Den trifidů(4 minuty čtení)

Bude to zároveň poslední den lidí?

Dnes vám přináším tip na trochu starší knihu, přesněji sci-fi od anglického spisovatele Johna Wyndhama, která vyšla už v roce 1951 a stala se klasikou daného žánru. U nás vyšla v nakladatelství Odeon v roce 1990 a pokud jste ji nečetli, pokusím se vám lehce načrtnout její obsah a třeba vás to zaujme. Pohodlně se usaďte a jdeme na to.

Dne 7. května se na obloze konala mimořádná podívaná. Zelené záblesky z padající komety ohromily celý svět a bohužel pro drtivou většinu lidské populace to bylo to poslední, co kdy viděli. Tento jev totiž oslepil každého, kdo ho pozoroval. Nebylo moc lidí, kteří si tuto podívanou nechalo ujít. Ale byl mezi nimi třeba William a Josella. William je odborník na trifidy, pracoval před katastrofou na trifidí farmě a co je zvláštní, všichni mu říkají Bille. Josella je známá jako začínající spisovatelka, která se proslavila díky své prvotině. Oba postupně zjišťují, co se vlastně událo a proč nic nefunguje jako obvykle; nejezdí auta, lidé nepracují a hlavně, proč jsou všichni slepí. A právě v průběhu tohoto zjišťování se oba potkávají. Pravda, Bill tak trochu hrdinsky zachrání Josellu, ze které si jeden slepec udělal otrokyni a společně se snaží přežít.

A co jsou to vlastně trifidy? Trifidy jsou průmyslové rostliny, lépe řečeno jsou genetickou mutací rostlin. Jako takové se umí pohybovat, mají žahadla, která jsou jedovatá, umí spolu komunikovat a rozmnožují se semeny. Průšvih, co? Zvlášťě když tyto rostlinky využijí celosvětové katastrofy a začnou postupně vyhlazovat lidskou populaci. Jako by jedna katastrofa nestačila. Děj se zprvu odehrává v londýnských ulicích a poté se nepřekvapivě přesouvá na anglický venkov.

V knize je samozřejmě více hlavních postav, nejen ti dva. Třeba manželský pár, Dennis a Mary Brantovi, ti žijí na statku v Shirningu a čekají miminko. Nebo E. H. Vorless, bývalý profesor sociologie, který nyní stojí v čele skupiny lidí, kteří se snaží přizpůsobit novým podmínkám a přežít. A do třetice třeba Walter Lucknor, ten, který v dřívějších dobách hlásal děsivé teorie v souvislosti s trifidy, které se ukázaly nakonec jako pravdivé. A pochopitelně další postavy, které skládají svou přítomností a svými činy příběh do skvělé, promyšlené mozaiky.

Ačkoli je to kniha, která byla napsána tak dávno, pořád má zápletku a vykonstruovaný děj, který zapadá do dnešních populárních příběhů. A to originálně. Četla jsem ji poprvé na škole a byla jsem unešená z toho, jak jsou v ní popsané pocity, jak jsou postavy vystaveny nehostinným podmínkám proti silné přesile trifidů a ještě k tomu je z nich většina slepá. Jsme nuceni jako čtenáři minimálně trochu přemýšlet, jak přežít bez základních potřeb jako je elektřina, plyn, benzín nebo dokonce toho nejdůležitějšího, bez jídla a vody. Skoro jsem na ni pozapomněla, ale byla mi znovu připomenuta a řekla jsem si, že sem, do mých tipů rozhodně patří. Až dočtu ten štos knih na mém nočním stolku, přečtu si ji znovu. A vím, že na mě bude ten příběh působit stejně velkolepě, jako napoprvé.

Zajímavostí je, že na motivy této knihy byl v roce 2009 natočen seriál s názvem Den trifidů. Režie se ujal Nick Copuse a když se podíváte, tak byl i dobře herecky obsazen. Nicméně vzhledem k tomu, že se ke mně dostalo nepříliš dobré hodnocení z více stran, neměla jsem odvahu a možná ani chuť ho zhlédnout. Pokud jste ho viděli a máte pocit, že stojí za to, můžete mi dát vědět.

John Wyndham (1903 – 1969), před úspěchem pracoval na farmě, neúspěšně se pokusil o studium práv a pracoval v reklamní agentuře. Počátkem 30. let publikovaly americké vědecko-fantastické magazíny několik jeho povídek. Ty psal pod jménem John Beynon Harris. Napsal toho ale mnohem víc, nicméně nic z toho nevzbudilo velkou pozornost. Opravdu velký úspěch se dostavil po druhé světové válce, právě s dílem Den trifidů. Toto dílo spadá do žánru apokalyptické a postapokalyptické sci-fi. Kniha byla přeložena do čtyřiceti jazyků. Další jeho kniha, která by vás mohla zaujmout a která je jeho posledním dílem nese název Chocky a je to příběh o malém chlapci, který se telepaticky domlouvá s přítelkyní na neznámé planetě. Wyndham věřil, že člověk se na světě ocitl pouhou náhodou a že je na něm, co ze své existence na Zemi dokáže vytěžit. A právě v takovém duchu jsou psaná všechna jeho díla.

Vydal: Odeon Překlad: Jaroslav Kořán Autor obálky: Joska Skalnik Formát: 236 stran

Source :

CSFD

Nika Binarová
Ideální den je ten, kdy můžu jíst, číst, spát nebo hrát, ideálně hezky jedno po druhém. Přelouskám téměř cokoli a obvykle mám rozečtených více jak pět knih najednou. Když se mi dostane do rukou kniha, to první co udělám je, že si přečtu první a poslední stránku než ji začnu číst tak, jako normální člověk. Když mě chytne múza jsem pisálek, který nikdy nedokončí žádnou svou povídku.

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na