The Crew 2 Recenze

Poučili se vývojáři z chyb jedničky?

Představení The Crew 2 na loňské E3 čekal málokdo. Přeci jen první díl nebyl kdovíjakou peckou, jelikož očekávání hráčů – vybudovaná ubisoftí marketingovou masáží – nebyla tak úplně naplněna. Přesto nám na začátku léta přijel na disk druhý díl závodního MMO.

Oproti jedničce rozšiřuje závodní pískoviště v podobě zmenšených USA na vodní plochy i do vzdušného prostoru a zbavuje se kriminálního příběhu. Pomohly tyto kroky vývojářů z Ubisoft Ivory Tower k tomu, aby přinesli lepší závodní zážitek než v prvním The Crew?

Ještě jednou a lépe?

První The Crew nabídl béčkový krimi příběh, který nijak neoslnil, ale ani neurazil. Hra měla slušný dabing v Troyem Bakerem v hlavní roli a CGI cutscény, skrze které byl příběh vyprávěn, taktéž působily velmi slušně.

Druhý díl všechno tohle zahazuje. Zápletka je velmi prostá – jste nicka, které to ale jde setsakramentsky dobře s volantem a kniplem. Vybral si vás proto výrobce nejlepších akčních kamer, firma LIVE, abyste se zúčastnili jeho závodní extravaganzy.

Po úvodním závodu s efektním ohýbáním New Yorku vám dá hra na výběr, kterou závodní rodinu prozkoumáte nejdříve. Famílie jsou ve hře čtyři. Kromě klasických pouličních závodníků se na území USA nacházejí freestyleři, offroad závodníci i pro-racingová skupinka.

Každá z rodin má svou vlastní příběhovou linku, všechny ale jedou podle jedné šablony. Vy, zázračně schopný nováček, se postupně dostanete do hledáčku zavedeného šampióna. Aby se vám jednotlivé rodiny pletly ještě více, tak jsou všichni čtyři „bossové“ nadabovaní stejným hercem, který se ovšem ani v jedné roli nepřetrhne. To samé platí o všech ostatních postavách ve hře. Napsal bych, jak se jmenují, ale stihl jsem to zapomenout.

Celkovou mizernost příběhu podtrhává i jeho vizuální podoba. Ty tam jsou totiž drahé vypiplané CGI filmečky. Cutcény jsou ve druhé díle vytvořené přímo v enginu hry, což má za následek ztrátu jakékoliv vizuální identity jednotlivých charakterů. Všichni totiž mají jen jednu výraznou vlastnost – jsou oškliví.

Volal rok 2008. Chtěl své budovy zpátky

Grafika The Crew 2 je obecně rozporuplnou záležitostí. Modely aut totiž vypadají krásně, zpracování světelných zdrojů a paprsků slunce je také velmi povedené a paleta barev je oproti předchůdci také mnohem větší. Hra ovšem trpí kvůli svému megalomanství. Obrovská mapa totiž potřebuje něčím zaplnit, a aby se vývojáři drželi reality, použili na to domy a stromy. Právě jejich množství se ale neblaze podepisuje na jejich kvalitě.

Ačkoliv se vývojáři chlubí, že většinu mapy oproti jedničce vymodelovali znovu (hlavně kvůli přidání vodních systémů pro lodě), budovy použili nejspíš úplně stejné. A ani před pěti lety nešlo o kdovíjaký zázrak. Víc než zástavba ale praští do oči vegetace. Její detailní modely totiž doskakují až na poslední chvíli, a když letíte letadlem ve větší výšce, ani se doskakovat neobtěžuje.

Ve výsledku je tak graficky kabátek The Crew 2 jakýmsi hybridem mezi rokem 2018 a 2007. Statické snímky z propracovaného fotomódu jsou ale pořád nádherné a mapě se, stejně jako opravdovým USA, nedá upřít rozmanitost. Výhodou zastaralejší grafiky je také menší náročnost na hardware, takže si zahrajete i na slabších strojích.

Zajímavým prvkem je i změna ročního období z léta na zimu a naopak. Děje se to však naprosto nahodile a za celou hru jsem si v zimě zajezdil asi třikrát, a z toho se ve dvou případech jednalo o skript. Se zimou se pojí jeden podivný nedostatek – auta soupeřů za sebou zanechávají stopy, ty ale mají omezenou délku, takže se posouvají společně s vozidly. Nepochopitelné.

Ale je to zábava?

Na závodní hře je samozřejmě nejdůležitější to, jak se dá závodit, zda je s čím a hlavně, je-li to zábava. Největším problémem prvního The Crew byl stereotyp. Závodů sice nebylo málo, ale nedaly se označit za příliš rozličné ani kdovíjak propracované. To se naštěstí daří druhému dílu bořit.

Závodů je pořád hodně. Díky rozdělení do čtyř rodin, kdy v každé jsou navíc k dispozici tři až čtyři disciplíny, se dostavila tolik potřebná pestrost. Všechny disciplíny jsou navíc stejně zábavné. Tratě jsou v 90 procentech případů zajímavě navržené a je kolem nich na co se koukat.

Problémem je ale způsob, jakým je obsah dávkován. V prvním díle bylo odemykání závodů spojené s příběhem, což se prý hráčům nelíbilo. Místo toho proto na vás jsou pořád házeny nové a nové závodní události po celé mapě. Nevíte proto, kam dřív skočit, a často jste obsahem až příliš zahlceni. Příběh prvního dílu vás navíc nutil, abyste po USA cestovali a posouvali se z města do města.

V pokračování nic takového není a díky možnosti se teleportovat na jakýkoliv závod není prozkoumávání světa potřeba. Vítanou záchranou jsou tak mapové filtry, které vám umožňují zobrazit např. jen nedokončené závody nebo je filtrovat dle školy či typu vozidla.

Ač jsem se původně bál, že letadla a lodě budou jen jakýmsi přilepeným a nepříliš propracovaným doplňkem, opak je pravdou. Letecká akrobacie je po chvíli cvičení poměrně jednoduchá, řetězení a kombinování jednotlivých triků zase velmi zábavné. S rozšířením působiště hry mimo silnice úzce souvisí i možnost rychlého přepínání mezi silničním, vzdušným a vodním vozidlem v režimu volné jízdy. Ač tato funkce v ukázkách před vydáním směšně, v praxi je velmi užitečná a hlavně zpříjemňuje pohyb po USA.

Závody s většími a ne tak mrštnými letadly, kdy musíte prolétávat skrze kontrolní body ve stanovené poloze, jsou ze začátku frustrující. Provádění piruet je totiž mnohem pomalejší a stejně tak i zatáčení. Jakmile ale letoun dostanete do ruky, promění se závody ve vzduchu v zábavný adrenalinový zážitek s obrovským pocitem zadostiučinění v cíli.

Lodí jsou ve hře také dva druhy – power-boat a jet-boat. Power-boaty jsou rychlá plavidla, která excelují spíše na větších vodních plochách, zatímco jet-boaty se prohánějí po bažinách nebo právě po umělých kanálech uprostřed Las Vegas. Obojí se řídí velmi pohodlně a závody s nimi zabaví, a to také díky skvěle zpracované fyzice vody. Lepší jsem v žádné hře neviděl.

Zpět jsou samozřejmě i vozidla se čtyřmi (a dvěma) koly. Ta jsou na rozdíl od lidských postav vymodelovaná skvěle, a to hlavně zvenku. Zevnitř už taková sláva není – palubní desky se od jedničky nezlepšily a volant se pořád kdovíproč otáčí pouze v rozmezí 180 stupňů. To samé platí i o ostatních dopravních prostředcích.

Je vidět, že vývojáři s vozidly strávili nějaký čas, neboť jsou všechna skvěle ozvučená a znějí velmi autenticky. Potěší poměrně široké možnosti přizpůsobení vozů pomocí laků, polepů, jiných kol, nárazníku apod. Po vzoru Forzy přibyla i možnost vytvářet vlastní polepy a sdílet je s komunitou.

I s tradičními vozidly lze dovádět hned několika způsoby. Kromě klasických závodů z bodu A do bodu B (ve kterých si můžete volně vybírat mezi auty a motorkami) je tu driftování a drag race ve street race rodině. Freestyloví borci vás posadí do monster trucku, offroad rodina se vyžívá mimo silnice v rally raidu (orientační závody s dakarovými teréňáky), rallycrossu a motokrosu.

Nakonec jsou tu pro-závodníci s okruhovými GT speciály a disciplínou Alpha GP, což je jen vágní název pro formuli 1. Nabídka licencovaných vozidel sice nemůže konkurovat sérii Forza, nicméně je z čeho vybírat. V The Crew 2 chybí akorát méně obvyklé kousky, které ocení hlavně automobiloví fajnšmekři.

Všechna vozidla se skladují ve vašem domově, což je vila v Miami (majitelé season passu mají navíc jeden v Los Angeles), v níž provádíte hlavně onu úpravy svých plechových a laminátových miláčků. Procházení se po vilekule, která se s vaší vzrůstající slávou stává čím dál více luxusnější, připomene kořeny tvůrců hry v sérii Test Drive Unlimited. To já rád.

Být či nebýt online? To je, oč tu běží!

Jednou z hlavních premis prvního dílu, kolem které se také točilo nejvíce oprávněné kritiky, byl příslib závodního MMO. Na jednotné mapě USA se měla pohybovat spousta jiných živých závodníků z celého světa, kteří spolu vytvářeli party (crews) a závodili do bezvědomí. Moc dobře to ale nefungovalo, a to hlavně kvůli zanedbané technické stránce.

To se bohužel nezlepšilo. Hra stále využívá peer-to-peer připojení hráčů, což způsobuje časté errory a odpojování ze hry. Obzvlášť trpí uživatelé s uzavřeným NATem (což byl i můj případ), kteří občas hru ani nemohli spustit. Tímto se také chci omluvit za chybu v mých dojmech z bety, kde jsem tvrdil, že se The Crew 2 P2P systému zbavilo – hra nikde nepíše, že máte uzavřený NAT, a hlavně jsem během uzavřené i otevřené bety nezažil jediný problém.

The Crew 2 je kvůli MMO nátuře neustále připojený k internetu a nemilosrdně vás vykopne po několika minutách nečinnosti (např. když si jdete uvařit čaj). Alespoň můžete oproti prvnímu dílu zapauzovat hru. Bravo.

Hra musí dostát svému názvu, nabízí tedy možnost vytvořit partu až se třemi kamarády a účastnit se spolu závodů. Ty ale nabízejí úplně to samé, co ty singleplayerové. Příslibem nějaké exkluzivně multiplayerové zábavy je tak PvP režim, který do hry přijde až koncem roku.

Ubisoft Ivory Tower dokázali vytvořit spoustu zábavného závodního obsahu ve velmi pohledném kabátku. Ovšem spojení jednotlivých závodů s příběhem The Crew 2 a způsob, jakým je obsah dávkován, je typicky francouzsky lajdácký.

Klady

  • Velký a rozmanitý otevřený svět
  • Zábavné disciplíny
  • Výběr vozidel a jejich modely
  • Skvěle navržené tratě
  • Dobrá optimalizace
  • Možnosti customizace

Zápory

  • Vysloveně otřesný příběh, postavy a dabing
  • Grafické přešlapy
  • Častý pocit přehlcení obsahem
  • Technické zpracování multiplayeru, nutnost být online
  • Prakticky neexistující MP aktivity
7

Fajnovka

Ondřej Pešek
Maloměstský geek, hráč a britpoper. Studuje na gymnáziu, moc se ale nepřetrhne. Místo toho raději dělá to, co geekové a hráči běžně dělávají, a následně o tom píše veřejně na internetu.