Shadow Tactics: Blades of the Shogun Recenze

PC PS4 Xbox One

Tichá a promyšlená řež

Ještě nyní si pamatuju své herní začátky, kdy jsem jako malý capart strkal Score CD do mechaniky mé hlučné bílé krabice a radostně instaloval Desperados a Robina Hooda – taktické strategie, které započaly mou kariéru opatrného tichošlápka. Zatímco mí spolužáci ze základky stříleli do shluku polygonů či mlátili hranaté elfy v Morrowindu, já si spokojeně likvidoval nepřátele z bezpečí stínů.

Pak jsem ale zpětně objevil Commandos, který napevno stvrdil moji náklonnost k tomuto skomírajícímu žánru a ukázal mi možnosti, které neměl ani Divoký západ, ani Sherwoodský les. Ačkoliv se několik indie vývojářů pokusilo krásu taktických stealth akcí vskřísit ve svých samozvaných duchovních nástupcích, dlouho nepřišel žádný zásadnější kousek. Až do letošního prosince. Shadow Tactics: Blades of the Shogun se povedl a nedělá svým žánrovým předchůdcům vůbec ostudu.


Píše se rok 1615 a šógun Hidetada Tokugawa se snaží udržet křehký mír, který nastolil jeho otec po dlouhé občanské válce s ostatními rody. Ve světle lampionů se ale míhají stíny spiknutí, které musíte zažehnat dřív, než odstartují další několikaleté krveprolití. A neexistuje lepší způsob, jak se zbavit podlé opozice, než ji v tichosti zamordovat.

V roli elitního nindži a samurajského generála jdete po stopách spiklenců a cestou nabalujete nové spojence, kteří vám další snažení mile ulehčí. Tím máme příběh hotový, sám o sobě není moc zajímavý a spíše slouží jako funkční kulisa ke zbytku hry. Pozornost si ale rozhodně zaslouží postavy, které vás budou doprovázet od začátku příběhové kampaně. Hayato je tradiční stereotypní nindža, který likviduje nepřátele ze stínů šurikeny nebo tantó. Jeho samurajský parťák Mugen na jakékoliv plížení rezignuje a radši svou katanou porcuje nepřátele na lidské sašimi.

Postupem času se k vám připojí i další spojenci. Mrštná zlodějka Yuki se spoléhá na herní prostřední samotné a v nouzi se nebojí sáhnout po smrtelných nástražných pastech. Takuma je takový kříženec sovětského ostrostřelce Vasilije Zajceva a šaolinského mistra, který kosí cíle z bezpečné dálky. Poslední členkou party je Aiko, který svým přestrojením v gejšu umí znatelně ulehčit průchod misemi. Pověstný šarm japonských společnic zde využijete se vším všudy.


Stavebním kamenem hratelnosti Shadow Tactics jsou právě tyto hratelné postavy. Každý člen šógunovy popravčí čety se může chlubit diametrálně odlišnými schopnostmi a nabízí tak pestré možnosti, jak řešit důmyslně nadesignované mise. Zpočátku triviální napichování nepřátel na rožeň z bezpečí hustého keříku se postupem času změní na složité a systematické odlákávání a likvidování protivníků.

Stejně jako v Commandos bylo občas třeba speciality jednotlivých členů kombinovat. A hledání co nejefektivnější cesty k vyčištění mapy od opozičních poskoků tvoří nejzábavnější část misí. Ty jsou různorodé, rozumně navržené a vizuálně líbivé. Aleje se sakurami střídají lesnaté stezky a zasněžená města a každý herní „biom“ nabízí trošku jiný přístup k plnění úkolů. Především sníh mě slušně překvapil – nepřátelé totiž nejsou takoví hlupáci a pohled na otisky bot sněhu většinou stačí k tomu, aby svolali pátrání po vašich postavách.

Bez pečlivě promyšleného postupu si zde neškrtnete. Stejně tak si musíte dávat pozor na úhel a dosah pohledu patrol, odhadovat jejich trajektorii pohybu, uklízet po sobě bordel, schovávat těla a vůbec se prokousávat misí ideálně tak, aby vás při tom nikdo neviděl nebo nestihl zalarmovat posily. Ačkoliv se nepřátelé občas chovají podivně, místy mi přišli až přehnaně vnímaví a sebemenší známka o vaší přítomnosti může pro vás znamenat nahrávání uložené pozice.


Různých protivníků je pomálu, když se ale tu a tam objeví nějaký unikát, hra volá po změně strategie. Takového obrněného samuraje vaše dýky leda polechtají v podbříšku a převlek gejši ho taktéž dvakrát nerajcuje. V tomto případě se musíte spolehnout na Mugena a naporcovat nepřítele hrubou silou. To ale neznamená, že by zbytek party byl k ničemu – samuraje může vylákat Yuki se svou flétnou na odlehlejší místo, kde ho Mugen může beze strachu rozsekat na vločky. A takhle bych mohl pokračovat donekonečna. V každé misi se nabízí tuna možností a je na vás, které se chopíte.

Nepřátelské vojáky můžete lákat do pastí, zatímco na druhé straně mapy tiše likvidovat patrolu na věži a s gejšou zabavovat protivníky svým ženským šarmem. Shadow Tactics se chlubí i zajímavou a velice užitečnou funkcí, v níž můžete naplánovat budoucí kroky svých členů a následně se kochat, jak jste to hezky vymysleli. Simultánní údery vypadají efektně a dodávají hře potřebný šmrnc. Čím dřív se hráč seznámí s hlavními devízami jednotlivých postav, tím kreativnější pak může ve hře být

K postavám mě už napadá snad jen to, že mě trošku mrzí absence nějakého středně košatého stromu dovedností, které by se větvily na zajímavější a důmyslnější ability. Ale to už je jen moje osobní sobecké přání, všechny hratelné charaktery fungují v základě bez problémů a umí vyprodukovat ranec zábavy i bez rozšířených RPG prvků.

Velice užitečnou berličkou se ukázalo být počítadlo, které měří, kdy jste si naposled uložili hru. Zní to možná jako prkotina, ale věřte mi, že v této hře CHCETE ukládat co nejčastěji. Občas se stane, že si vaše postavy vyberou ne úplně nejlepší cestu k cíli a zvolí zkratku přes hlouček nepřátel, případně se vám nepovede skok na sousední střechu nebo se jednoduše přehmátnete. Zde je možnost rychlého uložení přes F5 nástroj samotného herního boha.


Co se týče technické stránky hry, občas se mi stalo, že se hra načítala déle, než měla. Kdo ví, kolika lidem se děje něco podobného. Po celou dobu hraní jsem nenarazil na žádný výrazný bug, jen mi chvilkami přišlo, že mě nepřátele viděli i přesto, že jsme byl pečlivě schovaný za překážkou. Ale bůh suď, jak to vlastně doopravdy bylo. Na druhou stranu musím AI pochválit, že se po mě nebála agresivně pátrat, když jsem nechtěně vylezl z křoví. Mohlo jí ovšem dojít, že něco není v pořádku, když tou dobou byla polovina jejích parťáků pod drnem.

Grafika je nádherná a společně s hudbou naplní váš monitor japonskou exotikou. Autenticou atmosféru umocňuje i volitelný japonský dabing, pakliže fandíte kultuře země vycházejícího slunce. Vlastně to možná bude lepší volba pro většinu hráčů – angličtina v některých momentech až přehnaně ukňouraně, hlavně Yuki se místy nedá moc poslouchat, přestože jde o zábavně napsanou postavu.

Chvílemi mě zase doslova vytáčela kamera. Ne vždy jsem měl možnost nahlédnout tam, kam jsem potřeboval, abych mohl položit pasti. Naproti tomu mě mile překvapila podpora X360 gamepadů na PC – Shadow Tactics se na něm hraje velice příjemně. Kdo měl šanci zkusit Diablo 3 na konzolích, ví, že stačí správné namapování a hráč si může vychutnávat komfort s opřenými zády.

Menší prosincová hra dokázala, že si i v záplavě zimních blockbusterů zaslouží něco pozornosti. Škoda, že už samotným žánrem nejspíše nezaujme masy. Titul se sice nevyhnul několika výtkám, přesto nevidím důvod, proč bych nemohl dobrodružství pěti vražedných japonských výletníků doporučit – nováčci do hry vplují jako ostrý nůž čerstvým tuňákem a veterány podobných her potěší kreativní řešení misí. Za mě rovná osmička.

Shadow Tactics: Blades of the Shogun je hrdým představitelem žánru taktických stealth akcí a nedělá svým předchůdcům ostudu. Drobné trable s kamerou a chvilkami haprující umělou inteligencí zastiňuje skvělý design úrovní, krásná audiovizuální stránka a především pestré možnosti při řešení misí.

Klady

  • Bohaté možnosti v misích
  • Krásné a rozmanité mapy
  • Slušná grafická a zvuková stránka
  • Podpora gamepadu

Zápory

  • Občas haprující kamera
  • Nevyzpytatelná umělá inteligence
  • Načítací doby
8

Super

Ondřej Chalupa
Student Pražského humanitního gymnázia, amatérský fotograf a videoproducent. Ve volném čase působím také jako moderátor a bavič. Posledních pár let se na mě lepí kytara.

Komentovat příspěvek

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.Požadovaná pole jsou označena *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*