fbpx

Etrian Odyssey 2 Untold: The Fafnir Knight Recenze

Nejnovější díl kultovní série Etrian Oddysey je zároveň tím nejlepším.

Po padesáti odehraných hodinách odkládám své Nintendo 2DS, pouštím si na Youtube úvodní znělku hry a je mi tak nějak fajn po těle. Krokovací RPG by leckdo označil za hudbu dávné minulosti, Etrian Odyssey 2 Untold: The Fafnir Knight ovšem dokazuje, že tento podžánr nejen neřekl své poslední slovo, ale také nabízí tolik zábavného obsahu, že by některé soudobé tituly západní produkce mohly jen tiše závidět.

Japonští vývojáři z Atlus ani náhodou nepatří mezi nováčky – mají na kontě nejen skvělý démonický mix tahovky a RPG Shin Megami Tensei, ale i sérii Persona, která se podívala i na konkurenční konzoli Nintenda. Není tedy divu, že The Fafnir Knight budil velká očekávaní.

Na druhou stranu chápu, že Etrian Odyssey a japonské dungeon crawlery obecně mohou zelenáče spolehlivě odradit už po první hodině hraní – místy jsou těžkopádné, občas až moc ukecané a v soubojích nelítostné. Slíbit vám ale mohu jediné – pokud se překlenete přes počáteční nechuť, které jsem se kdysi nevyhnul ani já, budete se královsky bavit.


Staronové království

The Fafnir Knight je remake stařičkého Etrian Odyssey II: Heroes of Lagaard, ovšem ne v úplném slova smyslu. Na stejné prostředí zdánlivě poklidného městského státu High Lagaard naroubovali vývojáři nejen zcela nový příběh, ale i spoustu svěžích mechanik, které veteráni jednoduše nemohou nepřijmout s otevřenou náručí.

Coby Fafnirský rytíř dostanete za úkol doprovodit čipernou princeznu Ariannu, jedinou z královské krve, která je schopna provést posvátný rituál, jenž má její zemi Caledonia ochránit před démonickými silami. Na cestě vám bude dělat společnost prostoduchý Flavio, zakřiknutý Bertrand (ne, není v tom žádný skrytý fór, fakt se tak jmenuje) a „tsundere“ Chloe.

Úkol samozřejmě nebude tak jednoduchý, jak se na první pohled zdá. Hlavní postava totiž není žádný náhodný hejsek s velkým mečem na rameni, nýbrž v sobě třímá sílu silně spjatou s Ariannou a její modrou krví.


Podpis japonských tvůrců se ani zde nezapře. Hlavní protagonisti na první pohled působí jako stokrát viděné anime klišé, po několika hodinách však zjistíte, že se za archetypálními postavami skrývají skvěle napsané a zábavné charaktery.

Čipernou a energickou Ariannu si po prvních dialozích nejde neoblíbit, ani její společníci neztrácejí na své hloubce. Drobounká kouzelnice Chloe s překvapivě velmi silným apetýtem ze začátku měla našlápnuto na nejotravnější postavu z celé party, čím více času s ní ale strávíte, tím dříve odhalí svou pravou tvář a vy pochopíte, proč se chová tak, jak se chová.

Podobně na tom je i Bertrand i Flavio. Kompletní čtveřici společníků si budete hýčkat a hlídat jako oko v hlavě – společně tvoří bytelný příběhový pilíř, který budete velice rádi objímat. Nejvíce na osobnosti ztrácí samotná hlavní postava – tedy vaše maličkost.

I přes svou zajímavou roli v příběhu jsem neměl pocit, že by autoři naplno využili její potenciál, a spíše působí jako spletenec již několikrát viděných hrdinů z dobrodružných anime se stejným začátkem i koncem. Příběh tak neuchvátí, ovšem ani neurazí, charaktery samy o sobě hrají lepší divadlo než hlavní dějová linka.


Pod kořeny Yggrasilu

Gró Etrian Odyssey ovšem netkví v dobře napsaných postavách, nýbrž v prolézání nekonečných chodbiček labyrintu pod posvátným stromem Yggdrasil. Tam budete s celou svou partou dobrodruhů trávit drtivou většinu času zabíjením potvor, sbíráním tučného lootu a kreslením čtverečkované mapky.

Poslední jmenovaná náplň hry, a také prvek unikátní pro Etrian Odyssey sérii, může být pro nepolíbené pařany tou největší překážkou. Ke splnění hlavních misí totiž musíte zakreslit celou mapu úrovně, než vás hra pustí dál, a myslím tím každou kouteček, odbočku či místo se zajímavým lootem.

Některá podlaží labyrintu jsou ovšem dosti rozsáhlá a projít krok za krokem celý dungeon rozhodně není otázkou hodinky či dvou. Vaše práce katrografa začne být frustrující v okamžiku, kdy jste prolezli mapu křížem krážem a stále nemůžete quest odevzdat, protože jste jste přehlídli drobný koridor.

Navíc při vyšší obtížnosti může takový zbytečný návrat pro dokreslení mapy být osudným, jelikož vás cestou zastavují náhodní nepřátelé, a s každým krokem navíc tak můžete jednou nohou skončit v hrobě. Naštěstí není problém snížit obtížnost, až vám poteče do bot pěna z pusy.


Pětiboj v kobce

Žádný dungeon crawler (fajn, možná legend of Grimrock) se neobejde bez obtížných tahových soubojů. Pětičlenný tým dobrodruhů nebude ani náhodou všemocný a častokrát se budete vracet pro doplnění zásob a ošetření četných ran.

Není vůbec od věci se před vstupem do labyrintu naboostovat bonusy z magických předmětů, kouzel či jídla. Nově totiž můžete ze surovin vařit v hospůdce své vlastní pokrmy, přidávající zajímavé výhody jednotlivým postavám či celé partě, jako regenerace zdraví mezi koly či tučnější loot z monster. Na vyšší obtížnosti jde o nedocenitelné záchranné páky.

Ve Story režimu jsou postavy a jejich třídy předdefinované, na škodu to ovšem není. Jsou totiž skvěle vybalancované a navzájem se doplňují – zatímco Bertrand stojí v přední linii a schytává většinu facek, Chloe smaží kouzly jedno monstrum za druhým, zatímco Flavio s vaší hlavní postavou ničí zbytek, co ustojí firebally. Princezna zde plní spíše podpůrnou, ovšem nezanedbatelnou roli, a snaží se udržet všechny na nohou co nejdéle.

Klíč k vítězství tkví ve správné nakombinovaných útocích a jejich načasování – začít buffy pro celou partu, zranit nepřítele plošnými kouzly, vyzobnout křehké či již zraněné cíle a následně doufat, že ti, co přežili vaše kombo, se trefí svými útoky jen do tanka. Samozřejmě občas je záhodno tento recept obměnit podle situace, speciálně u bossů se vyplatí si nastudovat, co všechno umí, a podle toho plánovat výpady.


Dobrodruhem i starostou

Velice příjemnou novinkou v sérii, která se většinu času odehrává pod zemí, je management městečka. The Fafnir Knight dovolí vaší maličkosti spravovat hospůdku, guildu a další infrastrukturu a přivydělat si prodejem receptů či reklamou slušnou sumu.

Veteráni asi ohrnou nos, za mě jde o nejlepší novinku v rámci série. Trenažer starosty fantasy osady nepůsobí ve hře nikterak nepatřičně a slouží nejen jako milý relax od neustálých bojů v ruinách, ale i jako hlavní zdroj vašich příjmů.

Ortodoxní fandové mohou samozřejmě tuhle náplň zcela ignorovat, ale byla by to věčná škoda. Správa města je intuitivní, zábavná a má své opodstatnění. Loot z kobek vám samo o sobě na novou výzbroj sice vydělá, ale museli byste strávit několikanásobně více času sbíráním lupu, který ne vždy nabírá závratných hodnot. Nebojte se tedy renovovat části High Lagaardu, unikla by vám zajímavá součást hratelnosti.


Nejlepší odysea

Audiovizuální stránka taktéž není žádnou slabinou hry. Anime prostřihy v důležitých částech příběhu lahodí oku a doprovodná hudba nabírá na tempu či naopak zvolňuje tam, kde má. Mluvě o hudební složce nemůžu nezmínit úvodní skladbu, kterou nazpívala Itou Kanako (Steins;Gate). Radost poslouchat, pokud vám nevadí japonština.

Hlavní dějová linka vám sebere nejméně 40 hodin vašeho hráčského života, The Fafnir Knighta můžete ale rozehrát ještě v Classic módu, tentokrát s vlastnoručně vytvořenou postavou. Jen tedy musíte oželet příběhové dialogy a dabing.

Etrian Odyssey 2 Untold: The Fafnir Knight je poctivý kus herního řemesla a do polomrtvého žánru krokovacích RPG přináší svěží vítr. I přes všechny nedostatky nemáte důvod ji nezkusit, ať už se řadíte mezi hardcore RPG fanoušky či úplné zelenáče – má co nabídnout oběma skupinám.

Klady

  • Prokreslené a zábavné postavy
  • Hromada obsahu v dungeonu i mimo něj
  • Souboje jsou výzvou
  • Promyšlený management města
  • Chytlavý opening

Zápory

  • Odhalovat celou mapu je někdy otrava
  • V poslední fázi hry se dostaví stereotyp
  • Některá anime klišé
8

Super

Viet Tran
Moravák a Asiat v jednom exkluzivním balení, oběť záchvatů kreativity a grafomanství. A prokrastinace. Twitter: @MarekTV. Blog (zatím neaktivní): Tranuju.cz