První hraní: Far Cry 5 vsází na krásnou Montanu a tradiční hratelnost. Fanoušky série nezklame

Nádherný americký venkov se zfanatizovanými vidláky

Co se vám vybaví, když se řekne Far Cry? Velký otevřený svět plný banditů a vražedné fauny? Zmagořený hlavní záporák? Nebo jen střílečka s tunou dobrovolných aktivit na nemalé mapičce? No, asi tohle všechno, alespoň v mém případě. Série si za těch pár let našla povedenou formičku, podle které se pečou další a další díly. Ani výlet do zelenavé Montany na tom nebude jinak. Je to špatné znamení? Ne nutně.

Far Cry 5 jsem si mohl zahrát už několikrát, poprvé na loňském Gamescomu v Kolíně nad Rýnem, podruhé na pražském For Gamer 2017. Vždy se ovšem jednalo o poměrně krátkou ochutnávku, a víte, jak to mají fandové série – ti by si neustále přidávali, dokud jim chutná.

O to víc jsem ocenil novinářskou akci, kterou pořádal distributor Playman na Game Onu, kde jsem mohl s pátým dílem letité série mohl strávit štědré tři hodinky na obrovské telce. Své prvotní dojmy jsem už vyhrkl v našem posledním SkillZone podcastu, zde bych se chtěl ale nad krásami Montany zasnít o něco podrobněji.

Úvodní minuty dokázaly překvapit na první dobrou. Hra začínala atypicky v noci a dokázala mě vtáhnout svou temnou a napjatou atmosférou. Coby člen malé policejní jednotky jsem dostal zdánlivě jednoduchý úkol, a to zatknout náboženského magora Josepha Seeda, který kolem sebe sladkými slůvky láká obyvatele Hope County do svého kultu a připravuje je na konec světa.


Samotný hlavní antagonista si rozhodně zaslouží vlastní odstavec. Zatímco Vaas i Pagan Min byli do jisté míry vtipně ujetí záporáci, Seed je z úplně jiného těsta. Nejenže je to hajzlík, ale taky pěkně vypočítavý, chytrý a zlý hajzlík, kterému nejspíše jde o něco jiného než bezpečně ustát biblickou apokalypsu se svými po zuby ozbrojenými ovečkami.

Což je možná taky důvod, proč se jeho zatčení úplně nepovedlo. O pár chvilek později už tempo hry značně zrychlilo a já jsem uháněl ukradeným autem, (neúspěšně) střílel do zfanatizovaných pronásledovatelů a obdivoval detailní výbuchy na obrovské obrazovce, když jsem zrovna omylem trefil nějaký hořlavý barel. A že jich bylo.

Jakmile skončila honička, už na mě vystrčila růžky klasická náplň všech Far Cry her. Po krátké cutscéně s veteránem, který mi s chraplavým hlasem vysvětlil, v jaké prekérce se nacházím, mě pustil z pozemního bunkru ven na tutoriálový ostrůvek. První úkoly pak potvrdily, že se v případě náplně asi žádného překvapení nedočkám.

Pokud patříte mezi fanoušky Far Cry série, budete se zde cítit jako doma. Vyklízel jsem tábory jako tichošlápek s lopatou i jako nemotorný rambo, ničil „svatyně“ s jedovatě zeleným plynem, zachraňoval členy odboje a obsazoval nepřátelské tábory. Co věžičky? Ano, na jednu takovou jsem vylezl posléze, chlapík mě ale z vysílačky uklidnil, že něco takového budu dělat jen zřídka. Bod Ubisoftu za humornou sebereflexi.


Po interakci s rádiovou věží mě už hra pustila do volného režimu, kde se mi otevřel rozlehlý Hope County. Krajina je to nádherná – zlatavá pole a zelenavé jehličnaté lesy, kam až oko dohlédne, ospalé táboráky a dřevěné chatičky, tu a tam nějaká ta zvěř… Zkrátka radost pohledět – grafická stránka rozhodně nebude slabinou Far Cry 5. Člověk by měl skoro chuť tam vyrazit na dovolenou, nebýt okolo projíždějících páprdů s brokovnicí pod zpocenými pažemi.

Nepřátele najdete téměř na každém kroku. Vlastně mi skoro přišlo, že v okrsku skoro nežije nikdo jiný než náboženským fanatismem zblblí dřevorubci, farmáři a rybáři. Pravidelně jsem na ně narážel na silnicích, když projížděli autem, občas na mě vykoukli z lesa za doprovodu počmáraných vlků a v jednu chvíli mě pronásledovali i vrtulníkem. Zde možná designéři trošku přepálili, ale třeba jsem měl jen smůlu a motal jsem se kolem nějaké líhně rednecků, kdo ví.

Naštěstí jsem nebyl na tyhle cvoky sám. Ačkoliv je Montana ve Far Cry 5 kompletně odříznutá od zbytku světa a pořádkové složky ani netuší, že region ovládá Seed a jeho neméně zblblí sourozenci, v oblasti operuje troufalý odboj, kterému slova samozvaného spasitele moc neladí uchu. Že se pak stanete jeho hnacím motorem, vás už asi nepřekvapí.

Spoléhat se na parťáky nebyla špatná volba. S sebou jsem si vzal jednoho klasického střelce s útočnou puškou a jednu slečnu, která se specializovala na boj zblízka. Třebaže toho tolik nepozabíjeli, alespoň mi získali dostatek času na splnění úkolu nebo likvidaci jiných cílů. Trošku je mi líto, že jsem si nestihl vyzkoušet zvířecí parťáky – mít po boku pumu nebo medvěda s přezdívkou Cheeseburger, možná bych si střety s nepřáteli užíval o něco víc.


Pravda je totiž taková, že umělá inteligence dělala prapodivné věci. Že si moje parťačky a sestry ve zbrani odmítaly sednout do auta a radši se snažily dohnat mou kradenou dodávku pěšky, bych asi dokázal přežít (stejně jsme většinu nepřátel zlikvidoval ve stealthu). Horší bylo, když dobrovolně lezly do ohně, neměly se moc ke krytí před střelami nebo naopak odstartovaly palbu ve chvíli, kdy jsem se spokojeně plížil základnou fanatiků.

Bohužel, o nic lepší to nebylo ani na druhé straně barikády. Nepřátelé byli hluší i slepí, skoro jako kdyby mě schválně ignorovali, abych je mohl s klidným srdcem bacit lopatou zpoza keře. Občas zmateně pobíhali sem a tam, případně omylem hodili molotov pod své nohy a vzali s sebou nejen své kolegy, ale i půlku louky. Umělá inteligence evidentně stále není dostatečně inteligentní, což je pro takovou hru škoda.

Musím se ovšem přiznat, že AI celkově uměla vytvořit velmi vtipné momenty, stejně jako v Just Cause. Tuhle hru nezmiňuju náhodou – ve Far Cry 5 totiž stačilo chvilku postávat na kraji lesa a sledovat, jak hra plynule přecházela v totální anarchii.

Nejdříve se u mě zastavili banditi, po kterých vystartovali mí parťáci. Zničehonic se z lesa vynořil medvěd, který pro jistotu fackoval obě skupiny, načež na čtyřkolce přijely nepřátelské posily. Vše vyvrcholilo tím, že se na scéně objevili ještě vlci a hořící vrtulníky. A aby nedošlo k omylu, já stále nehybně stál na kraji lesa a jen tiše sledoval veškeré dění okolo. Ospalý okrsek? Ani náhodou, naopak tu bylo až moc živo.


Co se týče arzenálu, nemohl jsem si stěžovat, fandové samopalů, pistolí i sniperek si přijdou na své. Já si oblíbil luk, který jsem dostal během jedné z příběhových misí, byl tichoučký a většinou zvládl sundat protivníky na první dobrou. I ovladatelných vozidel hra nabídla více než dost – projel jsem se v terénním autě, na čtyřkolce i vodním skútru. K letadlu ani malotraktůrku jsem se (k mé škodě) nestihl dostat.

Mile překvapila i technická stránka hry. Nad grafikou jsem se rozplýval už výše, vše naštěstí běželo krásně plynule a PS4 Pro, na které jsem si mohl Far Cry 5 vyzkoušet, hru zvládala s přehledem a bez propadů FPS. Umělá inteligence pokulhávala, pravda, ale na druhou stranu jsem nenarazil na sebemenší bug nebo glitch, což u novinářských představovaček rozhodně nebývá pravidlem.

Mluvit o Far Cry 5 jako reskinu předchozího dílu by v tuto chvíli nebylo ještě fér, přestože předchozí řádky vyzněly tak, že se hratelnost moc neposunula. Největším tahákem ostatně ještě může být hojně propagovaná kooperace s dalšími hráči, s nimiž můžete projít od začátku do konce. Pokud bude fungovat zcela bez problémů, hra tím otevře hned nové možnosti, jak si užít divokou Montanu.

Pokud jste neholdovali předchozím dílům, nejspíše nenaskočíte do hypovacího vláčku ani nyní. Pro fanoušky série ale půjde o další chutný nášup v jiných kulisách a s lákavými možnostmi, jak zaplácat několik dlouhých večerů hraním. Uvidíme, jak si Far Cry 5 povede v plné verzi. Hra vychází 27. března na PC, XONE a PS4.

Zdroj:

Vlastní

Viet Tran
Editor in chief portálu SkillZone.cz, weeaboo, Moravák a Asiat v jednom exkluzivním balení, oběť záchvatů kreativity a grafomanství. A prokrastinace. E-mail: tran@skillzone.cz, Twitter: @MarekTV. Blog (zatím neaktivní): Tranuju.cz
Facebook komentáře