Destiny Recenze

Půlmiliardová hra s sebou nese velká očekávání ze strany hráčů. Splnila vše, co slibovala?

Najít si partnerku na dlouhodobý vážný vztah není nic lehkého a stejně tak je to i s hrami. Jedna z nejžhavějších adeptek letošního roku se zdála být Destiny. Hra od tvůrců série Halo, vyvíjena pod záštitou Activisionu má zplodit novou vlajkovou sérii celé videoherní scény napříč všemi platformami.

Ambiciózní, z dobré rodiny a už podle prvních obrázků vážně kus – stane se Destiny opravdu osudovou hrou, nebo nám zlomí srdce?

Láska na první pohled

Jste Guardian. Strážce posledního města na Zemi a zároveň poslední bašty lidské rasy, dělící jí od zmizení v propadlišti vesmírných dějin. Za vším stojí Traveler, magický artefakt velikosti malé planetky vznášející se nad městem. Traveler umožnil lidstvu prozkoumávat vesmír, upoutal pozornost zla číhajícího ve vesmíru, byl důvodem rozkvětu i úpadku lidské rasy a také z vás učinil Guardina prostřednictvím vyslaného Ghosta.

Destiny patří k těm, které toho o sobě moc nenamluví. Vskutku, tutoriál projdete bez mrknutí oka  a pak už vás hra o sobě samé příliš neinformuje. Nabírání úkolů, mise, shánění vybavení, o všem se letmo objeví krátká zmínka a je spíš na vašich schopnostech vyznat se v tom. Na základy samozřejmě není složité přijít, ale některé speciality hry by si určitě zasloužily podrobněji vysvětlit.

destiny recenze 1

Daleko více toho namluví Ghost, neboli váš hlavní společník na cestě vesmírem. Ghost je sonda s umělou inteligencí a hlasem Petera Dinklagea, aneb Tyriona ze seriálu Game of Thrones. Patřičně zdigitalizovaným samozřejmě. Hacknout jakoukoliv zemskou i mimozemskou technologii pro něho není problém a zároveň je to jediný “charakter”, který ve hře dostává alespoň trochu prostoru pro vtípky a několik málo hlášek. Právě skrz něj se dozvídáte celý příběh a zákulisní informace potřebné k pochopení, proč děláte, to co děláte.

Kdybyste se Destiny zeptali na její zájmy, jmenovala by zcela určitě střelbu a možná ještě motorky. Tohle vám může říct každá druhá, ale po pár prvních desítkách zářezů do pažby budete mít jasno, že tady to s likvidací emzáků myslí opravdu vážně. Pocit z boje je naprosto úžasný. Rádi se budete do každé vedlejší potyčky, jen abyste si znovu užili ten skvělý, adrenalinem nasycený, pocit z akce.

Pořád se ale částečně bavíme o RPG, Destiny není čistokrevný žánr. Sbíráte úrovně i vybavení, které vylepšuje statistiky vaší postavy, při zásahu protivníka kolem něj vyskakují čísla, jak velká byla způsobená míra poškození. Na začátku hry je dokonce na výběr ze tří ras a z trojice tříd (povolání) – Titana, Huntera a Warlocka. Rasy jsou jen vizuálním kritériem, zato třída už vám částečně upraví herní styl. Na poměry RPG jsou všechny tři zoufale podobné, lišící se pouze efektem granátu, silou útoku na blízko a super schopností, použitelnou jen jednou za několik minut.

destiny recenze 2

Destiny je v tomhle ohledu až jednoduchou dívkou, jíž nebaví nad něčím moc dlouho přemýšlet. K dobru budiž připočteno, že každá hratelná třída má dva rozdílné talentové stromy v nichž se může rozvíjet a volitelně mezi nimi přepínat. Nicméně mlčenlivá Destiny vás na to nijak neupozorní a klidně vás to nechá náhodou objevit až někdy na vysoké úrovni. I přes to, je Destiny holka do níž se zakoukáte na první pohled a nebudete se chtít věnovat nikomu a ničemu jinému. Alespoň pro chvíli.

Vztah v řádu týdnů

Nebo Možná dnů. Destiny má svoje přednosti, ale ukáže je všechny až moc rychle. Příběh vás vede skrz tři planety, se čtyřmi rozdílnými lokacemi, plus jedné v podobě domovského města Tower. Starý ruský kosmodrom, krátery na Měsíci, zarostlá Venuše i opuštěné metropole Marsu jsou do jednoho rozlehlá místa, která nestihnete celá prozkoumat jen prostřednictvím příběhových misí.

Misí je v každé lokaci zhruba šest, k tomu minimálně jeden Strike, zastávající ve hře roli dungeonu, a krátké hlídkové úkoly sloužící k získávání reputace na maximálním levelu. Strop úrovní, které může váš charakter získat, je 20. Příběh jsem pokořil ve dvou dnech a vrcholového levelu dosáhl ještě předtím. hra tím samozřejmě nekončí, ale ničím novým pak už v podstatě nepřekvapí.

destiny recenze 3

V následujícím týdnu by sice měl přibýt do hry raid pro více hráčů, což bude rozhodně silnější zážitek oproti standardní trojici hráčů pro Striky a mise, jenže než si na to seženete potřebné vybavení, počítejte s nutností farmit několik dalších týdnů.

Destiny se skvěle umí bavit ve společnosti více lidí, pokud jste s ní sami, její zábavnost klesá skoro  na polovinu. Najít si kamaráda do hry je fajn a celá hra je na to jako dělaná. ocenil jsem možnost připojit se ke známému z evropského serveru, i když sám se nacházím na americkém. Bungie v kolektivizaci odbourali veškeré překážky.

Závodění na hoverbikách v kaňonech si zkrátka sami neužijete a i mise se plní o dost snáze, pokud je vás na ně víc. Destiny není v tomhle ohledu vůbec žárlivá a dovoluje vám s kamarády trávit tolik času, kolik jen chcete. PR žvásty slibovaly i unikátní zážitek pro jednoho hráče, což je samozřejmě pravda, kampaň si můžete projít čistě sólo, to je ale asi zároveň vše, co běžný hráč zvládne. Striky vás automaticky spojí s dalšími dvěma spoluhráči.

destiny recenze 4

Okolo vás po lokacích pobíhají i ostatní hráči, nebo rovnou skupinky. Pokud máte společné cíle, můžete se spárovat a postupovat vpřed, většinou je ale každý zaneprázdněn vlastními záležitostmi a na navazování nových vztahů zkrátka není v dnešní uspěchané době čas. Společné World Eventy, tolik vychvalované při prezentacích hry, jsou také bleskurychlou záležitostí na minutku či dvě, se solidné odměnou, ale ničím, co by vás přimělo je vyhledávat. Po prvních pár dnech je zjevné, že s Destiny legrace je a bude, jen se hra nejeví už tak zábavnou přitažlivou, jako při prvním setkání.

PvP

Tahle část hry si zaslouží samostatný nadpis. S ostatními hráč se při setkání ve volné přírodě střetnout nemůžete. Pro vybíjení vzteku a agrese je tu Crucible frakce, zprostředkovávající zápasy mezi hráči navzájem. na výběr jsou čtyři typy zápasů, vedeny různě v poměru šest proti šesti, tři versus tři a všichni proti všem v počtu šesti. Největší zájem jsem zaznamenal o Control, kde týmy Alfa a Bravo soupeří o nadvládu nad stanovišti A, B, C a body z nich plynoucí. Zabíjením protivníků si ale body můžete vydělávat také, tudíž obsazení dvou stanovišť nemusí znamenat jasnou výhru. K dispozici je řada map, vycházejících z lokací, které navštívíte při svém putování soustavou.

destiny recenze 5

Do zápasu nastupujete se svojí postavou bez jakéhokoliv okleštění nebo zákazu. V PvP jsou povoleny super schopnosti, speicální i těžké zbraně , které s sebou postava běžně nosí. právě získávání munice do brokovnic, odstřelovaček, nebo raketometů je základním taktickým elementem hry více hráčů, jenž může rozhodnout celou hru. Zápasy jsou celkově víc o skillu a umu hráčů, ne momentální úrovni. Sedmé levely mohou stejně dobře zabíjet dvacáté, i když většinou je tomu samozřejmě naopak. Ve většine onlinových her je to nemyslitelná věc hraničící s rouháním, v Destiny už se nad tím po pár zápasech ani nebudete pozastavovat.

PvP se skvěle doplňuje s PvE. Stačí, aby vás mise omrzela, dáte si tři zápasy a už se zase budete chtít ponořit zpět do děje. Za PvP také dostáváte patřičnou odměnu v podobě zkušeností, vybavení i reputace. Bounty úkoly, obnovující se každý den, nabízí rovnoměrné příležitosti pro PvE i PvP hráče, nejlépe ovšem pro ty kombinující obojí. Nepamatuju se, kdy naposled mě, jako fandu raidů a  příběhu, hra proti ostatním hráčům takhle chytla. Možná ještě nikdy.

destiny recenze 6

Vyhlídky do dalších měsíců

Možná se zdá brzo hodnotit vývoj na takovou dobu dopředu ale brzy sami zjistíte, že Destiny je nekomplikovaná a lehce předvídatelná. O hře se nemluvilo (alespoň z úst vývojářů) jako o MMO- na persistentním světě skutečně nic masového není a tak lze první M s čistým svědomím vypustit. jenže Destiny nemá právo patřit do kategorie masivních i s ohledem na další věci. Třeba celkový obsah.

Už tak v druhé lokaci přijdete na to, že mise jsou stereotypní a opakující se. Vystřílet hordu nepřátel, zabít bosse, ubránit Ghosta při získávání dat a opět se vypořádat s bossem. Jediná vyjímka je snad právě na Měsíci, kde vám do rukou půjčí meč a kameru hodí přes rameno třetí osobě.

Vzhledem k rozlehlosti lokací jsem nepochopil, proč v misích, alespoň v první půlce příběhu, navštěvujete stále stejná místa. Tyrion se sice nepřestane pozastavovat nad složitostí mimozemské technologie, nebo spletencem chodem, když ale procházíte stejným chrámem už potřetí, máte chuť malého Ghosta zašlápnout.

destiny recenze 7

Zkušenostmi můžete sice dosáhnout pouze úrovně 20, ale opatřením lepšího vybavení s tzv. Light atributem můžete svůj level ještě zvýšit. jelikož mají po dvacáté úrovni všechny mise i Striky několik obtížností, dosahující až k nemyslitelnému číslu 28, jste pro jejich zdárné absolvování nuceni získat patřičné vybavení, na které se šetří v rozmezí několika týdnů.

Destiny všechno hrozně natahuje a rozhodně nedovolí dělat věci jednodušší cestou. Pokud se vypravíte do dané mise s menším než doporučeným levelem, připravte se, že hra uměle sníží zranění působené nikoliv vám, ale vaší postavou. Logika by možná velela opačnému řádu věcí, já v tom spatřuji lenost autorů vybalancovat statistiky nepřátel a nového vybavení tak, aby si byly úměrné, a samozřejmě další natahování herní doby.

Bounty mise, tedy daily questy pro hráče znalé MMO terminilogie, jsou zase kvalitní ukázkou toho, jak dobře lze recyklovat staré lokace. Jejich návštěva mě ani v nejmenším neobtěžovala a i skupina šestých levelů v Rusku, dokáže zatopit veteránu z Marsu s dvacítkou na krku. Celou dobu jsem si ovšem nemohl zvyknout na chudobnost Destiny v ohledu na interakci s okolím.

destiny recenze 8

Munice padá téměř z každého třetího protivníka, jejím nedostatkem určitě trpět nebudete. Občas utrhnete kytku, nebo vyberete předmět z truhly, který si rovnou v inventáři rozložíte na peníze. Destiny s ničím zbytečně neotravuje, až mi občas její pasivita lezla krkem. Nechci hru porovnávat s World of Warcraft nebo jinými giganty, ale Destiny má v komplexnosti problém dorovnat i takový Mass Effect či Borderlands.

Největší zklamání nechávám na konec, jelikož hanit tím krásy Destiny hned v úvodu by bylo nepatřičné. Příběh. Teprve až dokončíte poslední misi, uvědomíte si jaký škvár to vlastně byl. Věřím, že méně odfláklý děj by většina hráčů napsala při záchodové pauze na kus toaletního papíru. Z informací vypuštěných před vydáním toho nakonec možná vím víc, než se samotné hry a je obrovská škoda, že se scénáristé na slibně načrtnutý svět takhle vykašlali.

destiny recenze 9

Vzhledem ke stereotypu misí a nulovému příběhu je kompletní znovurozehrání příběhové linky větším zlem než všechny mimozemské rasy dohromady a bez zajištění přídavné odměny naprosto zbytečným tahem.

Hra po dvacáté úrovni tak obsahuje vesměs to samé, čím jste si prošli v průběhu levelování. zábava je to stále, ale momentální životnost hry bych podle nynějšího obsahu nevyčíslil v řádech měsíců pro někoho, komu se příčí nekonečné grindování stále stejných věcí dokola. Dbát na všechny sliby, které byly v ohledu na Destiny řečeny a vůbec hype samotných vývojářů, neudělil bych hodnocení vyšší než 7. Střízlivějším pohledem vidím stále velmi dobrou hru, která se ale pro mnohé stane zároveň největším zklamáním roku.

Klady

  • Akce
  • PvP
  • Kooperace

Zápory

  • Příběh
  • Málo obsahu
  • Stereotypní
7

Fajnovka

Viet Tran
Moravák a Asiat v jednom exkluzivním balení, oběť záchvatů kreativity a grafomanství. A prokrastinace. Twitter: @MarekTV. Blog (zatím neaktivní): Tranuju.cz