan. Tran potřeboval někoho, kdo mu napíše preview. A protože mi poslal smutného smajlíka, obětoval jsem se. Dlužíš mi pivko.