REPORT: IEM Katowice 2018 se nesl v duchu napínavých zápasů a smutných Poláků

Jarní svátek progamerů měl letos podivnou atmosféru

Máme za sebou nejvýznamnější jarní svátek všech progamerů a nadšenců do e-sportu. Navštívili jsme Intel Extreme Masters 2018, který se v první březnový víkend konal v polských Katowicích. A taky jsme dobrovolně mrzli v kruté mínusovce, zajídali hlad zapiekankou, zaháněli žízeň obrovskými džbánky piva a vůbec si užívali jedinečnou atmosféru obrovského Spodku. 

Tři hodiny ranní. Většina rozumných lidí v tuhle dobu asi spí (nebo dopisují seminárku, pozn. Tran), náš čtyřčlenný tým ovšem teprve vyjížděl z Prahy směrem k polským Katowicím. K aréně Spodek, kde se Intel Extreme Masters konal, jsme dorazili až v 9 ráno – a dlouhá cesta z Česka byla teprve začátek.

Zatímco pro půlku výpravy bylo vyzvedávání akreditací nudnou profesní rutinou, zbytek týmu považoval visačky za zářivou trofej ztraceného novinářského panictví. Samotné odbavení bylo překvapivě rychlé a do dvou minut jsme měli v rukou nejen akreditace, ale také balení Red Bullů pro každého. Po náročné několikahodinové jízdě pořádně bodlo.

Spodek je takovou moderní chloubou Katowic. Ikonický tvar arény, připomínající podšálek, není rozhodně žádný drobek, naopak dokáže pojmout až 11 tisíc návštěvníků. Prostě ideální místo na progamingové turnaje. Vedle stojící kongresové centrum sice nenabídlo ty nejnapínavější zápasy světových profíků v CS: GO, za to se mohlo chlubit celou řadou stánků s hrami i herním hardwarem.


V objetí stánků s hardwarem i zapiekankami

První lákadla jsme si ale museli odpustit a místo toho jsme zamířili přímo do press centra. Zázemí pro novináře zde bylo více než slušné – v hale bylo dostatek stolů, zásuvek i síťových kabelů, mile nás překvapila i přítomnost fotostěn a koutků na rozhovory. V danou chvíli jsme ale využili jen úložné kabinky, kde jsme nechali naši natáčecí techniku a konečně vyrazili omrknout IEM Expo.

Organizátoři na pestrosti doprovodného programu v kongresáku rozhodně nešetřili. Téměř každý významnější výrobce herního železa tu měl vlastní zastoupení v podobě vymazleného stánku, od MSI po HyperX či Razer. Stanoviště posledního jmenovaného hardwarového giganta v zeleném bylo za nás asi nejlíbivější.

Když nad tím tak přemýšlíme, vlastně jsme se v kongresáku přeci jen dočkali několika zápasů nad rámec těch v CS: GO a StarCraftu, které se odehrávaly vedle ve Spodku. ESL zde mělo jako hlavní tahák turnaj v jedné z nejpopulárnějších titulů současnosti, tedy PUBG. Battle royale přestřelkám pak sekundovaly střety v Heroes of the Storm, překvapivě se své progamingové seance dočkal i korejsko-čínská střílečka CrossFire.

Pro chronické sběratele herního harampádí (a že jsme ve skupině pár takových měli) tu pak bylo pár obchodů. Na nadšence do e-sportu zde čekal stánek ESL, milovníci her od Blizzardu zase mohli utratit majlant za figurky či oblečení s logy World of Warcraft, StarCraft, Diablo či Overwatch. Samozřejmě nechyběly ani food trucky s ne úplně zdravým jídlem – tady nejvíce zazářila polská zapiekanka, kvůli které jsme byli ochotní vystát pár minut v -15 stupních.


O zklamaných Polácích a jihokorejské dominanci

Programovou páteří IEM byly ale tradičně pompézní turnaje v aréně Spodek. Ačkoliv byla využita zhruba ze dvou třetin, dokázala na návštěvníky zapůsobit obrovskými obrazovkami, světelnými hrami a doprovodnými efekty na pódiu. Oba dva dny, které jsme zde strávili, byla hala prakticky plná. Údajně jakmile dojdou všichni lidi s lístky, organizátoři nechají zbytek zájemců zdarma do naplnění kapacity. To byl ostatně důvod, proč se právě zde tvořily ty největší fronty.

V pátek jsme z pohodlí první řady (to víte, novinářské hyeny) sledovali zápasy v Counter-Strike: Global Offensive mezi Teamem Liquid a Ninjas in Pyjamas, v sobotu pak FaZe Clan vs. Astralis. Popravdě samotným matchům chyběla trošku šťáva, fandové zmíněných týmů se i tak dočkali několika napínavých momentů. Postupu se nakonec dočkala dvojice Team Liquid a FaZe Clan.

Až zde jsme si ale všimli podivné atmosféry v aréně. Důvodem byla nejspíše prohra domácího týmu Virtus.pro, který vypadl už ve skupině a nedostal se ani do vyzařovacích bojů. Ve vzduchu tak bylo cítit smutek i zklamání, což se výrazně podepsalo na náladě v kotli a ne tak burácejícím skandování jmen ostatních týmů. Škoda. Pohár si nakonec odnesl tým Fnatic, který ve finále porazil FaZe Clan se skóre 2:1.

Potupně se přiznáme, že divoké zápasy ve StarCraftu 2 jsme nakonec nestihli. Z toho, co jsme slyšeli, se tam ovšem nekonalo žádné překvapení – vesmírná bitevní pole opět ovládli hlavně Jihokorejci v čele s několikanásobným šampionem Lee “Rogue” Byung Ryulem, který si odnesl další zlato do sbírky. Na protivníky nakonec nestačila ani Sasha „Scarlett“ Hostyn, která naopak zářila na zimní olympiádě v Pchjongčchangu.


A pár veselých drobků na závěr

Z organizačního hlediska nebylo co vytknout. Ačkoliv se tu a tam tvořily řady (hlavně v době, kdy se pouštěli lidi bez lístků dovnitř), nešlo o žádný extrém. Hlavní stage byla nádherná, v programu nedošlo k sebemenšímu zpoždění. V doprovodném programu si každý návštěvník našel to své, jídla, pití i záchodů bylo všude dostatek.

A zázemí pro novináře? Paráda. Mohli jsme se nerušeně pohybovat všude, kde jsme zrovna potřebovali, nikde nemuseli dlouho čekat a když jsme náhodou přišli s nějakým požadavkem, bylo nám během chvilky vyhověno. Sedadla pro média byla hned u stage, tudíž ani v tomhle ohledu si nemůžeme stěžovat. Hezky se o nás starali.

No dobře, teď ty veselé drobky. Docela nás překvapilo, že v Polsku není angličtina asi nejoblíbenějším předmětem, na řadu tedy přišly ruce a nohy. Nevíme, jak se to stalo, ale v Pizza Hutu jsme si objednali velké pivo a donesli nám… no, asi dvoulitrový džbánek. Tam se asi pije slušná liga.


Celý výlet do Katowic jsme chtěli ukončit nějakou party (jak jinak), všechny bary v centru města ale byly plné až k prasknutí. K naší smůle to platilo i o oficiálním večírku v slavném herním baru Cybermachina, do které jsme se ani nedostali. Nakonec zavelel instinkt zkušeného pijáka a skončili jsme v nějakém klubu, kde byla jen naše grupa a pár lidí z české eSuby. Po zavíračce se k nám přidala i obsluha a poslala nás do Energy2000, největšího disca v Katowicích.

Co se dělo potom, si necháme radši pro sebe. Jen dodám, že jsem pak jakožto zodpovědný řidič musel čekat v autě, až si zbytek týmu vypláchne hrdlo předraženým alkoholem, a nakonec jsme všichni vyrazili zpět do Prahy. Ve čtyři hodiny ranní. Byla to fuška, co vám máme povídat.

Když IEM Kakowice porovnáme s loňským ESL One, druhý jmenovaný event z Kolína nad Rýnem měl o poznání lepší atmosféru a rozhodně víc sedl fanouškům CSka. V Katowicích se organizátoři zaměřili na mnohem větší skupinku hráčů, a podle nás rozhodně neodcházeli nespokojení. Snad vyjma fanoušků Virtus.pro – pokud ale do příštího ročníků zamakají, věřím, že si další IEM v Katowicích užijí už opravdu všichni.

Facebook komentáře
Zdroj:

Vlastní

Roman Novotný
Ten nejvyšší ve SkillZone.cz (myšleno výškově), chodící záchrana, která hasí problémy v herně a chaos v organizaci. A občas něco napíše. Ale jen občas.
%d blogerům se to líbí: