První hraní (po 40 hodinách): Zaklínač 3: Divoký hon

První dojmy ze čtyřiceti hodin hraní. Věřte mi, na recku to fakt ještě nestačí!

Psát první dojmy po více než čtyřiceti hodinách hraní by leckdo mohl považovat za nějakou hloupou tranovinu. Zkusím si to tedy obhájit – Zaklínač 3 je tak obrovská hra a nabízí tolik obsahu, že si ještě jednoduše netroufám napsat recenzi. Nepokryla by totiž vše, co by měla pokrýt. Ani po těch třiceti hodinách jsem nevstoupil na ledové ostrovy Skellige, zdaleka neprozkoumal většinu zajímavých míst ve Velenu a o Ciri ani mluvit nebudu, protože je ode mě stále stejně daleko, jako byla na začátku. A taky mi chybí pár vzácných kartiček v Gwintu.

A ne, neflákal jsem se, místo toho všeho jsem poctivě plnil questy jak na běžícím páse, občas postoupil v hlavní dějové linii a sbíral kartičky jak divý. Rozhodně už nyní můžu prohlásit, že Divoký hon je jedním z nejlepších RPG, které se mi dostaly pod ruku, a už dlouho jsem nehrál nic, co by mě drželo i monitoru až do ranních hodin. Mám se víc rozkecat? Dobře.

witcher 3 scr 1

Takhle vypadá hra na nejnižším možném nastavení.


O optimalizaci a minoritních zásecích

Ačkoliv můj pracovní stroj nesplňoval ani minimální požadavky vyjma procesoru, zkusil jsem  Zaklínače stáhnout a nainstalovat. Kupodivu šlapal, a při nejnižších nastaveních slušných 30 FPS! Na herním dělu už samozřejmě hra vypadala mnohem více k světu, ale skutečnost, že Zaklínač jede dobře i na sestavě, která by měla už v tutoriálu začít hořet, je tohle překvápko více než milé. A hra vypadá skvěle i na těch nejnižších detailech.

Vůbec optimalizace je položka, kterou zde vychválím do nebes. Zatímco konzolisti měli problémy s propadem FPS, PC verze jela bez sebemenších kiksů a jakéhokoliv zaškobrtnutí (opominu-li hraní na pracovním kompu). A nekonaly se ani žádné pády z nebes, levitování či mizející textury, přestože se dle reakce některých hráčů i tohle občas stane.

Rozhodně mě ale překvapilo, že Zaklínač 3 není ani po technické stránce tak dokonalý, jak bych po několikaměsíčním odkladu čekal. Kolizí modelů a chybných animací jsem se bohužel nevyhnul, tu a tam se nepřátelé zaseknou za stromy, mrtvoly vylétávají do vzduchu a tak dále. Celý seznam drobných neduhů si nechám na recenzi, i přes tohle všechno je ale hra bombastická a výše vyjmenované držkopády nejsou nic, co by srážely hratelnost.

witcher 3 scr 2

Některé chyby v animacích pobaví. Tady si čtveřice utopenců vyrazila na procházku do cutscény.


A teď konečně hra

První hodiny v Zaklínači byly skvělé. Opravdu jsem už dlouho nehrál nic, z čeho bych tak intenzivně tekl nadšením. Příběh táhne dopředu jako koňské spřežení, questy jsou nápadité a málokdy se dočkáte aportovacích protislužeb, soubojový systém si od vás žádá i něco fištrónu (obzvlášť na vyšší obtížnosti vám hra nebude nic odpouštět) a dialogy jsou napsané s velkou pečlivostí.

Také je Divoký hon po několika letech (!) první hra, kterou jsem spustil s českými titulky. I zde se zvědavost velice brzy změnila v nadšení z toho, jak si dal překladatelský tým záležet s nářečími, trpasličím argotem a nesnažil se nabourat pojmenování zavedená v knížkách. Klobouk dolů!

witcher 3 scr 3

Česká lokalizace je fantastická. Zde doopravdy oceníte květnatost českých nadávek!


Lidi, čtěte!

Malá odbočka k příběhu – je dobré upozornit na fakt, že Divoký hon navazuje na příběh z knižní pentalogie. Pokud nemáte knížky za sebou, pokuste se je dohnat, byť mé doporučení přichází asi pozdě – hru si tak užijete mnohem intenzivněji a jakožto fanda zaklínačského univerza vím, o čem mluvím.

Ač se vám to možná nezdá, později vám začnou unikat souvislosti a samotná hra vám vysvětlí vše jen povrchně. Zatímco znalost knížek byl u předešlých dvou dílů pouhopouhý bonus, který vám pomohl pochopit pár referencí, v Divokém honu jsou případní nečtenáři poměrně hodně ochuzeni (a ti sečtělí naopak bohatě odměněni).

witcher 3 scr 4

Zatímco čtenáři Sapkowského knížek vědí, co je Ciri zač a proč ji pronásleduje Divoký hon, hráč bez znalosti knižní pentalogie bude trošku tápat.


Dvakrát měř, pětkrát řež

Souboje jsou poměrně akční, to však neznamená, že můžete své oponenty jen bezhlavě porcovat a pak z nich posbírat zbytky. Častokrát se dostanete do obklíčení a vyřídit hordu nepřátel pouze sekáním je mimo první dvě nejnižší obtížnosti jasná sebevražda. Řádná příprava před tuhými boji je stavebním kamenem všech Zaklínačů, a ani Divoký hon není žádnou výjimkou.

Musíte kombinovat lektvary, potřít meče olejem proti zrůdám, vybrat správná Znamení, opravit zbroj, nachystat granáty a v neposlední řadě si v hlavě nachystat schéma, jak se s nepřítelem vypořádat. A zatraceně mě tyhle rituální přípravy na šarvátky baví. Díky bohu.

witcher 3 scr 6

S dobrou strategií, řádnou přípravou a opatrnými pohyby můžete z přesily nadělat takovýhle guláš.


A samotný boj baví též. Geralt nyní může krom kotoulů pouze uskočit, což většinou stačí k tomu, aby se zcela vyhnul ráně. Po vzoru Assassin’s Creed také může provádět protiútoky, pokud si jej správně načasujete, což možná chce trochu cviku. Pořádnou berličkou jsou pak Znamení, které s nepřáteli taky dokážou pořádně zamávat.

Slabší oponenty jsem většinou vyřídil spamováním Aardu a Igni, na tuhé samotáře zase štít ze Znamení Quen. Jakmile se je naučíte kombinovat, získáte nad nepřáteli pořádnou výhodu. V tom vám pomůže i nově dostupný (a skvěle napsaný) bestiář, který mimo jiné odhaluje slabiny monster poté, co se s nimi střetnete.

witcher 3 scr 7

Gwint je prostě závislačina. Chci standalone verzi!


Hearthstone jindy…

Hromadu času jsem strávil i sbíráním kartiček v minihře zvané Gwint (v anglické verzi „Gwent“). Ta karetní hříčka je tak chytlavá, že kvůli ní zanedbávám moji tryhard kariéru v Hearthstonu a modlím se, aby CD Projekt RED jednou vydal Gwint i jako samostatnou hru, a třeba jen pro mobilní zařízení. A rozhodně se nedá říct, že je Gwint jednoduchý – ze začátku jsem prohrával většinu zápasů, než jsem si nasbíral lepší karty a s dávkou plánování (a štěstíčka) se jsem se po pár hodinách kochal prvními legendárními kousky ve svém balíku. Nesmíte minout, je to zábava!

A takhle donekonečna bych mohl opěvovat Zaklínače, ale to už si nechám na recenzi. Proč nevyšla už teď? Už jsem své úmysly naznačil v úvodu, ale zkusím to ještě jednou. Zaklínač 3: Divoký hon je jako MMORPG – běh na dlouhou trať, kterou nechci hodnotit do té doby, dokud nebudu skoro u cíle. A ten je ještě pár dní daleko. Vynést polovičatý verdikt bez toho, abych prozkoumal všechno, co Zaklínač nabízí, je prostě hřích…

Jdu zase hrát.

Viet Tran
Editor in chief portálu SkillZone.cz, weeaboo, Moravák a Asiat v jednom exkluzivním balení, oběť záchvatů kreativity a grafomanství. A prokrastinace. E-mail: tran@skillzone.cz, Twitter: @MarekTV. Blog (zatím neaktivní): Tranuju.cz

Komentovat příspěvek

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.Požadovaná pole jsou označena *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.