Reportáž: 21. PragoFFest ve znamení tancovaček a podivných „kozpodložek“

Náš evergreenový jarní program ani letos nezklamal

Modrá škola na pražských Hájích se opět s železnou pravidelností stala místem, kde se v první únorový víkend odehrál již 21. ročník festivalu PragoFFest. Na místě se sešli příznivci fantasy, sci-fi, japonské popkultury i deskových a počítačových her. A my jsme tam, jak jinak, zase nesměli chybět.

Festival byl rozdělený do tří hlavních částí – PragoCon, GameExpo a LegendCon. I letos si na své přišel prakticky každý, kdo přišel. Přednáškové místnosti se plnily stejně rychle jako kofoly u bufetu a zejména na hlavních přednáškách programových linií bylo neustále plno. U osvědčených prezentujících obzvlášť – židle většinou nestačily a mnozí se museli spokojit s dřepěním na zemi. Což bylo to nejmenší, co by nadšence trápilo.

Opět nemohly chybět herny a konzole. Conquest Entertainment měl na místě konzole s WiiU a 3DS, letos si troufl i na organizaci turnaje v nejnovějším díle tancovačky Just Dance. Stejně jako každý rok, i letos neustále někdo trsal před monitory s konzolí, ať už šlo o spoře oděné postavy z anime či silnější (a za nás i bizarně vypadající) poníky. PragoFFest je holt míchanice zajímavých subkultur. Milým překvapením byla i přítomnost virtuální reality.

PodcaSTR naživo!


Občas jsme zahlédli i nějakého youtubera, většinou obklopeného hloučkem mladistvých. Těžký život celebrit. Letos se fanoušci internetových idolů dočkali diskuzního bloku Martina Roty, Damiena Diviše a Sterakdaryho. Trošku mě zamrzelo, že jsem si nestihl omrknout letošní MoveCon – i tam bylo pěkně plno.

Obchůdky? Jasně, bylo jich více než dost jak pro hráče, tak otaku a další komunity. Chvilku jsme pokukovali po herních tričkách, jindy jsme zírali na podivné podložky pod myš, které jako podpěrku využívaly poprsí kreslených slečen. No co, proti gustu žádný destilát. Nebo tak nějak.

Zajímavého programu bylo opravdu spousta a nedokážu si představit, jak moc by se někteří museli rozkouskovat, kdyby se zajímali třeba o fantazii, ale zároveň chtěli stíhat LegendCon, a pak by jim došlo, že jsou docela zvědaví i na války miniatur na WarGameConu. Zkrátka bylo z čeho si vybírat a málokdy se někomu stalo, že by se vyloženě nudil.

Máme se od světa ještě co učit.


Na druhou stranu spousta návštěvníků na festivalu uvedla jako jeden z hlavních důvodů jejich návštěvy to, že jedou za přáteli, se kterými tu byli na předešlých ročnících, případně se tu s někým prostě seznámit a poznat lidi se stejnými zájmy i jinak než přes internetová fóra a facebookové skupiny. Komunitní složka PragoFFestu se jednoduše nezapře.

A vlastně přesně proto podobné akce probíhají. Aby spojily lidi se stejnými koníčky ze všech koutů republiky. Jak jsem během festivalu občas někde zaslechl, lidé si dost často stěžovali na organizaci samotnou. Většinou mysleli organizátory jednotlivých linií, protože se často povedlo jít s přednáškami do skluzu, některé se i rušily a podobně, ale to se prostě stává.

Víc mě překvapilo, že někteří nespokojeně brblali i na organizátory celého festivalu, což mě osobně zamrzelo. Během sobotní noci jsem totiž byl svědkem profesionálního a trpělivého přístupu ze stran nočních „hlídačů“ u vchodu, kteří se museli vypořádat se značně opilým mladíkem, trvajícím na tom, že má právo jít dovnitř a koupit si vstupenku. Všechna čest, že takové věci dokážou vyřešit s chladnou hlavou.

Herního lootu bylo více než dost.


21. ročník Pragoffestu se v rámci možností vydařil, a ačkoliv se v kuloárech hovoří, že návštěvníků rok od roku pomalu ubývá s tím, jak se lehce ztrácí zájem o akce, věřím, že pořád má smysl podobné festivaly pořádat. Alespoň pro skalnější fanoušky, kteří opravdu jedou ať už za programem, nebo za přáteli v komunitě.

Těšíme se na příští rok, chválíme organizaci a vám čtenářům doporučujeme, abyste si PragoFFest 2018 nenechali ujít. Třeba si troufneme na vlastní program nebo přednášku o tom, jak je herní žurna občas pěkná fuška.

Čtěte také: Na FAMU budete moci studovat herní design. Katedru otevřou za dva roky

Zdroj:

Vlastní

Radomír Zelenka
Optimista, pesimista, nervák, kliďas, vábič nezletilých do dodávek a občasný pisálek. Radši pracuju než se učím, a je to vidět... Bohužel.
Facebook komentáře