fbpx

Dex Recenze

Projektem na Kickstarteru to začalo, cenou za umělecký přínos české tvorbě to pokračovalo a začátkem května plnou verzí tohoto očekávaného kyberpunkového RPG rozhodně neskočilo.

Jistě vyžaduje odvahu tvořit 2D tituly v době, kdy je herní svět opájen detaily prsou v GTA V a Geraltovy rostoucími vousy, ale právě soustředění prostředků jiným směrem než do složité grafiky je tah, který zejména menším hrám mnohdy přináší úspěchy.

„V jednoduchosti je síla“, hlásá staré pořekadlo, a stejně tak tomu je v Dex. Mnoho mechanik je osekáno s účelem vyhnout se přílišné komplexnosti a mnohé z toho benefitují. Stejně tak ale některé strádají.

Dex pochází z dílny relativně mladého českého vývojářského studia Dreadlocks, které se zatím mělo možnost ukázat jen na kritiky vychvalované puzzle hře na Windows Phone – Rune Legend. Nakolik obohatili českou tvorbu tentokrát?

dex71

Rozšířená realita může pomoci v jinak nevyrovnaných soubojích.


Po krátkém intru se probouzíme v našem bytě a přebíráme vzkaz: „Utíkej! Jdou po tobě!“. Přes střechy a kanály tedy unikáme do rušného centra metropole Harbor Prime. Nevíme, kdo jsme nebo proč tam jsme, pouze to, že máme světle modré vlasy a že po nás jdou obrnění týpci s velkýma bouchačkama. Což jako důvod k zdrhání stačí.

Víc ani není potřeba, víc nikoho nezajímá. Atmosféra metropole je tak pohlcující, že se brzo skutečně cítíme opravdu nedůležití v obřím světě neohlížejícím se po pouhém jedinci.

Procházíme rušnými ulicemi, rozpadajícími se továrnami i mezi blýskajícími se mrakodrapy a odevšad je naznačována málocennost individua v tomto rozsáhlém světě. Obří rozdíly mezi životy nejbohatších a nejchudších poskytují vynikající prostor pro rozlišnost prostředích, a tato příležitost je naplno využita. Proto nás naše dobrodružství zavede od vinoucích se tunelů hluboko pod městem až po gigantické budovy nadnárodních korporací střežené super-vojáky.

Živoucí, ručně malovaná prostředí doplněná vždy velmi povedeným atmosférickým soundtrackem se dají obdivovat dlouho, a přestože bych loading screeny mezi lokacemi čekal kratší, mnohokrát jsem preferoval cestu pěšky nad možností fast travel.

Davy NPC procházející neustále sem a tam společně s otravně blikajícími reklamami podtrhávají dojem hekticky žijící metropole, a ty NPC, s kterými interagovat lze, většinou už jen výstupem vypráví mnoho. Namluvení postav je velmi kvalitní a společně se orchestrálním soundtrackem ukazují, že kvalitní audio ve hře je minimálně stejně tak důležité jako vše ostatní.

dex72

S prodáváním drog se musí začít v útlém věku, aby se poznal talent.


A do tohoto světa jsme vyvrženi pouze s minimem informací o dění a s úkolem připravit se na dobrodružství. A to nejen zbraněmi a lékarničkami, ale hlavně transplantáty. Těch je ve hře mnoho a jsou důležité jak z hratelnostního, tak sociálního.

Společnost si již na transplantáty zvykla v takovém rozsahu, že jejich absence je považována za podivnost nebo úmyslnou rebélii, na rozdíl třeba od světa Deus Ex, kde se spousta příběhu odvíjí právě od konfliktu nad umělými částmi těl a následující ztrátě lidskosti.

Hratelnostně nám implantáty pomáhají jak v boji, tak třeba při plížení nebo hackování, ale je samozřejmě nutné mít dostatek slotů a peněz na jejich pořízení. Mimo augmentaci pomocí transplantátů se používá běžný systém levelování se stromem dovedností, vylepšující všechny možné vlastnosti a dodávající možnost volby vlastního přístupu k plnění misí.

Hackování jsou ve hře vlastně dva druhy, které se provedením příliš neliší, ale výsledkem ano. V obou z nich přebíráme ovládání malé kuličky s kanónkem, která plují prostorem a v jejích snažení jim brání červené viry.

dex77

Déjà vu, nebo fakt divná AI.


Trochu mi to připomíná starou hru Asteriods a také buněčnou fázi hry Spore. Přemýšlel jsem, jak to napsat znějící zajímavěji, ale bohužel příliš zajímavější to není. První varianta je běžné hackování počítačů a podobných systémů, při kterém se naše kulička probijí virtuální úrovní ke kýženému cíli, často v podobě cenných dat.

Druhý typ hackování je takzvaná rozšířená realita, která se odehrává na pomezí reálného a virtuálního světa, a dává možnost za stálého dorážení virů a běžící časomíry reálného oponenta poškodit, paralyzovat nebo zeslabit jeho útoky. Což je vlastně docela fajn prvek.

Přestože při běžném hackování se vyskytuje více druhů nepřátel a společně s nástrahami prostředí občas vytvoří dost zapeklitou situaci, obě tyto minihry brzy propadnou stereotypu a stanou se pouze nuceným prostředkem k posunutí příběhu nebo zneškodnění nezdolného soka.

Se dvěma bossy je třeba se utkat se právě virtuálně, což je sice příběhově v pořádku, ale ani jeden ze soubojů není ani zdaleka tak vzrušující, jak bych býval čekal.

dex73

Střelné zbraně jsou pro bábovky.


Když vylezeme z počítače a střetneme se s nepřítelem v reálném světě, máme samozřejmý výběr mezi pěstním soubojem nebo použitím zbraně. Zde se Dreadlocks zase nebojí vrátit se k oldschool pravidlům, a pár druhů útoků s možností bránění a úhybu bohatě stačí na poskytnutí dynamiky boje a mnoha hráčům jistě vyvstane vzpomínka na staré mlátičky na automatech, případně na hry typu Double Dragon na Nintendu.

Hubená slečna jako my možná nezasazuje takové rány jako obří bicáky gangů (alespoň notnou část hry ne), ale nutnost častých úhybů a zasazování rychlých ran přináší zejména do větších soubojů příjemnou obtížnost a skvělý pocit poté, co se nepřítel konečně svalí na zem. Občas je AI trošku zmatená a nepřátelé pobíhají sem a tam bez známky rozumu, ale to nastalo spíše ojediněle než pravidelně.

Občas však pěsti nestačí a je potřeba sáhnout za opasek. Je k dispozici několik současných zbraní a pár futuristických, ale počet skillpointů potřeba k jejich efektivnímu používání okořeněný poněkud kostrbatým ovládáním mě odradil od používaní jinak než jako poslední záchranu, nebo nutné rychlé redukce nepřátelských řad. Věřím však, že pokud bych tomu drahocenné skillpointy obětoval, ozbrojený postup by se stal obdobně zábavný jako mlácení pěstičkami.

dex74

So much porn it’s boring.


Sociální prvky jako přemlouvání a smlouvání cen mají také své místo, ale jsou zjednodušeny na pouhé procentuální snížení ceny a 3 dialogové možnosti, z nichž jedna nebo dvě vždy zaberou.
Trochu se mi zastesklo po měření hladiny hormonů při konverzaci v Deus Ex, ale mě stejně vždy v RPG přišlo přemlouvání jako ta nejméně zábavná cesta řešení konfliktů.

Co se týče obchodování, setkal jsem se i na výkonném počítači s podivným okamžikovým freezeem, doprovázejícím každou transakci, a naprosto stejné ceny všech obchodníků po městě bohužel působí trochu odfláklým dojmem.

Mimo jeho úmyslně zmatený počátek jsem nemluvil ani trochu o herním příběhu. Po vhození do hektického světa se příběh relativně rychle graduje a se zjevnou inspirací Deus Exem nakonec dograduje až do následků ovlivňující lidskou rasu na desítky let. Několikrát jsem již čekal konec hry, místo čehož se příběh rozvinul ještě více, a takovéto překvapení můžu hodnotit jen pozitivně.

Deus Exu je podobné i zakončení, které probíhá pouhou volbou z několika možných konců a následující cutscénou popisující následky rozhodnutí. Neprozradím jak, ale alespoň trochu bylo docíleno toho, aby vaše dosavadní rozhodnutí měla smysl, ale pořád mi takovéto konce přijdou špatné a mračím se.

dex75

Poznali zlobu mých drobných pěstí.


Mimo hlavní příběhové linie je hra samozřejmě plna vedlejších questů, které k mému potěšení nejsou pouze o doručování zpráv a zabíjení, ale mnohdy jsou komplikované, dlouhé a dokonce se proplétají. Několikrát jsem podlehl Skyrim-syndromu a na dlouho dočista zapomněl že je nějaký hlavní příběh mimo mise, do nichž jsem se zrovna zabral.

Mnohokrát jsem čelil morálnímu rozhodování, a přestože málokdy má veliký dopad na nás samotné, stejně jsem se často pozastavil nad tím, co to bude pro koho znamenat a jestli to je v pořádku s mými hodnotami. Pokud se při hře nachytám při takovémto přemýšlení, asi jsem vážně ponořen až po uši.

Ve shrnutí jsem ze hry velmi potěšen. Jak umělecké zpracování, tak hratelnost i příběh jsou na dobré úrovni, a zcela jistě se jedná o skvělý příspěvek do české herní tvorby. Na mnoha místech (třeba ve jméně, ehm…) je zřejmá inspirace sérií Deus Ex a myslím, že pokud jste velkými fanoušci zejména prvních dvou dílů, tak Dex je pro vás to pravé ořechové. Bohužel některé části hry působí nedodělaně, skoro až odfákle, což společně se zmíněným hackováním strhává bodíky z jinak pochvalného verdiktu.

 

Klady

  • Živé ručně malované prostředí
  • Atmosféra futuristické společnosti
  • Soundtrack a voice-acting
  • Příběh po většinu hry
  • Vedlejší mise

Zápory

  • Hackování
  • Místy se hra jeví jako nedodělaná
  • Zakončení příběhu
8

Super

Profilový obrázek
Mladý jihočech hrající si na velkýho old-school gamera. Milovník žen, vína, černého humoru a hlavně dobrých her.