Call of Duty: Black Ops 3 Recenze

Recenzovaná verze: PS4

Nalijme si čistého vína. Call of Duty je takovým každoročním otloukánkem, které dostává pravidelnou sodu od herní komunity. Podle mě ne oprávněně přinejmenším proto, že spousta z nich na hru ani nesáhla, a pokud ano, tak jen na kampaň ve zpirátěné verzi. Není tedy divu, že většina komentářů jde na účet singleplayeru a největší řvouni tak každoročně v tichosti hrají.

A je to škoda. Taková podsérie Black Ops je podle mě stejně obstojná jako Modern Warfare, který se vždy těšil o něco větší oblibě. Přitom příběhová synopse Treyarchu nebývá úplně hloupá, naopak si myslím, že je o co stát.

Jak je to ale u Black Ops 3? Na začátku můžu říci, že po velice dlouhé době nabízí hromadu svěžího obsahu, a ačkoliv je příběhová stránka překvapivě trestuhodně slabá (aspoň v porovnání s předešlými díly, které svým hollywoodským scénářem rozhodně neurazily), vynahrazuje to řadou novinek. Pojďme si to celé rozebrat.


Cééé

Jasně, alfou a omegou všech Call of Duty her byl mulťák, přesto jsem málokdy dal dopustit na příběhovou složku. Bohužel, v Black Ops 3 jsem se dočkal jednoznačně nejslabší singleplayerové kampaně, která se může o místo céčkové průpravy poprat s Battlefieldem 4.

Postavy jsou zapomenutelné a nikterak charismatické, scénář neuvěřitelně zmatený a nejasný, což bych od přímočaré akce, jakou série vždy byla, rozhodně nečekal. V roli elitního vojáka odkrýváte spiknutí za vašimi zády, které rozmazává hranici mezi dobrem a zlem, ale dělá to tak hloupě, že jsem se občas pozastavil a přemýšlel, jak vlastně příběhová mozaika do sebe zapadá.

Mise jsou od začátku všechny odemknuté a bez problémů jsem mohl skočit klidně do finále, které nebylo ani tak grandiózní jako spíše psychedelické. Samozřejmě je lepší jít tradičně od první mise k poslední, ale nikterak vám to nepomůže pochopit, co chtěli vypravěči říct.

Futuristická action opera se tu mísí se snahou představit morální dilemata a pokládat filozofické otázky, ne vždy úplně patřičně. Dialogy mezi drsnými vojáky, kteří se pokouší přednést nějaké moudro, vypadají pak jednoduše hloupě.

Z kampaně jsem, aspoň po příběhové stránce, jednoduše zklamaný. Zatímco si předešlé díly Black Ops zakládaly na dobře napsaných postavách, zde si pomalu ani nepamatuju jména parťáků. A když porovnám singleplayer s třeba ne úplně milovanými Ghosts či (dle mého) skvělým Advanced Warfare, v němž kraloval Kevin Spacey, působí Black Ops 3 jako slabý a špatně vylouhovaný čajíček.


Ve dvou se to lépe střílí. A ve čtyřech taky.

Pokud ale opustím příběhovou linku a zaměřím se na skladbu misí, nepůsobí hra tak špatně. Checkpointy jsou rozmístěné s rozmyslem, level design s překvapivě otevřenými prostranstvími rozhodně neurazí a novinky v podobě možnosti úpravy zbraní a schopností mezi misemi je fajn zpestření.

Funguje to podobně jako XCOM, kde jste se po misi vrátili na základu a věnovali se customizaci výbavy. Což se rozhodně hodí, před každou kapitolou se totiž zobrazí základní info o mapě a já se podle ní mohl připravit na překážky.

K nespočtu zbraní přibyly i tzv. Cyber Cores, speciální schopnosti, které mohou být při vašem hraní kampaně ku prospěchu. Jedna abilita umí nepřátele potrápit plameny, druhé je na chvilku paralyzuje. Působí to trošku masseffectovsky, na rozdíl od něj jsem ale tyhle speciální udělátka nepoužíval tak často, jak jsem si původně myslel, že budu.

Nejzásadnější novinkou ale podle mě byla možnost projít kampaň s parťáky. Kampaň jsem projel s kamarádem (víc lidí s PS4 jsem bohužel neznal a s cizími se mi nechtělo hrát) a zábava to byla slušná. Příběh sice zcela ignoruje postavu druhého hráče, ale to se dá docela pochopit.

Nepřátelé jsou rázem tužší a je zábava kombinovat se sidekickem útočnou sílu a schopnosti. Dokonce je zde dostupný splitscreen, ačkoliv se tady přiznám, že mi dost padal framrate a v obzvláště hutných přestřelkách se to moc nedalo hrát.


Docela vtipné je, že pokud s někým pokoříte kampaň, můžete si ji zahrát znovu, ale místo klasických vojáků se vašimi protivníky stanou zombíci. Ať už to zní jakkoliv šíleně, je to docela dobrý důvod si pak projít kampaň znovu, byť příběh nebude dávat smysl už vůbec.

Mluvě o znovuhratelnosti, dříve avizovaná „realistická“ obtížnost dostála svým očekáváním a hra je mnohem, ale mnohem těžší. Jedna zatoulaná kulka mě spolehlivě poslala do kopru a obtížnost je pak takovou fackou všem, kteří skuhrají, že Call of Duty je procházka mateřskou školkou. Tady jsem zažil středověk a škoda, že tahle obtížnost nebyla dostupná už dříve.

Ale vrátím se ke kooperaci. Zombie jsou totiž zpět a nový a hutný mód s nemrtváky se dočkal několika změn. Časově se totiž boj s hnijícím masem přesunul do 40. let a v noirovské atmosféře můžete přežívat až se čtyřmi hráči.

Opět se tedy bráníte, nakupujete lepší zbraně a odemykáte další a další části mapy. Zábava je to tradiční, jen i zde jsem se dočkal i občasného propadu plynulého zobrazování. O to víc je mi líto, že jsem nedostal PC verzi na recenzi, Marku! (Ticho, příště dostaneš něco na Game Boy! Pozn. Tran)


Na internetovém bojišti je nejlépe

Brakovou kampaň se vší silou zachraňuje multiplayer. Ten je jednoznačně to nejlepší, co Black Ops 3 nabízí. Po vzoru Advanec Warfare tu jsou opět jetpacky a svižný pohyb po mapách, akce to ale není tak šíleně frenetická jak u zmíněného dílů. Skladba map se naopak podobá tomu nejlepšímu, co se v Black Ops sérii ukázalo – a do toho nabízí něco navíc.

Lokace jsou dosti rozlehlé, což jde ruku v ruce právě s jetpackem a rychlým přesunem v exoskeletu. V redakčních dojmech z bety jsem si stěžoval na to, že mi často utekl protivník právě za pomocí trysků a mně zbyly pak oči pro pláč kvůli uniklému killstreaku, ale přiznám se, že dělám úplně to samé – a je to skvělý pocit.

Mapy jsou jednoduše nadesignované tak, aby hráč mohl využít všechny novinky nabízené herním postavám. Překážek a míst ke krytí je více než dost, hráči mohou nově i plavat a využívat tak vodní plochy k překvapivému útoku. Možností, jak se dostavit nepříteli do zad, je zde víc než kdykoliv předtím a kempování lze dobře kontrovat.

Samotné postavy se dočkaly zásadních změn. Nově tu jsou Specialist s vámi určenou výbavou a schopnostmi, kteří substituují klasické herní třídy. Kromě výběru arzenálu můžete vaše virtuální já obohatit jednu útočnou i obrannou schopností, což se v bitevních vřavách může dost hodit. Zkušenostmi a získanými levely si pak můžete odemknout další kusy výbavy i abilit, a to i v rámci příběhové kampaně.

Co se týče módů, těch hra nabízí obrovské množství. Team Deathmatch se stále nejoblíbenější, Gun Game sice zastiňuje použitelnost schopností jednotlivých Specialistů, ale baví stále stejně. OP něco méně mě nadchl parkourový Free Run, v němž na jedné ze čtyř map závodíte s ostatními během přes překážky o nejlepší skóre. Tu máte za dvacet minut hotovou a nebudete mít moc důvod si ji znovu pustit, z mého pohledu působila vlastně dost nepatřičně.

2887597-black+ops+3_stronghold_broken+arrow_wmLuk s výbušnou hlavicí byl jednou z nejoblíbenějších zbraní v multiplayeru. Rambo?


A teď trochu té technické stránky

O něco větší škoda je grafika. Black Ops 3 sice nevypadá sice nejhůře, v případě her se světly dokonce parádně, ale na standard next-genových titulů je to málo. Když si to promítnu, vlastně byl grafický posun od Advanced Warfare minimální, což s přihlédnutím na PC požadavky docela zamrzí. Activision není úplně malý vydavatel a věřil bych, že z mé PS4 vymáčknou mnohem více.

Stejně tak naštvou i bugy a některé glitche. V kampani se občas nepřátelé zasekli za překážkou a nebylo těžké se k nim dostat do zad, častokrát mě i ignorovali. Kolize modelů se stávají snad všude, ale když se při nepovedeném skoku propadnu do textury, mám tendenci ukousnout analogy. Jasně, stalo se mi to jen jednou, ale nemělo by se to stávat vůbec.

Hudba taktéž až na pár skladeb nijak neoslní, ačkoliv jako podkres funguje bez problémů. Pokud byste se mě zeptali na kousek, který jsem si zapamatoval, nevydám vám ani jeden tón. Zvuky zbraní a pocit ze střelby je tradičně nadstandardní, snad jen jedna brokovnice zněla docela „špuntovkovitě“.

Call_of_Duty__Black_Ops_3_14302268071826Už ani nevím, jak se tenhle chlápek jmenoval. Až takhle byl mizerně napsaný.


Nejlepší i nejhorší

Tento díl se nese v duchu schizofrenie. Kampaň byla po příběhové stránce jednoznačně ta nejhorší z jinak dobré hollywoodské série, její céčkovost však vynahrazuje zakomponovaný kooperativní mód, který si s kamarády užijete se vším všudy. Zombie nikterak neurazí a multiplayer rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co jsem z CoDka hrál.

Takže doporučit, nebo nedoporučit? Pokud jste šli po Call of Duty i kvůli příběhu a hraní po síti vás moc nebere, dejte od Black Ops 3 ruce pryč, nezažijete nic než lobotomii. Pokud je vám naopak singleplayer šumák a radši se vrháte do sítových bitev, podle mě rozhodně neprohloupíte.

Přestože mi futuristické kulisy moc nesedí a radši bych dal přednost klasické military akci, bavil jsem se v multiplayeru královsky. Jen je k němu přilepená ne úplně chutná žvýkačka v podobě kampaně. Takže uděluji 8/10, ale jen s odřenýma ušima!

Call of Duty: Black Ops 3 strhává dolů hloupá a příběhově nekonzistentní kampaň, naopak ji tahá na přední příčky povedený kooperativní mód, hardcore obtížnost a parádní multiplayer, který bych klidně zařadil mezi ty nejlepší v rámci série. Máte-li rádi síťové bitvy, berte.

Klady

  • Skvělě zpracovaný multiplayer
  • Povedený design map
  • Kooperativní mód baví (a zombies taky)
  • „Realistická“ obtížnost
  • Hromada módů

Zápory

  • Hloupá, zmatená a zpackaná příběhová kampaň
  • Občas haprující AI
  • Malý technický posun od Advanced Warfare
8

Super

Martin Strakáč
Student architektury, epicentrum divných nápadů a otaku. Občas mě Tran požádá o napsání nějakého článku. Pod výhrůžkou vykuchání vnitřností. Vidličkou. Ale baví mě to!