První hraní: Hry na Nintendo Switch – zářila hlavně Zelda

Jak na tom jsou první vlaškovky pro nejnovější konzoli od Nintenda?

Dnes konečně vychází konzole Nintendo Switch. Dojmy z hybridního herního zařízení si můžete přečíst ve starším článku, zde se chci zaměřit pouze na hry. Jak se mi líbily nové tituly, které vyjdou v následujících týdnech a měsících?

Zatímco jsem ze samotné konzole pozitivně naladěný, u line-upu her si ještě nejsem stoprocentně jistý. Jak jsem řekl v řadě starších článků, Nintendo Switch nemá nejlehčí startovní pozici, o to víc jsem vděčný vydavateli Conquest Entertainment za to, že jsem si konzoli i několik prvních titulů mohl dopředu vyzkoušet. Které z nich mě zaujaly nejvíce a kterým se nejspíše vyhnu?

Zelda nás jednoduše okouzlila


The Legend of Zelda: Breath of the Wild

První zahraniční recenze mluví zcela jasně – nová Zelda je perfektní startovní titul s minimem chyb. Pokud přemýšlíte, po které hře pro Nintendo Switch sáhnout, s Breath of the Wild nemůžete udělat chybu. Proto jí budu v následujících odstavcích věnovat nejvíce pozornosti.

Zelda nás zaujala už vloni na GamesComu, tam jsme se ovšem dočkali pouze verze pro Wii U – a bylo nad slunce jasné, že konzole řádně dosluhuje. Hra jednoduše nevypadala moc k světu. Zelda pro Nintendo Switch byla naštěstí mnohem uhlazenější, plynulejší a znatelně líbivější, ačkoliv se musím přiznat, že jsem zaznamenal pár zpožděně naskakujících textur v dálce. Snad to byl pouze případ demoverze.

Zpočátku se hra tvářila jako tradiční Zelda. Jakmile jsem ale vylezl z úvodní kobky, otevřela se přede mnou rozlehlá krajina. Zelenavé louky střídaly prastaré ruiny a zasněžená skaliska. S prvním venkovním vánkem zmizela i linearita, které se série tvrdohlavě držela. Staromilci se nemusí ničeho obávat – otevřený svět totiž Zeldě velice sluší.

Vykašlal jsem se na hlavní příběhové úkoly a stejně jako ve Skyrimu jsem zkoušel, co všechno mi hra dovolí. Překážky? Téměř žádné – většinu stromů, věží či celých hor nebylo problém přelézt. Tam, kde jsem ve Skyrimu musel už povolat antigravitačního poníka, zde vystačil Link a jeho nově objevené horolezecké alter ego. A onen pocit volnosti se významně podepsal na celkové hratelnosti.


Oheň v nové Zeldě měl k pouhé animaci hodně daleko a překvapilo mě, jak kreativně ho autoři integrovali do hry. Chvilku po seznámení s ovládáním jsem hodil klacek do prvního ohniště, začal zapalovat okolní traviny a nahánět první nepřátele do mnou vytvořeného peklíčka. Tím ale hrátky s ohněm neskončily. Chvilku jsem postával se zapálenou loučí pod stromem, když na mě najednou začala padat pečená jablka. Jsou to možnosti, detaily a radosti, které jsem ještě nikde neviděl, a těším se, až budu v plné verzi objevovat další tajemství, která Zelda skrývá. Tohle Japonci umí.

Trošku mě mrzelo, že jsem mohl hrát maximálně dvacet minut v kuse. Zatímco se ostatní k večeru začali věnovat posledním zbytkům řízků, rychle jsem naskočil zpět k volné konzoli a vyzkoušel si soubojový systém. Zde se přiznám, že mi trvalo, než jsem si zvykl na rozložení tlačítek, a párkrát jsem nechtěně místo úderu odhodil sekeru do houští. Což je mimochodem neméně užitečný skill (pokud tedy hodíte žabikuch na nepřítele, nikoliv do křáku) a dokážu si představit jeho využití u hádanek v kobkách.

Breath of the Wild jsem si mohl vyzkoušet v tabletovém i televizním režimu. Jak jsem zmiňoval ve včerejším článku, v obou případech se mi hra ovládala velice dobře, jen na velké obrazovce mi přišla Zelda o něco zubatější a místy i pomalejší. Soudě podle prvních recenzí asi šlo pouze o nedokonalosti prezentovaného dema. Přestože hra běžela celý den na konzoli, nepřišlo mi, že by se tablet přehříval, což je rozhodně velké plus.


ARMS

Multiplayerová bojovka ARMS se pochlubila zajímavým ovládáním. V každé ruce jsem držel jeden Joy-con (stejně jako protivník – ke hraní je třeba dvě sady ovladačů) a začal před sebou vrhat jednu ránu za druhou. Nintendo má s pohybovým ovládáním zkušenosti, tudíž využití Joy-conů nebylo nijak překvapivé.

Úkolem hráče je samozřejmě ze svého oponenta vymlátit duši prodlouženými pažemi pestrobarevných charakterů. Každá hratelná postava disponovala jinými přednostmi, od velice rychlé a mobilní Ribbon Girl po těžkopádnějšího, ale odolnějšího Mastera Mummy. Kombinací boxováním před sebe a mačkáním tlačítek jsem mohl uhýbat nepřátelským pěstem a zároveň používat speciální útoky. Dalo mi trošku zabrat, než jsem si zvykl na netradiční ovládání, brzy se mi naštěstí dostalo do pěstí.

Upřímně jsem ze hry ale nebyl moc odvařený. Měl jsem s ní jeden zásadní problém – na reálné údery reagovala hra příliš pomalu a samotné animace útočících prodloužených paží většinou trvaly dvě až tři vteřiny. Během té chvilky jsem mohl bušit do vzduchu, jak jsem jen chtěl, hra ale tyto útoky samozřejmě nezaznamenala. Měl jsem pak pocit, že ovládání nebylo plně pod mojí kontrolou, což na výsledném dojmu rozhodně nepřidalo. Rozhodně jsem ARMS nemohl upřít originální přístup k žánru multiplayerových bojovek, jenže to samo o sobě nestačí.


Splatoon 2

Na Nintendu Switch moc stříleček zřejmě nenajdeme, Splatoon 2 bez debat ale patří k těm nejlepším, co na konzoli vyjdou. Bitvy barev o osmi hráčích vyjdou v létě a dočkají se nových úrovní, módů i zbraní. Jádro hratelnosti se nicméně nemění a stále bude vaším hlavním cílem v této „stříkačce“ přebarvit celou mapu do barev vašeho týmu.

Nakonec jsem si stihl zahrát tři zápasy, z toho dva na tabletové verzi. Chvilku předtím jsem koketoval se Zeldou, takže mě dobře zvládnuté ovládání sice už nepřekvapilo, ale potěšilo. Zaměřoval jsem přímo tabletem, který měl v sobě zabudovaný gyroskop – hrálo se mi zcela bezproblémově stejně na Pro Controlleru během třetího zápasu.

V případě druhého Splatoonu se nebojím, že by nedokázal uspět. Razantních změn se sice dočkal pomálu, na druhou stranu využívá mobilitu a variabilitu Nintenda Switch, proto se na něm hraje příjemně v jakémkoliv režimu. Vedle nové Zeldy a Mario Kart 8 jde o sázku na jistotu – nenechte se odradit lehce infantilním kabátkem.


Mario Kart 8 Deluxe

Závody s italským instalatérem a dalšími postavičkami se objevily snad na všech zařízeních od Nintenda, samozřejmě včetně handheldů. Mario Kart 8 Deluxe pro Nintendo Switch ovšem vyjde bez jakýchkoliv kompromisů a i v handheldovém módu nabídne plnohodnotný zážitek, což je ostatně největší přednost konzole.

Stejně jako u druhého Splatoonu, i zde zůstane jádro hratelnosti na svém místě. Hra se ovšem dočká poměrně štědrého obsahu  – nabídne přes 40 postav, 48 různých tratí (což je nejvíce v historii série) i kompletně zrenovovaný battle mód. Jen nás od něj dělí necelé dva měsíce. Hra se objeví v obchodech až 28. dubna.

Samotný hlad po lepším umístění v žebříčku stačil k tomu, abych si zahrál tři závody za sebou. Bohužel moje princezna Peach nedopadla ani v jednom případě slavně, naštěstí to neubralo nic na zábavnosti nového Mario Kartu. Trošku mě mrzelo, že jsem si nemohl vyzkoušet nové volanty s připnutým Joy-conem. Periferie pro závodní tituly vyjde na konci dubna společně se hrou.


1-2 Switch

Jedna z launchových her, u které jsem se nejednou ošíval. Abyste mě nepochopili špatně – vůbec neshazuju roli 1-2 Switche jako skvělé party hry pro rozjařené večery s přáteli, ale ruku na srdce – hráči jako takoví radši sáhnou po velkých trvanlivějších titulech než kompilace miniher.

Na prezentačce byly k dispozici čtyři minihry, které ovšem dobře demonstrovaly funkce Joy-conů. Pohybová kamera uvnitř miniaturních ovladačů dělala svou práci velice dobře a HD Rumble posunul vibrace na zcela jinou úroveň. Ze souboje pistolníků jsem moc odvařený nebyl, zase chytání katany tlesknutím s Joy-conem šlo poměrně vesele ochc*t. Dojení virtuálních kravích cecků bych klidně označil za nejbizarnější a asi i nejzábavnější zážitek.

Největším překvapením bylo počítání virtuálních kuliček v dřevěné krabičce. Zde HD Rumble v Joy-conu vytasil své drápky – technologie uměla perfektně simulovat pocit, že se v ovladači opravdu nacházely jednotlivé kuličky, které šlo jednoduše spočítat překlápěním ze strany na stranu. Těžko říct, kolik her bude tuhle funkci využívat. Osobně doufám, že co nejvíce.

Doteď ale nemám ponětí, proč Nintendo nevydává 1-2 Switch společně s konzolí v jednom balení. Dávalo by to větší smysl než prodávat soubor miniher za cenu většího a obsahově pestřejšího titulu.


Ultra Street Fighter II: The Final Challengers

Květnová bojovka uměla překvapit jak příjemně, tak nepříjemně. Z hlediska hratelnosti i grafiky šlo o dobře fungující a skvěle vypadající hru s retro nádechem. Na Pro Controlleru se ovládala bez komplikací, kombinaci s Joy-cony (na tabletu či gripu) jsem si ještě nestihl vyzkoušet. Co se týče nepříjemného překvápka, Ultra Street Fighter II vyjde na konci května a dáte za něj 40 dolarů – což je za mě dost bolestivá cenovka.

Super Bomberman R

Kultovního Bombermana jsem sledoval jen skrze rameno. Upřímně jsem od začátku do konce měl problém s nepřehledností mapy, která u tohoto typu her přímo esenciální. Už proto, že jeden špatný pohyb může znamenat potupné uvěznění vaší postavičky mezi příšerou a vlastní bombou. V kooperaci zřejmě půjde o dobrou zábavu, možná překvapí i bossfighty, ale jak jsme se shodli i s jinými návštěvníky prezentačky, Nintendo Switch si kvůli Bombermanovi kupovat nebudete. Spíš oceníte, pokud se objeví za láci v online shopu.

Snipperclips

Z menších titulů byl Snipperclips asi nejzábavnější a nejoriginálnější. V této logické hříčce budete řešit hádanky vystřihováním papírových postaviček do nových tvarů, které se vám zrovna hodí k dokončení puzzlu. Hra přitom neklade žádné mantinely a řešení může být i vícero, pokud vám to dovolí fantazie. Snipperclips jsme zkoušeli ve dvojici, připojit se mohou i další dva hráči – jen musí mát vlastní Joy-cony.


A co se chystá dál?

Tím bychom měli úvodní line-up her pro Nintendo Switch. Na obzoru je pár dalších pecek, které by mohly rozmělnit skepsi okolo nové konzole. Já osobně mám v hledáčku osvědčené tituly v podobě Skyrimu a Stardew Valley – ten se navíc dočká multiplayerového módu. Mlátička ze světa Fire Emblem mě nechává chladným, mnohem víc mě zajímá plnohodnotný díl z hlavní strategické série.

Nechávám Nintendo Switch osudu a zůstanu optimistou. Nová Zelda vypadá bytelně a rozhodně vydrží do chvíle, než vyjdou Splatoon 2 a Mario Kart 8 Deluxe. A pevně doufám, že se nejen Nintendo, ale i ostatní vydavatelské domy pořádně vytáhnou na E3. Ta konzole si zaslouží víc her.

Čtěte také: Reportáž – Vyzkoušeli jsme si Nintendo Switch. A příjemně překvapil

Zdroj:

Vlastní

Viet Tran
Editor in chief portálu SkillZone.cz, weeaboo, Moravák a Asiat v jednom exkluzivním balení, oběť záchvatů kreativity a grafomanství. A prokrastinace. E-mail: tran@skillzone.cz, Twitter: @MarekTV. Blog (zatím neaktivní): Tranuju.cz

Napsat komentář