Watch Dogs 2 Recenze

PC

Poučil se Ubisoft ze svých přešlapů?

Přesně si vzpomínám na rok 2014, kdy jsem s velkým očekáváním poprvé spouštěl Watch Dogs a doufal, že ta hra bude opravdu tak dobrá, jak vývojáři tvrdili. A ačkoliv očekávání nesplnila, nakonec mi zas tak strašná nepřišla. Jízdní model nebyl sice nic moc, rádoby záhadný Aiden Pearce taky přímo neuchvátil a o plytkém příběhu s banální zápletkou nemluvě. I tak mělo Watch Dogs něco do sebe.

Když v červnu Ubisoft oznámil druhý díl, slíbil napravení chyb, ukázal nového hrdinu a slunečné San Francisco, přiznávám, že jsem se dokonce začal těšit na další várku městské akce. Povedlo se tedy druhému dílu poučit z chyb jeho předchůdce?


White hat hackeři

Začněme tím nejméně zajímavým, na co jsem ve hře narazil – příběhem. Nechápejte mě zle. Příběh není špatný a rozhodně zaujme více než v prvním díle. Stále ale máme co do činění s nemastným a neslaným hackerským vyprávěním. Nudného Aidena Pearce nahradil Marcus Holloway, mladík, který se rozhodl rebelovat proti systému ctOS 2.0 a korporacím zneužívajícím data nevinných občanů. Ani ten ovšem nepatří k hrdinům, kteří vás zaujmou na první pohled.

Vzhledem k tomu, že Marcus byl označen systémem za potenciální hrozbu, hned v první misi smažete jeho záznam v systému a uděláte z něj “ducha”. Během úvodního úkolu vás ale sleduje skupinka zvaná DedSec, která horečně debatuje nad tím, zda vás vzít mezi sebe. Záhy ve vás však uvidí přirozený talent a v příští misi se už šlapete zlým počítačovým firmám.

A na podobném námětu funguje celá hlavní dějová linka – tu sejmete jednu zlou korporaci, tu druhou, tu pomůžete tomuhle, tu odhalíte špínu na FBI, a mezitím se občas ukáže hlavní záporák hry, který ze začátku vlastně nepůsobí nijak záporně – Dušan Nemec, CTO firmy Blume, a zároveň váš úhlavní nepřítel, stojící za ctOS 2.0.

Spolu s vámi sdílí podzemní úkryt DedSecu i několik dalších hackujících a extravagantních nerdů – dobře, až na zamlklého Joshe, který toho moc nenamluví, nicméně v tom co dělá je fakt dobrej… ať už je to cokoliv. Vedle něj tu máme Wrenche, lehce bláznivého týpka s maskou, Sitaru, která v DedSecu působí hlavně jako variace na PR zaměstnance herních firem, a posledním členem je Horatio… a ten, no, asi taky umí hackovat, ale zejména funguje jako skvělá postava pro nekorektní vtipné dialogy s Marcusem. V momentě, kdy vám to v partě začne trochu skřípat, potkáte Raymonda Kenneye, respektive T-Bona z prvního dílu, který týmu značně pomůže posunout se dopředu.


Novinek je víc než dost

Musím se přiznat, že jsem strašně často úplně zapomínal na to, že vůbec nějaké příběhové mise musím dělat. Většinu času jsem totiž strávil jen prozkoumáváním San Francisca a jeho přilehlého okolí. Otevřený svět ve Watch Dogs 2 je totiž neskutečně bohatý, živý a neustále nabízí nové možnosti.

I když jen pomalu jdete po ulici a splýváte s davem, pořád máte šanci ovlivňovat svoje blízké okolí, hackovat mobily kolemjdoucích NPC, číst jim SMSky, prozvánět je, poslouchat jejich hovory, ovládat okolo projíždějící auta a každou chvíli se zastavit kvůli nějaké vedlejší misi či nějakému collectible předmětu, ať už jsou to peníze, zkušenostní body či laky na auta.

Výše jsem zmiňoval, že Sitara funguje jako něco na způsob PR manažerky DedSecu. Proč by ale DedSec potřeboval PR? Stejně jako Anonymous z reálného světa, i DedSec je aktivní na sociálních sítích a sbírá sympatizanty po celém světě. Ti slouží ke dvěma věcem. Zaprvé počet fanoušků víceméně zaskakuje zkušenostní body a za každý dosažený level dostanete body pro vylepšování Marcusových schopností, podobně jako tomu bylo v prvním díle. Druhé užití pro vaše fanoušky nastane na konci hry, kdy vám dobrovolně poskytnou výpočetní výkon jejich zařízení pro váš útok na Blume.


Watch Dogs 2 nám do vínku dal dva super nové nástroje nabízející širokou škálu využití. Mluvím o Jumperovi, dvoukolovém vozítku na ovládání, který se dostane na místa, kam se Marcus nevejde, a o létajícím dronu, který je skvělý na prozkoumání oblastí, do nichž se chystáte – můžete s ním označovat nepřátele, z dálky je odlákat a v pozdější části hry na ně můžete házet i elektrické výbušné zařízení, jenž je pošle na pár minut do bezvědomí.

Spolu s dronem, trpělivostí a trošičkou toho umu většinu misí projdete bez střílení stealth způsobem. Takové hraní ostatně dává největší smysl. Zároveň se i hodí k relativně morálně založené postavě Marcuse. Když ho vidíte jak nevinně vtipkuje a směje se v cut scénách hned potom, co právě odpálil potrubí v půlce ulice a spáchal třicetinásobnou vraždu, příště si vyberete jiný postup misí.

Většinu hackování provádíte pomocí vašeho chytrého telefonu, který však můžete otevřít a ve hře slouží jako rozšířené menu. Zároveň ale působí jako poměrně reálný telefon, obsahuje totiž i několik fajn aplikací a obchod s nimi. Pomocí Noodle Maps se pohybujete po světě, Driver: San Francisco je víceméně Uber, Car od Demand vám přistaví auto, které jste si koupili, a v Media Playeru si pouštíte hudbu. Vedle toho se můžete proklikat na obrazovku s upgrady pro Marcuse, či zobrazit aktivní mise.


Náhodný multiplayer

Multiplayer zde funguje v rámci většinou náhodných interakcí s ostatními hráči, kteří se, opět náhodně, napojí na stejný server jako vy. Scénářů po vašem setkání je pak několik – jeden z vás může toho druhého začít hackovat, oběť pak musí najít útočníka a zneškodnit ho. A ne, není to tak jednoduché jak se zdá, ačkoliv dron poskytuje dost velkou výhodu straně hackovaného hráče.

Mezi další časté formy interakce patří variace na hru na kočku a myš. Když dosáhnete největšího stupně hledanosti, policie nezavolá armádu, ale další online hráče, kteří vám půjdou po krku, a když uspějí, jsou za to patřičně odměněni.

Jelikož občas nejste úplně v situaci, kdy uvítáte, že vás z ničeho nic začne jiný hráč hackovat, nabízí nastavení Watch Dogs 2 multiplayer vypnout a užívat si čistě jen hru pro jednoho hráče.


Jak to vypadá a jak to zní?

Vydání prvního dílu Watch Dogs provázel vcelku veliký skandál ohledně grafického zpracování, které bylo poprvé předvedeno v gameplay videu z E3 2013. Hra, která se dostala na pulty vypadala podstatně jinak než v prezentovaných videích.

Nucený downgrade rozpoutal vlnu kritiky na vývojáře. A zdá se, že to je další z věcí, v níž se poučili. Grafika Watch Dogs 2 sice není nic co by extra vybočovalo z řady současných AAA her, zároveň ale neurazí a plní současné standardy. Animace jsou plynulé a hezky se na ně kouká, Marcusovy skoky jsou díky nim ještě v rámci relativní uvěřitelnosti.

Soundtrack nabízí šest rádiových stanic hrající spíše méně známé skladby. Od rádií si tak určitě neslibujte současné moderní hity. Licence zkrátka nejsou nic levného a namísto toho nám Ubisoft nabídl přehlídku cenově dostupnějšího repertoáru, který ale v rámci Watch Dogs 2 moc nevyniká a vy po čase možná dáte přednost i vlastní muzice ze Spotify.


Kritika hezky na konec

A jelikož se blížíme ke konci, dostávají se na řadu i zápory hry. Realističnost… Ano, to je dost velký a těžko uchopitelný problém. Na vývoji hry prý spolupracovali opravdoví hackeři. Pravděpodobně to byli ti stejní, kteří vám v online hrách vysokým hlasem vyhrožují DDoSem a zrušením vaší IP, ať už tím myslí cokoliv. Když se však přenesete přes to, že Marcus dokáže jedním zmáčknutím tlačítka na telefonu odpálit trubky kanalizace, otevřít dveře a manipulovat dopravu okolo sebe, začnete si hru naplno užívat.

Za zmínku stojí i Marcusovy fyziologické vlastnosti. Navzdory všem stereotypům o hackerech s akné, hlavní hrdina Watch Dogs 2 je urostlý, umí parkour jako Ezio z Assassin’s Creed a občasně si z nudy skočí salto ze střechy. Proč ne, žejo.

Jednou z věcí, která dokáže člověka vyvést z míry, je ovládání vozidel. Jízdní model od prvního dílu došel značnému vylepšení, pořád z něj ale cítíme arkádovost. Vozidla se na silnici a zejména ve vzduchu chovají jako sto kilová a dokáží z maximální rychlosti zastavit prakticky na místě.


Technologickou stránky občas kazí propady FPS. Místy pokulhávající optimalizace se ukáže zejména v případě, kdy jedete ve vyšších rychlostech centrem města. Hra poté přestane stíhat vykreslovat okolí a FPS buď spadnou o dost dolů, nebo se hra začne rovnou zasekávat. Majitelé některých grafických karet mohou narazit i na problém s problikáváním obrazovky.

I přes své nikterak velké chyby má druhý Watch Dogs co nabídnout a rozhodně se dá říct, že autoři prošli po prvním díle očistou. K tomu si paranoidnější z nás mohou přisvojit poselství o dystopické budoucnosti bez soukromí, které ani v tomto díle ale nemá tolik prostoru, kolik zasluhuje. Dostali jsme tedy několik desítek hodin téměř bezvadné hratelnosti, spousty vedlejších misí a aktivit.

Watch Dogs 2 je bezpochyb povedenou hrou. Vývojáři si dali záležet a upustili od falešných slibů. Pokud nad hrou nebudete zbytečně přemýšlet, máte spoustu možností vyřádit se v širokých možnostech San Francisca blízké budoucnosti. A to vše zabalené na líbivého kabátku.

Klady

  • Spousta aktivit
  • Intuitivní hackování
  • Jumper a dron
  • Grafika

Zápory

  • Jízdní model vozidel
  • Propady FPS při recenzování
  • Soundtrack
8

Super

Radomír Zelenka
Optimista, pesimista, nervák, kliďas, vábič nezletilých do dodávek a občasný pisálek. Radši pracuju než se učím, a je to vidět... Bohužel.