Redakční dojmy: Rogue One: A Star Wars Story

Redakce vyrazila na nejnovější přírůstek do hvězdné rodinky

Poslední redakční sraz letoška jsme se rozhodli trošku zpestřit a vzali jsme útokem smícháčské kino. Ani jsme moc neváhali s výběrem filmu – rok od premiéry Epizody VII vlétl do kin nový kousek z univerza Hvězdných válek. Některé spin-off překvapil, jiné zase nenadchl. 

Rogue One: A Star Wars Story je takovou bokovkou k hlavní filmové sérii a už samotným názvem se to nestydí dát najevo. O to víc jsme byli zvědavější a těšili se, jestli pokoří loňský The Force Awakens, který si užil pochval i ostré kritiky. Tady máte redakční dojmy!


David Řasa

Jako milovník Star Wars od malička vkládám do každého nového filmu naději a pevnou víru, že vytěží svůj potenciál na maximum. Darebák Jedna tedy byl v mých očekáváních spíš než jen výplňovým bastardem, co se nezmůže ani na číslo dílu, prvním oficiálním filmovým offspinem, který si odtržením od epizodického formátu může dovolit odkrýt mnohem realističtější a bezútěšnější příběh galaktické války, jehož hrdinové nebudou zákonitě dobří ani silou obdaření. Výsledek nakonec nedopadl ani tak, ani tak. Medvědí službu filmu údajně zařídila produkce, jež rozhodla, že Rogue One není dost „star wars“ ani dost „disney“ a tak po finálním střihu z filmu vypadla řada scén, včetně některých, co jsme mohli vidět už v trailerech.

Dojem je ale takový, že ani tvůrci moc velkou láskou či porozuměním k sérii nedisponovali. Máme tu sice řadu pomrkávajících easter eggů, finální epickou bitvu na několika rovinách a grandiózní konec ústící v entrée čtvrté epizody, ale Star Wars jsou i o souznění s postavami, jejich civilních konverzacích a o vyprávění, co nám vytvoří silné pouto i k hromadě písku jako je Tatooine. V Rougovi, se skáče z planety na planetu raději s doprovodnými popisky, aby se diváci neztratili. Parta hrdinů buď hláškuje, nebo tlačí na emoční pilu a hlavní padouch je tak generický, že jsem si na něj den po kině nemohl vzpomenout. A jestli tohle je někde povoleno, tak určitě ne v tomhle univerzu!

Pokud ale sledujete filmy nekriticky a řadíte se mezi velké fandy univerza, tak samotný fakt, že uvidíte několik starých i nových planet, něco staronové techniky a novostarého Darth Vadera na stříbrném plátně, bude nejspíš dostatečným důvodem, proč návštěvě galaxie těch 130 minut obětovat. Rogue One se v tomhle podobá dalšímu blockbusteru sezóny z kultovního univerza (Fantastická zvířata a kde je najít), který také rozšiřuje své hřiště působnosti daleko za jeho předešlé mantinely, ale zároveň dokazuje, že bez jistot domácí půdy zase tak není o co stát. Rogue nenadchne, neurazí, možná trochu zamrzí nedotaženým přesahem konceptu dobra a zla. Pro fanoušky Star Wars materiálu palec nahoru, pro fanoušky Star Wars kvalit raději doporučím neoficiální spin-off s pohodovou vánoční tématikou.


Viet Tran

Oproti The Force Awakens mě letošní hype okolo nového Star Wars filmu úspěšně minul a do kina jsem nešel s velkým očekáváním. O to víc jsem byl ale překvapený, nakolik mě tahle odbočka od hlavní filmové série bavila. Rogue One je temný a zajímavý přírůstek do kánonu a asi bych se nebál ho označit za zářný důkaz, že se Hvězdné války dají natočit i bez rodinné sady světelných mečů.

Samozřejmě jsem neodcházel z promítacího sálu bez výhrad. Hlavní hrdinové sice svým hereckým výkonem neurazili, ale ani nenadchli – ve výsledku mi ze všech postav přirostl k srdci snad jen cynický droid K-2SO. V tomhle ohledu mě zklamalo, že se Forest Whitaker (který ve filmu hraje rebelského extremistu Sawa Gerrera) nedočkal více prostoru. Věřím, že se na plátně zmůže na větší divadlo než jen na vaderovské dýchání.

Všechny tyhle nedostatky ale zastínily skvělé filmové efekty a triky, akční přestřelky na povrchu neokoukaného Scarifu (i na jeho orbitu) a fantastický závěr, u něhož musí skalní fandové Hvězdných válek chrochtat blahem. Celkově mě baví, jak autoři dokázali na základě jedné nenápadné věty postavit sice nepřekvapivý, ale celistvý příběh, který významně rozšiřuje univerzum o další pamětihodné momenty. Jako můstek k Epizodě IV funguje Rogue One perfektně.

Michal Cemper

První díl z nové série spin-offů Star Wars univerza kromě velkolepého trikového hýření ukázal i styl, kterým se samostatné filmy ze série budou ubírat. Dějově ucelené díly bez cliffhangeru mě baví a skvěle zpracované CGI dokáže přitáhnout k sérii nové diváky zvyklé na pompézní akce druhé dekády nového milénia.

Co mě bavilo méně, je absence tradičního georgelucasovského rukopisu, pro skalní fanoušky jednu z největších uměleckých hodnot Hvězdných válek. Jak se Epizoda VII přiblížila původní trilogii, Rogue One naopak připomíná trilogii epizod I až III. Jo, a variace na Star Wars hudební téma je super!

Tom Mlejnek

Do kinosálu jsem vcházel s menší skepsí, kterou jsem si ještě nesl z poslední Epizody VII a moc jsem tedy „Darebákovi“ nevěřil. Po několika minutách, když reklamy na parfémy konečně skončily, film začal – žádné úvodní titulky, ale přímý skok do prvních záběrů. Už hned bylo jasné, že tohle nebude mít klasickou Star Wars auru.

Nadchla mě vážnější a dospělejší atmosféra filmu, díky které jsem měl častokrát pocit jako u Game of Thrones – byl jsem stále napjatý z toho, co se zrovna v daný moment stane. Rogue One mě po celou svou dobu nepřestával překvapovat a vždy mi dokázal zamotat hlavu se svou zápletkou.

Plnohodnotnou zábavu jsem si dokázal užit i bez svítících klacků, ocenil jsem narážky na filmy, ale i na seriály. Pokud máte rádi nové věci a překousnete kultovní univerzum v netradiční podobě, tak Rogue One je jasná volba.


Patrik Dvořáček

Se Star Wars mám zvláštní vztah. Prequely jsem viděl ještě před původní trilogií, jakékoliv herní nebo knižní zpracování jsem ani nezaznamenal a sedmou epizodu jsem si navzdory názorům mého okolí užil od začátku do konce. Na promítání prvního spin-offu jsem tak šel s nadšením (a vidinou hektolitrů redakční Kofoly později), jak vlastně budou ty Hvězdné války bez těch hvězd a s válkami vypadat.

I přes slabší začátek, který se tvářil jako drama o puberťačce naštvané na svého věčně pracujícího tátu a všechno kolem ní, Rogue One v mých očích překonal sedmou epizodu a všechny prequely k tomu. Sice chyběli Jediové, jejich svítící tyčinky a většina známých tváří, avšak nová banda „darebáků“ za ně skvěle zaskočila. Konec prostě za pomalejší první hodinku stojí a perfektní navázání na čtvrtou epizodu považuji jen jako třešničku na nadprůměrném vesmírném dortu.

Tomáš Cuc

Jelikož jsem k vesmírné sáze Star Wars neměl nikdy tak blízko jako k ostatním filmovým sériím mého dětství, zařadil bych sám sebe spíš mezi jedince, kteří o příběhové linii sice něco vědí, ale pokud dojde k vydání dalšího dílu, nechává je to klidnými. Trailer k Rogue One mne však na tolik uchvátil, že jsem na další filmové zpracování prostě zajít musel a jak jsem později zjistil, chybu jsem neudělal. I přes pro mne pár nudných okamžiků mne Rogue One nezklamal a já si navíc doplnil své nedostatky ohledně událostí, jež se udály ještě před zničením Hvězdy smrti.

Snímku ani tentokrát nechyběly úsměvné situace a projevy postav, jenž filmová zpracování od George Lucase alespoň částečně odlehčí a diváky nechají odpočinout od strhující akce. Rogue One je ztvárněn tak, aby s doposud nevyřčenými fakty uspokojil jak znalce série, tak i nováčky, a co je také důležité, dokázal navázat na původní sérii. Škoda jen konce, na kterém mohli scenáristé o něco více zapracovat a přichystat tak divákům příjemnější zakončení dvouhodinového snímku.

Soutěž o Star Wars: Battlefront odkládáme na později – hapruje nám internet.

Zdroj:

Vlastní

Viet Tran
Editor in chief portálu SkillZone.cz, weeaboo, Moravák a Asiat v jednom exkluzivním balení, oběť záchvatů kreativity a grafomanství. A prokrastinace. E-mail: tran@skillzone.cz, Twitter: @MarekTV. Blog (zatím neaktivní): Tranuju.cz
Facebook komentáře