Dying Light Recenze

Takhle to dopadá, když se Mirror's Edge kousne s Dead Islandem. Dobře, a ve více lidech ještě lépe!

Zatímco lidi z Yager Developement převzali otěže vývoje druhého Dead Islandu, ti původní stihli sebrat obsah z jejich původní vlajkové lodi a přetvořili jej do něčeho trochu novějšího – a nyní můžu říci, že i lepšího. Kluci z polského Techland, kteří mimo jiné stojí i za sérií Call of Juarez, zkrátka dokázali reinkarnovat svou rubačku s RPG prvky plnou hnijícího masa, Dead Island, do něčeho, co nám kupodivu voní mnohem více. Do kooperativní zombie survivalu Dying Light.

Neberte to zle, Dead Island nebyl špatný, ale když si vzpomenu na hraní původního dílu či pokračování s podtitulem Riptide, vybaví se mi úmorné a nudné tahání se hlavní dějovou linkou, a ačkoliv jsme oba tituly hráli i ve více lidech, nedokázaly si nás udržet u monitoru. Dying Light toho ale naštěstí nabízí víc. Jo, sice tu chybí širší možnosti rozhodování se v dialozích či jízda autem, ale hlavním tahákem, na který se nechalo chytit spoustu hráčů (co si budeme nalhávat, i včetně nás), je všude možně nejednou vychvalovaný parkour s kamarády.

dying light rec 4

Nějak takhle vypadá předměstí Harranu.


O mrtvých jenom… dobře?

Do hry jste doslova vhozeni hned ze začátku, kdy v kůži záhadné postavy Cranea dopadnete do centra Harranu. oblast připomínaje různá reálná města z Blízkého východu. Samozřejmě nad městem, v němž se v opuštěných domech schovávají přeživší, nelze nepřipoutat na sebe pozornost, a tak se dostáváte do společnosti běžců, jež vám poskytnou útočiště výměnou za vaši pomoc. Fajný to deal, ne?

Hlavní dějová linka už ze začátku působí trochu béčkově, události jsou očekávané klišé a místy se budete chytat za hlavu a nadávat na rozhodnutí vašeho hlavního hrdiny. To vám ovšem vykompenzují vedlejší úkoly a autoři naštěstí hráče do plnění hlavních úkolů nijak nenutí, jak tomu občas u jiných her podobného ražení bývá. Zkrátka máte volnost, kterou slibovali, a můžete si běhat, jak a kam chcete. Mně osobně se třeba stalo, že jsem ze zvědavosti lezl za mapu, kde na mě tvůrci nastražili zajímavý bonus. Pokud budete lézt po vysokých budovách, je tedy dost možné, že na vás nahoře bude čekat při nejmenším nákres pro výrobu předmětů nebo collectible vlaječka.

dying light rec 13

Zatímco hlavní příběh asi nikoho nezvedne ze židle, u vedlejších misí je situace lepší a zabaví vás.


Nemusíte ani nikam šplhat, můžete i prostě vyklízet bezpečné zóny od infikovaných, získávat zkušenosti volným parkourem či různými výzvami, závody nebo i náhodnými událostmi – od záchrany přeživších od zombíků či banditů přes prozkoumávání budov či aut (především sanitek a policejních dodávek) a mapy až po získávání dopadlých zásob ze zásobovacích letadel.

Ty pak vyměníte ve vybraných zónách za zkušenosti. Za zmínku rozhodně stojí i karantény, do kterých se můžete vydat. Většinou se vás budou snažit varovat různá upozornění, ale uvnitř na vás čekají další zásoby a zajímavé předměty. V jedné karanténě jsem měl dokonce tak nahnáno, protože mi silně připomínala lokalitu z filmu REC. Barák plný pokojů a chodeb, v pozadí odněkud hrající klavír a z jednoho pokoje se ozývající dětský pláč… Brrrr.

dying light rec 12

Jít spát, nebo se vydat na mise? Toť otázka pro vás, my měli jasno.


Netřeba snad dodávat, že leda blbec by zůstal venku sám, a tak se logicky připojíte k partě parkouristů. Infikovaní jsou poměrně pomalí, a i když se jich na vás navalí opravdu, ale opravdu spoustu (jak bývá v zombie rubačkách zvykem), ještě máte díky otevřenému světu a vaším obratným schopnostem možnost z prekérní situace utéct; ale jakmile trávíte čas mimo bezpečné zóny, ať už během po ulicích či skákáním po střechách, způsobujete během toho randál a občas se stane, že se na vás z nejbližší uzavřené budovy (a to jich bývá poměrně dost otevřených) vyvalí poloinfikovaný jedinec, který začne ječet, jako když dítěti nedáte bonbon, a okamžitě se za vámi s jasnými úmysly rozběhne. S ním se pak bojuje hůř.

S výše zmiňovanými se dá vypořádat ještě v klidu, ale jakmile se slunce nad Harranem začne chýlit k západu a ve vaší vysílačce budete slýchat zprávy oznamující, aby si všichni pobíhající někde po venku co nejrychleji nalezli úkryt, bude potřeba se dostat do jedné z nejbližších bezpečných zón, na které ve městě budete narážet často. Ale bacha na to, že není dobré těšně před nocí lézt do doposud nevyklizených zón. Čistit je od infikovaných v době, kdy potřebujete být sakra zticha, se nevyplatí, a akorát tak na sebe jen upozorníte.

dying light rec 10

Noc je zde opravdu noc. Super atmoška!


I plížením je člověk živ

Pokud v noci uvíznete venku a nemáte se kam schovat, hra se promění do tichého přežívání za doprovodu hrůzy ze tmy, navozující atmosféru plnou úzkosti. Tma je totiž tak hustá, že bez vaší neomezené baterky nevidíte ani na krok, leda obrysy, do kterých při pohybu narážíte. Nevíte tak, jestli náhodou nenarážíte do barelu či jakékoliv překážky před vámi, nebo do infikovaného. Jediné co máte k dispozici, je váš radar, na němž v noci můžete vidět vyznačené výstražné body. Pakliže se do výhledu toho bodu dostanete, během chvilky se promění v červenou a uslyšíte zvuky, které nejspíše, pakliže nezačnete sakra rychle a dobře zdrhat přes překážky po tmě, budou vaše poslední. Gratuluji, běží za vámi Volatile, speciální zombík, jenž je schopen vás rozpárat na kusy během chvilky, a pravděpodobně i několik dalších hned za ním.

Hra tedy v noci nabídne nějaké to plížení a nutno říct, že zde vystřelí obtížnost výrazně nahoru. Pokud jste čajíčci, vaše úkoly, ať už hlavní či vedlejší, budete zřejmě raději plnit za denního světla. Ale proč se tedy vydávat ven i v noci, když se prostě můžete vyspat a noční pasáž tak přeskočit? Odpověď je snadná – získáváte dvojnásobný počet zkušeností do boje a pohybu, a navíc… je to sranda! V noci se sice vyskytují všude možně číhající speciální infikovaní, ale můžete narazit i na takové, ze kterých po zabití získáte přísady užitečné pro výrobu vylepšení pro vaše zbraně či jakési boostery. Díky nim pak třeba můžete lépe vidět v noci nebo se i dokonce rychleji pohybovat. Takoví infikovaní mají ale potřebu buď utéct nebo na sebe připoutat pozornost a přivolat tak zmiňované Volatily.

dying light rec 9

Tichých nočních misí si užijete dost. Obzvlášť s parťáky!


O boji a parkouru

Ne každému ale tichošlápkování misí vonět, byť jejím přeskočením byste se okradli o docela zajímavě zpracovanou část hry. Zkušenosti se zde dělí na tři druhy, a to bojové, pohybové a survival. Díky úrovním, které odemknete za pomocí pouhého boje (znovu připomínám, že v noci získáváte dvojnásob!) si tak budete moci zpřístupnit nové útoky, u pohybových (ty zas získáte zdoláváním překážek, zkrátka parkourem) zas jiné parkourové triky a díky úrovním přežívání se naučíte vyrábět a připravovat nové předměty. Právě spánkem si tyto zkušenosti můžete uložit, aniž byste se báli, že byste o ně při dalším nechtěném úmrtí přišli.

Boj zde trochu připomíná Dead Island, takže si mnozí z vás jistě vybaví různá pádla a pálky obmotané jiskřícími dráty. Ty si seženete stejně jako v Dead Islandu šmejděním po lokacích, vlastní výrobou a upravováním, ale co se vám zde nepodaří, je průchod s jednou a tou samou zbraní. Ty se totiž rychle opotřebovávají a neustálé opravy nebudete mít ani zdroje ani chuť. Zbraň bude prostě po nějakém tom čase rozbitá a s tím se musíte smířit. K dispozici jsou i střelné zbraně, ty ale pochopitelně budete muset zásobovat drahými náboji.

dying light rec 16

Občas najdete ve skříních zajímavé věci. Třeba přeživší.


I parkour se bude postupem času měnit, či spíše možnosti jeho využití. Z předměstských slumů se dostanete i do centra města, kde pro jistotu přituhne nejen obtížnost nepřátel a početnost jejich výskytu (bacha, mohou být i na střechách), ale také se vám rozšíří možnosti pohybu. Pozemní části tak budete využívat mnohem méně a raději se budete držet co nejvýš (a nemyslet na to, že byste náhodou spadli do té hordy dole).

Pokud se vám navíc podařilo v průběhu sbírání úrovní odemknout i hák, v případě pádu se máte tu možnost se zachránit přitažením se na některou z budov a získat tím docela zajímavý záchranný prvek. Kam si vyberete. Ze začátku hry ale počítejte s tím, že se do parkouru budete dostávat pomalu. Uchytit se sice můžete skoro kdekoliv, zkrátka tam, kde míříte kurzorem, ale než naberete nějakou plynulost, to může nějakou chvilku trvat.

dying light rec 6

Ve hře najdete desítky plánků na nové zbraně.


Jen s kamarády do deště

Rozhodně stojí za zmínku, že si hru nevychutnáte sami, nýbrž s alespoň jedním kamarádem na drátě. Kooperaci vývojáři zvládli natolik spolehlivě, že bych ho označil za gró celé hry. A já se ani nedivím, vždyť je to větší švanda. Bugů navíc Dying Light obsahuje minimum, a tak si není problém s přáteli hru zahrát na jeden zátah bez nějakých potíží, hezky od začátku až do konce. Hlavní kampaň je bohužel poměrně krátká, ale co se ostatní náplně týče, je jí tu dost na to, abyste se s parťákem zabavili na desítky hodin.

Hře mám co vytknout, a to především rozhodování hlavního hrdiny. Jak jsem ale zmiňoval, hra vám to vykompenzuje na zbylém obsahu, tudíž nelituji těch něco přes dvacet hodin strávených s přáteli v Harranu. Kluci z Techlandu se po Riptidu opravdu předvedli a vytvořili skvělou kooperativní akci, která se i s grafikou pohnula o něco dál od předchozích produktů. Pakliže zvažujete koupi, běžte do Harranu, ALE JEN S PŘÁTELI!


Hodnocení parťáka recenzenta, Rádi Zelenky:

Pro přečtení rozklikněte:

Při prvních hodinách hraní jsem se podivoval nad tím, jak je jednoduchá, s prvním západem slunce jsem pak s křikem bral nohy na ramena a pádil k věži, která slibovala bezpečí. Útěk před několika nočními zombíky nebyl jednoduchý a umřel jsem při něm nejednou. Na další hraní jsem si stanovil jasné pravidlo – nikdy nebýt v noci venku sám, pokud to hra nebude přímo vyžadovat. Nutno říci, že noční pasáže mají něco do sebe a vlastně mě potěšily, bez nich by byla hra až moc jednoduchá.

Po příběhové stránce mě Dying Light moc nezaujal, jména všech postav (kromě hlavního hrdiny) jsem zapomněl spolu s vypnutím hry a na osudech jejich vlastníků mi nezáleželo. Na druhou stranu zápletka neurazí, ačkoliv je každý podraz předvídatelný.

Hlavním tahákem Dying Lightu je parkour, který prostě baví. Samotným bezcílným skákáním po střechách jsem strávil až překvapivě mnoho času, ale jednoduše jsem nemohl přestat. Když k tomu všemu přidám jednoduchý soubojový systém, skvělé technické zpracování a výborný coop, dostanu nadprůměrnou zombie parkour rubačku, u které strávíte desítky hodin, kterých nebudete litovat. Já jsem se bavil náramně, o čemž také svědčí šest hodin nonstop coopu.

[/vc_column][/vc_row]

Klady

  • Skvělý coop s přáteli
  • Vedlejší mise
  • Mapa je plná zajímavých míst
  • Znatelný pokrok od Dead Islandu
  • Obtížnost v noci
  • Parkour

Zápory

  • Nudný a předvídatelný příběh
  • Rozhodnutí hlavního hrdiny
  • Bez parťáků hra není takové terno
8

Super

Jiří Horák
Zástupce übervelitele Youtube sekce, občasný pisálek, vrchní grafik SkillZone.cz.