451 stupňů Fahrenheita(4 minuty čtení)

Teplota, při které se vznítí a hoří papír

Dnes tu pro vás mám opět další klasiku ze žánru sci-fi a dystopické literatury, kterou napsal americký spisovatel Ray Bradbury, který je dodnes považován za jednoho z největších a nejlepších povídkářů. U nás ji znovu vydalo v roce 2009 nakladatelství Baronet. A my se na tuto klasiku podíváme zblízka, co vy na to?

Vítejte v civilizaci tryskových aut, raketových letadel, policejních helikoptér, mechanické hudby i mechanických ohařů, kteří vystopují díky svému chemickému čichu naprosto neomylně každého, kdo překročí zákon – což například znamená, že stále čte knihy. Ano. Tato doba zakazuje čtení knih ba co víc, tahle super vyspělá a zrychlená společnost je pálí. A důvod, proč tak činí je vcelku jednoduchý, knihy totiž nutí lidi přemýšlet a to zrovna není populární.

Guy Montag je požárník, za svůj život spálil tisíce knih a nikdy se nezamýšlel nad tím, že by to co dělá, bylo špatné. Prostě jen plnil rozkazy a vykonával svou práci. Má ženu a žije takový ten všední, skoro tuctový život. Vše se ale změní, když mu do života vstoupí mladá dívka jménem Clarissa, která je velmi zvídavá. Montag je jí fascinován a jeho vlastní zvídavost roste. Začíná si pomalu uvědomovat, že život, který žije možná není úplně takový, jak by chtěl a že možná není sám až tak šťastným člověkem. Proto se jednoho dne rozhodne, že místo toho aby knihy spálil, pár si jich ponechá. Lépe řečeno, pár jich ukradne. Začne ho totiž zajímat, proč lidé knihy schovávají, proč kvůli nim riskují a jsou kvůli nim schopni zemřít.

Jenže co si budeme povídat. Montag není psychicky odolný a všechen ten nápor, který začíná pociťovat, nenese úplně lehce. Díky tomu udělá i pár chyb, které mu ale jako čtenáři celkem snadno odpustíte, protože se bojuje za správnou věc, za svobodu, která pramení ze zodpovědnosti za své činy, kterou musí i on sám převzít. Vidíme v něm hrdinu, který se vzepřel propracovanému, nebezpečnému a nelítostnému systému.

Bradbury umí velmi dobře své čtenáře přenést do příběhu, ve kterém vymyslel vysoce funkční společnost, ve které lidé jen tupě vykonávají to, co se po nich chce bez kladení odporu a zbytečných otázek. Zprvu nad tím kroutíte hlavu a ptáte se, jak se tohle vůbec mohlo stát. Autor ale pro vznik takové společnosti podal vcelku rozumné, pochopitelné vysvětlení, které vám nakonec může trochu připadat jako skoro až přirozený postupný vývoj, kterým lidstvo prošlo. Ve výsledku jsou to ale právě lidé, kteří si vybrali tu snazší, jednodušší, pohodlnou cestu. Poukazuje na temnou stránku nás všech a tou je lenost, která sice je vyhnaná do extrému, ale až tak nereálná vize to zase není. A Bradbury je svými příběhy opravdu vizionářem. Jeho příběhy mají váhu i dnes. Předznamenal v nich spoustu věcí, upozorňoval na nebezpečí, které přináší nedostatečné vzdělání a snadnou manipulovatelnost mas.

Víte, co je na téhle knize to nejlepší? Že se k ní můžete vracet. A pokaždé, kdy tak učiníte máte možnost v příběhu nalézt něco nového. Další poznatek, další neméně důležité sdělení a odkaz současnosti. A to je rozhodně přidaná hodnota, kterou moc knih nemá.  

V roce 1966 tento mistrovský román zrežíroval Francois Truffaut pod názvem 451°Fahrenheita a v roce 2018 vznikl další snímek, tentokrát z produkce HBO Films, 451 stupňů Fahrenheita.

Ray Bradbury (22. srpen 1920–5. červen 2012) byl romanopisec, povídkář, básník, esejista, scénárista. Nikdy nekladl důraz na fyzikální věrohodnost prostředí a děje. Rekvizity science fiction používal pouze jako prostředek ke zkoumání člověka, jeho morálky, různosti povah a charakterů. V osmnácti letech publikoval svou první povídku a jen o rok později už začal vydávat vlastní časopis. Je to autor, který pozdvihl žánry SF, fantasy a hororu na vyšší úroveň, kdy ve svých dílech proniká do citlivých zákoutí lidského srdce, která odhaluje tak, abychom spatřili to, co zůstalo prozatím skryto. Jeho první knížkou byl Temný karneval, do které shrnul své povídky publikované v několika SF magazínech.

Vydal: Baronet, Překlad: Emmerová Jarmila, Škvorecký Josef, Formát: 160 stran

Source :

CSFD

Nika Binarová
Ideální den je ten, kdy můžu jíst, číst, spát nebo hrát, ideálně hezky jedno po druhém. Přelouskám téměř cokoli a obvykle mám rozečtených více jak pět knih najednou. Když se mi dostane do rukou kniha, to první co udělám je, že si přečtu první a poslední stránku než ji začnu číst tak, jako normální člověk. Když mě chytne múza jsem pisálek, který nikdy nedokončí žádnou svou povídku.

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na