První redakční hraní: For Honor

O tom, jak jsme ve čtyřech obklíčili zoufalou rytířku a začali ji mlátit sekerami

For Honor rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co jsme na letošním Gamescomu viděli. Ubisoftí akce, v níž se mydlí rytíři, samurajové a vikingové, nás překvapila svou svižností a zábavností, 20minutové demo nám k naprosté spokojenosti ale rozhodně nestačilo. Jako na zavolanou před několika přišla uzavřená alfa, kterou jsme náležitě prubli. Naše dojmy? Divoké, krvavé a vesměs pozitivní.

Své dojmy posílejte do zpráv na naší facebookové stránce či na e-mail redakce@battleforce.cz!


Patrik

Stát se drsnou vikingskou válečnicí, která bez obtíží seká samuraje na suši, byl vždycky můj sen. Tedy vlastně ne, vždy jsem chtěl být astronautem, něco takového mi ale For Honor neumožní. Spokojil jsem se tedy s mým severským alter egem a na pár hodin jsem se i napříč mojí nezkušenosti s tímto žánrem ponořil do jedné z nejzajímavějších her letošního roku.

Během alfy jsem měl možnost vyzkoušet duely a menší verzi conquestu. Oba módy fungovali hodně zábavně, hlavně souboje jeden na jednoho byly velmi intenzivní. Tomu napomáhala i možnost využít prostředí ve svůj prospěch, takže jsem často protivníka místo férového souboje raději shodil z útesu.

A nic těžkého to ani nebylo, For Honor se na ovladači hrál skoro sám. Už po dvou hrách jsem měl systém blokování v prstech a jen jsem se zdokonaloval. Skvěle působilo i grafické zpracování, které vypadalo stejně jako na videích z E3. Pochvalu si vývojáři zaslouží i za customizaci hrdinů, v níž jsem se i během omezeného testování prakticky ztrácel.

Všechno bohužel perfektní nebylo, na problémy s připojením jsem narazil skoro v každém kole. Ty většinou souboj jen na pár sekund pozastavily, rozhodně jsem ale neměl zaručeno, že po připojení budu stále naživu. Přesto jsem si moje první hraní For Honor naprosto užil, i když čtvrcení samurajů a rytířů za běhu není úplně můj šálek čaje.


Tomáš

Je tomu už více jak rok, co se středověká řežba For Honor poprvé představila světu na E3 a ukázala, že tři spolu absolutně historicky nesouvisející národy se proti sobě mohou postavit na jednom bojišti. Alfa sice nikomu neřekla nic o stále záhadném singleplayeru, ale o to více jsme se mohli vyřádit na online bojišti.

Raná verze For Honor mi dovolilo si vyzkoušet tři dostupné módy na třech různých mapách. I přestože jsem si prošel všechny herní módy, nejsympatičtějším se pro mne stal režim 4v4, kde se proti sobě postavilo celkem osm hráčů s cílem obsadit všechny tři zóny a dojít tak k vítězství. V prvních chvílích se mi zdálo, že si na bojový systém a herní mechanismy prostě nenavyknu, čemuž bych na klávesnici v mém případě i věřil.

Naštěstí jsem i já majitelem gamepadu a tak jsem veškeré bitvy hrdě prošel s ovladačem v dlaních. Hned z počátku mě uvítal krátký tutoriál, kde jsem si vyzkoušel vše, od úhybných manévrů až po těžké útoky. Po několika odehraných kolech s boty, potažmo s reálnými hráči, jsem si ovládání osvojil a největším problémem byla snad jen obrana proti neskutečně rychlým samurajům, kteří moje rychlé reakce náležitě otestovali a já ani po několikátém úderu takřka nevěděl, odkud přijde další.

Pokud titulu ve finálním stádiu nebude chybět pestřejší obsah a servery omezí občasné výpadky, mohl by se z něj nakonec vyklubat velký hit.


Tran

For Honor mě překvapil už na Gamescomu, výjimkou nebyla ani alfa. Ačkoliv jsem původně považoval hru za arkádovou mlátičku, dalších několik hodin strávený na bojišti plném samurajů, vikingů a rytířů odhalilo mnohem hlubší herní prvky. Dostat For Honor perfektně do ruky bude možná mnohem složitější vzhledem k tomu, co všechno nabízí.

Hned z kraje tedy začnu třídami. Během dvacetiminutového dema v Kolíně nad Rýnem jsem neměl šanci zaregistrovat výraznější rozdíly mezi jednotlivými válečníky, zde v alfě ale byly plusy a mínusy jednotlivých tříd více než zřejmé. Rytíř je takovou zlatou střední cestou, zatímco viking, který mi docela sedl, se ukázal být slušným řezníkem a ještě schopnějším vrhačem nepřátel do hlubokých propastí.

Japonští samurajové byli naproti zbylým kolegům z Evropy mnohem rychlejší, svižnější a v neposlední řadě i nejobtížnější na ovládání, jelikož sami o sobě tolik nevydrželi. Ve schopných rukou mi dávali pořádně zabrat a můj pomalý viking častokrát skončil v kaluži vlastního kečupu. Druhá verze severského mlátiče se dvěma sekerami už dokázala narutovské rány katanou vykrývat, nic to však nemění na tom, že jakmile jsme s kolegy potkali proti sobě čtveřici samurajů, skončila bitva podezřele rychle. Pro nás.


Vikinga jsem si neoblíbil náhodou. Jeho schopnost se rozběhnout proti nepříteli, nabrat ho na ramena a následně hodit do ďoury plné ostrých kůlů se stala i mou nejoblíbenější kratochvílí. Skóre v tabulce jsem mnohokrát tedy získal vesměs bez boje, pouze stačilo, aby protivník stál někde u římsy či na okraji propadliny. I z maličkostí je třeba se radovat.

Překvapila mě i rozdílná hratelnost dostupných režimů. Zatímco Dominion pro osm hráčů většinou znamenal nepřehledný gangbang, kdy jsme se ve čtyřech vrhli na chudáka osamoceného rytíře, souboje 1v1 měly zcela jiné tempo. Nemusel jsme se zabývat obsazováním bodů na mapě, místo toho jsem se maximálně soustředil na protivníka – jeho pohyby, směr úderů a čtením řeči těla. Ve víru bitevní řvavy na velkých mapách jsme měl málokdy možnost kontrovat nepřátelské údery s takovou precizností.

Hra se nevyhnula technickým kiksům, jako byly občasné lagy serverů a nemožnost se přidat do skupiny, u alfy se to ale dá tak nějak čekat. Naopak běžela až překvapivě dobře. Co možná potěší věčné skeptiky, hra vypadá po grafické stránce skvěle a od záběrů z E3 se tolik neliší. Downgrade se tu zřejmě konat nebude. Obavy ale zůstávají stejné – pokud Ubisoft nenarve do hry více různorodějších režimů, map či další sestavu bojovníků, lehce se porcování středověkých gerojů přejíme. U černého koně příštího roku by absence dalšího obsahu byla velká škoda.

Čtěte také: Gamescom 2016: Dojmy z For Honor

Facebook komentáře
Zdroj:

Vlastní

Viet Tran
Editor in chief portálu SkillZone.cz, weeaboo, Moravák a Asiat v jednom exkluzivním balení, oběť záchvatů kreativity a grafomanství. A prokrastinace. E-mail: tran@skillzone.cz, Twitter: @MarekTV. Blog (zatím neaktivní): Tranuju.cz
%d blogerům se to líbí: