Solstice Chronicles: MIA Recenze

Jakub Němec
PC

Neznámý virus likviduje osadníky na Marsu. Dokážete jej zastavit dříve, než vyhladí lidstvo na rudé planetě?

Osidlování planet naší sluneční soustavy patří nejen k tradičním tématům sci-fi žánru, ale v současnosti je také jednou z možností, jíž se zabývá vědecká veřejnost. O terrafikaci Marsu se zajímá čím dál více lidí také díky knize/filmu Marťan.

Ve hře Solstice Chronicles: MIA se přeneseme až do roku 2280, kdy člověk již rudou planetu zkrotil. Kolonizace probíhala docela hladce, dokud se neobjevila nemoc, která některé obyvatele zabila a jiné zmutovala.


Žánrová klišé

Studio Ironward, které v Chronicles navazuje na svou prvotinu The Red Solstice ze stejného prostředí pozemštěného Marsu, se s příběhem moc nemaže. Představte si všechny detaily vesmírných vědeckofantastických filmů na přelomu století – skafandry, mutanti, hromady vystřílených nábojů, výbuchy a především trapně předvídatelní záporáci.

S tím vším se opravdu setkáte, ale musíme tvůrcům nechat, že neuvařili dort alá pejsek a kočička. Váš bezejmenný hrdina patří ke komandu mariňáků, kteří mají vyšetřit podivná úmrtí na Marsu. Okamžitě se střetnete s řadou mutantních forem života, které lační po vaší krvi. Sami byste proti masám nepřátel moc neuspěli, proto budete rádi za každou pomocnou ruku, třebaže mechanickou. Od začátku vás doprovází létající droid Saffron, který je nejen vaším průvodcem, ale také hrozně ukecaným parťákem, jehož budete mít chuť odpálit.

Mimo otravného robota vás bude zřejmě tížit i náplň jednotlivých misí. Ve své podstatě jde o variace na „dojdi na určené místo, zmáčkni tlačítko a braň se“. Nejotravnějším úkolem bylo podle mě pobíhání ve vysoké trávě od jednoho generátoru ke druhému, aby mě nakonec hra poslala přes celou mapu zpět hledat přístupovou kartu. Dalším neduhem je nevyváženost jednotlivých misí. Některé zvládnete s prstem v nose a budete se divit, že je konec, zatímco průchod laboratoří nebo první boss vás donutí přemýšlet nad opuštěním hry.


Oheň řeší každý problém

Svého mariňáka si přizpůsobíte dle obrazu svého – je vám sympatičtější použít likvidační kulomet, zasypat nepřítele výbušninami nebo sežehnout vše v dohledu? Po zdolání hry se vám ještě zpřístupní brnění s všeříkajícím názvem Terminátor. Já jsem měl volbu docela jednoduchou a sáhl okamžitě po plamenometčíkovi, který měl nejlepší kontrolu nad válečným polem a při ruce vždy kanystr s hořlavinou.

Z počátku se váš avatar jeví jako slabé tintítko, kterého rozsápe každý potulující se mutant. Váš voják však sílí s každou přežitou akcí a vhodnou investicí zkušenostních bodů z něj vytvoříte tanka, který vydrží několik ran i od bossů, nebo zabijáka s velkým zraněním, který však bude většinu času couvat před nepřítelem kropíc jejich řady. Vývojové stromy jsou dostatečně rozsáhlé, takže se nebojím, že byste nenašli právě svou ideální představu mariňáka.

Ve správné izometrické střílečce musí být dostatek zbraní. Věřte mi, že je však často střídat nebudete. V Solstice Chronicles se totiž zlepšujete také v ovládání zbraní. Čím častěji je používáte, tím větší zranění a další benefity vám přinesou. Proto se vám může stát, že se zaseknete na obyčejném kulometu, jehož se pak nebudete chtít vzdát ani kvůli relativně lepším nástrojům smrti. Na bojišti najdete také řadu raritních artilérií, které jsou na jedno použití (rotační kulomet, pulsní puška).

Ve chvílích, kdy vám začnou docházet náboje nebo když budete v obklíčení mutantních nestvůr, přijde řada na drona Saffera. V zásadě má čtyři použitelné dovednosti – hledání nábojů, štít, impuls a snižování hrozby. Z počátku jsem jim moc nepřicházel na chuť, ale nakonec až jsem kompletně přemapoval celé jeho ovládání, nám přišel k užitku. Přesto je jeho ovládání spíše tryzna, k jejímuž užití jste přinuceni okolnostmi. Názorný příklad – pro splnění mise ve skladišti je nutné vyhodit do povětří ocelové dveře napalmovou bombou, kterou unese jen dron. Nic horšího jsem v poslední době nezažil, protože umístit bombu mě stálo několik minut života.


O dostatek terčů se nebojte

Dostatečně vybavený mariňák by mohl propadnout zoufalství, kdyby se na něj nechrlily hordy nepřátel, které může zpacifikovat. Obludárium, jež najdete na čtvrté planetě našeho solárního systému, je dostatečně pestré a nápadité. Setkáte se s plazícími se členovci (zdravíme Vetřelce), k ústupu zavelíte před rychlými mutanty s noži místo rukou nebo jejich bratranci vybuchujími v gejzíru jedu, v trávě vás budou přepadávat šokovým útokem vybavení krysoidi. Nevyhnete se ani minibossům, kteří umí vyvolávat v pravidelných intervalech vlny nohsledů. Samozřejmě se můžete těšit i na nervy drásající (a klávesnici prověřující) souboje s finálními monstry jedné ze čtyř lokací.

Důležitým aspektem při průchodu jednotlivými místnostmi je čas. S každou vteřinou vašeho pobytu v prostorách Marsu se zvyšuje hrozba, která spočívá v častějších nájezdech silnějších stvůr. Úroveň ohrožení můžete pravidelně snižovat pomocí vašeho létajícího droida, ale za cenu vyrojení silnějších nepřátel. Přitom je pro vás po celé mapě nachystána řada lákadel v podobě rozházené munice, granátů a lékárniček v nejzapadlejších koutech.


Výlet v temných barvách

Od ponuré sci-fi střílečky těžko můžeme očekávat nějaké pestrobarevné prostředí. Během celé marťanské odysey budete ponořeni do tmy či šera, v němž bude neoslnivějším bodem vaše baterka (pokud samozřejmě nepočítáme plameny našeho plamenometu). Díky absenci světla moc neposoudíte propracovanost detailů jednotlivých lokací, ale naprosto vás pohltí atmosféra, která evokuje již zmíněného Vetřelce.

Pro plný prožitek doporučuju hrát se sluchátky na uších, kdy jednotlivé skřeky hybridních monster vyšroubují svou děsivost na vyšší úroveň. Hudební stránka titulu mi naopak přišla spíše průměrná. V akční řeži přidá na intenzitě, ale víc od ní nečekejte.

This slideshow requires JavaScript.

Radši jindy

Solstice Chronicles: MIA vnímáme dost rozporuplně. Na jedné straně se jedná o slušnou izometrickou střílečku, na níž se pěkně dívá, tvůrci rozličnými audiovizuálními triky umí budovat hutnou atmosféru, k dispozici máte dost podrobný technologický strom, poznáte netradiční principy (neumřete hned, ještě třikrát se můžete objevit na stejném místě jen s částí zdraví) a frenetické rozsévání střeliva pečlivě pumpuje adrenalin do žil. Radost nám dělá také možnost zahrát si v lokální kooperaci s kamarádem. Kdy jste naposledy zažili hru u jedné obrazovky?

Z druhého pohledu najdeme mnoho podivností, které v jednom kuse počinu studia Ironward podráží nohy. Z těch hlavních nám v hlavě zůstaly především nudné a uměle natahované mise, některé frustrující momenty, kdy opravdu chcete odstranit hru ze svého disku, dost nepovedené ovládání drona a jeho využití a celková nedotaženost díla. Uznejte, že jedna mapa v survival módu je spíše k smíchu než plnohodnotná náplň.

Solstice Chronicles: MIA není vyložený průšvih. Fanoušci izometrických stříleček ocení titul v žánru, který se již tak často nevyskytuje. Pro obyčejného hráče jde o zajímavý titul, kterému snižuje kvalitu řada větších či menších nedostatků.

Klady

  • Hutná atmosféra
  • Dobrý pocit ze střelby
  • Vývoj postavy v rámci technologického stromu
  • Audiovizuální zpracování
  • Lokální kooperace

Zápory

  • Krátká kampaň (cca 4 hodiny)
  • Nudné, nevyvážené a repetitivní mise
  • Dron Saffer se vším všudy
  • Nevyužitý potenciál
  • Herní náplň mimo příběhovou kampaň
6

Dá se

Jakub Němec
Hraju rád věci, které mají příběh, myšlenku nebo nevšední nápad, nejlépe vše dohromady. Přesto nepohrdnu jakoukoliv dobrou oddychovkou v rámci odpočinku od každodenního stresu, ale onlinovkám se vyhýbám.