Recenze: Assassin's Creed Unity

Aneb jak velkolepě zmrvit Velkou francouzskou revoluci

Zcela upřímně – Assassin’s Creed Unity dopadl nečekaně špatně. Ne, není problém v herních mechanismech, příběhu či v Paříži jako takové (přestože bych z každé položky vyzobl nějaké ty výtky), ale v jakém stavu se dostala hra na pulty. Měl to být nový krok na pole next-gen konzole, místo toho se očekávaná revoluce rozpadla jako domeček z karet.

Na hře se pracovalo několik let a v posledních měsících nás odevšad bombardovaly trailery a vývojářské deníčky, prezentující dech beroucí prostředí, úžasný příběh a inovativní herní prvky, které měly přinést nejlepší next-gen zážitek. Jenže to vše skončilo někde na půli cesty, což je taky důvod, proč jsem Unity udělil takovou známkou, jakou si zasloužil, bohužel.

assassins creed unity recenze 1

Tento pán není Jan Hus, ale předák templářského řádu.


Templáři, Arno a francouzský šarm

Přitom začátek mě zcela nadchl. Celý kolotoč začíná překvapivě za templáře ve 14. století, kteří se snaží ubránit posvátný artefakt před útočící armádou asasínů. Podaří se jim to jen zčásti a král Filip IV. Sličný, tou dobou ovlivněn zabijáckým řádem, nechá nejvyšší představitele templářů upálit. Patnáctiminutový úvod slouží jako hezky zpracovaný tutoriál a milovníky historie jistě potěší konspirační úhel pohledu na tehdejší konec svatého řádu.

Následně se pak převtělíte do Arna Doriana, hlavního protagonisty tohoto dílu. Po suchém Connorovi a rozpolceném Edwardovi se vám dostane charismatického rošťáka, který se proti své vůli připlete do války mezi asasíny a templáři. Ač ani tento chlapík nepřekoná svou elegancí Ezia, jenž dostal prostor ve třech hrách, zde si mohou autoři Arna pohladit vlasy. Jeho průpovídky baví a najdete na něm vše, co byste od Francouze tak trošku čekali.

assassins creed unity recenze 2

Skákání v chrámech nám moc chybělo!


Příběh jako takový je místy trošku naivní, ale neurazí. Byla radost koukat na milostné vrkání mezi Arnem a Elise, kteří jednoznačné tvoří jeden z nejvýraznějších párů ze všech her. Dočkáte se i několika zvratů a nepříjemných (a trošku očekávaných) podpásovek. To vše plyne svižně a bez nějakých zádrhelů a poslední hodiny mi pak silně připomněly skvělý Brotherhood se vší epičností.

Již zde si také můžete všimnout, jak moc byla dějová linka v současnosti utlumena, za což jsem docela rád. Desmonda jsem moc nemusel, a ačkoliv byly pasáže ze současnosti v Black Flag vtipné, člověk se stejně chtěl vrátit zpět do „historie“. Krom několika drobných odboček a cutscén vás Unity nijak nenutí se vůbec odpojovat od stroje Anima, či spíše tam taková možnost úplně chybí.

assassins creed unity recenze 3

Tuhle dvojku jsem si prostě zamiloval.


Paříž, město mé

Už ve Versailles si všimnete, že grafická stránka hry udělala obrovský skok kupředu. To je ale jen kapka v moři, což si uvědomíte hned, jak se dostanete ven do Paříže. Tak je jednoduše okouzlující, dech beroucí, živá a magická. Svou rozlehlostí bez problémů porazí všechna ostatní města, která se v sérii objevila, a to i favority jako Florencii, Řím či Konstatinopol.

Stačí první pohled na rozbouřené město. Davy lidí, spousta budov v různých architektonických stylech, v dálce se tyčící majestátné památky, barvy revoluce – to všechno kouzlí silnou atmosféru, možná nejsilnější, kterou jsem kdy ve hrách měl. Občas jsem se zastavil a jen tak koukal na šrumec z bezpečí střechy, město je plné života a jestli vás v Unity bude něco nudit, Paříž to nebude ani náhodou.

Přestože je následující věc společným jmenovatelem všech AC her, památky, jako jsou Notre Dame či již neexistující Bastila, byly zpracovány s maximální pečlivostí a člověk by je téměř nerozeznal od skutečných předloh. Pro zastánce virtuální turistiky je tenhle výlet do historické Paříže jedinečným zážitkem.

assassins creed unity recenze 4

Paříž vypadá až neuvěřitelně živě. 


Velký plus je také možnost pohybu mezi exteriéry a interiéry bez toho, aby vás otravovala načítací obrazovka. Přesuny do budov vás už nevyrvou z tempa hry a autoři pro vás nachystali několik velice důmyslných únikových cest, které vás leckdy protáhnou zákoutími, o nichž byste jen tak nezavadili.

Když už jsem u toho pohybu, rovnou ho dojím. Parkour a vůbec celé ovládání postavy byly mírně přepracovány. Arno umí víc manévrů, elegantněji skoče z místa na místo a svěže se prohání po střechách. Sice tu a tam udělá podivný pohyb (nebo za to můžu já, jelikož jsem se z PS3 přestěhoval na XONE), ale vesměs vidím v překopání ovládání spíše plusy než mínusy.

assassins creed unity recenze 5

Pohled na Notre Dame nesměl chybět.


Schizofrenická náplň

A co se dá v Paříži vlastně dělat? Hodně věcí. Unity se (jak jsem již jednou řekl) podobá svému obsahu Brotherhoodu, a to nejen tím, že se odehrává v jednom velkém městě a několika přilehlých odboček. Obsahově rozmanitější byl Black Flag, na lov zvířat a epické námořní bitvy ale rovnou zapomeňte – zde se postaru musíte spokojit s otevíráním truhel, sbíráním fragmentů a plněním šíleného množství questů.

Co se týče úkolů, vesměs jde o staré známé zabíjení na zakázku, sledovačky, honění po městě, infiltrace a drobné krádeže. To by nikoho ani tak nepřekvapilo, kdyby Arno najednou neměl třeba potíže s potápěním, ztěžující některé jeho mise, kdy se musí přes Seinu dostat nepozorovaně ke svému cíli.

Odměnou za vaši píli jsou pak krom peněz čtyři různé herní měny, konkrétně drahokamy v různých barvách. Za ty můžete dokupovat zbraně a zbroj, kterých je v Unity obrovské množství a budete mít z čeho vybírat. Samotnou výstroj si můžete upravovat dle svého, přičemž některé kousky vám darují hezký bonus, jako rychlejší splynutí s davem a tak dále.

assassins creed unity recenze 6

Kdyby tam nebylo to pitomý pozadí, možná bychom si něco přečetli. Kodex je opět plný zajímavých poznámek.


Měnu můžete uplatnit i při koupi schopností. V Unity máte nově i RPG systém, který Arna naučí různým psím kusům. Je tu ale jedno velké ale! Spousta z nich byla předtím dostupná bez potřeby odemykání, proto to vše na mě zde působí nuceně až otravně. Arno třeba neumí otevírat všechny truhly, nejdřív se musí tedy je naučit vypáčit. A ani to není leckdy garance toho, že ji otevře.

Spousta věcí je ve hře podmíněna nějakou akcí. K odemčení skillu většinou stačí dostatek konkrétních bodů a splnění dané sekvence, u truhel ale tu a tam musíte provést něco na sociálních sítích, což je úplně padlé na hlavu. Hráč rozhodně nechce vyskočit ze hry a přihlašovat se na stránky jen proto, aby si otevřel truhlu. Podobných věcí je v Unity bohužel docela dost a všechny bez výjimky mě otravovaly.

Vůbec celý nápad se čtyřmi různými měnami je hloupý. Člověk je začne systematicky „farmit“, aby získal schopnosti a předměty, kvůli kterým nemusel potit extra krev navíc. Místo zábavy se ale v pozdější fázi překlene plnění úkolů na práci, a to je špatně.

assassins creed unity recenze 7

Takhle vypadá menu s výbavou a upgrady.


A teď začnou pr*sery

A zde přichází největší rána celé hry, na kterou nebyl nikdo připravený. Ani Ubisoft. Proboha, vysvětlete mi, proč se Assassin’s Creed Unity musí sekat na next-gen konzolích? Ano, seká se to, tu a tam to spadlo i pod 15 FPS, což je na hranici hratelnosti. U PC bych takový problém pochopil, u konzolí nechápu a odmítám chápat.

Nevím, jak moc můžu mluvit za PC hráče, ale z doslechu vím, že hra jela pod 30 FPS i těm, co vlastnili nadupané dělo daleko nad doporučenými požadavky. Naopak ti, co hru neměli rozjet, mohli pařit i na nejmenší detaily, přestože jejich HW nesahá ani k minimálním. Rozpolcenost situace jen napovídá tomu, jak moc Ubisoft přecenil příchod next-gen verze.

Bohužel to není zdaleka vše. Pokud se vám poštěstí a pojede vám Unity plynule, možná se setkáte s dalšími problémy jako já. Kupříkladu jsem se občas zasekl v objektech, nejčastěji při lezení. Pokud se z té situace nevymačkáte s ovladačem ven, nezbude vám nic než restartovat hru, což je z mého pohledu šílené a od hry, na které pracovaly tisíce lidí, zcela nepřijatelné.

assassins creed unity recenze 8

Historických postav si užijete více než dost.


Grafické glitche, při kterých třeba zmizí ksicht či celé postavy, bych možná překousl, ale že se občas propadnete i pod texturu? Tohle má být milionová hra, na které dělali 4 roky? Graficky je Unity úchvatný, dech beroucí a jednoznačně nejhezčí díl série, o to víc mě mrzí, že hra obsahuje takové chyby.

A zde věc, která mě nejvíc mrzí – kooperativní režim jsem si za těch 30 hodin zahrál jen dvakrát. Kamarádi se ke mně nemohli připojit a naopak, spojení padalo a tu a tam dokonce známý zmizel před mýma očima. Sice jsem si multiplayerovou vložku krásně užil, když jela, ale tolik propagovaná náplň hry byla v době recenzování nezvládnutá.

assassins creed unity recenze 9

Chyba, která vadila rozhodně méně než to ostatní.


Velká škoda

Unity si rozhodně nezaslouží nálepku nejhorší hru roku, natož přízvisko „sračka“. Na to tu jsou jiné tituly, nicméně právě kvůli technickým problémům dost možná od Battleforce dostane titul největšího zklamání letoška. Přitom dle mého názoru stačilo Unity trošku pozdržet nebo aspoň vydat velký opravný patch. Pochybuju, že by takové přešlapy v Ubisoftu přehlédli.

A to je vše, co mohu k Assassin’s Creed Unity říct. Ano, hru jsem i tak s chutí dohrál, ale ten dobrý pocit u závěrečných titulků jsem bohužel neměl. Mohl to být můj titul roku, místo toho vyskočilo z věže velké zklamání. Až aspoň opraví technické chyby a nedodělky, možná přidám bodík či dva, prozatím je to jen velká škoda.

Poznámka: Hodnocení hry to sice už nezachrání (recenzovali jsme hru před záplatama v původním stavu, jak se to správně má), ale Ubisoft si nyní sype popel na hlavu a všem hráčům, kteří si hru koupili, pustil DLC zdarma. Pro vlastníky Season Passů mají připravenou i hru zdarma! Uvidíme, jak se hra změní po patchi, který má opravit propady FPS.

Klady

  • Arno je sympaťák, Elise zase kočka
  • Úžasně zpracovaná Paříž
  • Atmosféra Velké francouzské revoluce
  • Hezké využití historických reálií

Zápory

  • FPS propady i na konzolích (XONE)
  • Špatná konektivita a pády serverů v coopu
  • Grafické chyby, glitche, bugy
  • Čtyři herní měny spíše otravují
  • Náznaky mikrotransakcí
6

Dá se

Viet Tran
Moravák a Asiat v jednom exkluzivním balení, oběť záchvatů kreativity a grafomanství. A prokrastinace. Twitter: @MarekTV. Blog (zatím neaktivní): Tranuju.cz