REPORTÁŽ: Koncert herní hudby GAMES ukázal, že i hry jsou součástí kultury

Ráj pro hráčské uši

Český skladatel Bedřich Smetana zemřel 12. května, místo jeho tvorby ale zazněla Rudolfinem hudba z her. Koncert Games v podání Filmové filharmonie vsadil na nejznámější skladby z nových i starších herních pecek, a to včetně několika českých nášupů. Jak se nám líbilo vystoupení v Dvořákově síni?

Program? Lákavý. Očekávání? Obrovská. Už dobrou půlhodinu před začátkem koncertu jsme stepovali před honosnou budovou Rudolfina, celí nedočkaví, co přinese náš první herní koncert. Nebyli jsme zdaleka sami. Společně s námi stáli venku další herní novináři, vývojáři i hráči – všichni se těšili, až uslyší hudbu z her, na které nostalgicky vzpomínali už u vchodu.

Úvodní slovo si vzal na starost herní veterán a osvědčený moderátor Mikoláš Tuček (Score, Re-Play). Díky jeho fórkům byla atmosféra příjemně uvolněná. Jakmile po něm přišel mladý japonský dirigent Chuhei Iwasaki, celá síň s napětím vyčkávala, až zazní první herní melodie. A pak to začalo.


Nečekal jsem, že pocit absolutního nadšení přijde už s první skladbou. Battlefield 1942 a jeho hlavní znělku mám silně spojené s mými herními začátky – jakmile se mi do uších dostaly nezapomenutelné tóny z hlavního hudebního tématu od Joela Erikssona, proběhly mi hlavou záběry z ikonického traileru ke hře. Perfektní start koncertu.

Nostalgická jízda pokračovala dále. Filmharmonie se z druhoválečných bojišť přesunula do Azerothu a zahrála skladbu Seasons of War, která zazněla v prvním cinematic traileru k World of Warcraft. Ani zde jsem se nedokázal ubránit nadšení, obzvlášť když se k hudebníkům tentokrát připojil i sbor. Následoval i neméně povedený Wrath of the Lich King nebo atmosférický Lament of the Highborne, u něhož mě trošku zamrzelo, že se obešel bez „elfské“ zpěvačky (nebo nešla slyšet).

Po mém nejoblíbenějším MMORPG následoval Suicide Mission z Mass Effectu 2. Hudebníkům se skvěle povedlo zahrát „elektronické“ části skladby a navodit tak správnou sci-fi atmosféru. Zazněla také hlavní témata z Bioshocku, Uncharted (Drake’s Fortune), Call of Duty: Modern Warfare 2 a další „jednohubky“ z jiných titulů, které ukončily první část koncertu. Troufám si tvrdit, že každý návštěvník měl v programu alespoň pár svých oblíbených kousků.

Až u výběru skladeb z Final Fantasy mi trklo v hlavě, nakolik je celkový dojem z hudby vázaný na nostalgii nebo alespoň letmý kontakt s danými tituly. S touto japonskou sérií jsem dosud neměl žádné zkušenosti, otevřeně se tedy přiznám, že mi její hudba tolik neříkala, přestože zněla líbivě. Zkrátka jsem si ji nedokázal užít tolik jako jiné skladby.


Druhou polovinu koncertu Games otevřel fantastický výběr hudby z české Mafie. Akce se zúčastnil i její autor Vladimír Šimůnek, který se dočkal (zasloužených) ovací ve stoje od celého sálu. Nebyl jediný. Podobné pocty se dostalo i Danielu Vávrovi a dalším lidem z Warhorse Studios, jakmile došlo na světovou premiéru hlavní znělky ke Kingdom Come: Deliverance od Jana Valty.

Ačkoliv česká hudební stopa a poklona k tuzemským herním autorům patřila k nejmilejším momentům koncertu, naprostým vrcholem byl pro mě Morrowind, jedno z mých prvních velkých RPG, na které dodnes rád vzpomínám. Jakmile jsem uslyšel úvodní bubny z hlavní znělky – symbolizující tlukot Lorkhanova srdce – pomalu mě doháněla euforie. Slyšet Nerevar Rising (mou zřejmě neoblíbenější herní skladbu) naživo bylo něco nadpřirozeného, magického. Na tenhle kousek se bude jen těžko zapomínat.

Koncert pokračoval i dalšími kousky od Jeremyho Soula. Oblivion byl rovněž výborně provedený, nicméně mezi svým předchůdcem Morrowindem i následovatelem – tedy Skyrimem – vyzněl poněkud chudě. Právě hlavní znělka z pátého The Elder Scrolls byl nejočekávanějším číslem celého koncertu. Hymnu všech Dovahkiinů jednoduše zná prakticky každý hráč, ať už hrál Skyrim či nikoliv.

V tomhle Filharmonie nijak nezklamala a šlo o parádní zlatý hřeb hlavního programu. Možná byla škoda, že v polovině skladby nebyl slyšet sbor a jeho zpěv v dračím jazyce, který táhne celou znělku do hudebních výšin, ale v tu chvíli mi to tolik nevadilo.


Dočkali jsme se i velmi zábavných přídavků. Skladbu Baba Yetu (česky Otče náš), která sedm let nazpět vyhrála cenu Grammy, doprovázel povedený zpěv ve svahilštině. Atmosféra byla rázem o něco barevnější a veselejší. Po příspěvku z Civilization IV ale přišel opravdový hec, když zaznělo upravené hlavní téma Tetrisu. V takovém provedení a tempu, že dav začal v jednu chvíli tleskat do rytmu.

Chuhei Iwasaki dirigoval velmi živelně a energicky, až jsem se chvilkami bál, aby nepřepadl přes půltík. Bylo velmi zábavné sledovat jeho práci po celou dobu koncertu, ke konci se odhodlal i k několika povedeným fórkům (ne všichni ho ale přes celý sál slyšeli). Potlesk pro Filmovou filharmonii trval tak dlouho, že Tukan měl co dělat, aby vyhrkl alespoň hlavní partnery a poděkoval klíčovým lidem.

Výtky? Malilinkaté a ani ne tak na straně organizátorů, pokud si odmyslím trošku tichý sbor (u Skyrimu). Klidně bych se příště nebál dát mikrofon přímo dirigentovi, aby mohl před přídavkem promluvit k publiku tak, aby ho všichni slyšeli. Během poslechu mě taky napadlo, že by bylo milé zároveň koukat na plátně na záběry z her, ale chápu, že organizátoři z Filmové filharmonie byli nejspíše limitování místem.


Asi to vnímám zbytečně vážně, ale mrzelo mě, že někteří brali koncert asi jako derby mezi Spartou a Slavii a neodpustili si občasný hvízdot. Taky mě zarazilo, že se někteří odhodlali přijít v tričku a kraťasech, případně v havajské košili (a to byl i případ některých youtuberů). Myslím, že trocha důstojnosti v Rudolfinu nikomu neuškodí.

Celkově byl ale koncert herní hudby Games famózním zážitkem. Lidi okolo Filmharmonie odvedli pořádný kus práce a přinejmenším v mých očích dokázaly, že i hry jsou forma kultury, která umí zaplnit koncertní síň Rudolfina k prasknutí. Víc takových událostí, prosím.

Za lístky děkujeme Filmové filharmonii. Mimochodem, v říjnu odehraje další filmový koncert, tentokrát s názvem Sci-fi. Vstupenky už jsou dostupné na stránkách.


Zdroj:

Vlastní

Viet Tran
Editor in chief portálu SkillZone.cz, weeaboo, Moravák a Asiat v jednom exkluzivním balení, oběť záchvatů kreativity a grafomanství. A prokrastinace. E-mail: tran@skillzone.cz, Twitter: @MarekTV. Blog (zatím neaktivní): Tranuju.cz

Komentovat příspěvek

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.Požadovaná pole jsou označena *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.