Zaklínač 3: Divoký hon Recenze

Viet Tran
PC PS4 Xbox One

Každý, kdo mě zná o něco více než pouze jako jediného Asiata na české herní scéně, který píše škváry o hrách, ví, že bych pro Poláky z CD Projekt RED bez mrknutí dal svou bradku do ohně. Zaklínač 3 můj postoj vůči vývojářům ze sousední zemičky pak pouze upevnil. Nyní bych pro ně možná obětoval i nohu. Ráďovu.

V Divokém honu jsem strávil více než 180 hodin, přičemž jsem krom jednoho regionu prošel všechny lokace křížem krážem, posbíral všechny karty do Gwentu, vyčistil lesy Velenu od všelijaké havěti (a párkrát u toho potupně zhebl) a pocuchal pár slečen i tamější politickou scénu. Už dlouho jsem se nebavil tak moc, abych kvůli tomu zaspal závěrečnou zkoušku.

witcher3 2015-06-01 01-25-09-924

Za touto slečnou s popelavými vlasy se poženete značnou část hry. A nebudete sami.


Poslední dílek do mozaiky

V Divokém honu už má Geralt paměť v pořádku a rozvzpomene si, že z onoho zástupu žen, s nimiž měl něco víc než jen večeři při svíčkách, miluje vlastně jen Yennefer. Honba za černovlasou kráskou končí poměrně záhy – ta byla celou dobu u Emhyra, císaře Nilfgaardské říše. Ten, zaměstnaný válkou s Redanií o poslední kousky severních království, požádá Geralta o pomoc.

Jeho dcera (a někdejší Geraltova chráněnkyně a vládkyně časoprostoru), princezna Cirilla, se vrátila zpět do jejich světa a pronásleduje ji Divoký hon, přízraky v brnění, za které by se nestyděl ani Sauron. Společně s Yennefer se tedy vydáte po stopách dívky s popelavými vlasy, která dle proroctví rozhodne o osudu všech světů.

A zde si dovolím upozornit za zásadní věc. Divoký hon nejenže přímo navazuje na původní knižní pentalogii, ale rovnou ji i uzavírá bez jakýchkoliv zbytků. Přestože vývojáři říkají, že znalost knížek není nijak vyžadována, člověk nepolíbený předlohou se zde bude ze začátku dost ztrácet. Hra je totiž očividně dělaná pro ty, kteří mají pětidílnou ságu o Geraltovi a Ciri za sebou.

Čímž ale neříkám, že si příběh neužijete. Po deseti dvaceti hodinách se hráč konečně chytne narační nitky, bude mu ale unikat spousta souvislostí. Kdo je Ciri? Proč se po ní žene jak Divoký, hon, tak samotný Emhyr? A proč žádá zrovna Geralta o pomoc? A co Divoký hon, to jsou odpadlíci z Mordoru? Na tohle vše vám odpoví knížky, hra vám příběhové pozadí pouze naznačí. A dle mého názoru ne úplně dostatečně.

witcher3 2015-05-24 03-10-39-201

Samozřejmě se potkáte i se starými známými jak z knížek, tak předchozích her.


Zatímco doteď byla znalost předlohy spíše milým bonusem ve chvílích, kdy jste třeba potkali známé ksichtíky, zde si nečtenář často neuvědomí, s kým a proč má tu čest. Troufám si tedy tvrdit, že zážitek z příběhu bude sotva poloviční, pokud si pentalogii nepřečtete. Dejte jí šanci, CD projekt RED pro čtenáře nachystal úžasný obsah, na který jen tak nezapomenete.

Samotná rozhodnutí z předchozích dílů se samozřejmě přesunou i do Divokého honu, někdy v půlce hry jsem ale zjistil, že nemají zdaleka tak silný dopad na stav světa, než jsem si původně myslel. Jediné, co jsem tím pádem ovlivnil, byla přítomnost několika postav, které jsem mohl v předchozích dílech odsoudit k smrti.

I to ale není málo. Právě tito staří známí mi leckdy odemkli další několikahodinovou sérii questů, případně mě odkázali na místa, kam bych se bez jejich pomoci jednoduše nedostal. Jestliže hrajete Divoký hon s čistým štítem, budiž, ale i zde jako případě knížek doporučuji si doplnit vzdělání alespoň Zaklínačem 2: Vrahové králů, kde oněch zásadnějších rozhodnutí, které mají vliv na třetího Zaklínače, je podstatně více než v jedničce.

Docela mě ale štvala skutečnost, že některá rozhodnutí z druhého dílu, které se zdály být nějakým způsobem důležitá, hra zcela ignoruje. Za všechny stačí jmenovat příběhovou linku za Iorvetha a jeho Scoia’tael, se kterou Divoký hon vůbec nepočítá.

witcher3 2015-05-23 23-34-04-685

Dámy lesa mi nahnaly husí kůži. Skvělá pasáž!


Tak či onak je hlavní dějové linka jedna z nejsilnějších, které jsem kdy ve hrách v posledních letech zažil. Honba za Ciri je narační magnum opus, který obsahuje tolik úžasných chvilek, že by si jejich výčet zasloužil jeden samostatný článek. Lov ježibab, hledání spojenců do (zdánlivě) závěrečné bitvy i shledání se se Ciry – tolik skvělých momentů neměl ani Mass Effect, jenž u mě do této chvíle kraloval.

Hra má celkově tři hlavní zakončení, která se odvíjí od rozhodnutí v posledním aktu. Ta na první pohled nevypadají nijak zásadně a docela mě i mrzí, že se osud hlavních postav tvaruje podle dialogů, které osobně považuju za marginální. I tak ale všechny konce krásně uzavírají příběh beze zbytků.

Každý ending doprovází několik verzí dle toho, jak moc jste plnily questy a komu jste nakonec kývli na pomoc. Vesměs se však jedná o rekapitulaci vašich někdejších rozhodnutí a jejich finální rozuzlení, jako je výsledek války, osud panovníků či vedlejších postav.

witcher3 2015-05-27 19-59-05-382

Na tohle čekali všichni fanoušci princezny z Cintry.


Nikde nebylo lépe

Svět Zaklínače 3 není zcela otevřený, jak by si mohl kdekdo dle prezentačních videí myslet. Hra je rozdělena do několika regionů, mezi nimiž můžete bez problémů cestovat. O jejich velikost se nebojte – už startovní lokace, Bělosad, mi sebrala nějakých dvacet hodin, než jsem z ní vylezl. Velen, který po ní následoval, byl třikrát větší a obsahově i bohatší. Hráče RPG a milovníky rozmanitých světů musel Divoký hon naplnit čistou euforií.

Vzhledem k velikosti regionů jsem ocenil možnost rychlého cestování jak pomocí cestovních značek, tak lodí, jinak by se herní doba natáhla bez nadsázky o několik desítek hodin. Ke zdolávání kratších vzdáleností vám poslouží věrná klisna Klepna (čtenáři!), jež si můžete přivolat téměř kdekoliv a kdykoliv.

Na rozdíl od Skyrimu je svět třetího Zaklínače ale mnohem živější. Téměř na každém rohu jsem nalézal památníky, nestvůrami sužované vesnice, bandity či prostě jen truhlu s pokladem a mrtvolou, jejíž dopis mě usměrnil k dalšímu pokladu či questu. Hra mě nenechala si na chvilku oddychnout a já poslušně hltal vše, co mi naservírovala. A vše chutnalo skvěle.

witcher3 2015-05-30 22-12-24-588

Po celé mapě jsou rozesety zajímavé body, které stojí za to prubnout. Třeba tento šutřík vám boostne znamení Quen a přidá jeden talentový bod navíc.


Zaklínačské univerzum je temné, zatuchlé a nespravedlivé, a hra mi tuto skutečnost připomínala na každém druhém kroku. Pogromy na nelidi, upalování nevinných bylinkářů a útoky banditů na bezbranné vesničany je zde na denním pořádku, přičemž mi hra málokdy dala možnost některým událostem zabránit.

Divoký hon není žádná pohádková idylka, a přestože Dragon Age měl docela našlápnuto, alespoň co se otázky diskriminace trpaslíků a elfů týče, Zaklínač vizi pověrčivé a nepřátelské společnosti dotáhl k dokonalosti.

Skvělá je také zřejmá inspirace slovanskými reáliemi, které na vás pomrkávají z každého roku. Maková pole, druidské rituály, architektura vesniček i samotné potvory, to vše v sobě nese pachuť středoevropského folklóru. Autoři očividně čerpali z lidových pověr a pohádek, což se podepsalo především nejen na zaklínačských zakázkách.

witcher3 2015-05-29 23-25-46-137

Skellige jsem prozkoumal ze všech regionů nejméně, ale to především proto, že jsem naskočil do hlavní dějové linie a nedokázal z něj vyskočit. Já se vrátím!


„Skyrimovský“ syndrom je zpět

Nakousl jsem questy, tak je poslušně dojím. Ty jsou jedním slovem skvělé. Zapomeňte na lesní genocidy typu „posbírej mi dvacet bobřích kožichů a troje trolí předkožky“ či aportovací úkoly, které vás dokola posílaly na druhý konec světa pro tulipán. Questy jsou nápadité, pečlivě napsané a leckteré překvapily svým rozuzlením.

Vesničané řeší reálné problémy, jako jsou trable s úrodou, okolo se potulující potvory či nezvěstní příbuzní. Co se týče zaklínačských kontraktů, ty se točí čistě okolo lovu potvor, počínaje výslechem svědků (zbylo-li z nich něco víc než jen krvavá šmouha), prozkoumáním místa incidentu pokračuje a rituálním setnutím hlavy potvory konče.

Nově přibyly i honby za pokladem, které trpělivé pátrače odmění diagramem na zaklínačskou zbroj, jež bývá statisticky lepší než běžné vycpané tuniky.

witcher3 2015-05-24 20-35-32-092

Zaklínačské vybavení svými statistikami výrazně převyšují zbraně i zbroj, které lze koupit u kovářů.


U hlavní příběhové linie mi občas vadily zbytečně natáhnuté řetězce questů, kdy bylo podmínkou k postupu přesvědčení nějaké frakce či skupiny individuí. Ty, jak jinak, po mně chtěly nějakou tu protislužbičku, jež často nabobtnala do dalšího několikahodinového dobrodružství.

Neříkám, že jsem si je neužil (naopak, jsou famózní), jen si stojím za tím, že mohly být do příběhu zakomponovány lépe než jako „hele, řeknu ti víc, až mi vyvraždíš půlku kontinentu a sesadíš krále“.

Musím ale uznat, že výplň to byla skvělá. Nejvděčnější jsem asi za příběhovou linku Barona z Vranohradu. Mimo skvěle napsané postavy jsem se dočkal i jednoho z nejsilnějších momentů ze hry, kdy Baron rituálně přijímal potrat za svou dceru a omlouval se mu za fakt, že kvůli němu nikdy nespatřil světlo světa. Nádhera.

witcher3 2015-05-27 01-02-24-395

Až na pár bodíků jsem prozkoumal vše, co se dalo. Ve Velenu jsem strávil nějakých 80 hodin.


Pozdě bycha honit, Geralte

Přestože se příběh prezentuje jako závod s časem, nic mi nebránilo v poctivém plnění vedlejších questů, lovení potvor a hazardování v Gwentu. Přitom vedlejší aktivity nijak nesrážejí hlavní dějovou linii, naopak ji leckdy obohacují.

Pamatuju si jednu pasáž, kdy jsem pomáhal strážnému s okolo se potulujícími topiči. O pár hodin později mi ulehčil práci v příběhovém questu, kdy mi předal klíč od stok, jenž bych si musel jinak vymlátit ze strážní brány.

Funguje to i naopak – Zaklínač obsahuje několik důležitých rozhodnutí v rámci hlavní dějové linie, které se pak odráží na současném stavu světa. Ačkoliv se Getalt snaží sebevíc, nikdy nezůstal neutrální, a podle toho, na jakou stranu se přikloníte, okolí bude reagovat. Častokrát jsem se dostal i do situace, kdy jsem si musel vybírat mezi větším a menším zlem.

Téměř každé rozseknutí problému a každé rozhodnutí zde má nějaký dopad. Některé se projeví hned, některé až po deseti hodinách. Častokrát jsem se chytl za hlavu a vyhuboval se za pomoc té či oné postavě, která neměla úplně andělské úmysly. A to je na celém Zaklínači krásné. Mé činy se reálně reflektovaly do okolního světa, ty se pak jako bumerang vrátily s nějakým výsledkem.

witcher3 2015-05-27 20-44-04-021

Tahle příběhová vsuvka zahřeje u srdíčka všechny, kteří fandí milostnému vztahu mezi Yennefer a Geraltem.


Balet s meči

Souboje jsou v Zaklínači obtížné a vyžadují mnohem více než frenetické sekání, obzvlášť na vyšší obtížnosti. Na každého nepřítele platí tak trochu něco jiného a je zcela na vašem fištrónu, jak se s touhle skutečností poperete. Hra vás ani náhodou šetřit nebude a každá pečlivá příprava vám zvýší šanci na přežití.

Střety se silnými potvorami mi zásadně ulehčily lektvary a oleje. Bez alchymie by byl postup procházkou peklem, i přesto jsem s jejich dopomocí neměl výhru zcela jistou. Univerzální záchranou pákou jsou bezkonkurenčně kotouly – ty se stoprocentní jistotou zaručí, že vás protivník netrefí. Podobnost s Dark Souls je čistě náhodná.

Souboje jako takové jsou ale skvělé. Geralt s meči tancuje jak brigádnice u stránku s Just Dance a je radost pohledět na jeho piruety. Nejsem fandou tzv. „killmoves“, zde jsem si však každou useknutou hlavu a rozpůlené tělo užil do sytosti. Blood & Gore tak, jak má být. Ke hře nádherně sedí.

witcher3 2015-05-23 13-50-59-235

Krve a efektních poprav si zde užijete do sytosti.


Znamení se od druhého dílu moc nezměnily snad krom Quenu, který se s vylepšením stal jasným favoritem díky štítu absorbující zranění. Samozřejmě i zde platí, že každá situace si žádá jiné Znamení – štítonoše jsem nejlépe odstranil s Axii, zvířecí tlupy a lesní obludy ugriloval s Igni a jezdce na koni shazoval s Aardem.

Hraní za Ciri je úplně jiné kafe. Ta musí oželet jak Znamení, tak kompletní inventář, na druhou stranu ale její schopnost ovládat časoprostor dělá z většiny soubojů učiněnou řezničinu, teleport na krátké vzdálenosti a regenerace zdraví ze Ciri pak dělá vrchního bourače.

Létavce nově můžete sundat z nebes malou kuší, která záhy změní otravný boj s harpyjemi v triviální popravy. Geralt do vínku dostal i granáty, hodící se především na skupiny nepřátel, ty jsem upřímně používal ale nejméně.

witcher3 2015-05-24 00-51-46-210

Souboj s běsem nebyl ani náhodou jednoduchý, přestože jsem měl za sebou partu zbrojnošů.


Hezky česky

Češtině, kterou hra obsahuje, jsem chtěl z počátku věnovat jen malý odstaveček, ale to by nebylo vůči překladatelskému týmu fér. Ten totiž lokalizaci zvládl na jedničku s hvězdičkou. Zůstali věrní pojmenováním z knížek a nesnažili se zbytečně nabourávat univerzum svými vlastními nápady, skvěle se poprali i se samotným překladem textů, dialogů a hantýrek jednotlivých fantasy etnik. Největší majstrštyk je za mě zmatená trolí mluva, kterých jsem se náramně bavil.

Jako výrazné plus bych vyzdvihl (ač to někomu může připadat divné) vulgarismy. Čeština je oproti angličtině mnohem květnatější a pornoláliky jsem si zde užil více než dost, především u trpaslíků. Tam, kde v angličtině nadávky končí u slov „fuck“ a „dickhead“, zde jsem narazil na fantasmagorické „pičůrák“ či „kozomrd“. Mám podezření, že zrovna trpasličtina se hodně inspirovala u východniarské slovenštiny.

Samotný překlad se sice neobešel bez drobných překlepů ve slovech, ale vzhledem k rozsáhlosti hry neberu tuhle skutečnost za nic závažného. Jde vidět, že se autoři museli hrabat i ve velmi archaických textech, aby podtrhli atmosféru středověké společnosti. Klobouk dolů, třetí Zaklínač byl po několika letech první hra, kterou jsem si dobrovolně zahrál v češtině. A rozhodnutí nelituju.

witcher3 2015-05-24 00-19-55-309

Čeština je krásný jazyk. Baron, na obrázku unášen baziliškem, by jistě souhlasil.


Audiovizuální orgie

Zvuková stránka hry je téměř bezchybná. Občas mi jen přišlo, že dialogy některých postav jsou ztišené či naopak zesílené, ale není to nic, kvůli čemuž bych prováděl obřízky. Hudební doprovod během soubojů se časem trošku ohraje, ale nijak neurazí ani neotravuje.

Grafika je prostě skvělá. Ano, na prvních trailerech sice dle některých vypadala lépe a hra jako taková se dočkala menšího downgradu, přesto je Zaklínač 3 nejlépe vypadajícím RPG současnosti. Měl jsem možnost ho vyzkoušet jak na herním dělu, tak pracovní sestavě, a nutno říct, že i při nejmenších nastaveních vypadá hra nádherně. I přesto, že pracovní mikrovlnka sotva splňovala minimální požadavky, jezdil Divoký hon na krásných 25-30 snímcích za sekundu. Optimalizace se Polákům povedla na výbornou.

Na druhou stranu jsem si nemohl nevšimnout grafických glitchů a kolizí modelů. Nevyhnul jsem se ani chyb v animacích, kdy mi do klidně probíhající konverzace skočila parta topivců a s klidným srdcem čekala, až dokecáme, aby nám mohla nacpat pařáty do ledvin. Levitující postavy či potvory sice nebyly na denním pořádku, ale taky jsem je potkával častěji, než je zdrávo.

witcher3 2015-05-22 22-30-40-593

Takhle vypadá hra na nejnižších detailech. Fakt!


Geralte, fuj je to!

Zaklínač není zcela bezchybný. Nejvíce mě asi štvalo ovládání samotného Geralta. Přišlo mi, že po povrchu skoro až „klouzal“ a často se stalo, že jsem o dva kroky přešel bylinku či prostě netrefil do dveří. To samé jsem zažíval i s ovladačem a upřímně nechápu, proč se autoři rozhodli, že zaklínači navlečou neviditelné brusle.

Absurdní mi přišlo i zranění způsobené pádem. Přestože je Geralt považován za jednoho z nejsilnějších drsňáků v celém univerzu, říznutý mutageny a lektvary, nepřežije pád ze tří metrů. I hloupé přeskočení zábradlí z druhého patra dřevěného baráčku mě stál více než polovinu životů.

Chyb bych našel víc, ale žádná z nich nezmění výsledný verdikt. Každé drobné mínus je ihned zatlačen do kouta pěti velkými plusy a žádný nedostatek není tak výrazný, aby pocuchal s hratelností jako takovou.

witcher3 2015-06-10 23-58-16-557

Gwent překvapil svou návykovostí. Vyměnil jsem ho na dva týdny za Hearthstone.


Boží soud pro boží hru

A někde tady bych svou recenzi asi utnul. Ano, mohl jsem se rozvykládat o Gwentu, karetní minihře, kvůli které jsem zanedbával Hearthstone. Stejně tak jsem se mohl rozepsat o alchymii a craftingu, talentovém stromu, mutagenech, závodech na koni, speciálních předmětech a spoustě dalších věcech, které dělají ze Zaklínače tak skvělou hru.

Recenzovat Divoký hon pro mě bylo jako hodnotit MMORPG. Toho obsahu vývojáři naservírovali tolik, že by jeho kompletní rozbor zabral dalších pět stránek. Výše popsané a rozpitvané ale stačí k tomu, abych třetímu Zaklínači udělil nejvyšší možnou známku. Chyby? Ano, jsou, ale to, mi Divoký hon nabídl, je zastíní do posledního cenťáku.

Zaklínač 3: Divoký hon je magnum opus RPG žánru a nové měřítko kvality, podle kterého se budou hráči ode dneška řídit. Bezchybný příběh, živoucí svět plný stovek hodin skvělého obsahu, nápadité questy a zábavné souboje jsou takové kvality, jakou mi žádná hra už dlouho nenabídla. Chyby se najdou, ale žádná z nich není tak zásadní, aby strhla z výsledného hodnocení byť jediný bodík. Poslední kapitola zaklínače Geralta je bezesporu jeden z nejlepších a nejintenzivnějších zážitků tohoto roku.

Klady

  • Skvělý příběh a jeho různá zakončení
  • Výrazné postavy
  • Obrovský a krásný svět
  • Questy a dialogy
  • Obtížnost soubojů
  • Návykový Gwent
  • Excelentní překlad
  • Úžasná grafika a hudební doprovod

Zápory

  • Podivné ovládání
  • Grafické glitche a kolize modelů
  • Občasné bugy
  • Absurdní zranění z pádů z výšek
10

Dokonalost

Viet Tran
Editor in chief portálu SkillZone.cz, weeaboo, Moravák a Asiat v jednom exkluzivním balení, oběť záchvatů kreativity a grafomanství. A prokrastinace. E-mail: tran@skillzone.cz, Twitter: @MarekTV. Blog (zatím neaktivní): Tranuju.cz

Napsat komentář