Game of Thrones: The Lost Lords Recenze

První epizoda se Telltale Games příliš nepovedla. Nyní toto studio vytasilo druhou epizodu herní verze Her o trůny. Dopadli Ztracení lordi lépe než předešlá epizoda anebo se vývojáři ze svých chyb nepoučili?

Game of Thrones: The Lost Lords se rozhodně nezrodila do dobré atmosféry. Pár dní před jejím vydáním vyšla i epizodická adventura Life is Strange, která Telltale Games obecně nedává ani píď prostoru v žánru epizodických adventur zadarmo. Nicméně tato recenze si neklade za cíl porovnávat, byť alespoň částečnému srovnání se pravděpodobně nevyhneme. Spíše by měla zodpovědět na otázky vzešlé po dohrání prvního dílu. Poučilo se studio ze svých chyb a vyvarovalo se jich v druhém díle, který by tak mohl napravit reputaci svého předchůdce?

Pod The Lost Lords se podepsal stejný scénarista jako pod první díl, tedy Adrew Grant. Ten hráčům v druhé epizodě sice nachystal o něco více dramaticky vypjatých scén, i tak se ale křečovitě drží zarytého schématu, jež kopíruje starkovskou linii z knižní (nebo, chcete-li, seriálové) předlohy. Opět se dostáváme do pozorovatelů rodové linie Forresterů, kteří stojí krůček nad pomyslnou propastí do záhuby.

Nové osudy Starků… tedy Forresterů

Příběh nás obohatí o dvě nové hratelné postavy. Za odpadlého Ethana Forrestera nastoupí jeho starší bratr Rodrik, o němž se ukázalo, že jakýmsi záhadným způsobem přežil přepadení Starkových vojáků během Rudé svatby. Pokud ale čekáte, že Rodrik svým dospělým konáním nahradí jeho méně zkušeného mladšího bratra a dokáže rod Forresterů zachránit, tak sami sobě věšíte bulíky na nos. Téměř ihned po probuzení z kómatu počíná myslet na to, že by se oženil s pravděpodobně s podobně zchudlým rodem a tím zachránil ten svůj a postavil se Ramsayově armádě.

Druhá postava zní ovšem podstatně zajímavěji. S Asherem Forrestem, respektive zmínkami o něm, jste se setkali již během první epizody. Jedná se o vyhoštěného nejstaršího ze sourozenců Forresterových, který odešel za moře, aby se tam protloukal, jak se to dá. Plány, které s ním scénaristé mají, jsou více než nasnadě. Vzhledem k tomu, že se nachází za mořem, můžeme očekávat, že v jeho kůži dříve či později potkáme Daenerys společně s draky.

got-lost-lords-battleforce12

Rodrik vypadá sice drsně, ve skutečnosti má ale pěkně měkké srdce.


Zbylé tři postavy známé z minulého dílu nám nepřinesou zhola nic nového a jsou přesně tak ploché a vágní, jak byste čekali, že budou. V kůži Gareta se dostaneme na Zeď, kde se chová stejně tak pitomě jako Jon Sníh během jeho prvních dní na severu. Mira je stále pořád stejně ustrašená a nesmělá a nic na tom nezmění ani fakt, že jí do vínku dáváte ty nejodvážnější rozhodnutí. A to je další ze zásadních problémů, kterými trpí hry od Telltale Games napříč jejich portfoliem.

“Vadí vám lineární příběhy u FPS či RPG? Série Game of Thrones představuje to samé, jen bez střílení, ale s o to větší dávkou kulhání a utrápených výrazů.”

Ať už za postavu rozhodnete jakkoliv, výsledný efekt je takový, že váš oponent v dialogu (protože v Game of Thrones, minimálně v její herní podobě, máte v dialogu vždy pouze oponenty, které chcete nějak využít), se maximálně blbě zatváří, prohodí sarkastickou hlášku, že takhle teda ne, a nakonec se příběh stočí zpět do kolejí nastavených scénáristy. Vadí vám lineární příběhy u FPS či RPG? Série Game of Thrones představuje to samé, jen bez střílení, ale s o to větší dávkou kulhání a utrápených výrazů. Což působí vskutku bizarně u žánru, jehož hlavním pilířem je právě větvení příběhové struktury do několika různých konců.

Nic nového pod sluncem

Game of Thrones: The Lost Lords více než cokoliv jiného představuje interaktivní film, u kterého ale stabilně proklínáte jakoukoliv herní část. Herními částmi se nemyslí dialogy, ty jsou vystavěné poměrně logicky a na výběr máte vždy z několika možností od těch nejschůdnějších až po ty nejradikálnější. Mluvím-li o herních částech, myslím tím těch pár quick-time eventů, na které narazíte. Hned první z nich působí vskutku bizarně, neboť jeho hlavním cílem je úspěšný přípitek, nebo ťuknutí si, chcete-li, Ashera Forrestera s jeho společnicí Beskha (společnicí v boji, vy chlíváci!).

Další zásadní vadou bránící v plynulém využívání QTE je neohrabané ovládání myší, která se jen líně sune z jednoho pixelu na druhý. Ve výsledku to vypadá tak, že na stole zběsile posouváte myš a prsty při tom předvádíte šílený click-fest. A pokud se zrovna nenacházíte v QTE sekvenci, budete se líně vláčet někde po nádvoří a pozorovat prostředí. A to je přesně ten důvod, proč herní pasáže obtěžují. Narušují příběh a hráče celkově spíše odrazují, než aby ho motivovaly k dalšímu hraní.

got-lost-lords-battleforce6

Kapitoly s Mirou mají tu výhodu, že na chvíli vypadnete ze severské šedi.


Máme-li se bavit i audio-vizuální složce hry, tak na obzoru se nerýsuje nic převratného. Grafická stylizace do středověkého gobelínu, která imituje tahy štětcem, je velmi příjemná na pohled a přirozeně zapadající do prostředí. Skoro by se chtělo říct, jak je možné, že podobné vizuály vzejdou ze studia, které není schopné se po dvou letech poučit z vlastních chyb, ale zároveň se o něm mluví jako o studiu, které provedlo revoluci v daném žánru. Skoro by se chtělo říct, jak je možné, že to nikoho nenapadlo již dříve.

Ani druhý díl tedy nenapravil chyby svého předchůdce. Skoro by se chtělo říci, abychom vyčkali na to, jak třetí díl vše zachrání. Zdá se však, že Telltale Games si možná poradí se zombie apokalypsou, zpracováním komiksu i zpracováním univerza jiné videohry, ale špinavý středověk pro ně však představuje nepříliš komfortní pozici, na které si již podruhé vylámali zuby. Vývojáři však slibují, že třetí epizody s názvem The Swords in the Darkness bychom se snad měli dočkat záhy. Doufejme, že se vývojáři poučí, nicméně buďme zároveň realisté, kteří nenosí růžové brýle a nenaletí každému povedeně sestříhaném teaseru, byť ukázky ze třetího dílu vypadaly velmi slibně.

This slideshow requires JavaScript.

Proč nemáme hodnocení? Hodnotit epizodické hry je komplikované. Zatímco jedna epizoda je skvělá, ta následující nemusí stát za nic a ať chceme nebo nechceme, číselné hodnocení je příliš statické na to, aby rozlišilo tyto drobné nuance. Rozhodli jsme se tedy pro to, že hry tohoto žánru nebudeme hodnotit po jednotlivých epizodách, ale že jim věnujeme jednu shrnující recenzi navíc po tom, co skončí série, v níž shrneme hlavní pozitiva a negativa celé série, aby hráč věděl, jak si na tom stojí hra jako celek, nikoliv její jednotlivé části. I tak ale nebudete ochuzeni o jednotlivé bodové shrnutí hlavních kladů a negativ hry, které najdete pod recenzí tak, jak jste zvyklí.

Individuum s oblibou v indie hrách jakéhokoliv žánru. Dobrý příběh vykompenzuje chyby v hratelnosti.