fbpx

Assassin’s Creed Syndicate Recenze

Boj o kolébku průmyslové revoluce nebyl nikdy zábavnější.

Abych se přiznal, k Assassin’s Creed Syndicate jsem byl ze všech dílů asi nejskeptičtější. Špatně se mi definuje, co vlastně srazilo mé každoroční těšení se na pravidelnou dávku asasínské akce – můžou za tím stát porodní bolesti, které doprovázely vydání AC Unity, předimenzovaná a hloupě vypadající koňská spřežení či jednoduše únava z toho, že hraji každý podzim tu samou hru v mírné obměně.

No, asi o to větší překvapení byl Assassin’s Creed Syndicate. Bavil.

A bavil opravdu královsky. Zahoďte předsudky stranou – přestože mám k tomuto dílu pár nemalých výtek, rozhodně jde o jeden z nejlepších dílů série. Obsahem, stylizací, atmosférou i po technické stránce, chcete-li to nejzásadnější vědět telegraficky. Pokud vám takové nadšené doporučení ke spokojenosti stačí, můžete se spokojeně pohladit po tváři a Syndicate si zakoupit, a vy ostatní, no, čtěte dále.

assassins creed syndicate screenshot 5

Odkazů na předešlé díly série je zde více než dost.


Ve dvou se to vraždí lépe

Náznaky, že se další díl asasínské série objeví v industriálním Londýně, se objevily už měsíce před jeho oficiálním oznámením, přesto mnohé svým settingem překvapil. Na časové přímce má Syndicate ze všech epizodických příběhů nejblíže k přítomnosti, což ne všichni vítali s nadšením.

Věřte nebo ne, i ve stínu obrovských pecí a parních lokomotiv má viktoriánský Londýn, v němž se hlavní příběh odehrává, náležitou porci romantiky, ačkoliv je sužován templářskými předáky v čele s Crawfordem Starrickem, průmyslovým oligarchou. A je na vás, abyste jim v roli dvojčat Evie a Jacoba Fryeů zatnuli jednou rukou tipec, zatímco druhou našli tolik vytoužený Úlomek ráje.

Ano, hlavními tvářemi jsou tentokrát hned dvě hratelné postavy. Krok to byl docela dobrý – jednak každá z nich disponuje trošku jinou výbavou a dává přednost odlišnému přístupu k misím, jednak s nimi příběh plyne mnohem svižněji.

Sledovat sourozenecké hašteření je zábava, byť se přiznám, že Jacob mi ani zdaleka nesedl jako sympatická Evie – v mnoha případech se choval naprosto iracionálně i na horkou hlavu a zachránily ho jen dobře napsané a situované sarkastické fóry.

assassins creed syndicate screenshot 6

Evie je z dvojice hlavních protagonistů ta rozumnější a sympatičtější.


Jeho sestřička je ovšem jiný šálek čaje s mlékem. Přistupuje k věcem s nadhledem a častokrát vytahuje svého brášku ze zpackaných misí. Především mi sedla z hratelnostních důvodů: zatímco Jacob osvobozuje Londýn pěstmi a s bandou chuligánů ze slumů, Evie je tichošlápek se vším všudy. Mise se dají samozřejmě dohrát za oba sourozence, nicméně stealth přístup otevírá mnohem více možností a v neposlední řadě se s ním lépe plní dodatečné úkoly.

Za Freyi stojí i řada historických postav, mezi nimiž patří i zmatený Charles Dickens, Alexander G. Bell (vynálezce telefonu, holoto!), průkopník evoluční teorie (a tak trochu pošuk) Charles Darwin či Frederick Abberline, který vedl vyšetřování kauzy Jacka Rozparovače. Questy opírající se o městskou mytologii jsou napsané skvěle a leckdy mě donutily si dohledat souvislosti a opravdové rozuzlení jednotlivých mysteriózních příběhů.

Viktoriánská smetánka tvoří mnohem celistvější příběhový komparz než Napoleon či De Sade v Unity, což platí i o antagonistech. Starrick je takový archetyp záporáka s fešným knírkem, který v klidu se kanceláře pije čas s mlékem, má vše na háku a z dvojice průbojných asasínů si moc neláme hlavu, dokud teda nezjistí, že ztratil nadvládu nad většinou industriálního Londýna. Pak odstartuje pravý kolotoč.

Pohlavek si ale zaslouží pasáže z přítomnosti. Ty už působí v mnoha směrech velice rozpačitě a pro mě jsou ukázkou toho, že si Ubisoft není jednoduše jistý, co s tou dějovou linkou vlastně bez Desmonda dělat. Kromě několika momentek se Shaunem a Rebeccou se nedočkáte pranic zajímavého, bohužel.

assassins creed syndicate screenshot 11

Rebecca se Shaunem jsou zpět, ale krom několika cutscén si jich moc neužijete. Možná jen dobře.


Od Temže až k Nelsonovi

Londýn si zaslouží svou vlastní kapitolku. Vypadá totiž famózně. Dobře, ono všechna virtuální metropole, které Ubisoft vytvořil, se nemuseli za svou vizáž nijak stydět, ale kolébka industrializace podtrhla atmosféru jakoby vystřiženou z Olivera Twista na jedničku s hvězdičkou.

Má skepse vůči nejmodernějšímu settingu série Assassin’s Creed byla tudíž lichá jako pětka. Velké továrny s vysokými komíny stojí v kontrastu s ikonickými londýnskými památkami, jako je Big Ben, Westminsterské převorství či Nelsonův sloup na Trafalgarském náměstí. Kdo již navštívil hlavní město Anglie, ví, s čím bude mít tu čest, mapa byla totiž převedena (byť se značným zmenšením) velice věrně.

Jednotlivé čtvrti jsou obrovské a plné vedlejších misí. Jejich plněním za Evie či Jacoba postupně zbavujete templáře vlivu nad Londýnem a odemykáte služby, které vám byly kvůli přítomnosti nepřátel odepřeny.

Systematické dobývání britské metropole skrze různorodé mise je rozhodně zábavnější než bezhlavé pálení vlajek na věžích, jak tomu bylo v předešlých dílech, a vzhledem k charakteru příběhu dávají i větší smysl. A neoblíbených sledovaček je tu naštěstí minimum.

assassins creed syndicate screenshot 1

Autoři jsou lišáci a každá synchronizace probíhá na nejvyšším bodě londýnských památek. Ani snad nemusím říkat, kde se nachází Nelsonův sloup.


Zasadit strom, osvobodit děti, unést templáře…

Nakousl jsem mise, tak je i dojedu. Každá městská část obsahuje několik templářských pozic, které musíte dobýt. Tu máte za úkol osvobodit nedobrovolně pracující děti, tam zase unést vůdce gangu či obsadit základnu tamějších chuligánů. Během dobývání občas dostanete možnost odkrouhnout i předáka dané londýnské čtvrti, což pak značně zjednoduší další postup příběhem.

Ani po dvou desítek hodin se nedostavil obávaný stereotyp a vždy, než jsem se vrhl na další sekvenci, jsem nejdříve poctivě dobyl celou čtvrť. Samotný level design jednotlivých templářských stanovišť častokrát nabídl hned několik vstupů i možností, jak jej úspěšně pokořit, za což si autoři rozhodně zaslouží bodík k dobru.

Největší zásluhu za onu zábavnost hlavních i vedlejších misí přikládám dodatečným úkolům, které do značné míry ohýbají plánovaný postup. V předešlých dílech sloužily k dosažení 100% synchronizace, což potěšilo spíše achievement huntery, nyní však plní mnohem lákavější funkci – za splnění sekundárních cílů totiž dostanete nejen peníze, ale i zkušenosti navíc.

A oba artikly se budou v Assassin’s Creed Syndicate sakra hodit. Motivace je to opravdu skvělá a leckdy právě ony vedlejší úkoly donutí hráče změnit svou strategii tak, aby je splnil se vším všudy. Jasně, nejedná se o nic povinného, vlastně klidně můžete v zadané misi prostě ustřílet cíl na cedník a pak zdrhnout pryč, pokud ho ale třeba zabijete ze vzduchu a pak zmizíte bez toho, abyste vyvolali poplach, dostanete porci zkušeností navíc.

A to je přesně ono zpestření gameplaye, na který jsem dlouho čekal. Pakliže se poddáte oněm sekundárním cílům, dostanete se mnohem rychleji k lepším finančním prostředkům i schopnostem v talentovém stromu. A osvobodit děti bez spuštění poplachu či zabít cíl dynamitem je to nejmenší, co jsem mohl pro takovou výhodu udělat.

assassins creed syndicate screenshot 3

Každý peníz i bod zkušeností se bude při dobývání Londýna zatraceně hodit.


Postrachem Londýna

Vůbec postup po úrovních, odemykání talentů a crafting funguje mnohem, mnohem lépe než v Assassin’s Creed Unity, který trápil neduh v podobě čtyř různých měn a zakamuflovaných mikrotransakcí. Zde vám budou stačit „pouze“ dvě věci – zkušenosti a peníze. A obojího budete mít po celou dobu plnění hlavní dějové linie nedostatek.

Naštěstí už si nemusíte odemykat samozřejmosti jako pískání, plavání a další asasínské schopnosti, talentový strom se vesměs skládá z rozumných vylepšení dosavadních dovedností, kterými dvojčata disponují.

Jacob i Evie až na drobné rozdíly (vycházející z jejich stylu plnění misí) sdílejí stejný talentový strom, stejně jako získané expy z misí, i kdybyste hráli jen za jednoho z dvojčat. Možná proto je dobré se tedy zaměřit na jednu linii talentového stromu (Evie – stealth, Jacob – hrubá síla) a následně mezi sourozenci přepínat podle potřeby.

assassins creed syndicate screenshot 8

Vystřelovací hák do značné míry ulehčuje pohyb napříč celým Londýnem.


To samé platí o slušné sbírce zbraní a jejich vylepšení. Ačkoliv může Evie nosit mosazné boxery, moc k ní sedět nebudou jako Jacobovi, který naopak dává přednost nepálské zahnuté čepeli kukri než holi s čepelí. Typů zbraní je zde více než dost a v podstatě na každé z devíti úrovní budete mít co vylepšovat, či některé dokonce vyrobit z nasbíraných surovin.

Nechybí ani pistole a tiché vrhací nože, stejně jako halucinogenní šipky (byť ve velmi omezeném množství) a kouřové bomby. Největší novinkou je však bez zbytečných cavyků vystřelovací hák – ten funguje skvěle a příjemně urychlí pohyb po londýnských střechách. Jasně, realistické udělátko to moc není a rychlost i přesnost zachycení je v mnoha směrech předimenzované, ale coby nová feature dokážu nad ní přimhouřit oko.

Vlastní vývojový strom mají i gangy, u nichž můžete vylepšit jejich výdrž, výzbroj či ovlivnit ceny ve spřátelených obchodech. Přiznám se, že tuhle část jsem nevyužíval tak hojně, jak vývojáři nejspíše doufali (jako stealth gamer málokdy potřebuji za sebou partu hulákajících pobudů), ovšem hráči holdující agresivnějším taktikám si přijdou s nimi na své. Povolat armádu zelených kabátů a společně nakopat templářům zadnice ovšem není nic, co by vám hra zakazovala, naopak.

assassins creed syndicate screenshot 4

S každou novou úrovní se vám odemykají lepší a lepší zbraně.


…a zpět na zem

Takovým nepřiznaným neduhem všech Assassin’s Creed her byl soubojový systém. Pokud máte rychlé prsty, nemusíte se pomalu bát, že byste od templářských poskoků dostali nějak vážně na držku. Aspoň trošku šikovný hráč vyleze z většiny mlátiček bez škrábnutí, pokud bude pohotově reagovat na protiúdery, což je prostě škoda.

Bohužel, to samé platí i u bossů, stačí být pohotový a včas zmáčknout tlačítko, abyste oponenta poslali během několika delších minut žrát hlínu. Lepší zbraně a schopnosti pak celý proces akorát urychlují a dělají z pouličních šarvátek procházku růžovou zahradou, posetou tuctem těl.

Tomu všemu nenapomáhá ani umělá inteligence protivníků. Dvakrát se mi stalo, že jen stáli opodál s vytaženou zbraní a vykřikovali salvu nadávek, ale nikterak se neměli k útoku. Jindy zase stáli ke mně zády, což mi značně (ale dost nechtěně) ulehčilo jejich naporcování. Jakmile je protivníků víc, tyhle nedostatky částečně zmizí, ale hráče vytrhnou z tempa.

V tu chvíli znovu nastupují na pódium dodatečné úkoly, které souboje značně vylepšují. Nedostat přes držku je docela snadné, ale zabít všechny nepřátele pouze headshoty či vyhnout se vybuchujícím granátům už tak jednoduché není. A vidina dalšího nášupu expů a peněz vás donutí tyto vedlejší podmínky plnit s radostí.

assassins creed syndicate screenshot 9

Občas protivníkům rupne v hlavě a dělají nesmyslné věci. Třeba teď pode mnou stojí asi deset chlapů na krabici.


Technické okénko

Skepse stranou, druhé Unity se nekoná. Hra na starší sestavě s novou grafárnou funguje svižně a žádných propadů FPS jsem se naštěstí nedočkal. Syndicate jednoduše šlape tak, jak Unity po sérii opravných patchů, tudíž zde není důvod ubírat bodík z hodnocení, i když se mi zdá, že i na střední vypadá hra trošičku hůře, než by ve skutečnosti měla. Londýn ale většinu vrásek uměl spolehlivě zakrýt.

Grafický posun je zde nepatrný, on už Unity vypadal více než k světu. Hra světel má největší sílu v nočních misích a koukat na poloospalé londýnské ulice je pohlazení na duši. Narazil jsem na několik kolizí modelů a drobné glitche, ale jednalo se opravdu o ojedinělé případy.

Jestliže patříte k lidem, kteří vlhnou z britského akcentu, zde si jej užijete do aleluja. Dabing je dosti povedený a u dvojice hlavních protagonistů je radost poslouchat jejich sourozenecké zjemněné pověstným anglickým šarmem a suchým humorem.

Po technické stránce toho můžu vytknout pramálo. Po celou dobu hraní mi Syndicate spadl jen jednou, a to ve chvíli, kdy jsem měl v Chromu až nezdravě moc aktivních záložek a na pozadí troje excelovské tabulky. Za mě tedy vše v pořádku.

assassins creed syndicate screenshot 2

Tu a tam je hlavní mise okořeněna dodatečnými úkoly. Stojí za to je plnit!


Viktoriánský fénix

I přes mou prvotní nechuť, jež se se mnou táhla od oznámení, musím nahlas přiznat, že se Assassin’s Creed Syndicate v mém osobním žebříčku nej „asasínů“ dostal překvapivě vysoko pod Eziovou sérií a Black Flagem. Sice nepřišel s natolik razantní změnou hratelnosti, jak tomu bylo u pirátského dílů, ale novinek přinesl příjemně dost.

To, co Assassin’s Creed Unity rozbil, v industriálním Londýně postavili za zvuku parních lokomotiv zpět. Londýn v devatenáctém století má fantastickou atmosféru jak z Dickensových knížek, tradiční asasínské hratelnostní prvky jsou zde okořeněné hrstkou větších či menších novinek a v neposlední řadě vše běží naprosto bez problémů. Pokud jste nad sérií zlomili kdysi hůl, možná je na čase jej pomalu slepit. Tenhle díl totiž umí bavit.

Assassin‘s Creed Syndicate je přesně hrou, kterou chtěl být i jeho francouzský předchůdce. Hlavní duo Evie a Jacob umí přirůst k srdci, a samotný viktoriánský Londýn je atmosférický, plný zábavného obsahu i zajímavých nápadů. A ačkoliv tu a tam vytrhne hráče z tempa svými nedostatky, umí jej pohotově vtáhnout zpět. Jeden z nejzábavnějších dílů série.

Klady

  • Fantastická atmosféra Londýna
  • Různorodost misí a vedlejší úkoly
  • Evie Frye si nejde neoblíbit
  • Stealth pasáže jsou výzvou
  • Funkční craftingový i levelovací systém

Zápory

  • Jacob je tykve
  • Hloupí nepřátelé
  • Jednoduché souboje
  • Občas haprující parkour
8

Super

Viet Tran
Moravák a Asiat v jednom exkluzivním balení, oběť záchvatů kreativity a grafomanství. A prokrastinace. Twitter: @MarekTV. Blog (zatím neaktivní): Tranuju.cz